Mezi střelná poranění patří i poranění způsobená plynovou zbraní (vzduchovkou, větrovkou, plynovkou), speciálními zbraněmi s reaktivními nebo narkotizačními střelami a mechanickými střelnými zbraněmi (luky, kuše).
Morfologické vlastnosti střelného poranění závisí na tom, které zraňující faktory se na jeho vzniku podílely. Charakter účinku těchto faktorů je daný konkrétními podmínkami výstřelu, mezi něž patří vlastnosti zbraně a nábojů, vzdálenost střelby, přítomnost překážky mezi zbraní a tělem, anatomická skladba zasažených částí těla a další.
Zraňující faktory výstřelu jsou následující:
Podle vzdálenosti ústí hlavně od cíle (povrchu těla), mluvíme o výstřelu z blízkosti (v dosahu vedlejších produktů výstřelu) nebo ze vzdálenosti (mimo dosah vedlejších produktů výstřelu). U výstřelu z blízkosti rozeznáváme výstřel z absolutní blízkosti, kdy je ústí hlavně přiloženo nebo vtlačeno do pokožky (nebo do oděvu apod.), a výstřel z relativní blízkosti, kdy se ústí hlavně nedotýká pokožky, ale je vzdáleno v dosahu vedlejších produktů výstřelu.
Podle způsobu, jakým bylo tělo střelou zasaženo, rozeznáváme průstřely, zástřely, postřely a nástřely. O průstřelu hovoříme, pronikne-li střela určitou partií těla a opustí tělo. Při zástřelech střela do těla vnikne a zůstane v těle; jejich zvláštním druhem jsou tzv. konturová poranění, u nichž střela pronikne do podkoží, pohybuje se po fascii a uvázne daleko od místa vstřelu. Při postřelu (tečném tangenciálním poranění) střela zasáhne jen povrch těla a střelný kanál je navenek otevřen. Při nástřelu střela nemá dostatečnou průbojnost aby pronikla kůží, vzniklé poranění má vzhled oděrky nebo pohmoždění hlubších tkání různého stupně.
Místo vstupu střely se nazývá vstřel, místo výstupu výstřel. Vstřel a výstřel jsou spojeny střelným kanálem.
a) Vstřel z absolutní blízkosti
Ústí hlavně je přiloženo nebo vtlačeno do kůže, tlak plynů kůži cípatě trhá. Plamen, plyny, kouř a prachová zrna vnikají do podkoží a vytvářejí kouřovou dutinu. K roztržení vstřelu v pokožce dochází tehdy, je-li střeleno přes tkaninu (např. přes košili), tkanina se ovšem také trhá. Je- li ústí hlavně přiloženo nebo je vzdálenost asi do 1 - 1,5 cm od povrchu, může vzniknout otisk čelní části zbraně, mířidel. Otisk je tvořen kouřem, oděrkou, krevním výronem nebo drobnými ranami, anebo je kombinován z uvedených složek. Vzácněji jde o otisk úplný (při střelbě kolmo na povrch těla), častěji neúplný.
b) Vstřel z relativní blízkosti
Jsou uplatněny buď všechny, nebo jen některé vedlejší produkty výstřelu, a to v závislosti na vzdálenosti ústí hlavně. Na nejkratší vzdálenost působí plamen, na delší plyny, na ještě delší kouř a na nejdelší vzdálenost působí prachová zrna a kovové částice.
Plamen působí ožehnutí zejména vláken umělých tkanin, vzácně vlny, prakticky nikdy bavlny, výjimečně též chlupů nebo vlasů. Účinkuje do vzdálenosti 1 - 2 cm. Plyny účinkují mechanicky a chemicky. Mechanický účinek spočívá v roztržení, a tím i zvětšení vstřelu, a to na vzdálenost asi do 5 - 10 cm (u pušky i větší). Chemický účinek spočívá v tvorbě karbonelhemoglobinu a karbonylmyoglobinu. Chemický účinek lze pozorovat do vzdálenosti několika málo milimetrů kolem začátku střelného kanálu při vzdálenosti ústí hlavně asi do 5 cm. Kouř se skládá ze spálených zbytků prachové náplně a zápalkové slože, má šedočerné zbarvení, poměrně pevně lne k povrchu pokožky nebo jiného materiálu. Dosahuje na vzdálenost 20 - 50 cm podle druhu zbraně. Prachová zrna nespálená nebo z části spálená a kovové částice dolétají nejdále, u ručních zbraní do vzdálenosti 100 až 300 cm.
V okolí vstřelu z relativní blízkosti jsou rozlišovány (popisovány do vstřelu směrem k periferii) tyto lemy (dvorce):
Lem znečištění je na vnitřním okraji vstřelu a může být překryt vytékající krví. Vzniká otěrem nečistot z pláště střely a bývá 1 - 2 mm široký. Nečistoty tvoří oleje, vazelína, rez a otěr kovů z vnitřku hlavně, dále kouř ze střelného prachu a kouř ze zápalky.
Lem sedření vzniká odprýsknutím povrchových vrstev epidermis při jejich excentrickém urychlení vznikajícím v okamžiku dopadu střely a je 1 až 2 mm široký. Jen někdy odpovídá průměru střely, při střelbě kolmo na povrch těla je po celém obvodu stejně široký, při střelbě šikmo na povrch těla je širší na straně přivrácené k hlavni. Protože v rozsahu lemu sedření chybí epidermis, lem na mrtvém zasychá.
Lem zakouření se ukládá kolem vstřelu v závislosti na úhlu střelby. Při střelbě kolmo na povrch těla je zakouření nejsilnější kolem vstřelu a slábne na periferii. Někdy se ukládá v kruzích střídavě hustějších a slabších, se stoupající vzdáleností se zakouření usazuje na větší ploše, ale snižuje se jeho hustota. Při střelbě šikmo na povrch těla (zhruba v úhlu větším než 45) se dvorec kouře protahuje na stranu odvrácenou od hlavně, při úhlu střelby pod 45 je naopak zakouření protažené ke straně přivrácené k hlavni.
Lem prachových zrn a kovových částic je při menší vzdálenosti rozložen v lemu odření a zakouření, při větší vzdálenosti se prachová zrna a kovové částice ukládají na větší ploše, ale řidčeji. Od hladké plochy, tj. i od kůže, se prachová zrna při větší vzdálenosti odrážejí a odpadají. Při menší vzdálenosti se zčásti zasekávají do kůže (hlavně těžší, tj. nespálená) a zčásti odrážejí a zanechávají drobné oděrky, které u mrtvého rychle zasychají. Z nespálených prachových zrn lze identifikovat druh prachu, a tím i druh náboje.
Orientačně platí, že kouř dolétá na vzdálenost 20 až 50 cm (podle druhu zbraně). Prachová zrna a kovové částice ve velkém množství dolétají na vzdálenost dvojnásobku délky hlavně (u pistole do 40 cm, u pušky do 100 cm). Ojedinělá prachová zrna a kovové částice dolétají u pistole do vzdálenosti 100 až 150 cm, u vojenské automatické pušky do vzdálenosti 150 až 200 cm a u lovecké pušky do vzdálenosti 200 až 300 cm.
Spolehlivé stanovení vzdálenosti střelby je možné jen po srovnávacích zkušebních výstřelech stejnou zbraní a stejným druhem střeliva.
c) Vstřel ze vzdálenosti
Mimo dosah vedlejších produktů výstřelu jde o vstřel ze vzdálenosti. Vstřelový otvor má příznak „minus tkáně“, obvykle je okrouhlý, a jen když je vstřeleno pod úhlem menším než 70 , je oválný. V okolí otvoru je lem znečištění a lem sedření, chybí lem zakouření, lem prachových zrn a kovových částic.
Při výstřelu ze vzdálenosti má střela vysoké rychlosti (kolem 1000 ms-1) účinek trhavý - vstřel je cípatě roztržený. Střela s nižší rychlostí (kolem 500 ms-1) má účinek probíjivý - vstřel je kruhovitý. Střela s menší rychlostí (kolem 50 - 100 ms-1) má účinek klínovitý - vstřel je štěrbinovitý. Střela s nepatrnou pohybovou energií (střela na doletu nebo střela zbrzděná překážkou) má účinek hmoždivý - vstřel má podobu povrchní rány, oděrky, krevního výronu.
Výstřel při střelbě z dálky bývá větší než vstřel, což je způsobeno tím, že střela při průniku tělem na sebe nabaluje tkáňové částice, střepiny kostí nebo se deformuje, popřípadě vychází z těla uchýlená od dlouhé osy (např. bokem).
Výstřel má tvar nepravidelně hvězdicovitý, cípatý, rozparkovitý. U zbraní s krátkou hlavní je často výstřel štěrbinovitý (není okrouhlý) a okraje jsou vychlípeny navenek. Střely s vysokou rychlostí vytvářejí výstřel roztržený. Jedna střela může vytvořit dva i více výstřelů, např. tím, že se střela roztrhne na dvě samostatné části (nárazem na kost, zuby), nebo vedle střely opouští povrch těla střepiny kostí.
U výstřelu chybí lem znečištění, může být vytvořen lem sedření. Při střelbě z blízkosti bývá vstřel větší než výstřel, protože se trhá účinkem plynů.
Střelný kanál může být přímočarý, obloukovitý nebo ohnutý pod ostrým úhlem. Přímočarý kanál nalézáme při přímém průletu střely. Obloukovitý kanál vzniká při velmi šikmém dopadu střely na pevnou tkáň a sklouznutím po ní. Střelný kanál ohnutý pod ostrým úhlem nalézáme například při střelných poraněních hlavy, kdy projektil proletí mozkem, narazí na kost a odrazí se od ní zpět do mozku (rikošetovaná střela). Obecně platí, že se průměr střelného kanálu trychtýřovitě rozšiřuje ve směru letu střely nabalováním tkáňových částic. Jen v kostech zůstává střelný kanál jako otvor, v jiných orgánech je většinou vyplněn tkáňovou drtí.
Směr střelného kanálu nejsnáze zjišťujeme při zasažení kosti, zvláště ploché kosti, která je ve směru letu nálevkovitě rozšířena. Při průstřelu plic tyto kolabují (pneumotoraxem nebo hemotoraxem), takže střelný kanál není přímočarý.
Charakter střelného poranění může ovlivnit i překážka, která se nachází mezi ústím hlavně a tělem. Překážka se může nacházet jak před tělem, tak i za ním. V obou případech může být překážka v bezprostředním kontaktu s tělem, anebo se nacházet v jakékoliv vzdálenosti od těla. Nejčastější překážkou je oděv, obuv, čepice, předměty nacházející se v kapsách oděvu a předměty okolního prostředí (sklo, nábytek, dveře, stěna apod.).
Překážka může v celém rozsahu nebo částečně chránit tělo poškozeného před vedlejšími produkty výstřelu.
Při vzájemné interakci střely a materiálu pevné překážky může dojít k deformaci až destrukci střely, ke změně balistických vlastností střely, ke ztrátě rychlosti a energie střely, nestabilitě a změně směru jejího letu. V důsledku rozrušení překážky vznikají sekundární projektily, které se uplatňují při střelném poranění. Může dojít také k odrazu střely nebo jejích střepin od překážky, a tím ke vzniku vícečetných poranění.
Jestliže poškozený stojí před překážkou a ta je v bezprostředním kontaktu s ním, může dojít také k odrazu střely od překážky směrem zpět do střelného kanálu, anebo mimo střelný kanál a ke vzniku dalšího doplňujícího poranění.
Po opuštění hlavně letí skupina broků v roji, který se kuželovitě zvětšuje, s vrcholem u ústí hlavně. S rostoucí vzdáleností se zvětšuje rozptyl broků do šířky i hloubky. Při vystřelení je mimo broků vymrštěna z hlavně krytka i plstěná zátka. Vzdálenost, z níž bylo vystřeleno, je možné určit orientačně podle rozptylu broků.
Při výstřelu z absolutní blízkosti může být vstřel okrouhlý, oválný anebo hvězdicovitý, značných rozměrů (od 1,5 do 4 cm), převyšující průměr hlavně. Okolí vstřelu bývá silně očazeno a často nacházíme otisk druhé „nestřílející“ hlavně. Střelení do hlavy z absolutní blízkosti anebo střelení do úst vsunutou hlavní způsobí rozsáhlou devastaci hlavy.
Při střelbě z brokovnice ze vzdálenosti 5 - 10 cm nacházíme jediný vstřel s hladkými okraji, o průměru 2 - 3 cm, ze vzdálenosti 10 - 20 cm jediný vstřel se zubatými okraji, ze vzdálenosti 20 - 40 cm nepravidelný vstřel s drobnými vstřely od jednotlivých broků, ze vzdálenosti do 3 - 5 m je centrální vstřel ještě vytvořen, v okolí jsou zásahy broků, ze vzdálenosti více než 10 m není centrální vstřel přítomen, zásahy broky jsou jednotlivé, uprostřed hustší. Zátka vniká do kůže až na vzdálenost 2 m od ústí hlavně. Při střelení v rozmezí od 0,5 - 1 m obvykle jsou ještě v okolí vstřelu doplňkové faktory střelby.
Při střelné ráně z brokovnice nemusí být vždy použita hromadná střela (broky); z brokovnice může být vystřelena také jednotná střela (typ Brenneke, Ideal, S- Ball, S-Ball Plastic apod.).
Automatická dávka krátká (do 5 výstřelů) nebo dlouhá (10 - 15 výstřelů) může být vystřelena z vojenské automatické pušky, samopalu nebo kulometu.
Poranění způsobená krátkou automatickou dávkou se liší od vícečetných poranění způsobených jednotlivými výstřely. Při poraněních krátkou dávkou je charakteristická lokalizace vstřelů na ohraničené ploše stejné části těla, stejný směr střelných kanálů a někdy i spojené společné vstřely a výstřely. (Při jednotlivých výstřelech jsou vstřelové otvory často lokalizované na různých, a to i protilehlých částech těla, je různý směr střelných kanálů, které se často i kříží, a nezřídka je vystřeleno z různé vzdálenosti.)
Při vzdálenostech ne větších než 100 až 150 cm, za předpokladu velmi pevného držení zbraně, může vzniknout společný spojitý vstřel. Při méně pevném držení zbraně společný spojitý vstřel může vzniknout pouze při kratší vzdálenosti. Společný vstřel pro dva vstřely svým vzhledem často připomíná číslicí 8, tvar vstřelových otvorů pro tři a více střel je složitější. Vedlejší produkty výstřelu jsou při automatické dávce více vyznačeny než při jednotlivém výstřelu z téže vzdálenosti.
Při výstřelu krátkou dávkou ze vzdálenosti bývá tělo zasaženo jednou, méně často dvěma střelami.
Při poranění cvičným nábojem bez střely je zraňujícím činitelem tlak plynů, vytvořených spálením střelného prachu, který se uplatní při přiložení ústí hlavně na povrch těla nebo při malé vzdálenosti od povrchu. Tlak plynů roztrhne kůži, plyny pronikají do hlubších vrstev a podle místa, do kterého bylo střeleno, mohou způsobit závažné až smrtící poranění. V případě, že je cvičný náboj opatřen uzávěrkou z parafínu, nebo střelou z nekovového materiálu, která se po opuštění hlavně rozpadá, podílejí se jejich součástky rovněž na zranění, jež může nastat podle povahy náboje a podle zasaženého místa při vystřelení ze vzdálenosti několika decimetrů, popřípadě i větší.
Některé cvičné náboje k současným vojenským automatickým puškám mají plastovou střelu, která se v okamžiku opuštění hlavně rozpadá na drobné částice. Ty mohou letět i na vzdálenost několika metrů.
Po výstřelu hoří obsah světlice (kalibr 26,5 mm) barevným plamenem a zanechává po sobě hustou dýmovou stopu. Na vzdálenost asi do 1 m může světlice prorazit i kosti lebky a zanechává v okolí vstřelu silné černé zakouření. Střela může explodovat až v těle zraněného, kde kromě destruktivního účinku působí i vysoká teplota.
Typickým zástupcem vysokorychlostních mikrorážových střel je střela ráže 5, 56 mm o hmotnosti 4,0 g, s úsťovou rychlostí nad 900 ms-1 a s úsťovou energií kolem 3000 J, vystřelovaná z vojenské pušky M16A2. Střela má při letu vzduchem dobrou stabilitu a poměrně vysokou průbojnou schopnost. Při průniku tkáněmi v důsledku převracení střely kolem těžiště dochází ke vzniku rozsáhlé dočasné dutiny, jejíž objem mnohonásobně (až 30x) převyšuje konečný objem střelného kanálu, a dále dochází k fragmentací střely. Fragmentace střely spolu s působením dočasné dutiny vede k těžkým střelným poraněním, často s hvězdicovitým výstřelem a rozsáhlou ztrátou tkáně.
Patří sem poranění jatečními přístroji, nastřelovači hřebů apod. Jateční přístroj vystřeluje ocelový trn na vzdálenost 8 - 9 cm, vypuzovaný tlakem plynů; trn proniká do těla a ihned se vrací zpět do přístroje. K vymrštění trnu se obvykle používají speciální nábojky (např. 9 mm jat.). Zranění bývá způsobeno průnikem trnu tkání a okrouhlou vyraženou částí kosti, která působí jako sekundární střela. U starších přístrojů vyšlehávají při výstřelu plyny vzniklé hořením prachové náplně dvěma otvory po stranách ocelového trnu a pravidelně zanechávají na kůži dvojí zakouření vějířovitého charakteru. U novějších, jinak konstruovaných přístrojů k tomuto očazení nedochází.
Nastřelovací přístroj užívaný ve stavebnictví může hřebem nebo klínkem zraňovat podobně jako projektil.
Vraždy střelnou zbraní jsou v současné době časté. Na vraždu soudíme, je- li střeleno na místa netypická, těžko sebevrahovi dostupná, z větší vzdálenosti, přes oděv, nebo jde o více střelných poranění.
Sebevrah střílí z bezprostřední blízkosti, přiloženou zbraní, do oblasti spánku, do úst či pod bradu, do obnaženého hrudníku (jen vzácně přes oděv) . Výjimečně se střílí do oblasti temene nebo týlu. Zbraň je obvykle nalezena u mrtvoly. Pro sebevraždu svědčí nález doplňkových faktorů (povýstřelových zplodin) a někdy i typických krevních stříkanců, mozkové nebo jiné tkáně na ruce, která držela krátko zbraň.
Mezinárodní Červený kříž vypracoval jednotná klasifikace střelných poranění, která se používá ve všech nemocnicích ICRC. Tato klasifikace umožňuje provedení prvotní charakteristiky střelného poranění a u totožných poranění umožňuje návrh chirurgické léčby a její prognózu. Klasifikace klade důraz na závažnost, tj. na stupeň tkáňového poškození a na struktury, které mohou být poraněny. Rozhodující pro tuto klasifikaci jsou tedy klinické příznaky, ne zbraň nebo předpokládaná dopadová rychlost a konstrukční uspořádání střely (které ostatně nemusí být lékaři známy).
Klasifikační systém Červeného kříže je založen na bodování následujících příznaků: rozsah kožního defektu, defektu podkožních struktur (velikost dutiny), zlomeniny kostí, poranění vitálních struktur a přítomnost nebo absence kovových cizích těles v ráně. Každý příznak označený písmenem je bodově ohodnocen a celkové skóre se dále stanovuje podle závažnosti poranění a rozsahu poraněných struktur. Použité symboly jsou následující (KOMENDA, JUŘÍČEK, 2000):
Poranění se klasifikuje podle závažnosti na základě E, X a F bodování. Podle poraněných struktur se klasifikuje střelné poranění na základě F a V bodování.
V příspěvku je rozebrán soudně lékařské pohled na střelná poranění organismu. V soudním lékařství se nejčastěji setkáváme s poraněními způsobenými ručními palnými zbraněmi. Největší skupinu tvoří střelná poranění z krátkých ručních palných zbraní (pistole, revolvery), menší část tvoří střelná poranění z dlouhých ručních palných zbraní (lovecké kulovnice, brokovnice nebo kombinované zbraně, vojenské automatické pušky, samopaly a kulomety). Ojediněle se setkáváme se střelnými poraněními ze zvláštních zbraní (signálních a poplašné pistole, expanzní přístroje apod.), s poraněními způsobenými replikami historických zbraní nebo podomácku upravenými a zhotovenými zbraněmi.
The article analyses the conception of gunshot wounds to the body in forensic medicine. In forensic medicine, we mostly meet with wounds caused by hand firearms. The largest groups are wounds from short hand firearms (such as pistols or revolvers), and a smaller proportion of wounds are caused by long hand firearms (rifles, shot-guns or combined weapons, military automatic rifles, automatic submachine guns etc.). We can occasionally come across gunshot wounds caused by less common weapons (signal or alarm pistols, expansion devices etc.), or wounds caused by replicas of historical weapons or home-adjusted and home-made weapons.
Der Beitrag analysiert gerichtlich ärztliche Auffassung der Geschossverwundungen des Organismus. In der Gerichtsmedizin begegnet man am häufigsten die Verwundungen aus Handfeuerwaffen. Die grösste Gruppe bilden Verwundungen aus kurzen Handfeuerwaffen (Pistolen, Revolver), kleineren Teil bilden Geschossverwundungen aus langen Handfeuerwaffen (Jagdkugelbüchsen, Schrotgewehr oder kombinierte Waffen, automatische Armeegewehre, Maschinenpistolen und Maschinengewehre). Isoliert begegnet man Geschossverwundungen aus besonderen Waffen (Signal und Alarmpistolen, expansive Geräte usw.) , mit Verwundungen aus einer historischen Waffenreplik oder aus Waffen die man zu Hause herrichtet und hergestellt hat.