| Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXVI3/2003 |
Seznamuji stručně čtenáře s možnostmi zajišťování daktyloskopických stop z pokožky mrtvého lidského těla, jak je popisují němečtí autoři Otmar Lenertz, kriminální hlavní komisař, a Silke Schönbornová, kriminální komisařka, oba ze „skupiny místa činu“ Spolkového kriminálního úřadu.1)
Dvě pracovnice této skupiny (ZD 12) se v roce 1998 podílely v Little Rocku (USA) na výzkumném úkolu „Fingerprints on human skin“. Od dubna 2000 do května 2001 provedla skupina ZD 12 společně s policejními služebnami v Berlíně, Hannoveru, Lipsku, Bochumi, Saarbrückenu, Freiburgu, Heidelbergu a Mnichově a v součinnosti s tamními ústavy soudního lékařství pokusy na 20 mrtvolách. Cílem bylo ověřit možnosti identifikace osob podle otisků prstů na mrtvolách. V americké literatuře bylo od počátku sedmdesátých let popsáno 40 úspěšných identifikací osob na základě stop zajištěných na mrtvolách pomocí prostředku Magna Brush.
Aby byl výsledek pokusů srovnatelný, byly předem vypracovány směrnice pro jednotný postup při zajišťování daktyloskopických stop a také vzor protokolu pro podchycování výsledků výzkumu.
Pokusy byly prováděny na osobách, které zemřely před několika hodinami až několika dny. Jestliže byla mrtvola již zchlazena, byla přemístěna nejméně na jednu hodinu do prostoru s teplotou odpovídající pokusům, přičemž došlo také k oschnutí zkondenzované vlhkosti na povrchu pokožky mrtvoly.
Oblasti pokožky, na nichž mohly být daktyloskopické stopy, byly ohraničeny a očíslovány fixkou. Vždy bylo vytvořeno na mrtvole nejméně 20 pokusných stop, některé potem z rukou, většina směsí tělesného potu a tuku tak, že si tvůrce stop otřel prsty o své čelo nebo šíji. Byly také vytvářeny stopy jinými mastnými substancemi, např. kožními krémy. Pokud jde o tlak při vytváření stop, byly v subjektivním hodnocení rozlišovány tři stupně: lehký, přiměřený a silný.
Stopy na mrtvole byly zajišťovány vždy po více než 12 hodinách od jejich vytvoření. Zpravidla byly stopy vytvořeny odpoledne a zajišťovány byly druhý den.
Označené části těla byly nejdříve orientačně zviditelněny jodovými parami (přístrojem Jodufol), pak na ně byl metodou Magna-Brush (tak je nazývána v USA) nanesen silně černý prášek a opracován štětečkem. Poté byly stopy zajištěny fotograficky a sejmutím pomocí různých lepicích fólií nebo modelářských (odlévacích) hmot. Všechny pracovní postupy byly fotografovány a údaje zaznamenávány na kontrolní listy. Po provedených pokusech byly mrtvoly očištěny alkoholovými ubrousky.
Při těchto experimentech bylo na 20 mrtvolách vyhledáno a zajištěno 486 stop. Ukázalo se, že přímým opracováním pokožky je bez větších materiálních a časových nároků možné zviditelnit a zajistit stopy prstů na lidské pokožce.
Zmíněná metoda se osvědčila jen u stop vytvořených tukovými substancemi. Stopy prstů, vytvářené normálním potem na rukou, nebylo možno zviditelnit.
Pro zajištění stop nejsou vhodné všechny části těla. V oblasti hlavy, krku, hrudi a ramen je pokožka tučnější než na jiných částech těla, a proto zde nemohly být zajištěny žádné vyhodnotitelné stopy. Na krku a čele se zbarvovala černě celá opracovávaná pokožka. Proto není možné zajistit daktyloskopické stopy po rdoušení. Na ostatních částech těla, zejména na holeních, nohách a kloubech, bylo dosahováno vyhodnotitelných výsledků.
Nejúspěšnější je zajišťování daktyloskopických stop na hladké, neochlupené pokožce. U všech mrtvol, na kterých byly prováděny pokusy, bez ohledu na věk, pohlaví, ochlupení těla apod., bylo na některých částech těla možno zajistit daktyloskopické stopy.
Při vytváření stop na mrtvolách byla vždy teplota pokožky jejich těla pod 25 °C. Při teplotě 10 až 15 °C byly dosažené výsledky lepší než při vyšších teplotách.
Získané poznatky lze tedy aplikovat na případy, kdy se někdo dotýkal oběti po její smrti, např. je-li podezření, že pachatel uchopil mrtvolu při jejím transportu, rozčlenění nebo nekrofilním jednání. Na základě provedeného výzkumu nelze však činit žádné závěry ke vzniku daktyloskopických stop na tělech živých osob nebo těsně po jejich smrti.
Při prováděných pokusech nebyla měřena teplota rukou tvůrců stop, ale subjektivně byla vždy vyšší než teplota pokožky mrtvol.
V době mezi vytvořením stop a jejich zajištěním byla okolní teplota vždy pod 27 °C, teplota povrchu pokožky při zajišťování stop vždy pod 25 °C. Za těchto podmínek bylo dosahováno vždy pozitivních výsledků. Dočasné ochlazení mrtvol nemělo vliv na získání pozitivních výsledků. Také vlhkost vzduchu v podstatě neovlivnila pozitivní výsledky pokusů, ale při vysokých hodnotách vlhkosti vzduchu byly jisté problémy při použití prášků, lepicích fólií a odlitků.
K lokalizaci daktyloskopických stop na pokožce mrtvoly lze použít jodových par. Tato metoda však nebyla zcela spolehlivá. Při pokusech se tvořily většinou hnědavé skvrny, které byly zřejmě stopami prstů, ale papilární linie nebyly rozeznatelné.
Ke zviditelnění otisků prstů byl nanášen magnetickou hůlkou přímo na pokožku černý prášek, který byl zprvu viditelný jako černé skvrny, ale po opatrném a časově náročném opracování štětečkem zhotoveným z peří marabu byl zřetelnější.
Větší problémy vznikaly, když pokožka nebyla zcela suchá, neboť prášek pohlcuje vlhko a nelze jej od pokožky oddělit. Někdy se na zdánlivě zcela hladké pokožce objevovaly velmi jemné chloupky, na nichž se prášek zachycoval a tvořil černé skvrny. V jiných případech bylo dosaženo pozitivních výsledků i na těch místech pokožky, která byla silně ochlupena.
Při fotografickém zajišťování daktyloskopických stop vznikaly problémy vzhledem ke slabému kontrastu v důsledku zabarvení podkladu nebo lesknoucím se vlastnostem pokožky. Autoři se zmiňují, které fotografické postupy se jim osvědčily.
Neosvědčilo se také zajišťování (snímání) zviditelněných stop pomocí transparentní fólie, protože se fólie obtížně přikládá na elastický podklad a zachycují se na ni částice pokožky. Lepších výsledků bylo dosahováno bílou želatinovou fólií, která se snadněji přikládá, nepřilnou k ní částečky pokožky a papilární linie jsou zřetelné. Problémy však vznikají na ochlupených místech, protože chlupy jsou vtlačovány do stopy a vznikají mezery v obrazci papilárních linií. Tento problém byl řešen opakovaným (až pateronásobným) zajištěním stopy (nanesením černého prášku a sejmutím na fólii), aby byl konečný obrazec papilárních linií úplnější.
Jako alternativa k lepicím fóliím se velmi osvědčila odlévací hmota Isomark. Je to tekutý dvoukomponentní odlévací prostředek na bázi silikonu, který se nanáší na stopu pomocí stříkací pistole, pak se nechá asi 10 minut ztuhnout (do tvrdosti gumy) a sejme se. Tento prostředek se osvědčil především na ochlupených a nerovných místech. Tato hmota se dostane i pod ochlupení a přilne k ní více prášku než na želatinovou fólii.
Zajišťování daktyloskopických stop na mrtvolách je konkurenční činností ve vztahu k zajišťování jiných stop, například stop DNA, stop textilních vláken nebo povýstřelových zplodin.
Autoři se zmiňují o zajišťování těchto jiných stop, neboť zde musí být součinnost odborníků (kriminalistických techniků a soudních lékařů), aby byly získány kriminalisticky a důkazně relevantní informace z těch stop, které jsou nejlépe zajistitelné a vyhodnotitelné.
V závěru autoři uvádějí, že při prováděných pokusech nebyly uplatněny jiné známé postupy zajišťování daktyloskopických stop a jak byly výsledky výzkumu převedeny do praxe.
Autor příspěvku seznamuje stručně čtenáře s výsledky výzkumů citovaných německých kriminalistů, které se týkají možností zajišťování daktyloskopických stop z pokožky mrtvého lidského těla.
The author briefly introduces readers to the results of a research of quoted German criminologists, which relate to securing dactyloscopical traces from the skin of a dead human body.
Autor dieses Beitrags macht Leser kurzgefasst mit den Forschungsergebnissen der zitierten deutschen Kriminalisten bekannt, die die Möglichkeit der Sicherung daktyloskopischer Spuren aus der Haut eines Leichnams betreffeen.