Ve dnech 25. - 28. srpna 2004 se v Amsterodamu uskutečnila IV. konference Evropské kriminologické společnosti. Konference byla organizována Evropskou kriminologickou společností ve spolupráci s Vrije Universiteit Amsterdam, v jejíchž prostorách probíhala. Ústředním mottem konference bylo „Global Similarities, Local Differencies“; mělo vyjadřovat množství charakteristických rysů i problémů kriminality, které mají evropské země obecně společné, stejně jako trvající rozdíly v přístupech k jejich řešení.
Konferenci bylo přítomno 529 účastníků z 36 zemí, mezi nimiž byli kromě evropských kriminologů zastoupeni i představitelé kriminologie z USA, Kanady a dalších mimoevropských zemí. Ve srovnání s předchozími konferencemi byli výrazněji zastoupeni odborníci z nových členských států Evropské unie, Ruska a Ukrajiny, nejen pokud jde o účast, ale i o zastoupení mezi referujícími. Konference měla tradičně ryze pracovní ráz a velmi bohatý odborný program. Uskutečnila se čtyři plenární zasedání, na nichž byly předneseny hlavní referáty, a osm tzv. panelů, z nichž každý probíhal v 15 - 16 paralelních sekcích na samostatná témata; celkem se tedy uskutečnilo cca 120 paralelních samostatných jednání v sekcích, přičemž na každé sekci odeznělo 3-5 referátů. Vzhledem k množství přednesených referátů nebude z konference vydáván žádný sborník či jiný souhrnný materiál. Abstrakty všech referátů byly účastníkům dány k dispozici písemně; soubor těchto dokumentů je uložen ke studijním účelům v knihovně IKSP.
Pokud jde o zaměření a úkoly kriminologie v současné době, je otázkou, zda to byl vliv amerikanizace a sovětizace, že se kriminologie ve druhé polovině 20. století orientovala na pouliční kriminalitu, majetkovou kriminalitu, mládež atd. a ponechávala stranou problematiku válečných zločinů, genocidy apod. Po hlubokých změnách politicko-společenských v r. 1989 v řadě evropských zemích čelíme nyní globálním změnám, globalizaci světových trhů a sítí - vzniká otázka, zda lze mít západní model společnosti a současně nesdílet jeho problémy. Hlavní hrozbou pro současnou Evropu je organizovaný zločin ve vazbě na terorismus: z politického definování tohoto problému se odvíjí pokusy o společnou politiku vůči organizovanému zločinu zemí EU a RE.
S rozšířením EU byl očekáván nárůst kriminality. Toto očekávání se nenaplnilo - jednak profesionální a mezinárodní zločinci nečekali se svými aktivitami na datum 1. 5. 2004, jednak situace v nových zemích EU se pokud jde o úroveň kriminality obecně příliš neliší od původních zemí členských. V západní Evropě ovšem vzrostl strach ze zločinu přicházejícího ze zemí východní a jižní Evropy spolu se strachem z levné pracovní síly; dochází k paradoxu, že východ byl dříve kritizován za uzavřené hranice, které nyní západní země samy „přivírají“. Není tomu tak, že by se zločin šířil pouze jednosměrně z východu na západ.
Zaznělo varování před frustrací jako možnou reakcí na nenaplněná vysoká očekávání občanů nových členských zemí vůči EU. Na druhé straně západoevropské státy postupně oslabují sociální stát a jejich populace to může chápat jako důsledek rozšíření. Je nutné řešit společnou legislativu EU a větší funkčnost justičních systémů pro lepší ochranu před trestnou činností. Nové země musí zlepšit státní administrativu a trestní justici, ale současně se musí zlepšit kooperace starých a nových členských zemí, nejen pokud jde o orgány činné v trestním řízení, ale i ve výzkumu a akademickém životě. Nyní máme šanci společného postupu a společného prostoru v trestní politice, ale musíme je vytvářet společně s využitím profesionálních kvalit a zkušeností odborníků z nových zemí.
Strategie a politika prevence kriminality je formována zájmem a obavami „střední třídy“ měst a nebere v úvahu obavy a zájmy marginalizovaných skupin. Konec studené války přinesl novou podobu obav z nebezpečí, nové antagonismy (chudí - bohatí). Poznatky z výzkumu uskutečněného v 18 evropských zemích např. ukazují, že postkoloniální imigrace v průběhu posledních 40 let přinesla „etnizaci“ sociálních vztahů a vznik obav z „nebezpečných jiných“ (the Dangerous Others), negativní identifikaci jiných na základě vnějších znaků. K tomuto procesu přispívá řada faktorů (rychlý technický pokrok ve světě a z toho plynoucí pocity zaostávání a ohrožení v některých zemích, vzestup „medializované demokracie“, krize občanství v komplexní společnosti, lokální fragmentace atd.). U marginalizovaných skupin naopak negativní zkušenosti s veřejnou mocí (mezigeneračně sdílené). K násilnostem (nepokojům) ve městech přispívá kumulace (masovost) tzv. sociálního bydlení, podinvestování některých čtvrtí, bezvládí v nich, sociální a etnická segregace. Násilí vychází i od původních obyvatel a majitelů obchodů (násilná reakce na jevy v okolí). Politici mají tendenci využívat strachu z kriminality jako nástroje politické technologie (je to jeden z nejsnadnějších nástrojů, ačkoli jinak politici spíše ztrácejí kontrolu nad jinými úseky veřejné správy).
Kontrola finančních toků, prováděná s cílem podvázat zdroje terorismu, je účinný nástroj, ale je třeba vidět jeho meze a nereálná očekávání (financování terorismu probíhá i jinými cestami než mezinárodními oficiálními finančními toky, např. využíváním etnických komunit, charitativních akcí, transfery diamantů atd.). Je zásadní otázkou, zda je terorismus vojenským, anebo trestně právním problémem. Stupňovaný tzv. boj proti terorismu má řadu rizik - odcizení etnik, zatlačení různých transakcí do podzemí, sekulární radikalismus, vytváření půdy pro mučedníky, přehlížení a nedoceňování jiných problémů. Obchodní operace včetně legálních nejsou obecně zatím příliš transparentní. USA svým postupem vytvářejí „off-shore“ justici. Co dělat: snažit se o transparentnost vztahů (i v obchodě a finančnictví), politiku zakládat na faktech, mít dlouhodobé strategie.
Masové vyvražďování a další důsledky etnických konfliktů (mnohdy pramenících z hospodářských, náboženských, mocenských zájmů, či tradičních kmenových antagonismů) vyžadují, aby i kriminologie hlouběji studovala tyto fenomény. Nepostačí samotné ustavení Mezinárodního trestního soudu, který může stíhat genocidu jako trestný čin, je třeba hledat cesty i k usmíření v oblastech zasažených těmito konflikty a zajistit pomoc a satisfakci (morální i hmotnou) obětem konfliktů, které často nabývají rozměru humanitární katastrofy.
Jednotlivé panely a sekce byly zaměřeny na širokou paletu témat, zahrnovaly mj. problémy bezpečnosti a strachu ze zločinu, účinnost represivních i preventivních opatření a nástrojů, činnost orgánů trestní justice (včetně soukromých bezpečnostních agentur, podpory obětí apod.), násilí, drog, mezinárodního organizovaného zločinu, sledování vývoje kriminality, forem kriminality (crime patterns), vývojové kriminologie, výuky a uplatnění kriminologie, porušování lidských práv, důsledky rozšíření EU apod.
Součástí konference bylo generální zasedání ESC, funkci prezidenta převzala po Ernestu Savonovi (Transcrime, Trento), kterému skončilo roční funkční období, prof. Sonja Snackenová (Vrije Universiteit Brusel). Výkonným sekretářem ESC je prof. Marcello Aebi (University of Sevilla). Jako tzv. president-elect, tj. prezident, který převezme funkci na příští konferenci ESC v roce 2005, byl zvolen prof. Hans-Jürgen Kerner (ředitel Kriminologického institutu Univerzity Tübingen).
IV. konference ESC potvrdila snahu ESC vyvářet pravidelně co nejširší prostor pro prezentaci poznatků a názorů představitelů kriminologické vědy jak z oblasti teorie, tak empirie. Přes tuto velmi širokou paletu témat a příspěvků bylo možné konstatovat postupně sílící zastoupení dříve méně obvyklé kriminologické tematiky, jako např. genocida a porušování lidských práv a také sílící zastoupení i aktivitu představitelů kriminologie z nových členských zemí EU i dalších zemí východní a jižní Evropy.
Jedna z panelových diskusí byla věnována problematice terorismu. Jednání se zúčastnili zástupci Izraele, Španělska, Velké Británie, Spojených států amerických a Itálie, tedy zemí terorismem bezprostředně postižených. Izrael reaguje na terorismus dlouhodobě. Vytvořila se zde již určitá racionální pravidla každodenního života, podle kterých lidé i instituce jednají. V USA i ve Španělsku došlo po teroristických událostech ke změně postojů veřejnosti. Terorismus se stal prioritním zájmem vlád. Došlo však k řadě chyb, takže strategii boje proti terorismu je nutné přehodnotit. Například ve Španělsku se pozornost zaměřila výhradně na ETA, která je vnímána jako skupina inspirovaná Al-kájdou. V důsledku toho se obavy zaměřují na muslimy. Ve Španělsku je asi půl milionu muslimů, většinou marockého původu, ti jsou však mírumilovně integrováni do španělské společnosti. Nebezpečí nehrozí odtud, ale spíše ze zahraničí.
K omylům došlo i v USA, kde političtí vůdci popisují problém terorismu bohatou mytologickou a teologickou rétorikou. Používají rozkošatělé proklamace o ohrožujícím zlu. Na základě toho pak vzniká nejen strach veřejnosti z terorismu, ale také neidentifikovatelný pocit ohrožení národní bezpečnosti, obavy z ekonomického zbídačení způsobeného kriminalitou, vzniká pocit ohrožení rasově-etnickými menšinami, imigranty a cizinci. Po 11. září vznikla tenze manifestující neférové osočování určitých lidí z terorismu, hledání obětního beránka.
Italská zástupkyně porovnala právní definice Velké Britanie, Finska, Estonska, České republiky, čtyř vybraných států USA (s rozdílným pojetím) a FBI a konstatovala, že sice vznikly nové zpravodajské techniky, nové politické a obranné strategie, nové kontrolní systémy, nová legislativa, ale samotný jev - terorismus - je stále nepoznán. Stále jsme necharakterizovali, co terorismus je, nemáme jasnou představu pro porozumění a pro reálnou analýzu mezinárodního terorismu. V definicích se buď vůbec nerozlišuje, nebo jen obtížně rozlišuje, kdo je terorista a kdo je bojovník za svobodu.
Konkrétní návrhy účinných opatření, které tu a tam zazněly, nebyly tak bohaté jako analýza chybných kroků. První požadavek zní, že terorismus bychom měli definovat jednotně, abychom poskytli efektivní nástroj vládám. Všichni diskutující konstatovali, že preventivní strategie jsou obtížné. Válka proti terorismu nespočívá v preventivních opatřeních proti teroristickým útokům - ty mohou být zároveň provedeny na několika místech najednou - ale v intenzifikaci organizovaného odporu a nechuti k tomuto jevu doma i v zahraničí. Účinné je nasazení policejních agentů, kteří pocházejí z kulturního prostředí imigrantů. Britská strategie boje proti externímu terorismu je založena na kontrole vlastních hranic.
Organizovaný zločin je považován za jeden z hlavních problémů, které bude nutno řešit v souvislosti se začleňováním východoevropských a středoevropských států do Evropy. Politické vymezení tohoto problému je základem kriminální politiky v Evropě. Zásadním otázkám evropské politiky proti organizovanému zločinu bylo věnováno jednání kulatého stolu zaměřeného na prevenci proti tomuto jevu. Účastníci zdůraznili, že je nezbytné, aby ke konvenci OSN proti organizovanému zločinu přistoupily i ty státy, které tak dosud neučinily. Bude nutné sjednotit statistické výkazy. Kromě organizovaného zločinu budou prioritami Evropské komise opatření proti terorismu a finanční kriminalitě. Důležitým dokumentem je konvence OSN proti korupci. K prioritám bude patřit rovněž počítačová kriminalita. V jejím rámci pak tři hlavní oblasti: podvody s využitím počítače, krádeže duševního vlastnictví a softwarové pirátství.
V rámci metodologické diskuse k vymezení organizovaného zločinu konstatovali téměř všichni účastníci, že je velice obtížné určit přesnou hranici, kdy lze skupinu a její aktivity zařadit do této oblasti. Musíme mít na paměti, že kategorie organizovaný zločin je umělá konstrukce a že vždy záleží na tom, co konkrétně aktéři dělají. Nejde o kvantitativní ukazatele, ale o kvalitativní. Nevystačíme s tím, že jde o organizovanou skupinu, která působí delší dobu. Jde o určité chování. Znakem dobře organizované skupiny je například to, že se dokáže vyhnout trestu. Problém je se zařazením ekonomické kriminality. Měli bychom možná zavést kategorii „organizovaná ekonomická kriminalita“.
V sekcích věnovaných problematice organizovaného zločinu převažovaly informace o konkrétních výzkumech. Konkrétní výsledky, které jsou platné pro jednotlivé země, jsou pro ostatní účastníky zajímavé spíše tehdy, když je již v samém projektu zakotvena možnost srovnání nebo když mají obecnější platnost či přicházejí s tematickou nebo metodologickou inovací. Tematicky zaujala informace o moderním námořním pirátství. Litevská analýza výzkumu pohraničních úřadů při ochraně hranic před nelegálním dovozem, vývozem a průjezdem je zajímavá pro zahraniční obchodníky, kteří hodlají s Litvou obchodovat. Důležitou skutečností je, že Litva je, jako členský stát EU, hraniční zemí s Běloruskem a Ruskem.
I naše informace o struktuře zahraničních skupin a jejich aktivitách se setkala se zájmem, protože nabídla možnost zachycení změn při dlouhodobém sledování. Obecně však jsou dílčí výsledky neporovnatelné, protože jsou dělány různou metodikou. I v tom případě, kdy byla například metodika výzkumu HEUNI použita ke srovnávací analýze mezi Finskem, Velkou Británií a USA, vznikly při srovnávání potíže pramenící zejména a z toho, že EU, OSN a kriminologická literatura definují organizovaný zločin odlišně. Prokázaly se také značné kulturní rozdíly mezi členy organizovaných skupin ve sledovaných zemích.
Zajímavý byl srovnávací výzkum koncipovaný ve Velké Británii, při němž na podkladu obchodování s kokainem porovnávali Mexiko, západní Evropu a USA. V jednotlivých zeměpisných oblastech zkoumali pořadí ohrožujících faktorů, které platí pro ekonomiku, politiku a veřejný pořádek. Například při analýze oblasti politiky se ukázalo, že korupce je jako ohrožující faktor v Mexiku na prvním místě, zatímco v západní Evropě a USA se neprokázala. V oblasti veřejného pořádku se v Mexiku projevilo jako ohrožující faktor násilí, zatímco v západní Evropě a v USA ne.
V rámci metodologických aspektů výzkumu kriminality se dost obsáhle hovořilo o zjišťování postojů veřejnosti ke kriminalitě a trestu. Diskutující se hlavně zabývali otázkou, jak měřit obavy z kriminality. Fenomén obav je používán politiky, hraje roli i při požadavcích na zostření zákonů a možnosti tvrdších trestů. Je přitom otázka, jak lidé chápou obavy. Na přímou otázku většina odpovídá, že se bojí kriminality, přitom skutečné ohrožení je mnohonásobně menší. Pokud lidé nemají žádný postoj, přikloní se k tomu, na co se jich ptáme. V dotaznících je lepší ptát se obecněji na životní problémy. Více než polovina dotázaných pak obavy z kriminality vůbec neuvede. Řešila se rovněž otázka, zda je validnější použití self-reportů, nebo užití reportů o ostatních. Podrobně se diskutovalo o postojích veřejnosti k trestu a o využití výsledků v trestní politice. Veřejné mínění o výši a způsobu trestu se rozprostírá na široké škále. Je odlišné podle různé sociální role, profesionality a osobnosti respondenta. Záleží na zdrojích, odkud respondent získává informace, na jejich odrazu a vyhodnocení. Informace pocházejí z médií, místních a profesionálních zdrojů, z osobních zkušeností. Všechny zdroje informací nejsou zcela rovnocenné. Jejich váha závisí na moci a autoritě. Často se objevující požadavek zdůvodnění výše trestu nelze považovat za populismus. Musí se přitom sice také přihlížet k veřejnému mínění, ale jde o vysvětlení, proč je trest stanoven v určité výši.
Na konferenci byly široce diskutovány také různé problémy související s optimalizací fungování justičních systémů v jednotlivých zemích. Do tohoto okruhu problematiky spadají nejen záležitosti týkající se trestní justice v užším smyslu (soudnictví, trestní legislativa, systémy sankcí aj.), ale i trestní a kriminální politika, vězeňství i širší otázky přístupu k zacházení s pachateli
Úloha a možnosti kriminologického výzkumu byly na konferenci zmiňovány v různých souvislostech, ve vztahu k trestní justici bylo upozorněno např. na úskalí spojená s nereálnými politickými očekáváními, že kriminologie přinese jednoznačná a rychlá řešení problémů s kriminalitou.
Výsledky kriminologických výzkumů někdy mohou ohrozit věrohodnost politických prohlášení (i solidnost různých politických programů v oblasti kontroly zločinnosti), neboť vycházejí z empirických zjištění. Někdy se objevují i tendence považovat vědecký výzkum za „zboží“, neboť si lze různé kriminologicky orientované výzkumy (studie, sondy aj.) objednat a zaplatit, a pak požadovat, aby získané poznatky zaručily vyřešení daného problému. Bylo upozorněno i na určitá rizika v činnosti různých soukromých agentur zabývajících se průzkumy v oblasti trestní politiky, neboť mnohdy používají špatnou metodologii a mají sklon k preferování marketingových aspektů své práce na úkor validity empirických zjištění.
Na konferenci byly také projednávány technické (i obsahové) problémy přípravy dalšího vydání Evropské ročenky kriminální statistiky (European Sourcebook of Crime and Criminal Justice Statistics).
Příští, v pořadí již pátá konference Evropské kriminologické společnosti se bude konat ve dnech 31. 8. až 3. 9. 2005 v Krakově a jejím hostitelem bude Jagellonská univerzita.