Začátkem roku 2004 byla vydána Psychologie výslechu od JUDr. Mgr. J. Spurného, Ph.D., pedagoga Policejní akademie ČR v Praze, který se systematicky zabývá problémy psychologických aspektů výslechu. Publikace poskytuje čtenářům informaci o tom, co může forenzní psychologie nabídnout při řešení praktických problémů vedení výslechu. Snahou autora bylo vytvořit ucelený soubor psychologických poznatků k problematice výslechu, který by rozšířil o nové pohledy existující monografie k této problematice. Poslední významné monografie byly napsány koncem šedesátých let (1966, 1968 - Výslech a psychologie, Psychologie a výslechová praxe, autorů Matiášek, Bárta, Soukup) a od té doby se objevují jen sporadické časopisecké příspěvky. Z tohoto pohledu je nutné hodnotit publikaci jako velmi záslužný a potřebný počin jak pro forenzní psychologii, tak pro kriminalistiku.
Východiskem pro tuto práci jsou výsledky dlouhodobého a velmi široce pojatého výzkumného úkolu „Uplatnění experienciálních přístupů k psychologické přípravě vyšetřovatelů“, jehož řešitelem byl i JUDr. Mgr. Joža Spurný, Ph.D. Výzkumný vzorek tvořilo 308 vyšetřovatelů (253 mužů a 55 žen) s délkou praxe od 1 do 15 let. Pozorování a analýze produktů bylo výzkumně podrobeno celkem 185 výslechových interakcí, z toho 85 s obviněnými, 62 se svědky, 38 s poškozenými, obsahové analýze byla podrobena data ze 123 řízených rozhovorů s vyšetřovateli. Z výsledků získaných analýzou kvalitativních dat (interpersonálních vztahů při výslechu) vznikl soubor klíčových sociálně psychologických faktorů komplikujících navázání psychologického kontaktu při výslechu. Následně provedená vztahová analýza umožnila autorovi popsat a označit základní psychologické příčiny přítomnosti negativně ovlivňující průběh výslechu.
Publikace je kromě úvodu a závěru rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole poskytuje čtenáři stručný přehled vývoje psychologie výslechu, akcentuje význam výslechu jako kriminalistické metody a možnosti využití psychologického přístupu. Čtenáře velmi dobře uvádí do problému a přibližuje podklady a přístupy autora. Druhá kapitola se věnuje pojetí výslechu jako interdisciplinárnímu problému. Výslech přibližuje jak z hlediska trestního práva, tak stručně i z kriminalistického hlediska. Kapitola je zakončena pojetím výslechu jako sociálně psychologického problému. Ve třetí kapitole autor analyzuje výslechovou situaci jako sociální situaci, blíže rozebírá specifické podmínky výslechové situace (předmět, obsah, průběh a výsledek výslechu, rolemi podmíněná interakce při výslechu a psychická zátěž při výslechu), dále osobnost účastníka výslechové interakce a základní psychologické prostředky používané při výslechu. Ve čtvrté kapitole popisuje výslech jako sociální interakci, všímá si takových pojmů, jako je výslechová interakce, sociální percepce ve výslechové interakci, komunikace ve výslechové interakci a interpersonální styly jednání účastníků výslechové interakce.
V závěru knihy autor pregnantně uvádí jednotlivé relevantní faktory psychologické podpory výslechu. Závěrečné výsledky jsou podpořeny vlastním výzkumem autora a jsou podloženy dobrou metodikou výzkumu. Práce na základě kvalifikované analýzy a poznatků psychologie a výsledků široce koncipovaného výzkumu v podmínkách služby kriminální policie a vyšetřování přináší nové poznatky v sociálně psychologických aspektech výslechu a možnostech jejich využití v psychologické přípravě policejních komisařů.
Autor JUDr. Mgr. Joža Spurný, Ph.D., se dlouhodobě věnuje výzkumu v oblasti psychologické podpory výslechu a řadu dílčích poznatků publikoval v odborném tisku, navíc je velmi zkušený pedagog a poznatky dovede utřídit a připravit pro čtenáře ve výborném didaktickém pojetí. V práci vhodně používá vědeckou metodologii. Z odborného hlediska na publikaci velmi oceňuji vědecký přínos autora generalizací praktických poznatků a vyšetřovatelské praxe; zobecňuje zkušenosti a vytváří tak nové poznatky zpětně použitelné jako psychologická podpora výslechu.
Jsem přesvědčen, že autor naznačil velmi dobré možnosti využití psychologie v současné výslechové praxi a osobně se domnívám, že je to dobrý směr, který by mohla psychologie obecně a forenzní psychologie zvlášť rozvíjet ve spolupráci s kriminalistickou vědou.
Pro běžného čtenáře je publikace napsaná náročně, ale dostatečně srozumitelným stylem, bez zbytečného zabíhání do přílišných podrobností. „Psychologie výslechu“ bude jistě vítaným zdrojem informací pro všechny policejní komisaře, kteří se zabývají vyšetřováním, dále ji vřele doporučuji pro soudce, státní zástupce, advokáty a v neposlední řadě i jako studijní pomůcku pro studenty Policejní akademie ČR.