V posledních letech se rozsah znaleckého zkoumání v oboru posuzování příčin dopravních nehod rozšířil o oblast inscenací dopravních nehod jako pojišťovacích podvodů. Stalo se tak zejména v souvislosti s uvolněním pojišťovacího trhu a vznikem konkurenčního prostředí a nárůstem vozidel z vyšších cenových tříd. V oblasti posuzování pojišťovacích podvodů dosud nebyly publikovány žádné rozsáhlejší studie, a to zejména v souvislosti s možnými postupy při jejich objasňování.
Následující článek má za cíl přiblížit některé možné přístupy a pohledy na dokazování možnosti vzniku nehodového děje a ukázat jaké možnosti skýtají současné poznatky v oblasti analýzy dopravních nehod. Při výběru metod byl kladen důraz na jejich snadné a rychlé použití a komplexnost tak, aby umožňovaly posoudit nehodový děj v rozsahu všech přípustných hodnot.
Oblasti dokazování reálnosti/nereálnosti nehodového děje lze rozdělit do dvou základních kategorií
Jedná se o dobře prezentovatelný důkaz, který je zřejmý i laickému pohledu, avšak to je i jeho slabinou. Laik - pachatel pochopitelně postaví vozidla do takové konfigurace, ve které byly v okamžiku, kdy mělo dojít k poškození. Tudíž pokud se v této oblasti dopustí pachatel chyby, pak spíše z nedbalosti a z nedůslednosti při aranžování nehody, nežli z neznalosti.
Zkoumání mechaniky střetu a pohybu vychází z interpretace abstraktních fyzikálních jevů při nehodovém ději. Již z podstaty abstraktnosti jsou některé okolnosti těchto jevů ukryty běžnému laickému vnímání, a proto právě v této oblasti vzrůstá význam znalce a jeho možný přínos při dokazování trestné činnosti. Pachatel většinou nemůže disponovat detailními znalostmi mechaniky, a proto se zde pohybuje při fingování nehody podobně jako krátkozraký člověk bez brýlí a může se dopustit až fatálního prohřešku proti fyzikálním zákonům. Je však nutné dobře mít na paměti, že úkolem znalce je nejen upozornit na to, že dotyčný „neměl brýle“, ale je nutné tyto brýle nasadit i orgánům činným v trestním řízení. To znamená prezentovat získané výsledky srozumitelně a pokud možno úplně, což představuje zpravidla těžší úkol,než nalézt již zmiňovaný prohřešek vůči fyzice.
Při výběru metod pro dokazování pojišťovacích podvodů je nutné vycházet z faktu, že množství dostupných informací je omezené: nedostatečná fotodokumentace, záznam o malé dopravní nehodě bez plánku, účastníci odmítají vypovídat… Proto je nutné volit takové metody řešení, které dovedou posoudit daný nehodový děj komplexně, ale přitom názorně. Pro tento účel je dobrým nástrojem program Impuls Expert.
Představuje program pro komplexní analýzu střetu. Jeho hlavním přínosem je metodičnost, když odpadá často nemetodické, někdy až náhodné hledání řešení střetu, správného impulsu. Princip spočívá v tom, že znalec zadá vybrané výstupní veličiny střetu vozidel v libovolném rozmezí (rychlost po střetu a směr pohybu, postřetová rotace, EES, parametry rázu k, ?? normála roviny rázu, GEV), které se mu zobrazí jako plochy - oblasti, do kterých musí směřovat výsledný impuls, který pak splňuje danou podmínku. Dále je nutné zadat vstupní údaje pro daný střet (parametry vozidel, bod rázu, předstřetové pohybové údaje, parametry rázu), ze kterých je následně vypočten konkrétní impuls.
Vlastní řešení skutečné nehody spočívá v nastavení vstupních údajů tak, aby výsledný impuls směřoval do společného průniku ploch vykreslených dle zvolených postřehových podmínek (obr. 1).
V případě inscenací dopravních nehod jako pojišťovacích podvodů naopak sledujeme, zda při technicky přijatelných předstřetových údajích splňuje, či nesplňuje výsledný impuls stanovené podmínky, nebo využíváme možnost jednoduché změny střetové konfigurace (např. vozidla se otáčejí kolem bodu rázu, nikoliv těžiště) a sledujeme odezvu vozidel. To si ukážeme na konkrétních aplikacích.
Stojíme před úkolem, kdy známe střetovou polohu vozidel v širokých mezích a známe pouze přibližné střetové rychlosti. Variací střetových poloh lze sledovat postřetový pohyb, například rotaci, a můžeme posuzovat její technickou přijatelnost, například zda mohlo dojít k sekundárnímu rázu vozidly.
Uvažujme stojící vozidlo A, do kterého narazilo vozidlo B pod úhlem 0 ÷ 60o dle obr. 2: typický příklad nehody na parkovišti.
K řešení použijeme program Impuls Expert, kde můžeme variovat vstupní hodnoty a sledovat jejich odezvu v rámci střetu vozidel, v tomto případě zejména postřetovou rotaci. Stačí zadat základní parametry vozidel, předstřetové údaje a samotná změna vzájemné polohy není pracná, protože vozidla se natáčí kolem bodu rázu, nikoliv kolem těžiště jako v ostatních programech. Obdržíme pak postřetové parametry pohybu vozidel v závislosti na měnící se střetové konfiguraci, střetové poloze červeného vozidla B. Graf na obr. 3 znázorňuje závislost úhlové rychlosti na úhlu svíraném podélnými osami vozidel v okamžiku střetu.
Z grafu je patrné, že s rostoucím úhlem se mění velikost a hlavně smysl rotace modrého vozidla A. Stanovení mezní úhlové rotace pro dosažení sekundárního rázu je pak závislé na adhezních podmínkách postřetového pohybu. Tato aplikace nám umožní zmenšit široký rozsah možných předstřetových poloh vozidel, omezí podmínky, za kterých vozidla mohla dosáhnout střetových poloh, a na nás je pak posoudit, zda jsou technicky přijatelné, či nikoliv.
Posouzení dalšího případu spočívalo v tom, že jsem znali poškození boku vozidla A, do kterého nacouvalo vozidlo B při parkování na kolmém stání, a naším cílem bylo analyzovat, při jakých rychlostech v závislosti na směru natočení couvajícího vozidla mohlo dojít ke vzniku zadokumentovaného rozsahu poškození. Stejně jako v předchozí úloze jsme museli zadat parametry vozidel a známé či odvoditelné pohybové parametry. Dále jsme provedli odhad technicky přijatelného rozmezí EES obou vozidel a zadali jsme rozmezí parametrů rázu se skluzem, rovněž v mezích. V programu Impuls Expert jsme obdrželi dvě plochy - jedna reprezentovala energetickou podmínku, druhá rázovou podmínku. Následně jsme pro zvolenou střetovou polohu hledali takovou rychlost couvajícího vozidla, při které došlo k průniku zobrazených ploch - existoval impuls, který by splňoval obě podmínky. Na obr. 4 jsou znázorněny plochy v případě kdy, se neprotínají, řešení neexistuje (vlevo), a v případě průniku ploch existuje impuls splňující současně obě podmínky, řešení existuje (vpravo).
Z provedených analýz pro různé střetové polohy pak obdržíme hraniční rychlosti, při kterých může dojít ke vzniku daného rozsahu deformací. Vyneseme-li tyto hodnoty do grafu, obdržíme výsledný graf na obr. 5.
Obr. č. 5: Příklad grafu závislosti střetových parametrůDobrým nástrojem pro posouzení technické přijatelnosti nehodového děje je využití energetické bilance střetu vozidel. Vycházíme v takovém případě z obecného vztahu
Tento vztah můžeme v případě inscenací dopravních nehod jako pojišťovacích podvodů významně zjednodušit. Jednak nám vypadne předstřetová rotační energie, protože úhlová rychlost vozidel před střetem bývá nulová nebo zanedbatelná v porovnání s translační rychlostí. Zřídka dochází k fingovaným nehodám dvou rychle jedoucích vozidel, většinou jedno z vozidel před střetem stojí, anebo se pohybuje nízkou rychlostí, takže na celkové předstřetové energii celé soustavy se podílí pouze translační pohyb jednoho z vozidel, ostatní složky na levé straně energetické rovnice bývají nulové nebo zanedbatelné. Celková energie, která je přinesena do nehodového děje, se pak rozdělí na deformační energii, kterou jsme schopni stanovit pomocí odhadu EES, a na kinetickou energii postřetového pohybu. Podobně jako u předstřetové energie můžeme některé složky postřetové kinetické energie zanedbat. Pro posouzení technické přijatelnosti nehodového děje porovnáváme množství energie soustavy vozidel před střetem a energie po střetu včetně deformační energie.
Jedná se o názorný přístup k posouzení technické přijatelnosti nehodového děje, který je nezávislý na korespondenci poškození a k jeho použití nám stačí znát rozsah a velikost deformací vozidel, konečné polohy vůči místu střetu a základní informace o přednehodovém ději. Současně neklade žádné vyšší nároky na výpočetní techniku.
Ukázali jsme si příklady některých postupů při posuzování inscenovaných nehod - pojistných podvodů; pochopitelně tyto aplikace lze použít i u skutečných nehod. Možnosti využití základních fyzikálních principů jsou daleko širší podobně jako celá problematika pojišťovacích podvodů. Uvedené příklady by měly být zejména inspirací a návodem pro další objasňování v dané oblasti trestné činnosti.
Prezentované postupy a jim podobné však nemusí spočívat výhradně ve znalecké činnosti, nemusí vyžadovat znaleckou kvalifikaci. Přinejmenším v prvotním šetření nehodového děje je lze využít za účelem objasnění možnosti vzniku průběhu nehodového děje a na základě poznatků přijmout nebo zamítnout podezření z pojišťovacího podvodu.
Příspěvek je zaměřen na oblast inscenovaných nehod jako pojišťovacích podvodů a jejich dokazování v rámci znaleckého posuzování. Zabývá se základním členěním oblastí, ve kterých je daná nehoda posuzována, jednotlivé oblasti jsou hodnoceny v souvislosti s využitelností při dokazování případné trestné činnosti. Hlavní důraz je pak kladen na oblast mechaniky pohybu a střetu vozidel, kdy jsou dále prezentovány některé možné postupy. Dané metody lze považovat za neortodoxní a mohou složit přinejmenším jako inspirace při objasňování pojišťovacích podvodů, ale současně se i nabízí jejich širší využití v kriminalistice.
This article focuses on stages traffic accidents as insurance frauds and their substantiation as part of an expertise. It deals with the basic division of areas, according to which a given accident is being assessed, and the individual areas are being evaluated as for usability in proving potential criminal activity. The main stress is on the area of mechanics of movement and vehicle collision, and some possible methods are also presented. These methods can be considered unorthodox and can serve as an inspiration, in the least, for detecting insurance frauds, but their wider use in criminology presents itself at the same time
Der Beitrag konzentriert sich auf den Bereich der inszenierten Unfälle als Versicherungsbetrüge und derer Beweisführung im Rahmen der Expertenbeurteilung. Er beschäftigt sich mit der Elementargliederung der Bereiche, in denen man den gegebenen Unfall beurteilt, die Einzelgebiete im Zusammenhang mit der Ausnutzung der Beweisführung der eventuellen Straftat bewertet. Hauptakzent legt man dann auf die Bereiche der Mechanik der Bewegung und des Zusammenstosses der Fahrzeuge und presentiert man einige mögliche Verfahren. Man kann gegebene Methoden als unorthodox halten und sie können zum mindesten als Inspiration bei der Aufklärung der Versicherungsbetrüge dienen, aber gleichzeitig bietet sich auch breitere Auswertung in der Kriminalistik.