Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXVI3/2003

prostituce, její charakteristika a právní aspekty

Plk. doc. JUDr. JAN CHMELÍK, PhD., PP PČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Praha

Prostituci lze charakterizovat a dělit podle různých kritérií. Za charakteristické však považuji následující dvě kritéria. První kritérium je odvozováno od subjektu poskytování sexuálních služeb za úplatu. Zde jde o ženskou a mužskou prostituci a dětskou prostituci. Druhým kritériem je vymezení prostituce podle prostředí, ve kterém je vykonávána. Druhé kritérium se vztahuje jak na prostitutky z řad žen, tak i mužů. Orientačně lze vymezit pět základních forem.1)

  1. Privátní prostituce. Jde o prostitutky s vlastní malou a relativně stálou klientelou. Tato prostituce je vykonávána ženami nebo muži tzv. „na úrovni“, kteří jsou schopni klienta i reprezentovat při jeho společenských povinnostech, na veřejnosti apod. Prostituci poskytují v soukromých, luxusně zařízených bytech, zpravidla vysoce solventním klientům.
  2. Hotelová prostituce. Jde o obdobnou kategorii prostitutek jako v první skupině s tím rozdílem, že jejich klientela není stabilní, společenská úroveň prostitutek se odvíjí od kategorie hotelů a klientů. V převážné míře však jde o prostituující osoby s poměrně vysokým vzděláním, dobrým vystupováním, ovládají zpravidla alespoň jeden světový jazyk. Jejich klientelou jsou zpravidla cizinci. Na jejich prostituci profitují obvykle další osoby, např. taxikáři, recepční a další hotelový personál.
  3. Bytová prostituce. Jde o poměrně širokou škálu prostituujících osob, provozujících prostituci ve vlastních bytech. Sem lze přiřadit i dětskou prostituci. Prostituce je velmi často prováděna za přítomnosti třetích osob, ne zřídka manželů, kteří vlastně vystupují v pozici kuplířů vlastních žen či dětí. Nezřídka se jedná o poskytování hromadného sexu. Průvodním jevem této kategorie je četná majetková trestná činnost (zákazník bývá okraden), včetně ohrožování mravní výchovy mládeže (prostituce za přítomnosti dětí apod.). Z dalších rizik lze vyjmenovat rizika zdravotní i sociální a kriminální, spočívající v tom, že bytová prostituce má velmi blízko k organizované kriminalitě.
  4. Barová prostituce. Tento druh prostituce je provozován v různých sexbarech, „masážních“ salonech a erotických podnicích. Prostitutky jsou velmi často cizinky, které vykonávají prostituci velmi často z donucení. Tento druh prostituce je také velmi často spojen s obchodem se ženami, násilím, vydíráním a mravnostní trestnou činností, zejména s trestným činem znásilnění, ke kterému dochází zpravidla v počátečních fázích prostituování žen, které byly k prostituci zlákány podvodným způsobem. Dalším faktorem ovlivňujícím nebo souvisejícím s tímto druhem prostituce je organizovaná zločinnost.
  5. Pouliční a silniční prostituce. Jde o nejproblémovější formu prostituce. Věková kategorie prostituujících osob je zpravidla nízká, nízká je také jejich intelektuální úroveň a stupeň vzdělání. Velmi často jde o osoby mentálně zaostalé, sociálně nevyspělé, které poskytují pohlavní styk a jiné formy sexuálního styku téměř kdekoli a komukoli. Prostitutky této kategorie (jedná se téměř výhradně o ženy) jsou také často závislé na drogách. U této formy prostituce je velmi vysoké riziko pohlavních chorob a páchání různé trestné činnosti. Z prostituce profitují tzv. „pasáci“, kuplíři. U této formy prostituce je typický rychlý, anonymní a nejlacinější sex jakéhokoli druhu.

Samostatnou kategorií je homosexuální prostituce. Ta je poskytována převážně mladými muži nebo ještě spíše chlapci ve věku kolem 18 let. Je zajímavé, že tato prostituce nemusí být a v řadě případů také není poskytována muži s homosexuálním zaměřením. Je tomu tak proto, že tato forma prostituce má mezi mladými muži výrazně „komerční“ charakter. Většina prostitutů pochází z rozvrácených, sociálně slabých a dysfunkčních rodin. Velmi úzká spojitost u této formy prostituce je s drogovou a alkoholovou závislostí. Homosexuální prostituti jsou vůbec nejrizikovější kategorií pro šíření pohlavních chorob včetně šíření nemoci AIDS.

Z celospolečenského hlediska je však za nejnebezpečnější považována dětská prostituce. Jde o vysoce latentní formu prostituce, a to již z toho důvodu, že kuplíři a organizátoři dětské prostituce jsou si dobře vědomi, že se dopouštějí společensky velmi nebezpečné trestné činnosti. Je zajímavé, že se množí případy, kdy děti provozují prostituci i z vlastního rozhodnutí, za účelem získání finančních prostředků. Častější je však dětská prostituce organizovaná kuplíři. Dětská prostituce je velmi úzce provázána i na dětskou pornografii.

Uvedené formy prostituce mohou být úzce spojeny s internetem, který slouží jako nabídkový katalog způsobu, formy a rozsahu prostituce. Na internetu lze nalézt řádově desítky odkazů na erotických stránkách vztahujících se k nabízení prostituce a s tím velmi úzce propojené pornografii.

Prostituce a organizovaný zločin

S prostitucí je spojeno široké spektrum trestné činnosti, jednak páchané samotnými prostituujícími osobami, ale i trestné činnosti páchané na těchto osobách. Typickými trestnými činy jsou kuplířství, vydírání, znásilnění, pohlavní zneužívání, omezování osobní svobody, ohrožování mravní výchovy mládeže. Řada prostituujících osob vykonává prostituci dobrovolně, jak bylo již vzpomenuto z komerčních důvodů. Existuje však nemalé procento žen, které pro vysoké zisky kuplířů a osob podílejících se na prostituci jsou k ní donucovány. Kuplíři organizující prostituci mají ve „správě“ zpravidla několik žen, které nutí k prostituci. Jejich činnost je organizačně propojena, i když se nedá říci, že by existovala mezi nimi stálá organizační vazba. Lze však vysledovat určité prvky, formální znaky charakteristické pro organizovanou skupinu, jen ojediněle lze hovořit o zločinném spolčení ve smyslu § 89 odst. 17 trestního zákona. Organizovaná skupina zabývající se kuplířstvím mívá několik členů, mezi které jsou rozděleny úkoly.2)

Tipař je osoba, která vyhledává ženy a dívky jako potenciální prostitutky. Soustřeďuje se zejména na kluby, diskotéky, ale také na osoby prostituující na silnicích nebo v různých sexklubech.

Náborář je osoba, která vytipované dívky kontaktuje a podvodně je najímá na různé finančně atraktivní činnosti, ale ve skutečnosti se je snaží získat k provozování prostituce.

Dopravce zajišťuje přepravu dívek na místo určení, kde provozují prostituci. Náborář a dopravce bývá velmi často jedna a tatáž osoba.

Pasák, kuplíř je osoba, která nutí ženu k prostituci, a to i za použití násilí, vybírá zisk, organizuje „práci“ prostitutek, vymezuje jejich rajon, hlídá je a často vystupuje i jako „ochránce, bodygard“ prostitutek.

Hlídač aut - osoba, která hlídá auto zákazníka po dobu, co je mu poskytována sexuální služba. Nejde o typickou činnost, zastoupení tohoto člena organizované skupiny je závislé na místu, ve kterém je prostituce poskytována.

Poskytovatelé klíčů jsou osoby, které za provizi nebo úplatu půjčují k provozování prostituce svůj byt.

Dohazovači jsou osoby, které kontaktují potenciální zákazníky. Provizi získávají od prostitutky, kuplíře nebo od zákazníka.

Padělatelé jsou osoby, které zhotovují falešné doklady pro dívky určené k obchodu do zahraničí.

K získávání vhodných obětí k provozování prostituce z řad mladých žen a dívek pachatelé využívají zejména jejich naivity, touhy po dobrodružství, touhy po snadném výdělku. V některých případech, když žena odmítne, je využíváno i různých forem násilí, včetně vydírání nebo jiných forem donucení. Ke klasickým způsobům patří závislost ženy na osobě, která ji „zláká“ k provozování prostituce. K typickým způsobům získání ženy k prostituci patří:

Stanovení „pravidel“ prostituce je rovněž různé, zejména s ohledem na místo, kde je prostituce vykonávána. Ženy, které provozují prostituci v hotelích, privátně nebo jiných objektech na vysoké úrovni, zpravidla uzavřou dohodu s kontaktní osobou, kterou je obvykle dohazovač (vrátný, recepční, taxikář, majitel bytu apod.) o výši poskytované provize.

U ostatních žen a dívek je situace podstatně horší. Jsou seznámeny se základními pravidly komunikace s kuplířem, pravidly prostituce, stanovením podílu, který musí kuplíři odvést, a někdy jsou dívkám stanovovány minimální limity „zákazníků“ tak, aby byl uspokojen zisk kuplíře. Tyto dívky jsou zejména v počáteční fázi provozování prostituce k této činnosti donucovány násilím. Součástí donucení bývá i znásilnění ženy kuplířem a jeho společníky. Tyto ženy bývají omezovány na svobodě, na místo prostituce jsou odváženy, tam hlídány, po vykonané práci opět odvezeny na ubytovnu a tam opět hlídány. Při klasickém způsobu prostituce ceny sjednávají a peníze inkasují kuplíři. Cena je obvykle pevně stanovena za jednotlivé sexuální služby. Dívka získává z peněz zákazníka cca 50 %. Cena za prostituci se řídí nejenom rozsahem sexuálních služeb, ale i atraktivností dívky, jejím věkem a celkovým vzhledem. Dívky jsou na jednom místě při organizované prostituci přibližně dva měsíce, pak mění své působiště, protože se již stávají příliš známými a ztrácejí na atraktivnosti. Bývají proto i prodány jinému kuplíři nebo do zahraničí. Ukončit prostituci je v podstatě možné útěkem dívky, nebo se jí podaří oklamat hlídače a oznámit věc na policii. Výjimečně pak tím, že je zajištěna policií v rámci pátrání po jejím pobytu nebo v souvislosti s kontrolou cizinecké a pohraniční policie a pak vyhoštěna z republiky. Jestliže se poté dostane opět do moci kuplíře, následky bývají tragické.

Z dlouholeté praxe policie je možné konstatovat, že organizovaná prostituce a s tím spojené kuplířství je prováděno skupinou dobře organizovaných pachatelů, s přesně vymezenými úkoly. Práce skupiny se vyznačuje poměrně vysokou mírou plánovitosti. Jako typická forma organizovaného zločinu se však organizování prostituce vyskytuje jen výjimečně, a to zpravidla ve spojitosti s jinou závažnou trestnou činností, např. s obchodováním se ženami.

Právní aspekty prostituce

Otázka prostituce jako sociálně patologického jevu, na který se váže řada sociálních, zdravotních, bezpečnostních a dalších rizik, není právním řádem České republiky komplexně řešena. Jsou postihovány jenom „doprovodné“ jevy související s prostitucí, nebo tedy následky na objektu ochrany. Je zajímavé, že dosud platnou právní úpravou, která byla přijata k regulaci prostituce, je zákon č. 241/1922 Sb. zákonů a nařízení, o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb. Předmět úpravy tohoto zákona byl novelizacemi významně omezen. Jeho dosud platné znění3) se omezuje na zákaz zřizování a udržování nevěstinců a na povinnost státní správy zřizovat ústavy, v nichž se „řemeslným prostitutkám“ zajistí dočasný útulek a příležitost k nápravě. Vedle této úpravy obsahuje i ustanovení zajišťující dozor nad zpustlou mládeží, která vede pohlavně nemravný život.

Snaha regulovat prostituci se však odrazila v zákoně č. 128/2000 Sb. o obcích, který byl novelizován dalšími třemi zákony č. 273/2001 Sb., 450/2001 Sb. a 320/2001 Sb. Významné z tohoto pohledu je ustanovení § 10 písm. b), ve kterém je zakotvena pravomoc obce ukládat omezení obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány.4) Porušení vyhlášky, která stanoví naznačené omezení, může být kvalifikováno jako přestupek podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Tedy i prostituce, je-li vykonávána na místech a způsobem, které obecně závazná vyhláška zakazuje, lze kvalifikovat jako přestupek a lze ji postihnout pokutou.

V některých případech může být provozováním prostituce na místě veřejnosti přístupném nebo i veřejně naplněna skutková podstata trestného činu výtržnictví podle § 202 trestního zákona. Stejně tak lze postihovat i některé činy související s prostitucí (trestná činnost páchaná na osobách provozujících prostituci) jako trestný čin kuplířství, obchodování se ženami a další. Do této kategorie negativních jevů souvisejících s prostitucí lze zařadit i sexuální jednání, která mohou ohrozit mravní výchovu dětí a mládeže.5)

Letitá snaha exekutivy je regulovat prostituci zákonem, jehož věcný záměr již byl několikrát projednáván a také v současné době je projednáván ve vládě České republiky.6) Záměr zákona, který by řešil otázku prostituce, je regulativní a koresponduje i s doporučením Mezinárodní organizace práce (International Labour Organisation), která ve své zprávě ze srpna 1998 doporučuje všem státům přijmout následující opatření:

Zákon o prostituci by měl vymezovat základní pojmy jako např. prostituce, provozování prostituce, veřejný dům a další, stanovit podmínky pro provozování prostituce včetně podmínek zřizování tzv. „veřejných domů“ a podmínky jejich provozování včetně poplatků za jejich provozování. Zákon by měl stanovit i podmínky, za kterých je možné provozovat prostituci. Základním regulativem by mělo být osvědčení, podmínky jehož vydání a další náležitosti by měl zákon rovněž upravovat. K základním podmínkám pro vydání osvědčení by měl patřit věk 18 let, platný lékařský posudek, způsobilost žadatele k právním úkonům, dobrovolnost a svobodná vůle žadatelky. Vydané osvědčení by mělo mít limitující platnost (je navrhováno jeden rok). Evidenci osob, kterým bylo osvědčení vydáno, by měl vést územně správní orgán. Navrhuje se, aby zákon upravoval i povinnosti provozovatele veřejného domu, mezi které patří, mimo jiné, i vedení přesné evidence nájemců pokojů a povinnost zabránit vstupu do domu osobám mladším 18 let.


Literatura:
Godtel, R.: Sexualita a násilí. Praha, Český spisovatel, 1994.
Mitlöhner, M.: Erotika a paragrafy. Praha, Grada Publishing, 1999.
Morus, M.: Světové dějiny sexuality. Praha, 1969.
Valová, V. - Novotná, J. - Neumann, J.: K problematice pornografie. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1991.
Ministerstvo vnitra - rozbor problémů souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení. Praha, 1999.


Chmelík, J
Prostituce, její charakteristika a právní aspekty
SOUHRN

Článek je věnován aktuální problematice prostituce a jejím dopadům ve společnosti. Autor se v článku zabývá aspekty jejího vztahu k organizovanému zločinu, formám prostituce a možným způsobům páchání. V další části je stručně pojednáno o právních aspektech prostituce i úvahách de lege lata o možném zákonném řešení problému.

Chmelík, J.
Prostitution, its characteristics and legal aspects
SUMMARY

The author of this article discusses the issue of prostitution and its effects on society, aspects of its relation to organised crime, the forms of prostitution, and possible ways of committing it. In the next part, he discusses legal aspects of prostitution as well as considerations de lege lata about a possible legislative solution of the problem.

Chmelík, J.
Prostitution und ihre Charakteristik und Rechtsaspekte
ZUSAMMENFASSUNG

Der Artikel ist der aktuellen Problematik der Prostitution und deren Wirkungen in der Gesellschaft gewidmet. Der Autor befasst Aspekte ihres Verhältnisses zum organisierten Verbrechen, Formen der Prostitution und mögliche Verübungsweisen. Weiter behandelt er kurzgefasst Rechtsaspekte der Prostitution und wissenschaftliche Abhandlungen de lege lata, wie man eventuell dieses Problem gesetzlich lösen kann.


1) Srovnej Zprávu ministerstva vnitra k Rozboru problémů souvisejících s prostitucí, předkládanou a schválenou vládou České republiky v roce 1999 a následující.

2) Trávníčková, I.: Organizování prostituce - očima policejních expertů. Trestní právo, 1996, 2, s. 15 - 16.

3) Zákon č. 241/1922 Sb. nebyl generálně derogován. Pouze část jeho ustanovení byla dotčena novelizací provedenou z. č. 158/1949 Sb. a z. č. 88/1950 Sb. Po posouzení dosud platných ustanovení lze z hlediska platnosti považovat za sporné ustanovení § 14 odst. 2 z. č. 241/1922 Sb. Ačkoli toto ustanovení stanoví, že zřizování či udržování nevěstinců má být trestáno jako kuplířství ve smyslu trestního zákona, nelze jej považovat za hmotně právní základ pro stanovení trestněprávní odpovědnosti. Nelze totiž opomíjet jeden ze základních principů českého trestního práva vyjádřený v ustanovení § 3 tr. z., a to, že trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Lze tedy konstatovat, že ustanovení § 14 odst. 2 z. č. 241/1922 Sb. bylo nepřímo derogováno stávajícím ustanovením § 3 tr. z. Generální derogace vzpomínaných zákonů by však měla být provedena navrhovaným zákonem o prostituci.

4) Obecně závazná vyhláška města Cheb o omezení veřejného nabízení a poskytování sexuálních služeb.

5) Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČSR č. 63/1971 Sb. rozh. tr. za zpustnutí je označován stav vyvolaný v důsledku toho, že někdo osobě mladší 18 let umožnil vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo že takovou osobu sváděl k zahálčivému nebo nemravnému životu. Takový stav může nastat mimo jiné i v souvislosti s prostitucí.

6) Stav ze srpna 2002.



OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |