Čtvrtletník Kriminalistika

metoda pachové identifikace prostřednictvím speciálně vycvičeného psa, aktuální stav a prognóza

Metoda pachové identifikace je v rámci dokazování používána nejvíce v případech vražd, ale také v případech ublížení na zdraví, loupežných přepadení, násilných trestných činů mravnostního charakteru nebo trestných činů spojených s omezováním osobní svobody, jestliže se jedná o skutky s vysokou společenskou nebezpečností. Tato metoda je využívána rovněž v případě výskytu nástražných výbušných systémů, pokud nedošlo k jejich iniciaci, a dále v u anonymních písemností, jestliže se jedná o případy únosů, vydírání a nebezpečného vyhrožování. Metoda může být také využita, jestliže se prokazatelně jedná o zvláště závažnou pokračující majetkovou trestnou činnost stejného pachatele. Chtěli bychom zdůraznit, že metoda pachové identifikace aktuálně získává zásadní význam jako prostředek operativně pátrací, ale i možný důkazní prostředek v případech politicky motivovaného terorismu.

Pokud se velmi stručně zmíníme o genezi vlastní metody pachové identifikace, pak metoda nevznikla jako většina ostatních kriminalistických oborů přímou aplikací objevů přírodních věd, ale empiricky v oboru kynologie pracovních (služebních) plemen psů, což její věrohodnost, jak se budeme snažit dále dokázat, nijak nesnižuje. Metoda pachové identifikace se postupně vyvinula v rámci pátrání po podezřelém na trase jeho úniku z místa činu, jestliže se ho podařilo dostihnout. Jednalo se zde o dvě základní situace. V prvním případě služební pes podezřelého vystopoval a vzápětí označil vyštěkáním, a to i když se již nacházel ve skupině dalších osob. V druhém případě služební pes pachatele označil po předchozím načichání předmětu, který podezřelý v souvislosti s trestným činem odhodil nebo ztratil. Tyto základy metody pachové identifikace byly na našem území položeny již na počátku minulého století. V současné době je tato metoda založena na principu, který bychom prozatím pracovně označili jako „princip pachových konzerv“.

Někteří kriminalisté z praxe dosud v této souvislosti užívají zavedený pojem „pachová rekognice“, se kterým však nesouhlasíme. Služební pes je vycvičen tak, že pachy nespojuje s konkrétní prožitou událostí, ale pachy mezi sebou porovnává, takže na rozdíl od člověka není procesním svědkem ani znalcem, ale živým nástrojem. Nejedná se zde proto o rekognici (znovupoznání), ale o komparaci (porovnávání).

Za jednu z nejdůležitějších předností této kriminalistické metody považujeme skutečnost, že v případě již dříve uvedených druhů trestné činnosti může být použita téměř vždy. K tomu úvodem připomínáme myšlenku připisovanou zakladateli francouzské vědecké kriminalistiky dr. Edmondu Locardovi, že totiž každý kontakt pachatele na místě činu zanechává stopu. Pachatel vždy něco přidá a vždy něco odnese, takže jde jen o to důkazy nalézt a podrobit je zkoumání založenému na znalosti nejnovějších poznatků přírodních věd. Jistě se všichni shodneme na tom, že se tato myšlenka stala jedním z axiomů současné kriminalistiky.

Jádro našeho příspěvku členíme na rozbor z pozice kriminalistické techniky, rozbor z pozice českého trestního práva procesního a na závěr předložíme návrh de lege ferenda, který ovšem předpokládá, že se dříve podaří experimentálně prokázat věrohodnost metody pachové identifikace jako věrohodného (validního) důkazního prostředku.

Kriminalistické aspekty metody pachové identifikace

Objektem kriminalistiky je kriminalistická stopa a její vyhodnocení. Při této činnosti se užívá mnoha druhů kriminalisticko- technických a taktických metod. Jedna z těchto metod je i kriminalistická odorologie, jejímž objektem je pach, a to pach jakéhokoli původu, tedy organického i anorganického. Tato disciplína je založena na předpokladu, že všechny látky mají schopnost uvolňovat jednotlivé molekuly, resp. atomy, které jsou obrazem jejich chemického složení. Tyto odpařené nebo odsublimované části tvoří právě podstatu pachů v našem okolí. Zdroje pachů můžeme dělit na dvě podskupiny. Jednak jde o pachy přírodní (pachy osob, rostlin nebo zvířat), a dále se může jednat o pach související s některou z lidských činností (pachy průmyslového nebo dopravního původu) . Nikoli všechny pachy jsou však pro tuto metodu důležité. Jedná se pouze o pachy, které mohou být alespoň potenciálně kriminalisticky relevantní, jako je lidský pach, pachy různých toxických látek, drog nebo výbušnin.

Máme-li se pokusit o definici kriminalistické odorologie, jedná se o jeden z druhů kriminalistické techniky, která zkoumá vznik, význam a vlastnosti pachu, rozvoj metod zajišťování pachových stop, jejich zkoumání a porovnávání s pachem konkrétního objektu pomocí analytických přístrojů nebo speciálně cvičených zvířat. Jejím cílem je individuální nebo alespoň druhová identifikace osob nebo věcí.

Vedle pachu zvířat a věcí je pro kriminalistiku nejdůležitější pach člověka, nazývaný též tělesným pachem. S tímto pachem souvisí celá řada složitých fyziologických dějů a jevů, jako je vznik pachových látek, jejich uvolnění, přenos do vzduchu, proces identifikace pachu a jeho detekce. Tyto děje a jevy jsou zkoumány různými vědními obory, jako je biochemie, psychologie nebo fyziologie. Obor, který využívá a sumarizuje dílčí poznatky z těchto věd, se nazývá odorologie neboli nauka o pachu, z níž se postupně oddělila kriminalistická odorologie jako samostatná kriminalisticko- technická disciplína. Pro ni je nejdůležitější ta část odorologie, která se zabývá rozpoznáváním pachů.

Metody identifikace pachu používané v současnosti jsou objektivní nebo subjektivní. Objektivní metoda (přístrojová, technická, v cizí literatuře též nazývaná olfaktronika) je založena na zkoumání pachu pomocí přístrojové techniky, především fyzikálněchemickou metodou plynové chromatografie. Metoda subjektivní (biologická, cizím názvem olfaktorika) využívá především psů, cvičených na speciální pachové práce. Tuto subjektivní metodu nazýváme, jak už bylo v úvodu naznačeno, metodou pachových konzerv. Zde je však nutno poznamenat, že termín „metoda pachových konzerv“ není přesný. Pachové konzervy jsou vlastně jen způsob fixování a konzervace stop, nikoli jejich vyhodnocení. Přesto se tento termín pro pachovou identifikaci pomocí psa ustálil. Další vědou, související s metodou pachových konzerv je osmologie. Jedná se o nauku o čichu a čichovém ústrojí.

První ze dvou větví kriminalistické odorologie je identifikace pachu pomocí zvířete. Jedinou zatím vyvinutou metodou identifikace pomocí zvířete je metoda pachových konzerv. Je používána výhradně k identifikaci osob, k identifikaci věcí se používají především přístrojové analytické metody.

Podstata metody pachových konzerv spočívá ve srovnání pachové stopy zajištěné na místě činu a pachu ze srovnávací pachové konzervy, odebrané kriminalistickým technikem určité osobě, které lze vzájemně porovnat a konstatovat individuální shodu těchto pachů. Srovnání se provádí za pomoci speciálně vycvičených psů, ačkoli lze použít i jiných zvířat s velmi dobrým čichovým ústrojím (např. kočkovité šelmy) .

Metoda principiálně vychází z existence individuálního pachu každé osoby a umožňuje provádět individuální identifikaci podobně jako daktyloskopie nebo kriminalistická fonoskopie. Jedná se o metodu empirickou, jejíž výsledky nelze zatím vědecky verifikovat, což ovšem neznamená, že samotná metoda není založena na vědeckých poznatcích. Mechanismus dekódování informace obsažené v pachové stopě je však složitý a v průběhu jeho fungování zatím naprosto nekontrolovatelný jakýmikoli mechanismy sestavenými a řízenými lidskou činností. Jediným použitelným prostředkem je zatím čichový orgán psa, s jehož pomocí nám pes výsledek předkládá v podobě naučeného jednání, přičemž prostředníkem mezi čichovým analyzátorem a poskytnutou informací je jeho čichová paměť. Její věrohodnost je garantována pouze dosahovanými výsledky a jejím dlouhodobým praktickým prováděním jak u nás, tak i v zahraničí.

Je třeba přiznat, že metoda pachové identifikace má dosud z hlediska vědecké kriminalistiky hybridní charakter, neboť zatímco „princip pachových konzerv“ náleží jednoznačně do kriminalistiky, pak vlastní „komparativní pachová identifikace“ stále ještě náleží do oboru služební kynologie. Rovněž názory vědeckých autorit na věrohodnost důkazního prostředku, založeného na metodě pachové identifikace prostřednictvím speciálně vycvičeného psa, se dosud různí.

Součástí kriminalistické odorologie je i přístrojové zkoumání pachů, neboli olfaktronika. K tomuto zkoumání je v současnosti použitelná především chromatografická metoda řazená mezi fyzikálně- chemické metody. Tuto metodu nelze jednoznačně označit za forenzní, je využívána také například ve zdravotnictví nebo v zemědělství.

Výhodou odorologické přístrojové analýzy proti identifikaci pomocí služebního psa je její objektivnost (je založena na vědeckém základě prostřednictvím exaktního zkoumání laboratorní technikou), přesná dokumentovatelnost a následně bezproblémové použití jako důkazu. Přístrojové zkoumání pachů můžeme používat především pro identifikaci věcí (identifikace osob prostřednictvím chromatografů je teprve v začátcích, o tom viz níže), na rozdíl od metody pachových konzerv, používanou výlučně pro identifikaci osob (používání psů pro vyhledávání výbušnin nebo drog nepovažujeme za identifikaci). Důkazy tohoto druhu budou prováděny formou znaleckého posudku nebo odborného vyjádření ústavu specialisovaného na znaleckou činnost, v souladu s trestním řádem a zákonem č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících.

Nevýhodou přístrojové metody identifikace pachu je její nízká citlivost oproti čichovému ústrojí psa (ačkoli se jedná o nejcitlivější přístrojovou metodu). Vzhledem k tomu, že pachy jsou pouze plynné látky, je použitelný prakticky pouze jeden druh, a to chromatografie plynová. Chromatograf (přístroj užívaný při analýze touto metodou) dokáže ve velmi krátké době rozdělit směsi obsahující až několik set složek nebo i izomery jediné látky. Jeho účinnost je závislá na druhu použité techniky a je tím větší, čím menší je množství analyzovaných směsí. Nejmodernější přístroje jsou vybavené procesorem a nejen registrují chromatogram, tedy kvalitativní složení zkoumané směsi, ale automaticky zaznamenávají i poměrné zastoupení jednotlivých složek ve směsi, použitelné ke kvantitativní analýze. Bez ohledu na výstup dat z chromatografu bude finální vyhodnocení analýzy pachu, tj. zpravidla přiřazení pachu konkrétnímu objektu, vždy úkolem odborníka (znalce provádějícího analýzu) .

Velmi dobrých analytických výsledků na poli individuální identifikace lze dosáhnout spojením plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií . Tyto systémy jsou označovány jako GC/MS- systémy. Hmotnostní spektrometr je zde využíván namísto detektoru plynového chromatografu. Ke každé detekované látce je přiřazeno její hmotnostní spektrum. Spektrální analyzátor je schopen zachytit přes tisíc molekulových hmotností s dostatečnou rozlišovací schopností a rychlým spektrálním záznamem. Z důvodu reprodukovatelnosti spekter a využití jejich informací, které obsahují, je nutné řízení systému a interpretace výsledků pomocí počítače se záznamovým médiem.

Chromatografické přístroje v kriminalistické praxi v České republice existují, avšak jsou zatím používány toliko k identifikaci neznámých látek, jako jsou drogy, léčiva nebo hnojiva. Tímto systémem v současnosti disponuje Kriminalistický ústav v Praze. K identifikaci osob se u nás přístrojová analýza pachu zatím nepoužívá.

Perspektivně však lze usuzovat, že vyhodnocování výsledků chromatografické analýzy bude prováděno i u pachu lidského. Záviset zde bude na skutečnosti, zda charakteristické znaky individuálnosti pachu budou mít kvalitativní či kvantitativní charakter. V kriminalistické praxi bude častější složitější varianta, kdy individuálnost pachu bude spočívat v kvalitativních i kvantitativních markantech. Zatímco v jednodušší variantě bude rozhodovat přítomnost těch nebo oněch charakteristických složek pachu, složitější případ bude u všech charakteristických složek vyžadovat co nejpřesnější vyčíslení poměrů jejich množství. Bohatost spektra pachových látek a jejich možná variabilita u téže osoby bude vyžadovat statistické zpracování dat dostatečně velikých souborů analýz. Výsledek přesto nebude vždy jednoznačný, podobně jako u jiných druhů složitých expertiz, založených na pravděpodobnosti výskytu kombinace jednotlivých znaků (např. analýza mikrostop, daktyloskopie) . Navíc vzhledem k extrémní komplikovanosti celého procesu identifikace lze očekávat celkově nižší podíl využitelných stop než u jiných druhů kriminalisticko- technických stop. Je jasné, že takto složitý a nákladný postup bude využíván pouze u nejzávažnějších druhů kriminality.

Domníváme se však, že výhledově, po kvalitním zvládnutí objektivní metody, můžeme uvažovat o využití odorologických expertiz podobně jako je tomu u daktyloskopie, zřízením databáze odorologických profilů osob, kdy nebudou porovnávány jen sporné a srovnávací materiály ad hoc u podezřelých osob, nýbrž bude za pomoci výpočetní techniky možno dokonce zjistit dosud neznámého pachatele z již evidovaných vzorků, získaných v jiné věci. Myslíme, že by se jednalo o naprosto revoluční krok na tomto poli, vzhledem k vlastnosti pachové stopy, kterou je její nezničitelnost a nemožnost zabránění jejího vzniku.

Provedení důkazu prostřednictvím metody pachové identifikace se člení na tři zákonitě navazující etapy, které společně tvoří komplex.

První etapou je sejmutí otisku pachové stopy (v odborné literatuře je zavedena zkratka OPS) na místě vyšetřované události, případně na dalších místech s vyšetřovanou událostí souvisejících, především pokud došlo k následnému přemístění osob a věcí důležitých pro trestní řízení z tohoto místa. Tento procesní úkon je obecně kodifikován v ustanovení $ 113 trestního řádu o ohledání.

Sejmutí jednoho nebo více otisků pachové stopy musí být zásadně provedeno jako zahajovací úkon současně s prvním vstupem ohledávající (výjezdové) skupiny na místo. V příslušném protokolu o ohledání místa činu, ale také například protokolu o provedení domovní prohlídky, musí být proto sejmutý otisk pachové stopy označen vždy jako stopa číslo jedna a případné další otisky pachových stop v nepřerušované posloupnosti. O tom, kolik otisků pachových stop a ze kterých míst má být sejmuto, rozhoduje odpovědný policejní komisař.

Vlastní sejmutí pachové stopy zpravidla provede kriminalistický technik nebo policejní psovod. Podle citovaného $ 113 trestního řádu může v případech hodných zvláštního zřetele sejmutí analogicky provádět kynolog specialista z některého odborného pracoviště pachové identifikace. Místa snímání otisků pachových stop musí být zásadně dokumentována fotograficky nebo videozáznamem, což je doplněno kótovaným dislokačním náčrtkem nebo plánkem s označením míst sejmutí. Ten, kdo snímání otisku pachových stop provádí, je povinen o tom sepsat formalizovaný úřední záznam, který pak tvoří nedílnou součást souvisejícího protokolu.

Z hlediska důkazní věrohodnosti je nutno v této etapě dodržet především následující zásady. Otisky pachových stop je nutno provádět na místě a neodnášet menší mobilní předměty ke snímání jinam, aby bylo vyloučeno podezření z kontaminace nebo přenosového pachu. Pokud dojde ke kontaminaci již sejmuté pachové stopy (například pádem absorbentu na podložku), nutno stopu vyřadit a předepsaným způsobem to protokolovat. Nelze dopustit kontaminaci použitím kontaminovaných sterilních pomůcek. Po sejmutí otisku pachové stopy do absorbentu je třeba ho ihned ho vložit do pachové konzervy a současně označit předepsaným (modrým) štítkem. Všechny pachové konzervy se musí neprodleně vložit do předepsaného standardizovaného kufříku, ten se zapečetí a neprodleně dopraví do střediska pachové identifikace.

Kromě okolností uvedených v citovaném závazném pokynu policejního prezidenta je nutno v tomto stadiu z hlediska dokazování mít na mysli především dvě další okolnosti. První okolností je to, zda byl otisk pachové stopy sejmut z menšího mobilního předmětu, nebo z imobilního místa pevně spojeného s terénem nebo stavebním objektem. Menším mobilním předmětem může být doličná věc, například zbraň, nástroj nebo sporná písemnost. Pokud není jinak bezpečně prokázáno, jak byla tato věc na místo nálezu dopravena, nelze například vyloučit její podvržení skutečným pachatelem s cílem vyvolat falešné podezření na jinou osobu.

Pokud je otisk pachové stopy nalezen na místě pevně spojeném s terénem nebo stavebním objektem, například na stromě, stožáru veřejného osvětlení nebo zárubni dveří pokoje, pak lze s vysokou pravděpodobností dovodit přítomnost identifikované osoby na tomto místě. Pokud hovoříme o vysoké pravděpodobnosti, znamená to, že i zde je nutno mít na mysli, zda měla identifikovaná osoba k místu volný přístup, nebo zda nemohl být otisk pachové stopy vytvořen z nedbalosti nebo záměrně. Druhou okolností je skutečnost, že policejní komisař odpovědný za sejmutí otisků pachových stop musí mít na mysli jednu z hlavních zásad trestního řízení a se stejnou pečlivostí zjišťovat skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti které se trestní řízení vede. Pro příklad: To, že se nepodařilo na místě činu sejmout žádný otisk pachové stopy obviněného, ještě samo o sobě není exkulpačním důkazem. Pokud však není otisk pachové stopy obviněného nalezen na doličné bodné zbrani vězící v době ohledání v těle oběti vraždy, pak se tato okolnost exkulpačním důkazem může stát.

Druhou etapou metody pachové identifikace je odběr pachové konzervy osobě, které má být dokázána přítomnost na určitém místě nebo kontakt s určitou věcí. Nemusí se jednat pouze o osobu, proti které je trestní řízení vedeno, ale také o svědka, svědka- poškozeného nebo potenciálního svědka, který svoji přítomnost zapírá.

I tento procesní úkon je obecně kodifikován, a to v ustanovení $ 114 odst. 2, 3 trestního řádu o prohlídce těla a jiných obdobných úkonech. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1998, sp.zn. I. ÚS 394/97, se v případě odběru pachové konzervy jedná právě o tento úkon a k jeho provedení lze přistoupit i přes nesouhlas obviněného. Je ovšem známo, že české orgány činné v trestním řízení zatím mají i u neinvazivních úkonů, ve smyslu $ 66 trestního řádu, k dispozici málo účinné donucovací prostředky, kterými jsou pokuta, případně kázeňské tresty u osob vykonávajících vazbu nebo trest odnětí svobody, případně vojenských osob. De lege ferenda lze přihlédnout k zahraničním zkušenostem a přistoupit k neinvaznímu odběru při odepření souhlasu osoby s užitím fyzického donucení.

Z důvodu věrohodnosti tohoto důkazního prostředku je nutno striktně se řídit závazným pokynem policejního prezidenta. Zejména jde o zamezení možností vytvoření přenosového pachu, záměny vzorků, kontaminaci nebo degradaci srovnávací pachové konzervy. Také v tomto případě kriminalistický technik sepíše o procesním úkonu předepsaný standardizovaný úřední záznam, absorbent vloží do sklenice, kterou opatří předepsaným (červeným) štítkem, sklenice vloží do standardizovaného kufru, který zapečetí a neprodleně dopraví do střediska pachové identifikace.

Je nutno na okraj poznamenat, že podle názoru autorů zůstává i nadále možnost využití metody pachové identifikace jako konspirativního prostředku služby kriminální policie a vyšetřování podle $ 23c) zákona o Policii ČR v případech trestné činnosti s mimořádně vysokou společenskou nebezpečností. V tomto případě může být metoda pachové identifikace využita k vyloučení jednotlivců z objemného souboru podezřelých osob. Srovnávací pachovou konzervu lze získat a poté porovnat se sejmutým otiskem pachové stopy bez vědomí podezřelé osoby. Výsledek však již nikdy nebude možno využít jako důkaz v trestním řízení, neboť byl získán bez vědomí podezřelé osoby. Vzhledem k použití zákona o Policii ČR se však jedná o prostředek extra legem, a nikoli contra legem. V praxi je možno věc zhojit pouze použitím jiného otisku pachové stopy, následným odběrem pachové konzervy podle $ 114 trestního řádu obviněnému a novým porovnáním.

Třetí etapou je provedení vlastní pachové identifikace na odborném kynologickém pracovišti Policie ČR. Zpravidla je porovnáván otisk pachové stopy sejmuté na místě činu s pachovou konzervou odebranou podezřelému nebo obviněnému. Zásady zaručující objektivitu metody založené především na dodržování konstantních podmínek úkonu, prvku náhodného pořadí identifikace a na motivaci psa vycvičeného tak, že jako úspěch chápe nalezení i nenalezení pachové shody, jsme podrobněji popsali v předchozí kriminalistické části našeho příspěvku.

Závěrečným dokumentem o provedení pachové identifikace je v současné době již tradičně odborné vyjádření s přílohovým diagramem ve smyslu ustanovení $ 105 odst. 1 trestního zákona. Tento stav sice není v rozporu s trestním řádem, avšak autoři se domnívají, že by z mnoha dále uvedených důvodů bylo správnější, aby dokumentem o provedení pachové identifikace ve třetí etapě byl rovněž protokol, stejně jako je tomu u prvních dvou etap.

V případě pachové identifikace je přípustná aktivní přítomnost obhajoby, která může navrhovat náhodné pořadí zařazovaných pachových konzerv, případně vznášet protesty a připomínky. Přítomni mohou být také přibraní znalci, u neodkladného úkonu soudce, dozorový státní zástupce, případně další osoby. V současné praxi jsou jako svědci k hlavnímu líčení předvolávány osoby, které se zúčastnily jednotlivých etap metody pachové identifikace, a soud by měl mít i pro třetí etapu k dispozici protokolární záznam.

Tato třetí etapa je typově podobná úkonům, jakými jsou jsou vyšetřovací pokus nebo rekognice, které jsou protokolovány. Pokud by byl v budoucnu obor olfaktoriky konstituován jako uznaný znalecký obor kriminalistické techniky, připadalo by v úvahu provádění odborných vyjádření, případně znaleckých posudků.

Přes dosti frekventované využívání metody pachové identifikace v praxi, nebyla ani při poslední rozsáhlé novelizaci trestního práva procesního (zákon č. 265/2001 Sb.) tato metoda kodifikována, a to přesto, že došlo k rozsáhlé kodifikaci důkazních prostředků do té doby vedených jako metody kriminalistické.

Současná situace je proto charakteristická tím, že metoda pachové identifikace je v soudní praxi považována za důkaz svého druhu (sui generis) neopakovatelný (před soudem) a soud tento důkaz provádí podle velmi obecného ustanovení $ 89 odst. 2 trestního řádu, tedy v každém jednotlivém případě soud de facto hledá právo. Není ovšem divu. Metoda individuální pachové identifikace prostřednictvím speciálně vycvičeného psa jako živého nástroje se dosud nestala součástí znaleckých oborů kriminalistiky, případně kynologie. Metoda je sice ukotvena ve velmi objemném souboru objektivních empirických poznatků, základní výzkum provedený na bázi vědeckých experimentů však dosud chybí.

A pro kriminalistiku jako vědecký obor také platí, že zákonitosti svého zkoumání odhaluje stanovením hypotéz, které ověřuje opakovanými experimenty, objektivními poznatky praxe a na základě toho nejdříve vysvětluje, poté ovládne a nakonec předvídá zkoumané jevy.

Na rozdíl od již uznaných kriminalisticko-technických metod se v tomto případě autoři setkávají se stoupenci krajních názorových poloh od nekriticky nadšených zastánců až po zásadní odpůrce. To by samo o sobě bylo v období vědeckého ověřování metody pozitivní. Problém je však v tom, že se lze až příliš často setkávat s názory založenými méně na znalostech, ale více na profesní motivaci a limitovaných osobních zkušenostech posuzovatele, který namísto kladení otázek vyhlašuje apriorní postuláty, jak to konečně z dějin kriminalistiky všichni dobře známe.

Na závěr pro názornost předkládáme vlastní návrh paragrafového znění nového ustanovení trestního řádu, které by kodifikovalo a standardizovalo tuto metodu jako důkazní prostředek: 104f

(1) Pachová zkouška prostřednictvím k tomu vycvičeného psa se koná k ověření, zda se osoba zdržovala na místě činu nebo zda přišla do styku s věcí důležitou pro trestní řízení.

(2) Pachová zkouška se provádí vzájemným porovnáváním otisků pachových stop sejmutých na místě činu nebo z věci důležité pro trestní řízení a pachových konzerv odebraných osobám, jejichž přítomnost na místě činu nebo kontakt s věcí důležitou pro trestní řízení mají být pachovou zkouškou ověřeny. Na pachovou zkoušku ve smyslu věty první se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.

(3) Pes provádí pachovou zkoušku opakovaným porovnáním mezi více než šesti různými pachovými konzervami, jejichž pořadí se změní a které musí být odebrány osobám podobného etnického původu. Rozmístění pachových konzerv nesmí být pes ani osoba vedoucí psa přítomni. Podrobnosti ke způsobu provedení pachové zkoušky upravuje zvláštní právní předpis (příloha obsahující popis standardního postupu, prováděcí vyhláška MV ČR o kriminalistické metodě pachové identifikace prostřednictvím speciálně cvičeného psa?).

(4) Odebrání srovnávacího vzorku svého tělesného pachu je povinen se podrobit každý, o čemž je nutno osobu, které se to týká, poučit s upozorněním na následky nevyhovění.

Odorologie je v současném systému české kriminalistiky zařazena mezi přírodovědné kriminalistické metody. Autoři se zmiňují o obou jejích součástech, kterými jsou olfraktronika, jež je jako metoda určení skupinové příslušnosti (identifikace) pachu založen na laboratorních metodách a prostředcích, a dále olfraktorika, při níž je využíván k individuální pachové identifikaci člověka „živý nástroj“, kterým je speciálně vycvičený pes. Olfaktorika je v oboru násilné trestné činnosti, v rámci českého trestního řízení, jedním z nejdůležitějších a nejčastěji využívaných důkazních prostředků. Autority v oborech trestního práva a kriminalistiky však dosud vedou spory o věrohodnosti tohoto důkazního prostředku. Je tomu tak proto, že olfaktorika je sice založena na rozsáhlém souboru ověřených empirických poznatků, ale dosud nebyl proveden základní experimentální vědecký výzkum. Sejmutí otisku pachové stopy při ohledání místa činu a odběr srovnávací pachové konzervy člověka náleží mezi kriminalistiko-technické metody. Vlastní identifikační metoda porovnání otisku pachové stopy se srovnávací pachovou konzervou však dosud plně náleží do oboru kynologie. Autoři přispívají svým rozborem do diskuse nad tím, jaké mají být učiněny další kroky na cestě ke konstituování olfaktoriky, jako důkazního prostředku kodifikovaného trestním právem procesním.

Odourology is classified as one of the natural-scientific criminological methods in the current system of Czech criminology. The authors mention both of its parts - the olfractronics, which as a method of group identification of odours is based on laboratory means and methods, and the olfractorics, which uses a „live tool“ - a specially trained dog - for individual odour identification of a person. Olfractorics is one of the key and most frequently used means of evidence in violent crime in the Czech criminal proceedings. Authorities in the fields of penal law and criminology have, however, been disputing the reliability of this item of evidence. This is because olfractorics, while based on an extensive collection of empirical findings, has not yet been subject to basic experimental scientific research. The taking of an odour trace when examining the scene of crime and a comparative odour can of a person belongs among the technical criminological methods. The identification method of comparing the odour trace to the odour can is itself fully in the realm of cynology. With their analysis, the authors contribute to the discussion of what other steps should be taken in order to constitute olfractorics, as a means of evidence that would be fully codified by the procedural penal law.

Odorologie ist in dem jetzigen System der tschechischen Kriminalistik unter naturwissenschaftliche kriminalistische Methoden eingegliedert. Die Autoren erwähnen beide ihre Bestandteile, die Olfatronik, die als Methode der Bestimmung der Gruppengehörigkeit (Identifikation) des Geruchs auf den Labormethoden und Mitteln aufgebaut ist, und weiter Olfaktorik, bei der man zur individuellen Identifikation eines Menschen „lebendes Werkzeug“ ausnützt, das ein speziell dressierter Hund ist. Olfaktorik ist im Fach der Gewaltstraftätigkeit, im Rahmen des tschechischen Strafverfahrens, ein der wichtigsten und häufig genützten Beweismittel. Autoritäten auf dem Gebiet des Strafrechts und der Kriminalistik streiten aber bisher um die Glabwürdigkeit dieses Beweismittels. Die Olfaktorik ist nämlich zwar auf einem umfangreichen Komplex der überprüften empirischen Erkenntnisse gegründet, man hat aber bisher keine grundlegende experimentale wissenschaftliche Forschung gemacht. Das Abnehmen des Abdrucks der Geruchsspur bei der Beschau des Tatortes und die Entnahme der vergleichbaren Geruchskonserve eines Menschen gehört zu den kriminalistisch technischen Methoden. Eigene Identifikationsmethode des Vergleichs des Abdrucks der Geruchsspur mit der vergleichbaren Geruchskonserve gehört aber bisher ganz in das Gebiet der Kynologie. Die Autoren tragen mit ihrer Analyse zu der Diskussion bei, welche weitere Schritte man auf dem Weg zur Konstituierung der Olfaktorik sie als Beweismittel des kodifizierten Strafprozessrechts machen soll.