Čtvrtletník Kriminalistika

Násilí páchané organizovanými skupinami a organizovaným zločinem (analýza několika případů již odsouzených pachatelů)

Souhrn: Výzkum násilí páchaného organizovaným zločinem je trvalou součástí širšího výzkumu organizovaného zločinu prováděného Institutem pro kriminologii a sociální prevenci. Výsledkem jsou dvě studie. Z druhé studie, která obsahuje poznatky získané studiem 32 případů vražd a vydírání již odsouzených pachatelů a navazujícího expertního šetření provedeného formou dotazníku a krátkého rozhovoru, vychází tento příspěvek. Základní poznatky se vztahují k popisu osob a osobností pachatelů zkoumaných případů, přesto, že jim nakonec nebyla prokázána účast na zločinném spolčení, ale jen v organizované skupině. Skladba zkoumaných osob byla velmi různorodá, menší část představovali tzv. prvopachatelé, ostatní byli opětovnými pachateli násilné trestné činnosti, vyděrači, lupiči, zloději. Byli mezi nimi i cizinci pobývající nelegálně i pololegálně na našem území. Osobnosti těchto pachatelů lze zjednodušeně charakterizovat rysy asociálnosti, amorálnosti, absencí pocitu viny a lítosti jak v průběhu útoku, tak i během soudního líčení – jako psychopaty s dobrou inteligencí a bezohledným upřednostňováním svých materiálních potřeb na úkor ostatních lidí.

Klíčová slova: zločinné spolčení, organizovaná skupina, vraždy, vydírání, vraždy na objednávku, pachatelé,

Výzkum násilí uplatňovaného organizovaným zločinem je prováděn v IKSP zhruba od roku 1993 a je zaměřen především do následujících oblastí projevů násilné kriminality:

• jako pachatel vraždy byl odsouzen podnikatel,
• obětí vraždy byl podnikatel, tj. vraždy u kterých bylo zjištěno, že jejich spáchání nějakým způsobem mohlo souviset s podnikáním pachatele nebo oběti,
• vraždy, které byly označeny jako vraždy spáchané na objednávku.

Od roku 2000, v rámci druhé fáze výzkumu, která navazovala na poznatky z již uskutečněného šetření vyšetřovacích spisů k vraždám vybraným podle výše uvedených kriterií, jsem navázala analýzou některých soudy projednaných násilných projevů organizované kriminality, které byly zjištěny v období let 1991-2000. Jednalo se o jiné případy, než v prvním šetření. Kromě vražd byly do analýzy zahrnuty, pro organizovanou kriminalitu značně typičtější, frekventovanější a spojením s ní prokazatelnější, trestné činy vydírání a vyhrožování (včetně vyhrožování vraždou).

Problémem, k jehož řešení měl výzkum směřovat, byla nutnost prokázat (z pohledu trestního práva) odlišnost skupinové násilné trestné činnosti označované v trestním zákoně (u určitých trestných činů) jako podmínka pro zpřísnění trestní sankce, od násilné trestné činnosti páchané zločinným spolčením (v poslední době označovaného často znovu jako organizovaný zločin). Na příkladu zkoumaných kauz měly být specifikovány znaky, které lze označit jako projev organizovaného zločinu v ČR a znaky, podle nichž lze pachatele šetřených kriminálních skutků označit jako členy zločinného spolčení definovaného v předchozích výstupech našeho výzkumu organizovaného zločinu. Současně nás zajímali pachatelé těchto násilných trestných činů a jejich případná odlišnost od pachatelů obdobných trestných činů z doby před rokem 1990. Jedním z výstupu výzkumu se tak staly mj. osobnostní charakteristiky pachatelů, z nichž bylo možno usuzovat na jejich chování v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, příp. i po vykonání trestu a propuštění z vězení. Právě tato část poznatků je obsahem sdělení.

Úlohu pracovní hypotézy plnilo očekávání, že vyšetřované kauzy jsou projevem zločinného jednání dobře organizovaných skupin, přičemž jak vraždy, tak i další násilné trestné činy nejsou hlavním cílem organizace takových skupin, ale jen jedním z prostředků k dosažení zisku nebo ochrany skupiny před zákonem, či vyústěním jiných zločinných aktivit zločinného spolčení (podvodů, zpronevěr, odstranění nepohodlných účastníků či svědků, vydírání podnikatelů apod.).

Celkem bylo analyzováno 32 spisů o trestných činech vraždy a vydírání, u kterých bylo podezření, že souvisejí s organizovaným zločinem. Jednalo se o materiály již odsouzených pachatelů trestných činů spáchaných v letech 1991- 2000. Byly zjišťovány základní údaje o pachatelích, obětech i provedeném skutku. Syntéza těchto poznatků se stala základem závěrů řešeného úkolu. Tato analýza byla doplněna o expertní šetření o specifikách násilné trestné činnosti páchané v rámci organizovaného zločinu provedeného prostřednictvím dotazníku a rozhovorů zjišťujících názory celkem 7 expertů z řad vyšetřovatelů, kriminalistů a státních zástupců, zabývajících se pracovně organizovaným zločinem nebo závažnou násilnou trestnou činností. V jejich názorech se odrážejí zkušenosti získané až do období provedení expertního šetření – tj. do léta roku 2002 a vycházejí tak z případů, které se jen z menší části shodovaly s případy z námi analyzovaných trestních spisů.

Z členění případů podle území, kde byly zkoumané trestné činy provedeny, vyplynulo, že zcela výrazně převažovaly vraždy spáchané v  Praze a okolí. Bylo to celkem 10 vražd. Tuto skutečnost ovlivňuje mj. to, že vraždy na objednávku a vyřizování účtů mezi cizinci se obvykle děje právě v regiónu Prahy. Pět případů vražd bylo spácháno v cizině – pachateli a nájemci zde byli vesměs Češi.

Případy, zahrnuté do analýzy, byly spáchány, jak již bylo uvedeno, v průběhu decenia 1991-2000. Odsouzeny však byly (včetně odvolání) většinou v letech 1996-

2002. Některé případy zahrnovaly období několika let (např. Orlické případy). Část vražedných útoků byla souzena jako jeden trestný čin. Celkem bylo zkoumáno 50 útoků vražd a vydírání.

Dle očekávání ziskuchtivost byla základní motivací všech pachatelů (včetně vykonavatelů, organizátorů i zadavatelů), a to i v těch případech, kde při projednávání případu bylo hovořeno o neshodách mezi podnikateli, byli likvidováni “bílí koně” a vražděni přímí příbuzní zadavatele, vydíráni podnikatelé atd.

Slíbené peněžité odměny ve zkoumaných případech byly vyplaceny jen zřídka, a to i tehdy když likvidace zájmové osoby proběhla v souladu s dohodou. Čím blíže k roku 2000 byla spáchána vražda na objednávku, tím vyšší byla slíbená odměna a častěji vyžadována záloha. Nejčastěji byla nabízena nebo vyžadována částka 100 tis.Kč. Pokud pachatelů-vykonavatelů bylo více - slíbené peněžité odměny byly děleny.

Také u těchto informací, stejně jako u odměn za objednanou vraždu, bylo těžké zjistit o jakou částku se konkrétně jednalo, včetně částky dluhu, a zda právě tento zisk či likvidace dluhu byly jedinou základní pohnutkou provedení vraždy. O nepřímém obohacení – např. zisk firmy, dříve rozdělené mezi společníky, či zakrytí vlastních podnikatelských neúspěchů, příp. dluhů apod. – se v průběhu soudního řízení často vůbec nejednalo.

Výsledky zjišťování vztahu vrahů k oběti byly jednoznačné: Zcela zjevně převažovaly osoby známé. I tam, kde šlo o objednanou vraždu, byla oběť útočníkovi obvykle osobně známa, velmi často se jednalo o osoby z nejbližšího vrahova okolí. Tzv. náhodné oběti, tj. kde nebyl prokázáno, že vrah svoji oběť znal, byly jen čtyři.

Pokud jde o způsoby provedení vraždy, tak převládaly trestné činy spáchané s pomocí střelné zbraně, což zkoumané vraždy odlišuje od obecných poznatků, kde převládají vraždy spáchané s pomocí bodných a řezných zbraní. Utopeny byly dvě oběti, uškrceno 6 obětí, umláceny 3, zabity výbuchem trhaviny pod autem 2, jiným (kombinovaným způsobem) – 7 obětí.

Střelné zbraně byly různého druhu: pistole, revolver, samopal a 1x kuš. V 11 případech bylo užito auto – k převozu živé či mrtvé oběti, 2x v něm byl vražedný útok proveden. Ve 4 případech bylo součástí vražedného útoku vydírání, vyhrožování a fyzické napadení ještě před vraždou. V 9 případech byla obět značně týrána. Ve 4 případech bylo předem připraven způsob odklizení těla oběti.

Někteří nájemní vrahové se dopustili více vražd. V několika kauzách bylo obžalováno z vraždy více mužů, i opakovaně. Pokud vraždu spáchala skupina pachatelů její složení se pohybovalo od 3 do 5 členů.

Obžalované ženy byly ve 2 případech zadavatelkami vražd. Pokud se vraždy účastnily, tak vždy alespoň ve dvojici s mužem.

Mezi tresty uloženými pachatelům převažovaly nepodmíněné tresty odnětí svobody do 15 let, tresty nad 15 let byly uloženy 17 pachatelům a 2 muži byli odsouzeni na doživotí. Výkon trestu byl určen ve věznicích s ostrahou, příp. věznicích se zvýšenou ostrahou.

Výsledky analýzy, zejména v části popisující pachatele, byly konfrontovány s dostupnou odbornou literaturou. Jeden z poznatků, který neodpovídal dosud publikovaným názorům, se týkal nájemních vrahů. Čeští nájemní vrazi byli kolem let 1995-1996 hodnoceni některými soudními znalci trochu nadneseně jako relativně homogenní skupina a byly dále citovaným Hubálkem srovnáváni s úspěšnými podnikateli té doby. Vraždu, dle Hubálka tito pachatelé, “pojímají jako logické vyústění procesu podnikání, který začíná půjčováním peněz či nesplácením faktur, nedodržováním slibů a smluv, pokračuje vymáháním dluhů, vydíráním, terorizováním dlužníků či obchodních partnerů a končí jejich likvidací. O vraždě tito lidé hovoří jako o kšeftu, zakázce, mluví o zákonech trhu, nabídce, poptávce, riziku podnikání. Své zatčení považují za smůlu v podnikání, bojí se jen svých spolupachatelů a těch, kteří je najali a často je ze strachu o život neprozradí. Jako vysvětlení klidně uvádějí, že kdyby to neudělali oni, udělal by to nějaký Rus levněji. .. Žijí ve vysoce nadprůměrných hmotných podmínkách. Nejde tedy o zločinnost z chudoby…Považují se za profesionály… Na vrcholu jejich hodnotové orientace jsou peníze, opovrhují hodnotami práce…ve vazbě jsou zoufalí z toho, že jsou opuštění.”

Ve srovnání se skupinou v tu dobu úspěšných podnikatelů ve stejném věkovém rozpětí nenalezl Hubálek v hrubých testových a dotazníkových psychodiagnostických znacích žádné velké rozdíly. Zcela zásadní rozdíly ve prospěch podnikatelů však nalezl při zjišťování intelektuální výkonnosti, emocionality a hodnotové orientace.

Z naší analýzy vyplývá, že skupina známých nájemných vrahů je velice různorodá a výše jmenované charakteristiky se hodí jen na její menší část. Naši pachatelé byli mladí muži, převážně Češi, kteří se nájemných vražd dopouštěli především v letech 1991-1995 a byli najímáni “úspěšnými podnikateli” k vyřizování jejich “účtů” (tzv.vyřizovaček) s jinými podnikateli či dalšími, z různých důvodů nepohodlnými osobami. Ostatní pachatele vražd na objednávku byli již opětovnými pachateli násilné trestné činnosti, vyděrači, lupiči nebo i recidivisty v majetkové trestné činnosti. Byli mezi nimi i cizinci pobývající nelegálně či pololegálně na našem území. Část vrahů-Čechů zase vraždila na cizím území: na Slovensku, ale i v Německu, Thajsku aj.

Čeští pachatelé vraždili především střelnými a bodnými zbraněmi, často způsobili rozruch např. užitím trhavin. Pozoruhodným bylo zjištění, že o svých zážitcích často vykládali ve svém okolí a v hospodách (potvrzeno svědeckými výpověďmi).

Jediné, co bylo u všech skupin vrahů a vyděračů společné bylo zjištění, že psychopati jsou mezi nimi častým jevem.

Dále uvedu některé postřehy a zjištění o osobách a osobnostech pachatelů zjištěné v průběhu analýzy. Nejde jen o moje postřehy, ale i zobecněné výsledky zkoumání jednotlivých osob pachatelů soudními znalci v průběhu soudního řízení a nálezy, ze kterých vycházel rozsudek uložený soudem. Možná, že alespoň některé z těchto poznatků by bylo možno využít jako argumenty při přípravě opatření ke zmenšování prostoru pro násilné útoky proti spoluobčanům.

1. Osobnost současného pachatele vražd lze charakterizovat především rysy asociálnosti, citové chladnosti, amorálností, nedostatkem či zcela chybějícím pocitem viny, absencí jakéhokoliv projevu lítosti jak v průběhu páchání vražedného útoku (i v případě prvního útoku), tak i během soudního líčení.

2. Jako pozitivní rysy u obžalovaných z vraždy soudy ve zkoumaných případech hodnotily: dosavadní bezúhonnost a beztrestnost, věk – především mládí, nenápadné chování, nezralost osobnosti. Zda zrovna uváděné charakteristiky lze považovat za pozitiva je diskutabilní, avšak zcela vylučuji, že v našich případech, kde obžalovaní vraždili nejčastěji tváří tvář oběti, střelbou do týlu, nožem z bezprostřední blízkosti, škrcením vlastníma rukama apod. a oběti týrali, a z důvodů uvedených v dalších bodech, mají tato “pozitiva” nějaký význam, natož že by měla nějaký kladný vliv na budoucnost pachatelů. Činem vraždy a nebezpečného vydírání projevená asociálnost výrazně omezuje příp. zcela vylučuje pozdější socializaci pachatele. O resocializaci obvykle nelze hovořit, protože socializace až do spáchání trestného činu nebyla u mnoha z námi zkoumaných pachatelů vůbec dokončena. Nelze proto, ani v budoucnosti, očekávat výraznější změny ve struktuře jejich osobností, způsobech myšlení a jednání. Od případných převýchovných snah uplatňovaných na odsouzených pachatelích v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve vězení, také nelze očekávat, že by měly na takové osoby větší účinek, že by po propuštění z vězení, bez dalších opatření byly schopny odmítnout svůj dosavadní způsob života a radikálně se změnit.

3. Pachatelé v průběhu soudního řízení často měnili výpovědi až k odmítání jakékoliv vlastní viny na vraždě, odpovědnosti na ní. Dokonce v průběhu líčení vyhrožovali svědkům fyzickou likvidací. Spolu se svými advokáty se často hádali při soudním řízení o výsledcích znaleckých posudků, pokoušeli se je překrucovat a účelově využívat ve svůj prospěch, trvali na přímých důkazech a hledali procesní pochybení a důvody k narušení soudního řízení, příp. jeho opakovanému prodlužování. Běžným trikem bylo zatahování neexistujících cizinců, jako potenciálních pachatelů vražedného útoku, do projednávaného případu. Někteří se snažili u soudu zaměnit plánovanou vraždu pouhým zastrašováním či vydíráním. Obecně lze říci, že platí to, co bylo uvedeno v jednom rozsudku: věrohodnost jejich výpovědí byla snížena vzhledem k “pragmatickému vztahu těchto jedinců k pravdě, charakterizovanému snahou uvádět za pravdivé to, co momentálně považují pro sebe za výhodné, prospěšné nebo žádoucí” .

4. Ze znaleckých posudků vyplýval většinou závěr, že resocializace souzených pachatelů by byla obtížná, že to jsou disharmonické osobnosti s výraznými asociálními rysy, byť s dobrou inteligencí. Spáchání vraždy u nich souviselo ani ne tak s faktem, že agresivita jim byla vlastní, jako spíše s jejich dissociálním cítěním, zištnou motivací naplňovanou snahou získat prospěch bez adekvátního úsilí (natož déle vykonávanou prací za běžnou mzdu). Většina z nich tak vyhověla klasické diagnóze psychopatické osobnosti s rysy nezdrženlivosti a hysterickými projevy, u níž nebyla zjištěna žádná duševní choroba či závažná duševní porucha a ani situace v níž se nacházela (dluhy apod.) nebyla neřešitelná společensky přijatelným způsobem. Společenskou nebezpečnost svého činu všichni námi zkoumaní pachatelé rozpoznávali a svoje jednání v průběhu páchání trestného činu byli schopni ovládat.

5. U souzených podnikatelů – zadavatelů vražd na objednávku - byly často zjištěny falšované dokumenty, problémy v dřívějším zaměstnání, pokud byli kdy zaměstnáni, podezření na podvody (v počátcích 90. let). Část z nich se vyznačovala nadprůměrnou inteligencí, ale současně egocentričností, emoční labilitou, sníženou schopností vcítění a soucitu, poruchami sebehodnocení. Výjimečně akceptovali alespoň část svoji viny. Někteří z nich se snažili předstírat duševní chorobu, aby tak unikli trestu. Zjevné byly snahy ovlivnit či vydírat svědky.

6. Vykonavatelé vražd na objednávku byli ve svém dřívějším životě hodnoceni často jako agresivní, upnutí na získávání peněz všemi možnými i nemožnými, avšak vždy bezpracnými způsoby, a důrazem na vlastní, jinými neomezenou a neomezovanou, svobodu.

Na závěr jedna citace z posudku: “Pachatel se vyznačuje absolutní neúctou k lidskému životu a bezohledným upřednostňováním svých materiálních potřeb na úkor života poškozeného.” Bohužel, tuto větu lze označit jako životní krédo většiny námi zkoumaných vrahů a vyděračů. Opakuji, že ani v jediném případě neprojevili skutečnou lítost nad svým jednáním, k vraždě a vydírání se nepřiznali a s vyšetřovateli, soudci a dalšími osobami v soudním řízení nespolupracovali.

Výzkum násilí páchaného organizovaným zločinem je trvalou součástí širšího výzkumu organizovaného zločinu prováděného Institutem pro kriminologii a sociální prevenci. Výsledkem jsou dvě studie. Z druhé studie, která obsahuje poznatky získané studiem 32 případů vražd a vydírání již odsouzených pachatelů a navazujícím expertním šetřením provedeném formou dotazníku a krátkého rozhovoru, vychází tento příspěvek. Základní poznatky se vztahují k popisu osob a osobností pachatelů zkoumaných případů, přesto že jim nakonec nebyla prokázána účast na zločinném spolčení, ale jen v organizované skupině. Skladba zkoumaných osob byla velmi různorodá, menší část představovali tzv. prvopachatelé, ostatní byli opětovnými pachateli násilné trestné činnosti, vyděrači, lupiči, zloději. Byli mezi nimi i cizinci pobývající nelegálně i pololegálně na našem území. Osobnosti těchto pachatelů lze zjednodušeně charakterizovat rysy asociálnosti, amorálnosti, absencí pocitu viny a lítosti jak v průběhu útoku, tak i během soudního líčení - jako psychopaty s dobrou inteligencí a bezohledným upřednostňováním jejich materiálních potřeb na úkor ostatních lidí.

A research of the violence committed by organised crime is a fixed part of wider research of organised crime carried out by the Institute for Criminology and Social Prevention. The research has resulted in two studies. This article is based on the second study, which contains the findings based on a study of thirty-two murder and black-mailing cases of already convicted offenders, and a consequent expert inquiry carried out in the form of a questionnaire and a brief interview. The basic findings relate to the description of the persons and personalities of the offenders of the examined cases, although their participation in criminal conspiracy has not been proven and only their participation in an organised group was proven. The examined persons varied to a large degree - a smaller proportion were the so-called first-time offenders, while others had repeatedly committed violent criminal acts - black- mailing, theft, robbery. They also included foreigners with illegal or semi-legal residence in our country. The personalities of these offenders can, in a simplified way, be characterised as asocial, amoral, with an absence of a feeling of guilt or remorse both during the attack and during the proceeding at court - as psychopaths with good intelligence and a thoughtless preference of their own material needs at the expense of other people.

Forschung der Gewalt, die das organisierte Verbrechen verübt, ist dauernd Bestandteil der breit angelegten Forschung des organisierten Verbrechens, die der Institut für Kriminologie und soziale Prävention durchführt. Das Ergebnis sind zwei Studien. Dieser Beitrag geht aus der zweiten Studie, die Erkenntnisse umfasst, die man beim Studium 32 Fälle der Morde und der Erpressungen der schon verurteilten Täter erworben hat. Danach folgte Facherhebung in der Form eines Fragebogens und kurzes Gespräches. Grundergebnisse beziehen sich auf Beschreibung der Personen und der Persöhnlichkeit der Täter aus den untersuchten Fällen, obwohl ihnen zum Schluss kein Anteil an einer Verschwörungsgruppe sondern nur in der organisierten Gruppe bewiesen wurde. Die Struktur der untersuchten Personen war sehr ungleichartig, den kleineren Teil bildeten sog. Ersttäter, die übrigen waren Wiedertäter der Gewaltstraftat, Erpresser, Einbrecher, Diebe, unter ihnen auch Ausländer, die sich auf unserem Gebiet illegal oder halbillegal aufhalten. Die Persöhnlichkeiten dieser Täter kann man vereinfacht mit Zügen charakterisieren als Asozialität, Amoralität, Absenz der Schuld und Reuegefühle wie während des Angriffs als auch während der Gerichtsverhandlung - als Psychopaten mit guter Intelligenz und rücksichtsloser Bevorzugung eigener materiellen Bedürfnisse zum Nachteil anderer Personen.