| Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXVI3/2003 |
Jedním z prioritních úkolů Policie České republiky pro loňský rok se stalo vybudování tzv. Národní databáze DNA (ND DNA). Jde o policejní expertizní a informační systém obsahující, vedle nezbytného příslušenství, osobní (identifikační) údaje a umožňující registrovat, uchovávat a porovnávat genetické profily osob získané ze stop na místech trestných činů a srovnávacích vzorků a provádět individuální identifikaci osob.
O zřizování národních databází DNA bylo na politické úrovni rozhodnuto v roce 1997 a bylo to zakotveno v Rezoluci Rady Evropy č. 193/1997. Rezoluce vyzývá členské státy k budování databáze DNA s ohledem na výsledky výzkumu pracovní skupiny Interpolu a následně genetické pracovní skupiny v rámci European Network of Forensic Science Institutes (ENFSI - síť evropských kriminalistických, resp. forenzních ústavů). Rezoluce zároveň stanovila standardizaci technologií, právní záruky a mezinárodní výměnu výsledků rozborů DNA.
Vedle uvedené Rezoluce byla ND DNA budována Policií ČR s ohledem na další normy Rady Evropy a Evropské unie upravující jednak ochranu osobních údajů obecně, jednak v souvislosti s prováděním a využíváním analýz DNA a výměnou jejich výsledků. Jde zejména o Doporučení Rady Evropy č. 1/1992, o využívání analýzy deoxyribonukleové kyseliny v rámci systému trestního řízení, ve kterém byly rozpracovány podmínky využití DNA ve forenzní praxi. Po metodické stránce Doporučení obsahuje úpravu počínající odběrem biologického materiálu přes jeho vyšetření až po vyhodnocení a uchovávání výsledků v určitém databázovém systému.
Kromě toho je proces budování národních databází DNA sjednocován v rámci již zmíněné ENFSI. Většina v současné době existujících národních databází DNA, včetně zemí západní Evropy, je provozována v rámci policejních nebo justičních institucí, zpravidla u kriminalistických ústavů.
Kriminalistický ústav Praha Policie České republiky (KÚP) jako člen ENFSI již osm let v souladu se získanými poznatky a zkušenostmi z této organizace, celosvětovými trendy a stávajícím vědeckým poznáním buduje nový expertizní obor - kriminalistickou genetickou expertizu, v rámci které ztotožňuje osoby podle biologických stop s velmi vysokou pravděpodobností až individuálním určením shody. Během této doby došlo k ustálení vyšetřovaných polymorfismů a standardizaci metod na základě metodických doporučení pracovní skupiny DNA sekce ENFSI a závěrečné zprávy Evropské pracovní skupiny profilování DNA vytvořené Interpolem.
Bývalý pracovník KÚP, RNDr. Vaněk, se dokonce podílel v rámci Interpolu jako jeden z členů pracovní skupiny na tvorbě právních norem, na jejichž základě je vykonávána znalecká činnost v oblasti genetiky v rámci policejních sborů v celém světě. Evropská pracovní skupina DNA profilování při Interpolu byla složena z odborníků (genetiků, počítačových specialistů, forenzních expertů, právníků aj.) pracujících v kriminalistických (forenzních) ústavech a v policejních složkách v Belgii, Itálii, Maďarsku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Slovensku, Španělsku, Velké Británii a ČR. Závěrečná zpráva schválená generálním shromážděním v r. 1998 mimo jiné doporučuje členským státům ustanovit podle doporučení pracovní skupiny své vlastní národní databáze DNA. Interpolem byly také jednotně vymezeny technologie zpracovávání biologických vzorků a stanoveny další technické parametry související s kriminalistickou analýzou DNA. Tyto požadavky jsou zahrnuty v normě ISO 9000 a proces budování kvality Quality Assurance (QA), který v KÚP probíhá, je s touto normou (kromě jiných) v souladu.
K ujednocení jednotlivých národních databází DNA slouží také databázový systém CODIS (Combined DNA Analysis System), který FBI vyvinula jako databázový software DNA profilů speciálně pro kriminalistické účely, a vzhledem k tomu, že jej policejním sborům cizích států poskytuje bezplatně, je tento systém ve světě nejrozšířenější. Vedle toho existují také další databáze, pomocí nichž se v některých státech zpracovávají v rámci policie genetické informace, nicméně fungují na obdobných principech jako systém CODIS, aby informace z nich získané byly mezinárodně kompatibilní. Všechny tyto systémy využívají pouze nekódující sekvence DNA; jsou vypracovány celosvětové standardy jejich zabezpečení.
Systém CODIS umožňuje archivování a rychlé vyhledávání zakódovaných výsledků molekulárněgenetické analýzy, tzv. profilů DNA. Jednotný databázový systém má řadu komunikačních výhod; např. ve víceúrovňovém systému je již počítáno s mezinárodní informační komunikací. Dnes je již běžné, že KÚP je - zejména cestou Interpolu - dožadován různými evropskými státy o porovnání profilů DNA. V současné době je tato mezinárodní výměna informací vedena cestou Interpolu listovním a faxovým stykem.
K vytvoření předpokladů pro vybudování ND DNA v Policii ČR byl v roce 1999 pod záštitou KÚP zorganizován 1. seminář k ND DNA, kterého se zúčastnili nejen zástupci všech zainteresovaných resortů a institucí ČR, ale i zahraniční specialisté na genetiku. Cílem semináře bylo seznámit přítomné s podstatou a budoucím fungováním ND DNA, s jejím přínosem v oblasti objasňování zejména závažné trestné činnosti, ale i připravenosti KÚP k jejímu provozování. Seminář stanovil úkoly nezbytné pro zavedení ND DNA do policejní praxe. Jedním z nejdůležitějších byla nutnost zákonné úpravy možnosti odběru biologických vzorků, jejich zpracování a uložení v databázovém systému Policie ČR.
Významným krokem k dosažení právní opory k tomuto počinu bylo přijetí zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ten je obecnou normou upravující základní režim ochrany osobních údajů a obsahuje také výjimky pro státní orgány a další instituce, které mají při zpracovávání osobních údajů své specifické potřeby. Jednou z nich je i Policie ČR v souvislosti se svým postupem proti trestným činům.
Již při přijetí uvedeného zákona se počítalo s nutností přijmout zvláštní právní úpravu, která bude podrobně regulovat způsob nakládání s osobními údaji v Policii ČR právě při přecházení, odhalování, objasňování a vyšetřování trestných činů. Proto pak následovalo přijetí zákona č. 60/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o policii). Tato tzv. euronovela zákona o policii zakotvuje ochranu osobních údajů analogicky úrovni jejich ochrany při činnosti jiných policejních sborů ve vyspělých evropských zemích. Při její přípravě byl brán ohled i na nejrůznější praktické potřeby policie a vybudování ND DNA bylo jednou z nich.
Z hlediska ND DNA a jejího vytváření je klíčovým ustanovením § 42e odst. 1 písm. e), podle něhož „policista, který při plnění úkolů policie nemůže získat osobní údaje umožňující budoucí identifikaci jiným způsobem, je oprávněn u osob obviněných ze spáchání trestného činu, nebo u osob nalezených, po nichž bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení“. To je tedy zákonné ustanovení, které opravňuje Policii ČR takové osobní (identifikační) údaje do ND DNA zařazovat. Euronovelou byla do zákona o policii také vložena zcela nová hlava pátá, upravující zvláštnosti zpracovávání osobních údajů Policií ČR. K legitimitě odebírání biologických vzorků přispěla rovněž poslední velká novela zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. 1. 2002.
V roce 2000 se uskutečnila jednání s FBI k bezplatnému získání již zmíněného databázového systému CODIS. Tento software tvoří základní část ND DNA v Policii ČR.
V roce 2001 probíhal v KÚP proces budování moderních genetických laboratoří a příprav na zavedení ND DNA. Na vše dohlížel Andy Williams ve funkci tzv. twinnera, který byl do Policie ČR vyslán v rámci projektu PHARE. Pracoviště genetiky bylo od počátku budováno podle zásad zajištění jakosti (systém QA). Twinner se jako specialista Forensic Science Service (obdoba kriminalistického ústavu ve Velké Británii) podílel také na projektové přípravě tohoto pracoviště.
Na návrh ředitelky Forensic Science Service Dr. Janet Thompsonové se také podařilo připravit 2. seminář k ND DNA určený pro top-management Ministerstva vnitra a Policie ČR. Seminář se uskutečnil 24. července 2001 v Praze a byl zaměřen na britské zkušenosti v oblasti kriminalistických genetických analýz. Účastníci byli seznámeni s připraveností KÚP k převzetí databázového systému CODIS a provozování ND DNA.
V dubnu 2001 byl zpracován Projektový záměr k vybudování ND DNA, který počítal s instalací systému již v roce 2001 a jeho zaváděním v roce 2002. Součástí zabezpečení provozu ND DNA bylo i vypracování naprosto bezpečné metody odběru srovnávacího vzorku pomocí prostředku SOBIMA. Prostředek umožňuje výtěr z ústní dutiny (bukální stěr), což je odběr neinvazivní, tj. nepoškozující integritu osoby, neintimní a v žádném případě neohrožuje zdraví dotčené osoby. Tento nový metodický postup byl zpracován kriminalistickými experty z KÚP proto, že byla zamítnuta metoda odběru krve. I když by musela být provedena pracovníkem zdravotnického zařízení, mohla představovat případné riziko pro dotčenou osobu a určitě by byla psychicky náročným úkonem.
V dalších měsících roku 2001 se intenzivně pokračovalo v přípravě na zahájení provozu ND DNA. V prosinci 2001 byl v KÚP technikem FBI instalován databázový systém CODIS a zahájen jeho zkušební provoz. Do systému bylo nahráno několik desítek zpracovaných genetických profilů získaných z biologických stop na místech dosud neobjasněných případů závažné trestné činnosti, které byly deponovány v mrazicích boxech. Tyto práce byly na několik prvních měsíců roku 2002 plánovaně přerušeny kvůli probíhající stavební rekonstrukci laboratoře.
Po vyhodnocení zkušebního provozu systému CODIS v KÚP se předpokládá postupné rozšíření instalace periferních jednotek na vybraná genetická pracoviště odborů kriminalistické techniky a expertiz Policie České republiky správ krajů (OKTE). Je nutno také zaškolit další kriminalistické experty, aby na každém OKTE působili dva genetici a bylo možné zajistit kontrolu práce tzv. metodou čtyř očí. Tato podmínka souvisí s požadavky na zajištění správné laboratorní praxe (QA).
Vzhledem k odlišné legislativě země původu bude nutné vedle softwaru CODIS provozovat i pomocnou informační databázi (prozatimní pracovní název INFO-DNA), která bude obsahovat osobní údaje konkrétní osoby s uvedením proč, kdy, kde, jak, kým, komu a za jakým účelem byl bukální stěr proveden nebo genetický profil vzorku z místa činu do ND DNA zařazen. Tato evidence bude úplně oddělena od softwaru CODIS a obě budou propojitelné přes 15místný alfanumerický kód, tzv. identifikátor, který obsahuje označení znaleckého pracoviště Policie ČR, kód kriminalistického experta, kategorii vzorku (např. obviněný), rok zpracování, číslo jednací a pořadové číslo vzorku v rámci čísla jednacího. Celý systém vzhledem k jeho určení je velmi dokonale zabezpečen před neoprávněným vstupem, zápisem a výmazem.
Legislativní pracoviště KÚP připravilo závazný pokyn policejního prezidenta (ZP PP) k naplňování, provozování a využívání ND DNA, který byl zaslán do řádného připomínkového řízení všem zainteresovaným subjektům v rámci Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR. Byl vydán koncem května 2002 jako ZP PP č. 88/2002.
Úvodní ustanovení tohoto interního aktu řízení zakotvuje prozatím (po vyhodnocení zkušebního provozu ND DNA připravuje KÚP novelizaci i z důvodu jeho souladu s jiným interním aktem řízení upravujícím zpracování osobních údajů policií v rámci tr. řízení) demonstrativní výčet skupin trestných činů, u nichž mají být obviněným odebírány biologické vzorky. Z dikce však nevyplývá, že by při nárůstu finančních i lidských kapacit nemohl být bukální stěr odebrán všem obviněným tak, jak to umožňuje zákon o policii, či podezřelým podle trestního řádu. Uvažuje se, že by obsahem ND DNA mohly být i profily DNA získané z míst mimořádných událostí, které jsou upraveny zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
Pro futuro by bylo vhodné zvážit, zda vést separátně i profily DNA např. vojáků odcházejících sloužit do jednotek IFOR, SFOR, dobrovolníků - záchranářů, event. soukromých osob v případě jejich zájmu. Znamenalo by to ovšem oddělené vedení takové databáze (nejde o tr. řízení) a zásah do software, což by muselo být předmětem dalších jednání.
ND DNA bude tedy zatím naplňována profily DNA osob obviněných a pravomocně odsouzených zejména za závažné trestné činy, profily DNA osob získaných ze stop z míst dosud neobjasněných trestných činů (ev. mimořádných událostí) a profily DNA mrtvol, kosterních nálezů a částí lidských těl neznámé totožnosti. V rámci prověřování a objasňování trestné činnosti se budou odebírat i biologické vzorky dalších osob (např. tzv. domácích osob), které budou sloužit pouze k porovnání v systému CODIS a nestanou se součástí ND DNA, pokud pro to nevznikne jiný důvod (např. trestního stíhání této osoby).
Vyhledávání stop na místě činu, jejich zajišťování, balení a doručování, stejně tak odebírání srovnávacího biologického materiálu bukálním stěrem je upraveno v ZP PP č. 100/2001 ke kriminalistickotechnické činnosti Policie České republiky a ZP PP č. 88/2002 na něj pouze odkazuje.
Předávání zjištěných informací na základě analýzy DNA bude prováděno v souladu s ustanovením § 45a zákona o policii.
Nejspornější a dosud zcela nedořešena zůstává pasáž o uschovacích lhůtách. ZP PP č. 88/2002 v čl. 8 stanoví, že profily DNA obviněných a pravomocně odsouzených budou ponechány v ND DNA do doby 80 let jejich věku. Pokud zemřou dříve, pak ještě 20 let po jejich smrti s ohledem na případnou dosud neodhalenou trestnou činnost, bez pravidelného 3letého prověřování potřebnosti těchto údajů, jak to požaduje ust. § 42i zákona o policii.
Jsme přesvědčeni, že smyslem znaleckých (expertizních) pracovišť policie je být jakýmsi servisním útvarem pro orgány činné v trestním řízení, které vyšetřují trestné činy a zjišťují jejich pachatele. Domníváme se, že 3letá lhůta, ve které by měl být nalezen pachatel a dokončeno vyšetřování, je určena zejména pro útvary Policie ČR provádějící operativně-pátrací činnost a vyšetřování, jde-li o údaje shromážděné a zpracovávané v souvislosti s touto činností v rámci trestního řízení. U kriminalistických evidencí a sbírek by však byl bez dlouhodobého uchovávání identifikačních vzorků zcela popřen jejich význam a účel. Pro činnost znaleckých pracovišť Policie ČR, pokud by měla spadnout pod režim tohoto zákonného ustanovení, by to znamenalo zjevný nesmysl a komplikace zejména v oblasti personální a systému zpětných vazeb.
Až se ND DNA časem naplní, museli by být vyčleněni další lidé, kteří by neustále prověřovali, zda je nutné nadále v ní genetické profily ponechat, případně získané informace zlikvidovat. Neumíme si představit, podle jakých kritérií by postupovali. Potřebnost vést evidenci výše uvedených osob trvá skutečně až do nejméně 80 let jejich věku, kdy je už minimální předpoklad pro další páchání trestné činnosti.
Jde přece o kriminalistickou identifikaci a pokud nebude stopy z místa činu s čím porovnat, ztrácí budování Národní databáze DNA zcela svůj smysl a ustanovení § 42e zákona o policii, kdy pro účely budoucí identifikace je policista oprávněn odebrat obviněné osobě biologický vzorek, je ve vztahu k náplni činnosti znaleckého pracoviště policie kontraproduktivní - nehledě na stále nevyřešený systém zpětných vazeb, tj. napojení na jiné, např. policejní databáze, z nichž by „nepotřebnost“ dalšího zpracování (zastavení trestního stíhání podle § 172 tr. řádu apod.) bylo možné odvodit.
V případě naplnění litery zákona by bylo nutné nejpozději po 3 letech prověřovat i potřebu dalšího zpracování dat osoby, která například bude ještě 10 let ve výkonu trestu odnětí svobody za trestný čin násilného či mravnostního charakteru, přičemž po propuštění z výkonu trestu je u ní vysoká pravděpodobnost recidivy. Kdo pak rozhodne o tom, po kolika „tříletých obdobích“, v nichž nebude proti této osobě zahájeno další trestní řízení, mají být zjištěné identifikační údaje zničeny - po jednom, po dvou, po deseti? A když se tato osoba dopustí dalšího znásilnění několik měsíců poté, co byly její identifikační údaje vymazány - teoreticky např. po čtyřech letech (při nejkratším přezkumném a likvidačním intervalu) od propuštění z výkonu trestu, nebo např. z důvodu svévolného přerušení ambulantní léčby, kdo ponese odpovědnost za rozhodnutí o „nepotřebnosti“ vzorků - osobních údajů, když se po náročném pátrání podaří pachatele ustanovit a zároveň se tak zjistí, že ještě před několika měsíci by k tomu postačila genetická analýza a porovnání profilu DNA v Národní databázi DNA? Totéž se samozřejmě vztahuje na likvidaci daktyloskopických otisků, případně v budoucnu dalších identifikačních vzorků.
O této záležitosti jednali pracovníci KÚP dvakrát s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Potvrdili nám stejný právní názor a doporučili pouze při nejbližší novelizaci zákona o policii uvést s ním do souladu námi stanovené lhůty v ZP PP č. 88/2002. Jednou z možností je doplnit § 42i o třetí odstavec, který by stanovil, že u vybraných evidencí, které vede Policie ČR (viz § 2 odst. 2 písm. l) zákona o policii) za účelem plnění svých úkolů, je uplatněn jiný režim lhůt, než je uvedeno v odstavci 1. Druhou možností je také vypuštění jakékoliv konkrétní přezkumné lhůty ze znění zákona a tyto lhůty stanovit pro jednotlivé policejní evidence a sbírky v interních aktech řízení je upravujících, samozřejmě za konzultace a dohledu Úřadu pro ochranu osobních údajů. Stejný problém totiž nastane v připravovaném ZP PP, kterým bude upraven provoz databáze daktyloskopických otisků, a v budoucnu i u dalších databází s osobními údaji vytvořenými za účelem kriminalistické identifikace - např. databáze třídílných fotografií.
Zástupce KÚP se v loňském roce zúčastnil semináře „Ochrana osobních údajů a policejní práce ve Velké Británii“, pořádaného Policejním prezidiem ČR a odborem bezpečnostní politiky MV. Přednášející informoval o britském zákoně o ochraně osobních údajů, který byl přijat v r. 1994 v návaznosti na Úmluvu RE č. 108/1981 o ochraně osob s ohledem na automatické zpracování osobních údajů. Zákon byl dvakrát novelizován a dnes pokrývá všechny oblasti hospodářství. Policie nemá žádná speciální ustanovení pro svoji činnost, ale vždy musí nalézat rovnováhu mezi porušováním soukromí a úctou k němu, byť jde o pachatele trestné činnosti (plnění těchto pravidel samozřejmě kontroluje nezávislý dozorčí úřad). Na otázku, jak dlouho uchovává ve Velké Británii policie osobní údaje, které vede ve svých evidencích, a zda platí stejná pravidla i pro uchovávání profilů DNA, sdělil, že „zákon žádnou konkrétní lhůtu neurčuje, pouze operuje s dobou nezbytně nutnou“. Policie tedy nemusí po přesně stanovené době revidovat každý údaj, ale jakmile se dozví, že určitou informaci již nepotřebuje, okamžitě ji zlikviduje, což může být pochopitelně i mnohem dříve než za 3 roky podle české právní úpravy, ale také třeba po desítkách let u pachatelů závažné trestné činnosti. Stejný režim se týká i uchovávání profilů DNA, které může mít policie ve své evidenci vlastně navždy. Dozorčí úřad má ale za to, že u osob zproštěných obžaloby to není již korektní. V každém policejním útvaru ve Velké Británii je vyčleněn člověk, který kontroluje ochranu osobních údajů. Délka uschovacích lhůt vychází pouze ze směrnic zpracovaných policií po dohodě s dozorčím úřadem a je následující:
Velká Británie není jedinou zemí, kde v návaznosti na Úmluvu č. 108/1981 a jiné evropské normy, zejména Směrnici 95/46/ES o ochraně jednotlivců ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, není v obecně závazné právní úpravě stanovena žádná konkrétní lhůta pro likvidaci osobních údajů.
Obdobná je úprava např. ve Španělsku. Podle údajů, které zazněly ve dnech 17. - 18. června 2002 na přednášce, pořádané Úřadem pro ochranu osobních údajů s jeho španělským partnerem (ADP), je španělská úprava kromě evropských norem založena na ústavě, organickém zákonu o ochraně osobních údajů (stávající je z r. 1999), judikatuře ústavního soudu a dále na královských dekretech a etických kodexech. V návaznosti na kapitolu pátou Směrnice 95/46 je konkrétní odvětvová regulace prováděna právě prostřednictvím etických kodexů. Jejich smyslem je autoregulace v oblasti ochrany osobních údajů jako doplněk Směrnice 95/46 a národních norem právě s ohledem na specifika daného resortu.
Dalším problémem, který s ND DNA bezprostředně souvisí a je třeba se jím zabývat, je vymahatelnost odběru biologických vzorků i proti vůli dotčené osoby. Již výše zmíněný § 42e zákona o policii opravňuje policistu provést bukální stěr obviněnému i v případě, kdy zná jeho totožnost. Ačkoliv v tomto ustanovení není expressis verbis stanovena povinnost osoby identifikační úkony strpět, tato povinnost vyplývá z oprávnění policie k takovým úkonům.
V praxi se již objevují první případy, kdy obviněný odmítne policejnímu orgánu dobrovolně poskytnout svůj biologický vzorek. Zákon o policii neupravuje speciální sankci za nedodržení či porušení výše uvedených povinností dotčenou osobou. Jediná sankce proto vyplývá ze zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Ust. § 46 zákona o přestupcích upravuje „ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě“. Odstavec 1 označuje za přestupek porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny obecně závaznými právní předpisy. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 30 000 Kč. Tuto pokutu lze tedy uložit i osobě, která protiprávně odmítne strpět identifikační úkony, když je jí tato povinnost uložena zákonem o policii.
Obdobná situace nastane v případě odmítnutí osoby, po které požaduje policejní orgán (nejen) biologické vzorky při prověřování v rámci opatřování potřebných podkladů, nezbytných vysvětlení a zajišťování stop trestného činu v souladu s § 158 odst. 3 písm. e) a f) tr. řádu. Tyto úkony je tedy od 1. 1. 2002 možné provádět již ve stadiu prověřování, aniž by se muselo jednat o neodkladný či neopakovatelný úkon. Podle § 114 odst. 2 tr. řádu, je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Odstavec 3 pak stanoví, že „je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění“. Splnění povinnosti stanovené v § 114 odst. 3 lze vynutit pouze postupem uvedeným v § 66 tr. řádu, podle jehož prvního odstavce: „...kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může... nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč“.
Pořádková pokuta je krajním prostředkem k udržení autority orgánu činného v trestním řízení a je ukládána formou usnesení, proti němuž je přípustná stížnost mající odkladný účinek. O výši pořádkové pokuty je třeba říci tolik, že by měla odpovídat současným majetkovým poměrům osoby, jíž je ukládána. Pořádkovou pokutu lze uložit jen jednou, nikoliv opakovaně. Její vymáhání je upraveno v § 361 odst. 1 tr. řádu. Je otázkou, do jaké míry může upozornění policejního orgánu o možných následcích neuposlechnutí výzvy zapůsobit na pachatele. Bezesporu bude také záležet na tom, zdali se jedná o starého recidivistu, nebo o arogantního výrostka.
Pořádková pokuta však stejně neřeší odmítnutí poskytnout srovnávací identifikační vzorek, což může v některých případech vést ke ztroskotání objasnění činu a postavení pachatele před soud. V praxi to znamená, obdobně jako u sankcí uvedených § 46 zákona o přestupcích, že buď zájmová osoba, která odmítla podrobit se identifikačním úkonům, disponuje potřebnou sumou a pak si za ni de facto „koupí beztrestnost“ (resp. její usvědčení ze spáchaného trestného činu je podstatně komplikovanější), nebo potřebnou sumou nedisponuje a jako osobu nemajetnou ji nezajímá, jaká sankce jí bude uložena - tato je a s velkou pravděpodobností i v budoucnosti bude nevymahatelná (jedná se často o osoby nezaměstnané, které nepracují ani ve výkonu trestu odnětí svobody a nedisponující majetkem, který by bylo možno za účelem úhrady zpeněžit). I v tomto druhém případě se usvědčení takové osoby ze spáchání trestné činu velmi zkomplikuje. Za stávající právní úpravy nezbývá než apelovat u policistů zařazených na úseku služby kriminální policie a vyšetřování, ale i ostatních služeb, na možnost využití zejména policejní taktiky v boji s rafinovaností pachatelů.
Velmi zajímavým judikátem vztahujícím se k ust. § 114 tr. řádu je usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2001 sp. zn. 2 To 123/01. Druhá věta výroku zní: „Obviněný je podle § 114 odst. 3 tr. ř. povinen strpět úkony potřebné pro zjištění, zda je osobou, která se zdržovala na místě činu. Takový úkon, jenž obviněný nemůže odmítnout, je i sejmutí jeho kontrolní pachové stopy za účelem jejího srovnání s pachovou stopou zajištěnou na místě činu.“
V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné uvádí: „Z výpovědi obžalovaného učiněné před vyšetřovatelem... vyplývá, že obžalovaný poté, co odmítl vypovídat, odmítl se podrobit i odběru pachové stopy, která by byla srovnána s pachovou stopou zajištěnou na místě činu. Jak je ze spisu zřejmé, vyšetřovatel tento postoj obžalovaného akceptoval, takže pachová stopa zajištěná na místě činu nebyla srovnána s pachovou stopou odebranou obžalovanému. Jiné stanovisko k provedení a posuzování tohoto důkazu nezaujal ani státní zástupce, ani soud prvního stupně. Tyto orgány činné v trestním řízení však přehlédly, že zatímco obžalovaný má podle čl. 37 odst. 1 LPS a § 33 odst. 1 tr. ř. právo odmítnout výpověď, je podle § 114 odst. 3 tr. ř. povinen strpět úkony potřebné pro zjištění, zda je osobou, která se zdržovala na místě činu. Sejmutí pachové stopy za účelem jejího srovnání s pachovou stopou zajištěnou na místě činu, jež je soudní praxí uznáváno za přípustný důkaz..., takovým úkonem nesporně je. K provedení tohoto úkonu mělo být proto přistoupeno i přesto, že obžalovaný se mu neoprávněně odmítl podrobit.“
Uvedený judikát se však již nezmiňuje o tom, jakým způsobem měla být od obviněného povinnost strpět potřebné úkony vynucena. Přestože formulace „k provedení úkonu mělo být přistoupeno i přesto, že se mu obžalovaný neoprávněně odmítl podrobit“ evokuje možnost „násilného“ získání srovnávacího vzorku, de iure je takový postup vyloučen. Neexistuje obecně závazná právní úprava, o niž by takový postup bylo možno opřít.
Jsme přesvědčeni, že vzniklou situaci by vyřešila novelizace zákona o policii, příp. trestního řádu. Jednou z cest je zvýšení pořádkové pokuty na takovou sumu, aby pro majetnější osoby nebylo již tak snadné „koupit si beztrestnost“. K tomu však musí přistoupit další opatření - možnost faktické realizace identifikačních úkonů, kdy k dobrovolnému splnění této povinnosti nevedlo ani uložení pořádkové pokuty. Snad by mohly být v právní úpravě vyspecifikovány donucovací prostředky umožňující odběr - např. hmaty a chvaty, které přimějí osobu otevřít ústní dutinu k provedení bukálních stěrů; otisknout své papilární linie na papír; sedět nehnutě při fotografování.
Před konkrétními návrhy na novelizaci naší právní úpravy ve směru vynutitelnosti identifikačních úkonů je žádoucí získat znění právních předpisů alespoň některých evropských demokracií, v nich jsou upraveny nástroje vynutitelnosti nebo se alespoň uplatňuje princip presumpce viny, odmítne-li dotčená (minimálně důvodně podezřelá) osoba poskytnout srovnávací vzorek.
Zajímavá je v tomto ohledu např. britská právní úprava. Tam při odebírání bukálních stěrů vůbec nejde o otázku souhlasu (pouze při odběru krve je vždy třeba souhlas dotčené osoby). Pachatele policisté chytnou a násilím mu vytřou ústa nebo odstřihnou vlasy. Stejný postup se podle našich poznatků uplatňuje např. také ve Švédsku (s představiteli Švédska byla tato problematika prodiskutována zástupci KÚP na semináři pořádaném v rámci projektu ENFOPOL před dvěma lety ve Francii) a nepochybně i v jiných evropských demokraciích, KÚP však nemá k dispozici přesné znění ustanovení právního řádu uvedených zemí umožňující takový postup. Iniciativu by však v tomto směru měla vyvinout především služba kriminální policie a vyšetřování, odbor mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR, případně resort ministerstva spravedlnosti.
Vymahatelnost identifikačních úkonů (tj. fotografování na třídílnou kriminalistickou fotografii, snímání daktyloskopických otisků, odebírání biologických vzorků) a následné naplňování kriminalistických databází včetně ND DNA a uschovací lhůty identifikačních vzorků se staly stěžejním tématem 3. semináře k problematice Národní databáze DNA, který ve dnech 8. a 9. dubna 2003 zorganizoval KÚP ve spolupráci s odborem bezpečnostní politiky ministerstva vnitra. Na seminář byla pozvána vedle specialistů z oblasti legislativy, trestního práva, zástupců Parlamentu ČR a policie, také řada zahraničních odborníků orientujících se v právní úpravě této problematiky v jejich zemích, od nichž jsme načerpali jejich poznatky a zkušenosti. Ty budou využity při následné úpravě získávání srovnávacích identifikačních vzorků, třeba i za použití donucovacích prostředků ze strany policejních orgánů, a délky doby jejich uchovávání v českém právním řádu.
Snahou organizátorů semináře bylo dát naši právní úpravu do souladu s úpravou v zemích EU a současně využít zahraniční zkušenosti při naplňování principů demokracie, včetně nezbytných omezení základních lidských práv v zájmu ochrany majority společnosti. Na semináři došlo ke sjednocení názorů na nutnost preciznější právní úpravy výše uvedených problémů a stanovení okruhu právních předpisů, které bude nutné novelizovat.
Předpokládáme, že zavedení fungující ND DNA v budoucnu nejen pomůže orgánům činným v trestním řízení v boji proti kriminalitě, ale může plnit i další funkce, především preventivní a etickou.
Hlaváček, J. - Šimková, R. - Hradil, R.: Vytvoření Národní databáze DNA je pro Policii ČR prioritou. Kriminalistický sborník, 2002, 2.
Kriminalistický ústav Praha usiloval několik let o vybudování Národní databáze DNA. Na základě Doporučení a Rezoluce Rady Evropy bylo třeba vytvořit i v České republice odpovídající právní prostředí. Přestože odběr biologického materiálu byl zakotven v zákonech, objevily se dva zásadní problémy - vymahatelnost identifikačních úkonů a délka uschovacích lhůt.
The Institute of Criminalistics Prague struggled for building the National DNA Database for several years. On the basis of Recommendations and Resolution of the Council of Europe it was necessary to create appropriate legal background. Although the collection of biological material was confirmed in laws, two substantial issues have emerged - identification acts enforceability and periods of retention.
Das Kriminalistische Institut Prag bemühte sich einige Jahre um den Bau der Nationalen Datenbasis der DNS. Auf Grund der Befürwortung und der Resolution des Europarates war es erforderlich auch in der Tschechischen Republik das gleichartige Rechtsmilieu zu bilden. Die Entnahme des biologischen Materials wurde in den Gesetzen verankert, trotzdem waren zwei Grundprobleme sichtbar - die Einforderung der Identifikationsakte und die Länge der Aufbewahrungsfristen.