Obchod se ženami zůstává, vedle kriminality spojené s výrobou a distribucí drog a obchodováním se zbraněmi, dlouhodobě „nejvýnostnějším“ artiklem mezinárodně organizovaného zločinu /.
Zásadním mezníkem v boji proti obchodování s lidmi byla mezinárodní Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu přijatá v italském Palermu 13. prosince 2000. Tuto úmluvu doprovázel Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi zvláště se ženami a dětmi, který Česká republika podepsala dne 10. prosince 2002.
Možnosti realizace požadavků uvedených v Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště ženami a dětmi, přezkoumává demonstrační projekt Celosvětového programu proti obchodování s lidmi - Global Programme against Trafficking in Human Beings - na kterém se podílí i Česká republika. Garantem celého projektu je ODCCP/CICP (Úřad pro kontrolu drog a prevenci kriminality OSN a Centrum pro mezinárodní prevenci kriminality OSN). Metodickým garantem projektu je UNICRI (Meziregionální institut OSN pro výzkum kriminality a práva), který určil jednotně používané metodologické nástroje. Na regionální a mezinárodní úrovni je projekt zaměřen na spolupráci mezi klíčovými orgány zemí původu, tranzitu a místa určení. Cílem výzkumného šetření je získat informace pro efektivnější neformální spolupráci mezi státními institucemi a nestátními organizacemi.
Dále uváděné informace a údaje charakterizují obchodování se ženami v České republice / tak, jak byly získány analýzou trestních spisů / a v rámci rozhovorů s experty (specialisty z represivních orgánů ČR - tj. soudci, státními zástupci a policisty z ÚOOZ).
Obchod s lidmi je velmi často redukován na jednu ( i když nejčastější formu) tj. prostituci, která je až konečnou činností obchodu s lidmi. Sama prostituce reaguje svým kvantitativním i kvalitativním vývojem na změny života v dané společnosti. Z hlediska výzkumu kriminality, kdy organizování prostituce může být jednou z forem organizovaného zločinu, je rozhodující trestně právní přístup.
Mezi obecně uznávané konstanty ovlivňující existenci této specifické formy organizovaného zločinu lze zařadit nerovnováhu mezinárodních ekonomických vztahů, ekonomickou slabost a politickou nestabilitu v zemích původu, porušování lidských práv, nerovnoprávnost pohlaví v zákonech a v praxi (tj. feminizaci bídy, gender diskriminaci, špatný přístup ke vzdělání a profesním příležitostem), stálou poptávku po „prodejném sexu“ a restriktivní migrační politiku.
Přestože uvedené aspekty nejsou pro současnou českou společnost dominantní, lze také u nás vysledovat obdobné tendence. Opožděná legislativní reakce na růst sociálně patologických jevů, zejména prostituce, přílišná orientace na principy tržního chování, neschopnost seberealizace a sociální nejistota, obecná tendence k nižšímu finančnímu ohodnocení žen v pracovním procesu, vysoká nezaměstnanost v některých krajích ČR, nedostatečná informovanost veřejnosti, posunutý systém hodnot a právního vědomí, morální nedocenění vlastní osobnosti a podcenění zdravotního rizika, touha žen uniknout z nudného, neperspektivního životního stylu a sociální kontrole původního prostředí, to jsou stimuly umožňující nárůst sexuálního vykořisťování.
Svou roli hraje i mýtus lehkého a pokojného života na Západě v „bohatství“, přetrvávající značná naivita žen při hledání „dobře placené práce v zahraničí“, výhodného partnera - sňatku atp. Častý je i silný ekonomický tlak sociálního okolí na ženu. Obchodníci samozřejmě využívají nerovnosti mezi muži a ženami, využívají jakéhosi „tradičního“ stereotypu, kdy jsou ženy vnímány jako sexuální objekty.
Nejsnadnějším zdrojem českých obětí pro obchodování se ženami jsou oblasti s velkou nezaměstnaností a města s větším cizineckým ruchem a zvýšenou nabídkou (i poptávkou) všech druhů sexuálních služeb. Jako nejčastější lokality jsou experty uváděny severní Čechy, západní Čechy, severní Morava, jižní Morava, Praha a Brno. Potenciální oběti jsou hledány mezi ženami nespokojenými s výdělkem, v obtížných životních situacích a ženami provozujícími prostituci. U nezletilých je často využívána jejich psychická nezralost a sociální naivita.
Mezi zdrojové země patří (podle mínění expertů) nejčastěji Ukrajina a další státy bývalého SSSR, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, objevují se i ženy z Vietnamu, Filipín, Thajska a zemí bývalé Jugoslávie. Tyto ženy pobývají zpravidla na území České republiky buď v rámci turistického pobytu, nebo na falešné pozvání.
Způsoby najímání českých žen jsou v podstatě málo formální. Kontakt mezi obchodovanou osobou a náboráři je nejčastěji uskutečněn přes přátele, společné známé, případně „z doslechu“. Není výjimečné, že kontakt zprostředkuje někdo z rodiny oběti. Kontakt se uskutečňuje v místě bydliště, v restauraci nebo baru, hotelu, na diskotéce atp., ale také na ulici. Jde-li o formální zprostředkování kontaktů, není zatím příliš častý kontakt přes agentury (pracovní, sňatkové, cestovní), převažují inzeráty zadávané jednou osobou, či přímo majiteli erotických zařízení.
Z analyzovaných trestních spisů ve věcech projednávaných našimi soudy v posledních letech vyplývá, že ženy v České republice jsou většinou lákány do zahraničí pod záminkou dobře placeného a atraktivního zaměstnání, jako je práce barmanky, tanečnice, hostesky, společnice a podobně. Pachatelé této trestné činnosti nabízející výhodná zaměstnání však již od začátku počítají s tím, že hlavní, nebo dokonce jedinou činností bude prostituce. Ženy, které na nabídku zareagují, jsou ve většině případů prodávány do erotických podniků nebo pasákům k provozování pouliční prostituce.
Je-li první kontakt uskutečněn prostřednictvím skupiny osob, jde častěji o pracovní agentury než o seznamky, cestovní kanceláře, případně jiné instituce. Osoby a agentury, které ženy kontaktují a najímají, často používají podvodné a klamavé techniky. Problém je také v tom, že agentury podepisují s dívkami smlouvy, ve kterých opravdu slibují legální zaměstnání. Smlouvy jsou právoplatné, ale to, jak je s dívkami nakládáno v zahraničí, již není naším zákonem postižitelné.
Při páchání tohoto trestného činu není vůbec nutné, aby dopravení ženy do ciziny bylo realizováno přes její odpor. Většina žen je zlákána vidinou snadného a pohodlného života spojeného s velkými výdělky a opouští Českou republiku dobrovolně poté, co je pachatelem uvedena v omyl o situaci, do jaké se v zahraničí dostane. S převažující materiální motivací souvisí i velké zastoupení žen, které před tím, než se staly oběťmi obchodování, vykonávaly prostituci. Není výjimkou, že poškozené ženy nabízely před prodejem své sexuální služby na ulici či v příhraničních nočních klubech. Češky poskytující své sexuální služby v hotelech či lepších erotických salonech nebo v exkluzivních privátních klubech majetným klientům nebo cizincům se - podle údajů z vybraných trestních spisů - předmětem obchodování nestaly. Potvrdilo se, že do zahraničí jsou prodávány i ženy nezletilé. Z kriminologického hlediska je nutno zdůraznit, že ženy nabízející své sexuální služby (zvláště na ulici) představují z hlediska viktimizace mimořádně rizikovou skupinu osob.
Diferencujeme-li oběti obchodování podle způsobů najímání, lze je podle stupně viktimizace rozdělit na:
Modely a trasy obchodu se ženami jsou stejně jako u dalších forem organizovaného zločinu velmi flexibilní a rychle se mění. Přesná trasa pohybu obětí závisí na konkrétních podmínkách v tranzitních, případně cílové zemi a jejich změnách, podmíněných nejčastěji kontrolami policie. Známa je obvykle pouze původní lokalita, ve které byla oběť získána, a místo určení. Hlavními cílovými zeměmi podle našich empirických údajů jsou - pro ženy obchodované z České republiky - Německo a Rakousko, dále Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemsko, Švýcarsko, Belgie a USA.
Ze získaných informací vyplývá, že Česká republika se ze země zdrojové a tranzitní stává i zemí cílovou, a to zejména pro ženy z bývalého Sovětského svazu.
Fyzicky nebezpečné situace během cesty do cílové země se objevují podle vyjádření expertů pouze tehdy, jde-li o časově náročnou dopravu nebo je-li oběť přes hranice dopravována nelegálně, většinou proti své vůli.
K překročení hranic jsou často získány a užity pravé cestovní doklady - po překročení státních hranic však obchodovaná oběť zmizí nebo překročí dobu povolenou vízem. Obchodníci také využívají falešné doklady k získání obvyklých cestovních dokladů nebo užívají pozměněné či zfalšované doklady. Standardním způsobem byla výměna fotografie na odcizeném pase, v poslední době mírně narůstá padělání celého dokladu.
Pouze ve dvou případech z 15 analyzovaných trestních spisů byli pachatelé usvědčeni jako členové organizované skupiny. V prvním případě šlo o volnou síť tří pachatelů, kteří se vzájemně znali a úlohy mezi nimi nebyly rozděleny. Ve druhém případě se na organizování obchodu se sedmi ženami podílelo celkem šest pachatelů. Vůdce skupiny zapojil do trestné činnosti svého bratra, a také ostatní členové byli jeho známí z místa bydliště. Ani v tomto případě nebyla pevná struktura skupiny, respektive diference jednotlivých rolí pachatelů. Jednotliví pachatelé vykonávali své role obvykle po vzájemné dohodě.
Třikrát se na trestné činnosti obchodování se ženami podílely manželské páry. Jednou byly pachatelkami dvě zkušené ženy, které samy prostituci v cizině vykonávaly, a jednou se na této trestné činnosti podílely dvě ženy, které měly dlouhodobější zkušenosti s kořistěním z prostituce v České republice. V osmi případech realizovala obchod se ženami do zahraničí jedna osoba.
Dosavadní zkušenosti orgánů činných v trestním řízení ukazují, že i když se stále objevují i aktivity malého rozsahu, které jsou provozovány několika málo jednotlivci, daleko důležitější roli hrají velké podnikatelské subjekty a mezinárodně propojené sítě pachatelů, vytvářející promyšlený a velmi dobře organizovaný „sexuální průmysl“.
V současné době převažují skupiny, ve kterých jsou do obchodu s lidmi směrem z České republiky zapojeni vedle Čechů také cizí státní příslušníci. Jde o občany Ruska, Ukrajiny, Čečenska, Dagestánu, Moldavska, Německa, Švýcarska, Itálie, Rakouska, Slovenska, Bulharska, Rumunska a dále o Vietnamce, kosovské Albánce, Srby a Chorvaty. Na trestné činnosti obchodu s lidmi směrem z České republiky se dle analyzovaných údajů dále podílejí rodinné romské klany (zaměřené převážně na severní Moravu). Malé skupiny obchodující s lidmi jsou dle vyjádření většiny expertů napojeny na větší mezinárodní organizace.
Přibližný počet členů ve skupinách uvádějí experti mezi 6-l0 členy, případně do 20 osob. Větší počet osob zapojených do této trestné činnosti nebyl zatím zaznamenán. I když odhady expertů vztahující se k počtu osob zapojených do jednotlivých fází trestné činnosti obchodování s lidmi byly více méně odlišné, nepřesahuje podle jejich názorů více než pět osob při náboru a při vyřizování dokladů. Větší počet osob (maximálně však 10) se podílí pouze na dopravě, případně také na umístění v cílové zemi. Do tohoto počtu jsou však pravděpodobně zahrnuti postupně všichni „majitelé“ obětí, případně objektů, kde je prostituce realizována.
Na tom, že skupiny organizovaného zločinu zapojené do obchodování s lidmi v ČR používají odborníky, se shodla větší část expertů. Nejčastěji jsou k odborným službám používáni právníci a dále stejnou měrou účetní a státní úředníci, případně bankéři a pracovníci cizinecké policie.
Zločinecké skupiny obchodující s lidmi, resp. se ženami, a působící v České republice nejsou specificky zaměřeny na konkrétní sektory trhu práce.
Výhrůžky násilím při obchodu s lidmi souvisejí převážně s ruskojazyčnými zločineckými skupinami (složenými z Čečenců, Rusů a Ukrajinců), s Bulhary, a také jsou-li ve skupině Romové.
V případech, kdy zločinecká organizace kontroluje celý proces obchodování od najímání žen až ke konkrétním případům sexuálního vykořisťování, je její vliv na oběť velmi silný.
Více než třetina expertů se domnívá, že osoby, které obchodují s lidmi, uplatňují pro účely náboru obchodovaných osob teritoriální kontrolu. Spojení mezi násilím vůči náborářům z jiných skupin a územní kontrolou považují experti za poměrně časté. Podle vyjádření expertů je geografické působení zločineckých skupin podmíněno i konkrétním místem, z něhož pocházejí vůdcové organizace, případně místem, kde se tyto skupiny usadily.
Nejfrekventovanější způsob obměny obětí je jejich přesun mezi lokalitami v rámci jedné země, ke kterému dochází dle vyjádření expertů často nebo téměř vždy, případně je oběť prodána do zahraničí. K přesunu obětí mezi jednotlivými skupinami organizovaného zločinu dochází hlavně v případě problémů s obětí nebo zvýšeného zájmu policie o činnost skupiny. To znamená, že současný obchod se ženami není jen mezinárodním migračním procesem, ale může se odehrávat a také se odehrává na území jednoho státu.
Názory na to, do jaké míry poskytují skupiny organizovaného zločinu obětem obchodu s lidmi novou totožnost, jsou rozporné. Čtvrtina expertů se domnívá, že k tomu nedochází, dalších 11 % uvádí, že se tak děje pouze někdy, a stejný počet respondentů uvedl, že pachatelé záměnu identity osob změnou dokladů realizují často.
Skrytou korupci experti odhadují u případů obchodování s lidmi v České republice maximálně do 30 %.
Jedním z ochranných opatření (a pro znásobení zisku) je v současné době kumulace různých kriminálních aktivit v rámci jedné skupiny organizovaného zločinu. Preferovaným spojením je samozřejmě obchodování s lidmi a vykořisťování prostitucí, dále experti uvádějí obchodování s lidmi a nedovolenou výrobu a distribuci OPL a tzv. „praní špinavých peněz“.
Pokud se experti vyjadřovali k aktuálním změnám a současným trendům v obchodování s lidmi v České republice, zdůrazňovali, že relevantní změny se týkají zapojení skupin organizovaného zločinu. Došlo ke spojení skupin původně zaměřených na jiný druh trestné činnosti, kontinuálně se propojili Rusové a Romové, Slováci a Romové a Ukrajinci, Rusové a Bulhaři. Jednotlivé fáze organizované trestné činnosti jsou u těchto skupin experty hodnoceny jako propracovanější. Výraznější změna v profilu obětí je spojena se snižováním věku. Stále jsou vyhledávány mírně asociální osoby a ženy preferující materiální výhody. Soustředěná pozornost je věnována také ženám, které již sexuální služby dobrovolně nebo i pod nátlakem nabízely.
V této souvislosti experti často zmiňovali, že jedním z možných důvodů vysoké míry latence této trestné činnosti je, že zdaleka menší množství žen je k provozování prostituce skutečně donuceno násilím, pohrůžkou násilí či lstí. Většina žen se pro provozování prostituce rozhoduje zcela dobrovolně, přičemž jsou výhradně motivovány finančním ziskem. Téměř vždy je na počátku dohoda mezi „obchodníkem-zprostředkovatelem“ (pasákem) a „obětí“ (prostitutkou) a ve většině případů jde o vzájemnou dobrovolnou dohodu za účelem získání ekonomického prospěchu. Část žen pak skutečnou realitou překvapena není a spolupracuje k oboustranné spokojenosti.
Dojde-li k odhalení trestné činnosti obchodování s lidmi na základě vlastní aktivity orgánů činných v trestním řízení, objevuje se v takovém případě při vyšetřování značná neochota a nechuť žen samých svědčit proti svým „zaměstnavatelům“, neboť to pro ně představuje ztrátu „zaměstnání“ (provozování prostituce), a tedy i zdroje finančních prostředků.
Určitá menší část žen je tvrdou realitou zaskočena a snaží se z „kontraktu“ vystoupit. Ani v těchto případech však nejsou ženy mnohdy ochotny iniciovat trestní řízení či svědčit před soudem, neboť mají vcelku opodstatněné obavy, že jim nebude poskytnuta dostatečná ochrana, která by jim zajistila bezpečnou existenci. Tento problém se týká především cizinek obchodovaných do České republiky, a zejména těch, které pobývají na území republiky nelegálně. Právě jim hrozí v případě odhalení bezvýjimečné vyhoštění, prakticky žádná pomoc a podpora ze strany státu a zároveň riziko znovuobchodování či jiné nebezpečí; v nejhorším případě pak ohrožení života a zdraví.
Zčásti dochází k odhalení této trestné činnosti na základě trestního oznámení poškozených (prostitutek). Trestní oznámení žen je motivováno různými důvody, přičemž v absolutní většině jde o snahu dostat se od dosavadního „zaměstnavatele“, jelikož útěk je většinou těžko realizovatelný. Častým motivem bývá msta vůči současnému „zaměstnavateli“ např. z důvodu nerovnoměrného rozdělování finančních prostředků. V daném okamžiku je poškozená ochotna spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a svědčit. Ve skutečnosti však nemá v úmyslu skončit s provozováním prostituce, naopak počítá s provozováním prostituce v jiném podniku. Tento způsob je používán také k odstranění konkurence.
Z vyjádření expertů jednoznačně vyplývá, že ženy, které provozují prostituci a staly se „obětí“ trestného činu obchodování se ženami (lidmi), lze rozdělit do dvou základních skupin: na ženy, které prostituci provozují zcela dobrovolně, a na ženy, které jsou k provozování prostituce donuceny fyzickým nebo psychickým násilím, zlákány lstí nebo uvedením v omyl apod. Nicméně v případech obou skupin je naprosto zřejmá značně mizivá motivace žen ke spolupráci při objasňování trestné činnosti obchodování s lidmi, i když u každé skupiny žen je k tomu poněkud odlišný důvod.
Pokud jde o vyšetřování, objasňování a odhalování trestné činnosti obchodování s lidmi, výsledky jednoznačně závisí na ochotě „obětí“ - jsou-li vypátrány a identifikovány - vypovídat jako svědci v průběhu trestního řízení a organizátory usvědčit.
Na základě získaných informací lze konstatovat, že skupiny pachatelů zabývající se obchodováním s lidmi v České republice jsou na různých stupních vývoje organizované trestné činnosti. Existenci organizovaných skupin prokázaly poznatky z vybraných trestních spisů a zejména shodné názory expertů.
Skupiny zabývající se obchodováním s lidmi na území České republiky jsou zatím vzájemně nepropojené a nerozvinuté do velkých strukturovaných zločineckých organizací, bez zřetelnějšího oddělení středního a vyššího stupně řízení, ale s charakteristickými znaky organizovaného zločinu. Typickým znakem u všech analyzovaných případů je propojení do zahraničí, kontakty a aktivity jednajících osob tedy přesahují hranice České republiky. Jde o trestnou činnost páchanou plánovitě, koordinovaně, je zde (většinou) dělba úkolů a snaha o dlouhodobý a maximální zisk.
Všechny analyzované skupiny jsou zaměřeny pouze na jeden druh kriminální aktivity (to je znakem nižšího vývojového stupně z hlediska organizovaného zločinu) a jsou často součástí širší mezinárodní kriminální sítě, ale nejsou jí podřízeny. Jde spíše o spolupráci nebo plnění různých funkcí a dílčích úkolů.
Některé české skupiny fungují relativně samostatně, ale podle hodnocení expertů je úloha českých občanů převážně v poskytování servisu (zvláště se využívá jejich znalostí „místních“ poměrů), případně fungují jako najatí externisté. Češi podle vyjádření expertů často fungují jako zprostředkovatelé mezi ruskými či ukrajinskými překupníky a západoevropskými pasáky.
To znamená, že občané České republiky se v organizovaném zločinu zabývajícím se obchodováním s lidmi (ženami) uplatňují jak ve funkci výkonných pracovníků pro zahraniční organizace, případně organizátory, a to na různých úrovních, tak jako organizátoři a vůdci vlastních skupin.
V návaznosti na informace z empirické sondy „Prostituce jako jedna z možných aktivit organizovaného zločinu“ realizované v ČR v roce 1995 nedošlo ve struktuře skupin organizovaného zločinu zabývajícího se obchodováním se ženami v České republice k významnějšímu posunu.
Plně se lze opět ztotožnit se závěry z této sondy: „Z analýzy trestních spisů lze dovodit, že jde o trestnou činnost páchanou plánovitě, koordinovaně, je zde (většinou) jasná dělba úkolů a mezinárodní spojení pachatelů. Další formální znaky organizovaného zločinu, jako vícestupňové organizační uspořádání a snaha o proniknutí do oficiálních společenských struktur, nebyly z dostupných informací zjištěny. Přestože trestná činnost vázaná na obchodování se ženami je uváděna jako jedna z rozvinutých forem organizovaného zločinu na našem území, nepodařilo se to realizovaným výzkumem dostatečně potvrdit. Souvisí to nejen s nedostatkem konkrétních informací a s tím, že prokazování této trestné činnosti je v právní rovině zdlouhavé, obtížné a podle platné legislativy i značně problematické, ale i s obecným povědomím. Jde o kriminalitu, jejíž spojení s organizovaným zločinem je považováno za typické a obrovské nelegální zisky, které lze z prostituce získat, jsou téměř automaticky spojovány s organizovaným zločinem.“
S těmito závěry lze více méně i na základě námi zjištěných údajů souhlasit. Změny se týkají původního konstatování, že „...další možností, proč zatím organizovaný zločin v České republice není významněji spojen s prostitucí, je poměrně značná spontánní nabídka žen, které prostituci provozují, a tudíž malá atraktivita a lukrativnost této činnosti z hlediska pachatelů organizovaného zločinu. Skutečnost, že organizováním prostituce se převážně zabývají osoby z romského etnika, které často nejsou ochotny ani schopny další spolupráce, může také hrát určitou roli.“ Tento závěr již neplatí, neboť jak z výpovědí expertů, tak z analýzy trestních spisů lze zjistit, že k zapojení romského etnika do skupin organizovaného zločinu zabývajícího se obchodováním se ženami z České republiky, ale zvláště na území České republiky, již došlo.
Stejně jako u jiných lukrativních trestných činů (výroba a distribuce drog, krádeže starožitností, krádeže aut apod.) si skupiny organizovaného zločinu nalezly vlastní uplatnění také v této kriminalitě s tím, že výhodně využívají nejen spontánní nabídky žen, ale i stávající strukturu pachatelů.
Lze dovodit, že čeští občané zabývající se v organizovaném zločinu obchodováním se ženami se uplatňují převážně jako spolupracovníci zahraničních skupin (resp. pachatelů) maximálně na úrovni středních článků těchto skupin. Nejčastěji vykonávají servis, případně výkonné funkce, nebo pracují jako najatí externisté.
V souvislosti s prací orgánů činných v trestním řízení, s poptávkou po konkrétních službách a s počtem konkurentů se stává struktura jednotlivých zločineckých skupin stále pružnější. Zapojení jednotlivců-specialistů, kteří odvedou konkrétní služby a kteří navíc mohou stát mimo strukturu organizované skupiny, umožňuje takové skupině rychle reagovat na potřeby trhu. Mnohem častěji než dříve se vyskytuje také spolupráce jednotlivých organizovaných skupin, což dovoluje rychlou reorganizaci nelegálních aktivit.
V článku jsou prezentovány informace charakterizující jednu z forem organizovaného zločinu - obchodování se ženami v České republice. Údaje byly získány participací České republiky na demostračním projektu „Global Programme against Trafficking in Human Beings“. Uvedeny jsou informace související zejména se způsoby získávání obětí obchodu a se specifickými rysy této formy organizovaného zločinu u nás.
The article presents information about the characteristics of one of the forms of organised crime - trafficking in women - in the Czech Republic. The data were obtained from a participation of the Czech Republic in the demonstration project „Global Programme against Trafficking in Human Beings“. The information presented relates mainly to the ways of obtaining victims for this trade and the specific characteristics of this form of organised crime in our country.
Man präsentiert im Artikel Informationen, die eine der Formen des organisierten Verbrechens - des Frauenhandels in der Tschechischen Republik charakterisieren. Die Daten hat die Partizipation der Tschechischen Republik auf dem Demonstrativprojekt „Global Programme against Trafficking in Human Beings“ gegeben. Man führt Informationen an, die besonders mit den Methoden des Erwerbs der Handelsopfer und mit spezifischen Zügen dieser Form des organisierten Verbrechens bei uns zusammenhängen.