Profesní motivace policistů ve službě

Předkládaná stať organicky navazuje na předchozí článek, který byl zveřejněn v časopisu Kriminalistika č. 1/1999 pod názvem „Profesní motivace policistů“. Jeho obsahem bylo sdělení o některých výsledcích řešení grantového projektu.

Profesní motivace policistů zde byla zjišťována prostřednictvím dílčí výzkumné techniky, jejímž základem bylo nepřímé zachycení určitých profesních motivů prostřednictvím vyvolání představy o možném odchodu od policie a o důvodech, které by u zkoumaných osob v takovém případě přicházely do úvahy.

Změna profese je z pohledu motivace pro většinu lidí jistě velmi závažným podnětem. Při uvažování o změně musí člověk velmi bedlivě vážit všechny důležité okolnosti, protože důsledkem uskutečněného rozhodnutí je nejen to, jak bude člověk pracovat, ale i to, jak bude žít on sám a lidé na něm závislí. Z toho důvodu je předpokládaná změna profese jako podnět pro zjišťování motivační odezvy asi těžko nahraditelná.

V následujícím sdělení jsou předchozí výsledky obohaceny o poznatky, které byly při výzkumu profesní motivace policistů zjištěny pomocí jiné výzkumné techniky.

Důvody rozmrzelosti při nepředpokládané absenci ve službě

K rozšíření poznatků o motivačních odezvách v osobnostní struktuře policistů výběrového souboru jsme jako podnět zvolili méně závažnou, ale taktéž důležitou okolnost, jakou je „nepředpokládaná a nechtěná absence ve službě“. Tato situace byla simulována hypoteticky navozenou situací vztahující se k absenci policisty ve službě z jakéhokoliv důvodu.

Daný způsob navozování motivace umožňuje iniciovat motivy značně situačně podmíněné, tedy více spojené s aktuální situací výkonu služby. Tyto motivy jsou více proměnlivé a méně stabilní. Východiskem pro řešení této situace je předpoklad, že policistovi více vpravenému do výkonu služby bude nepředpokládaná absence ve službě více nepříjemná než tomu, který má vztah ke službě narušen. Strukturu této motivace lze nastínit takto:

Přesné znění otázky a přiložených důvodů bylo následující:
„Když se vám stane, že nemůžete neočekávaně nastoupit službu kvůli onemocnění nebo jiné vážné příčině, proč vás to nejvíce mrzí?“ (Hodnotící stupnice: (4) přichází velmi silně do úvahy, (3) středně silně přichází do úvahy, (2) pouze slabě přichází do úvahy, (1) vůbec nepřichází do úvahy).

Rozptyl individuálních skóre při odpovědi na tuto otázku zachycuje následující graf, z něhož lze usuzovat na poměrně příznivé rozložení odpovědí respondentů.

Sumarizace dosažených výsledků při odpovědi na položenou otázku je obsahem následující tabulky a grafu.

Obě vyobrazení postihují reálnost motivační odezvy policistů na předložené důvody rozmrzelosti kvůli nepředpokládané absenci ve službě. Zejména sloupec 1 (vůbec nepřichází do úvahy) v tomto ohledu nejlépe odráží situaci. Nejvíce policistů výběrového souboru vyjádřilo svou motivační nezúčastněnost v případě důvodů: 10. Narušuje to kázeň na pracovišti (57 %); 8. Vadí to mým spolupracovníkům (45 %); 11. Nemrzí mne to vůbec (44 %); 9. Vadí to mému nadřízenému (41 %) a 5. Ohrozí to výši mého služebního příjmu (35 %). I v případě této druhé techniky zkoumající motivační odezvy policistů na stimuly vybrané z běžného výkonu služby je pozitivní to, že její výsledky taktéž ukazují poměrně rovnoměrný rozptyl individuálních skóre důvodů rozmrzelosti.

Intenzitu působení jednotlivých důvodů rozmrzelosti nejlépe vysledujeme z průměrných hodnot v tabulce. Nejvyšší průměr dosáhly důvody 1. Moji práci nikdo neudělá a bude chybět (2,77); 4. Práci budu muset dodělat po nástupu do služby (2,72); 3. Budou těžkosti se splněním úkolů na pracovišti (2,71); 2. Moji práci musí udělat kolega (2,61).

Pro lepší orientaci v jednotlivých důvodech, ale také pro snadnější interpretaci výzkumných výsledků je vhodné provést jejich redukci prostřednictvím komponentní analýzy. Výsledky analýzy jsou následující:

Nejvýraznější zastoupení má podle výsledků v tabulce první komponenta (s 17,66 % podílem na celkovém rozptylu). Z hlediska svého obsahu ji lze označit jako komponentu „tlaku profesního prostředí“, která především v našem případě s ohledem na motivační odezvy neočekávané absence ve službě vyjadřuje velmi nízkou působivost (sílu vlivu). Druhá komponenta (s 15 % podílem na celkovém rozptylu) vyjadřuje míru „osobní odpovědnosti“ policistů za fungování služebního pracoviště. Získané hodnoty v této souvislosti vyjadřují oproti předchozímu případu příznivý stav v motivační odezvě dané komponenty (vyšší sílu vlivu). Jen o něco méně významnější (s 13,37 % podílem na celkovém rozptylu) je komponenta „sociální soudržnosti“. I tato komponenta má velmi nízkou motivační účinnost. V pořadí další, relativně samostatně a pozitivně motivačně působící je komponenta „profesní loajálnosti“ (11,41 % podíl na celkovém rozptylu). Pátou komponentu (9,21 % podíl na celkovém rozptylu) představuje „hmotná zainteresovanost“ policistů ve službě. Poslední komponentou je „profesní netečnost“, která vyjadřuje nedostatečnou míru profesní adjustovanosti¹⁾ policistů (9,09 % podíl na celkovém rozptylu).

Komponenta „osobní odpovědnosti“ s ohledem na svůj obsah zvýrazňuje to, že případná neočekávaná absence policisty ve službě bude vadit především jemu samotnému. V případě komponenty „profesní loajálnosti“ je však tato absence spíše výrazem toho, že si policisté sice uvědomují její záporný vliv na fungování pracoviště, ale především v tom rozměru, že bude více vadit služebnímu pracovišti než jim samotným. Přes tento malý rozdíl však obě komponenty lze považovat za pozitivní včetně toho, že mají na policisty poměrně značnou motivační účinnost.

Uvedený rozklad komponentní analýzy je velmi významný. Naznačuje totiž určitou konkrétní konstelaci v zastoupení námi vybraných jednotlivých motivačních pohnutek. Za příznivé zjištění lze považovat vysoce pozitivní motivační odraz „tlaku osobní odpovědnosti“ policistů za výkon služby. Výsledky výzkumu naznačují nižší intenzitu motivačního vlivu vnějšího sociálního tlaku a naopak značnou míru motivační odezvy pohnutek „vnitřní povahy“. Tyto poznatky jsou v mnoha ohledech kontroverzní či ambivalentní. Jsou v pevně organizovaném profesním prostředí policie v současných podmínkách výkonu služby zčásti pochopitelné. Na základě rozhovorů a výsledků techniky volných výpovědí policistů nelze v této souvislosti vyloučit ani vliv určitého a doposud přetrvávajícího méně „sociálně integračně pojatého“ stylu v činnosti policie, který kromě svých vnějších projevů v činnosti policistů navenek působí negativně i vůči nim samotným. Reakcí na to je pak zvýšená orientace policistů na sebe samé a spoléhání se pouze na sebe. Tato jistá absence sociálně integračního stylu v činnosti policie by se měla stát předmětem optimalizačního úsilí řídící sféry.

Podobně jako v případě použití první motivační techniky i tu jsme se pokusili postihnout motivační struktury u různých skupin policistů. Zjišťovali jsme rozdíly v motivačních reakcích na jednotlivé důvody rozmrzelosti u žen a mužů. Získané výsledky ukázaly, že muži jsou více motivačně vzrušivější na důvody rozmrzelosti spjaté s působením některých stránek potenciálního tlaku profesního prostředí (ohrozím výši svého služebního příjmu, pohněvám si svého nadřízeného, na pracovišti může vzniknout zmatek). Na druhou stranu test prokázal, že ženy jsou více motivačně ovlivňovány svou sociální soudržností (vadí mi, že jsem izolována od svých spolupracovníků). Zajímavé výsledky přineslo testování vlivu věkového hlediska.

Srovnání výsledků naznačilo, že až na jeden důvod rozmrzelosti k vůli nečekané absenci ve službě (mohlo by to ohrozit výši mého finančního ocenění) jsou policisté příslušející k věkově mladší skupině v mnoha případech daleko méně motivováni než policisté starší. Svou vyšší motivovanost projevují podle výsledků testu pouze z důvodů finančních. Celkově to naznačuje zřejmě nižší úroveň rozvoje jejich sekundárních potřeb i určitou absenci dalších profesně vyzrálejších motivačních prvků. Obdobná tendence se projevila i u hlediska délky služební praxe, i když ne tak obsáhle jako v případě vlivu věku.

Výrazněji vyšší motivaci z důvodu osobní odpovědnosti a profesní loajality projevují podle výsledku testu policisté s delší služební praxí než policisté s menší délkou služební praxe, kteří naopak projevili vyšší motivační odrazy z důvodů obav o služební příjem, a policisté do pěti let služební praxe i z důvodu prožívaného tlaku profesního prostředí (mohl by se zlobit nadřízený, mohl bych záporně ovlivnit jednání a chování svých spolupracovníků).

Při testování rozdílů v motivačních odrazech policistů s různou úrovní vzdělání se ukázalo, že tendence k větší či menší motivovanosti již nejsou tak zřetelné. Silné motivační odezvy si i v tomto případě uchovává důvod „mohlo by to ohrozit výši mého finančního ocenění“ u policistů s nižší úrovní vzdělání (střední škola a střední škola s maturitou). V případě vlivu vysokoškolského vzdělání se pouze ojediněle u některých důvodů objevila u policistů s vyšším vzděláním významnější motivační aktivizace než u ostatních policistů s nižším vzděláním. Je to vidět zřetelně jen u důvodu neočekávané absence ve službě typu: moji práci nikdo neudělá a bude chybět.

Zajímavé jsou odlišnosti v motivačních odezvách u policistů s vysokoškolským právnickým vzděláním oproti ostatním vysokoškolákům a policistům s maturitou u důvodů „narušuje to služební kázeň i u ostatních kolegů“ a "být sám doma je nudné". U důvodu „jsem izolován od svých spolupracovníků“ je navíc zajímavá opačná polarita u zjištěného rozdílu. Policisté s  vysokoškolským právnickým vzděláním jsou v daném ohledu podle výsledků testování motivováni významněji než ostatní vysokoškoláci, kteří na druhou stranu jsou zase naopak méně motivováni tímto samým důvodem než policisté s maturitou. Jako by policisté, absolventi nejrůznějších vysokých škol, projevovali jistý náznak nižší sociální soudržnosti než jiné kategorie policistů. Příčina daného zjištění nebyla v našem výzkumu hlouběji analyzována.

Testování vlivu řídící pozice ukázalo, že policisté na řídících funkcích jsou významněji motivováni takovými důvody, které jsou především součástí komponenty sociální soudržnosti a komponenty osobní odpovědnosti. Jistě se zde promítá reálný vliv vyšší odpovědnosti, kterou policisté ve vedoucích funkcích nesou. Řadoví policisté jsou na druhou stranu významněji motivováni pod tlakem profesního prostředí, zejména pod vlivem možného ohrožení svého služebního příjmu. I zde se projevuje reálný vliv služební pozice, kterou policisté na koncových funkcích zaujímají (nižší míra rozvinutosti osobní odpovědnosti, protože odpovídají pouze za sebe).

Při testování dalšího třídicího hlediska bylo možné na základě výsledků usoudit, že policisté vykonávající službu na místních či obvodních odděleních projevují podle výsledků testování vyšší intenzitu motivačních reakcí v souvislosti s působením jak komponenty „osobní odpovědnosti“, tak i komponenty „tlaku profesního prostředí“, než policisté působící na krajské a do značné míry i okresní úrovni. Nacházejí se podle výzkumných výsledků v jakémsi „dvojím ohni“. Jsou ve svém prožívání pod větším tlakem jak vlastní osobní odpovědnosti za vykonávanou práci, tak i pod vyšším tlakem profesního prostředí. I v těchto motivačních souvislostech se tedy výkon služby policistů na nejnižší úrovni policejní organizace ukazuje jako zvláště obtížný. Je třeba vzít do úvahy, že zejména tito policisté působí každodenně v přímém styku s občany při řešení jejich nejrůznějších problémů, ale také s pachateli nejrůznějších přestupků i trestných činů.

Rozdíly v motivačních odezvách důvodů rozmrzelosti k vůli absenci ve službě byly zjištěny i mezi policisty jednotlivých regionů. Z výsledků testů je zřejmé, že nejfrekventovanější rozdíly v důvodech rozmrzelosti k vůli absenci ve službě jsou v pořadí: 1. Nemá to rád můj nadřízený; 2. Mohlo by to ohrozit výši mého finančního ocenění; 3. Moji spolupracovníci to nemají rádi. Tyto důvody jsou součástí komponenty „tlaku profesního prostředí“. Rozdíly mezi jednotlivými regiony se tedy projevují v četnosti intenzity vlivu této komponenty. Intenzita motivačního odrazu je nejčetnější především u policistů působících v regionech severomoravském a západočeském, dále pak v regionech jihočeském a severočeském. Policisté vykonávající službu v Praze a částečně i ve Středočeském kraji se od ostatních regionů v této souvislosti neodlišují nebo jen velmi málo.

Do rozdílů v četnosti intenzity důvodů rozmrzelosti kvůli nechtěné absenci ve službě podle výsledků testů přispělo i třídění policistů podle druhu služby. Je velmi zajímavé, jaký efekt toto třídící hledisko přineslo. Výsledky potvrdily dominující frekvence rozdílů v intenzitě motivačních reakcí policistů. Z tohoto pohledu jsou nejvíce zastoupeny komponenty „osobní odpovědnosti“ (vážený index četnosti = 15,5) a „profesní loajálnosti“ (vážený index četnosti = 13) před „sociální soudržností“ (vážený index četnosti = 8) a „tlakem profesního prostředí“ (vážený index četnosti 5,75). Z konkrétních důvodů rozmrzelosti kvůli nechtěné absenci ve službě mají nejčetnější zastoupení ve zjištěných rozdílech 1. Moji práci nikdo neudělá a bude chybět (19 x); 2. Moji práci bude muset udělat někdo jiný (15 x); 3. Práci budu muset dodělat po nástupu do služby (12 x); 4. Mohlo by to ohrozit výši mého finančního ocenění (10 x) a být sám doma je nudné (10 x).

Na zjištěných rozdílech v četnosti frekvencí intenzity motivačních odrazů se nejvýznamněji podílejí na prvním místě vyšetřovatelé, dále pak policisté pořádkové, kriminální služby, personalisté a příslušníci železniční policie (bývalé). Celkový výčet uzavírají příslušníci cizinecké a pohraniční policie, správní služby a nakonec příslušníci dopravní policie. Hlubší zamyšlení nad výsledky analýzy ukazuje, že největší četnost rozdílů v intenzitě motivační odezvy komponent, kterým lze přiřadit vyšší profesní hodnotu, jako jsou komponenty „osobní odpovědnosti“, „profesní loajálnosti“ a „sociální soudržnosti“ mají vyšetřovatelé, personalisté a kriminalisté. Příslušníci správní služby a dopravní policie motivačně odrážejí všechny vyabstrahované komponenty rovnoměrněji. Zvýšený motivační vliv komponenty tlaku profesního prostředí byl podle výsledků testů zjištěn pouze u příslušníků pořádkové a železniční policie. Zajímavým výsledkem je větší motivační zastoupení „profesní netečnosti“ (důvod - nemrzí mne to vůbec), kterým se více odlišují příslušníci cizinecké a pohraniční policie.

Uvedené výsledky naznačují, že na motivační odezvy u policistů má tedy vliv i charakter jejich speciálního profesního zaměření. Toto zaměření profesní činnosti se podle našich zjištění nepromítá do motivačních procesů policistů stejně. Výzkumné výsledky umožňují usuzovat, že u policistů s převážně intelektově náročnějším druhem profesní činnosti jsou posilovány profesně hodnotnější motivační pochody (vyšetřovatelé, personalisté, kriminalisté). U profesních činností z velké části rutinního charakteru lze často vidět v motivačních odrazech větší míru zastoupení „tlaku profesního prostředí“ (a v rámci něho i dost často výrazný vliv obav o finanční ocenění).

Dosažené výzkumné výsledky umožňují podpořit závěr, že nedostatek nepříjemného zážitku při nechtěné a neočekávané absenci ve službě či lhostejnost nebo dokonce radost z ní je možné považovat za projev neadekvátní profesní adjustace, zatímco vyšší míra rozmrzelosti v tomto směru je psychologicky konstruktivní složkou správného vpravení se do profese.

Celkové výsledky, kterých bylo touto použitou motivační technikou dosaženo, potvrzují jejich smysluplnost. Především komponentní analýza důvodů rozmrzelosti kvůli absenci ve službě odhalila velmi významné složky podněcující patřičné motivační odezvy a projevující se v „ profesního prostředí“, „osobní odpovědnosti“, „sociální soudržnosti“ a „profesní loajalitě“.

Ukazatele hodnoty služby u policie

Jak již bylo uvedeno, navozené „hypotetické situace“ byly v obou výzkumných technikách koncepčně orientovány na zjišťování motivace více méně negativní cestou. Proto nutnost eliminovat tyto „psychicky negativní zážitky“ vyvolané oběma způsoby vyžadovala použití techniky, založené na vyvolání spíše pozitivních psychických zážitků. Strukturu takovéto motivace lze vyjádřit takto:

Důležité je v této souvislosti opět zdůraznit, že daný způsob navozování motivace je více propojen s vyššími a značně stabilnějšími osobnostními charakteristikami policistů. Tyto motivační odezvy hlouběji a adekvátněji vypovídají o dlouhodobějším zaujetí profesí policisty, o trvalejším vztahu ke službě u policie než motivy navozované oběma předchozími technikami.

K zachycení motivačních procesů jako pozitivních psychických zážitků a současně motivačních procesů na nejvyšší osobnostní úrovni (motivů značně zobecněných, relativně stálých) je zaměřeno zjišťování ukazatelů hodnoty služby u policie (celkem 13 hodnot). Doslovné znění použité techniky je následující:

„Co považujete za důležité ukazatele hodnoty služby u policie?“ (Hodnotící stupnice: (4) velmi mi na tom záleží, (3) záleží mi na tom, (2) pouze částečně mi na tom záleží, (1) nezáleží mi na tom).

Vypovídací schopnost (platnost) použité techniky je možné posoudit z přehledu počtu jednotlivých odpovědí policistů u jednotlivých ukazatelů hodnoty služby u policie, které přináší následující tabulka v pořadí, v jakém jsou uvedeny ve výzkumné technice.

Reálné zastoupení negativních odpovědí (nezáleží) ve vztahu k jednotlivým ukazatelům je poměrně příznivé. Tato část použité škály snad nejlépe poskytuje obraz o tom, v čem vidí policisté výběrového souboru ukazatele hodnoty své profese. Potvrzuje to další tabulka, která obsahuje sestupně setříděné hodnoty podle negativního stupně škály.

Pokud tyto setříděné kategorie negativně laděné části škály porovnáme s vypočítanými hodnotami vpravo (aritmetický průměr), můžeme vidět, že z velké části vyjadřují i adekvátní umístění těchto ukazatelů mezi průměrnými hodnotami. Celkové rozložení jednotlivých prvků škály u všech ukazatelů hodnot služby u policie názorně demonstruje následující graf.

Legenda: 1. Dobrý služební příjem; 2. Hmotné výhody pro sebe i rodinu; 3. Dobrý pocit ve službě; 4. Vědomí dobře vykonané práce; 5. Vědomí většího dílu práce než ostatní; 6. Pomoc služebnímu kolektivu; 7. Pomoc služebnímu pracovišti; 8. Významnost práce pro veřejnost; 9. Podpora bezpečnostní politiky státu; 10. Uznání od nadřízených; 11. Uznání od spolupracovníků; 12. Udělení služební odměny; 13. Uznání od rodiny a známých.

Z grafického vyobrazení je dobře vidět, že mezi nejfrekventovanější a současně nejpozitivněji laděné prvky škály ukazatele hodnoty služby (škálový stupeň 4) u policie patří „dobrý služební příjem“ (cca 60 % odpovědí) a „vědomí dobře vykonané práce“ (cca 60 %). Na dalším místě je to „dobrý pocit ve službě“ (cca 54 %); „významnost práce pro veřejnost“ (cca 42 %) a „pomoc služebnímu pracovišti“ (cca 40 %).

Jestliže za skutečně ceněné ukazatele hodnoty služby u policie budeme považovat ty, které vykazují vyšší průměr než 3,00 (tedy vyšší než kategorie „záleží mi na tom“), můžeme konstatovat, že takových ukazatelů je šest ze třinácti, tedy téměř polovina. Jedná se o ukazatele: 4. Vědomí dobře vykonané práce; 1. Dobrý služební příjem; 3. Dobrý pocit ve službě; 6. Pomoc služebnímu kolektivu; 7. Pomoc služebnímu pracovišti; 8. Významnost práce pro veřejnost. Nejmenší průměrný výsledek vykazují 13. Uznání od rodiny a známých a 12. Udělení služební odměny. Pokud se podíváme na následující grafické vyobrazení, můžeme i v případě použití této poslední dílčí motivační techniky konstatovat, že rozptyl četnosti odpovědí vykazuje vcelku normální obraz.

Následující graf vyjadřuje rozložení četností (rozptylu) individuálních skóre ukazatelů hodnoty služby u policie. I tady se neobjevuje ani tendence k uniformitě odpovědí, ani preferování určitých kategorií v poměru k jiným. Grafické zobrazení poměrně dobře vykazuje křivku normálního rozptylu. Je tedy možné odůvodněně soudit, že policisté výběrového souboru odhadli významnost jednotlivých ukazatelů hodnoty služby u policie adekvátně.

Další zkouškou přiměřenosti použité motivační techniky se stala komponentní analýza všech ukazatelů hodnoty služby u policie. Závěrečný výstup analýzy hlavních komponent je uveden v tabulce.

Komponentní analýza přinesla velmi srozumitelné výsledky. Rozčlenila jednotlivé ukazatele hodnoty služby u policie do pěti hlavních komponent, které vyčerpávají 71 % celkového rozptylu. První složku, která se na celkovém rozptylu podílí 17,34 %, lze nazvat komponentou „veřejného uznání za práci“ ve službě. Druhá komponenta vyjadřuje „osobní odpovědnost“ a podílí se na celkovém rozptylu 16,30 %. Na třetím místě se s 12,53 % na celkovém rozptylu umístila komponenta „hmotné zainteresovanosti“ ve službě, na čtvrtém místě komponenta vyjadřující „společenskou významnost profese“ (12,49procentní podíl na celkovém rozptylu) a na pátém místě komponenta představující „osobní uspokojení“ ve službě (12,39 % podíl na celkovém rozptylu). Komponentní analýza ukazatelů hodnoty služby u policie tak přispěla k dalšímu prohloubení poznání vnitřních motivačních sil, které policisty váží k jejich služební činnosti.

Prezentované výzkumné výsledky nejen že podávají reálnější obraz o povaze a zastoupení jednotlivých motivů v motivačním systému policistů, orientovaném na jejich profesi, ale blíže vypovídají i o existenci jejich osobnostních kvalit, kterými se ve službě vyznačují a které možno říci i (s jistou dávkou nepřesnosti a zjednodušení) charakterizují našeho současného policistu. Abychom se vyhnuli tomuto „průměrnému policistovi“, pokusili jsme se jako v předchozích analýzách hlouběji poodhalit vliv některých sledovaných sociodemografických, osobnostních a profesních charakteristik.

Testováním vlivu pohlaví na motivační odezvy ukazatelů hodnoty služby u policie byly získány některé významné rozdíly. Pro muže jsou velmi významně důležitější takové ukazatele hodnoty služby jako dobrý služební příjem, hmotné výhody pro sebe i rodinu, významnost práce pro veřejnost a podpora bezpečnostní politiky státu. Tyto výsledky naznačují, že mužům oproti ženám více záleží na finančním a materiálním zabezpečení při výkonu služby i na některých sociálně politických souvislostech výkonu služby. Lze předpokládat, že tu působí i určité historické souvislosti začleňování žen do pracovního procesu a s tím související specifičnost odrazu světa práce v hodnotovém systému žen.

Významný vliv na pojetí důležitosti předložených ukazatelů hodnoty služby u policie představuje věk policistů. U policistů nejnižší věkové kategorie (do 26 let) je oproti starším kolegům významněji vnímána důležitost „hmotných výhod pro sebe i rodinu“ a „udělení služební odměny“. Značná působivost služební odměny se projevuje ještě v jednom případě u policistů do 34 let věku. Ve všech ostatních případech se zcela jasně projevuje nárůst významnosti ukazatelů hodnoty služby u policie se zvyšujícím se věkem policistů. Na zjištěných rozdílech se nejvíce podílejí tři hlavní komponenty - komponenta osobní odpovědnosti, komponenta osobního uspokojení a komponenta společenské významnosti profese. Z uvedeného je zřejmé, jak vzrůstající věk policistů posiluje významnost těchto latentních a souhrnnějších ukazatelů hodnoty služby u policie, kterým můžeme oprávněně přisoudit značnou profesní i společenskou důležitost.

Obdobným diferenciačním způsobem jako věk policistů působí i délka služební praxe. Na základě výzkumných zjištění je poměrně dobře vidět, že s přibývající délkou služební praxe obdobně jako s přibývajícím věkem policistů narůstá významnost ukazatelů hodnot služby u policie obsažených v komponentě osobní odpovědnosti a v komponentě osobního uspokojení. Naopak s nižší dobou služební praxe vzrůstá význam ukazatelů hodnot sytících komponentu hmotné zainteresovanosti a komponentu veřejného uznání za práci. Jde o zajímavé výsledky naznačující pozitivní vliv délky služební praxe na rozvoj profesně žádoucích hodnot u policistů.

Poněkud jiná situace se ukazuje při zjišťování vlivu vzdělání. Zjištěné údaje neposkytují dostatek faktů pro zobecňující závěry. Zajímavé jsou však tři skutečnosti. Za prvé je vidět zvláštní postavení policistů se základním vzděláním, pro které je ve srovnání s policisty s vyšším vzděláním významně méně důležitý ukazatel hodnoty hmotné výhody pro sebe i rodinu. Za druhé zjištěné údaje taktéž upozorňují na zvláštní pozici policistů, absolventů nejrůznějších vysokých škol. Jejich odpovědi ve vztahu k některým ukazatelům hodnoty služby u policie nesou na jedné straně pečeť nižší významnosti oproti policistům s nižším vzděláním, ale taktéž oproti policistům, absolventům právnických fakult. Naše výzkumné výsledky pouze orientačně naznačují, že tito policisté zřejmé tvoří skupinu, která se zejména v sociálním prostředí policejní profese spíše hledá, která není ve své hodnotové orientaci v tomto duchu stabilizována. Z tohoto pohledu tvoří tito policisté skupinu „zvláštní péče“, které by bylo záhodno se při přijímání k policii i v průběhu vlastní služby více věnovat po stránce posilování jejich profesní a sociální sounáležitosti. Tyto problémy, na které naše více méně hypotetické soudy upozorňují, by však bylo potřebné v rámci policie hlouběji zkoumat.

Za velmi důležitá je možné považovat zjištění vztahující se k policistům na řídících či na vedoucích funkcích. Jejich služební pozice je staví i z hlediska jejich hodnotových preferencí do zvláštního světla. Máme v této souvislosti na mysli především větší možnosti transferu jejich hodnotových preferencí na podřízené, samozřejmé za určitých příznivých podmínek. Testování vlivu služební funkce na posuzování důležitosti ukazatelů hodnoty služby u policie ukázalo, že řídící pracovníci přisuzují ukazatelům hodnoty služby u policie sytícím především komponentu osobní odpovědnosti, ale částečně i komponentu osobního uspokojení a společenské významnosti profese vyšší umístění. Zřejmě by více překvapilo, kdyby tomu tak nebylo. Vyšší služební pozice policistů tedy upřednostňování některých ukazatelů hodnot významně ovlivňuje.

Nepotvrdil se však v tomto duchu i rozsahu (pouze s jednou výjimkou - vědomí dobře vykonané práce) signifikantní vliv pouhé příslušnosti k vyššímu organizačnímu stupni. Kromě této výjimky přisoudili policisté působící na různých organizačních stupních předloženým ukazatelům obdobnou míru důležitosti. Tedy vlastní diferenciační vliv uplatňuje rozhodujícím způsobem „odpovědnost vedoucího pracovníka“, ne pouhá příslušnost k řídícímu stupni jako takovému. V této souvislosti se opět ukazuje zvláštní postavení „pracovníků působících na úrovni správy policie“. Tito policisté, jak naznačují naše výsledky, jsou i ve svých hodnotových preferencích blíže k řadovým policistům než vedoucí pracovníci obvodní nebo okresní úrovně. I toto zjištění by si v budoucnu zasloužilo hlubší analýzu.

Zajímavé výsledky přineslo testování rozdílů prostřednictvím identifikačního znaku druh služby u policie. Analýza signifikantních rozdílů umožňuje konstatovat, že největší frekvence četností daných rozdílů je zřejmá u komponenty „osobní odpovědnosti“, které nejvyšší míru významnosti přisoudili vyšetřovatelé, kriminalisté a policisté-personalisté.

Na druhou pozici je možné zařadit komponentu „společenské významnosti profese“, která z hlediska významnosti svého zastoupení převažuje u policistů cizinecké a pohraniční policie. Zajímavé je, že u personalistů je to v tomto případě naopak (neoceňují tak společenskou významnost své funkce oproti ostatním).

V komponentě „veřejné uznání za práci“ však personalisté doslova dominují. Kromě policistů působících ve službě boje s korupcí a závažnou hospodářskou kriminalitou přisoudili policisté ostatních druhů služeb, které byly předmětem výzkumu, této komponentě signifikantně méně významnou důležitost. Na základě našich zjištění se dá říci, že v otázce veřejného uznání za práci personalisté doslova strádají.

Obdobnou pozici, jakou personalisté zaujímají ke komponentě „veřejné uznání za práci“, zastávají policisté kriminální služby ke komponentě „osobní odpovědnosti“. Preference této hodnoty je u nich skutečně velmi vysoká. Je poněkud překvapující, že v obdobném duchu se od policistů z jiných druhů služeb v preferování významnosti této komponenty téměř neodlišují vyšetřovatelé (pouze ve vztahu k policistům dopravní služby), což by se dalo s ohledem na charakter jejich činnosti očekávat. V přisuzování důležitosti komponentě „hmotné zainteresovanosti“ je situace policistů jednotlivých srovnávaných skupin relativně nejvyrovnanější.

Kromě výše použitých třídících znaků uplatňují svůj diferenciační vliv na posuzování důležitosti hodnoty jednotlivých ukazatelů hodnoty služby u policie nejrůznější vnitřní dispozice. Mezi ně patří i vztah k profesi policisty. Někdy je tato „vztahová kategorie“ dokonce začleňována do motivačního systému jako jedna z jeho nejdůležitějších součástí. Milan Nakonečný k tomu podotýká: „Motivace utváří vztahy člověka k jeho životnímu prostředí, ale je také jeho vlastnostmi spoluutvářena, neboť svět, ve kterém člověk bytuje, je především světem určitých významů.“²⁾

Kromě sporadicky se objevujících vyšších úrovní významnosti ukazatelů hodnot spjatých zejména s komponentou „hmotné zainteresovanosti“ u policistů s méně příznivým vztahem k profesi se v ostatních komponentách (především u komponenty „osobní odpovědnosti“ a komponenty „společenské významnosti profese“) projevuje zcela jasná přímo úměrná souvislost se vzrůstající mírou pozitivnosti tohoto vztahu. Jinak řečeno, ti policisté, kteří mají pozitivnější vztah k profesi policisty, současně přisuzují vyšší důležitost i těmto dvěma hodnotovým komponentám (ale i sociální stránce komponenty „veřejného uznání za práci“).

Pokud srovnáme výsledky komponentní analýzy provedené u všech tří motivačních technik, dostaneme velmi zajímavý plastický obraz o souhrnnějším latentním pozadí sledovaných motivačních pohnutek.

Za velmi pozitivní je možné s ohledem na naše výsledky považovat zjištění svědčící o výrazné roli některých motivačních prvků, které jsou chápány ve smyslu vnitřních pohnutek (viz zvýrazněné komponenty v tabulce). I když se v případě těchto potřeb uznává modifikující vliv sociálního prostředí, přesto se považují za inherentní člověku, za součást jeho genetického vybavení.³⁾

Tyto motivy tedy můžeme považovat za zvláště hodnotné, protože jejich zdroje tkví především v policistech samých, v jejich osobnostním založení. Proto v případě vlivu těchto motivů můžeme předpokládat značnou energizující sílu, regulační působivost i stabilitu působení. Přesto i naše výsledky ukazují na dominantní roli motivů, jejichž zdroje jsou především periferního charakteru. Vycházejí z podnětů vnějšího prostředí a mají tudíž povahu stimulace. V této stimulaci jsou dle našich výsledků významně zastoupeny především stimuly sociální povahy a stimuly materiální. V tomto ohledu jsou naše výsledky v souladu s výsledky jiných výzkumů.⁴⁾

Za obzvláště přínosné považujeme výsledky komponentní analýzy (viz předchozí tabulka), které v redukované podobě umožnily postihnout latentní pozadí mnoha motivačních proměnných. Testováním vlivu sociodemografických, osobnostních a vybraných profesních determinant na motivační odezvy policistů byla poodkryta spleť složitých vzájemných souvislostí a někdy i více či méně se prosazující náznaky tendencí ve vzájemných vztazích. Získané poznatky svým charakterem odrážejí složitost a komplikovanost těchto vazeb a neumožňují při jejich interpretaci vyvozovat jednoznačně laděné soudy či zobecnění, která je možné vyvozovat při zjištění jasných a velmi výrazných lineárních souvislostí. Ale i dílčí poznatky a parciální zobecnění uvedená při analýze jednotlivých problémů profesní motivace považujeme za příspěvek jak teoretický, tak i z hlediska praktických potřeb policejní praxe.

¹⁾ Profesní adjustovanost lze chápat jako výsledek aktivního vpravování se jedince do sociálního pole profese.

²⁾ Nakonečný, M.: Motivace lidského chování. Praha, Academia 1997, s. 51.

³⁾ Blíže viz: Homola, M.: Motivace lidského chování. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1977, s. 138 - 139.

⁴⁾ Blíže viz: Štikar, J. - Rymeš, M. - Riegel, K. - Hoskovec, J.: Základy psychologie práce a organizace. Praha, Univerzita Karlova, 1996.