Drogová kriminalita

V první polovině roku 1999 vydal Úřad vyšetřování pro ČR, MV ČR, odbor personální práce a vzdělávání, metodickou příručku Drogová kriminalita. Příručka má 96 stran včetně seznamu literatury a čtyř příloh - přehledných tabulek a vyobrazení.

Publikace je napsána ve formě metodické pomůcky se snahou shromáždit všechny důležité informace a konkretizovat postupy, které mohou pomoci policistům i orgánům činným v trestním řízení při objasňování drogové trestné činnosti. Metodická pomůcka se zabývá výhradně omamnými a psychotropními látkami (OPL) a prekurzory, záměrně se nezabývá jedy.

Velmi sympaticky působí prohlášení v předmluvě, že vše, co je v publikaci uvedeno a není citací odborných publikací, zákonů, případně není pokryto autorským odkazem, je výhradně osobním a právním názorem na věc vedoucího autorského kolektivu a není v žádném případě závazné. Uvedené prohlášení považuji za projev seriózního přístupu k napsání publikace. Autor si v žádném případě neosobuje právo na absolutní pravdu a přímo a veřejně prohlašuje, že předkládá metodickou příručku, která má sloužit jen jako pomůcka pro vlastní rozhodování každého, kdo s ní pracuje. Výjimečný je i počet recenzentů knihy: kromě kolektivu pracovníků Policejního prezidia Policie ČR je uvedeno celkem šest špičkových odborníků na problematiku vyšetřování a drog, kteří publikaci recenzovali. Tak velký počet recenzentů je mimořádný, není to běžným zvykem a opět to svědčí o snaze autora o zpracování objektivní a pro praxi přínosné metodické publikace. Publikace je rozdělena do 7 kapitol.

V první kapitole velmi stručně (pro potřeby metodické příručky dostatečně) vymezuje hlavní pojmy, čtenáři zde definuje např. abstinenční syndrom, drogu, drogovou závislost, narkomana, návykovou látku, prekurzor atd.

Ve druhé kapitole charakterizuje aktuální drogovou scénu. Vychází z celosvětové charakteristiky a specifikuje hlavní rysy české drogové scény. O české drogové scéně se začíná otevřeně hovořit od roku 1989, kdy došlo v oblasti drogové kriminality k velmi prudkému vzestupnému vývoji. Tento trend se projevil i v masivním nárůstu prodeje OPL na nelegálním trhu. Autor přesně vymezuje charakteristické znaky naší drogové scény a následně ukazuje, že drogová scéna v ČR je dokonce z několika pohledů problematičtější než zahraniční.

Třetí kapitola je věnována základní charakteristice OPL a jsou zde uvedeny hlavní typy drogových závislostí. Vychází především ze základních drogových závislostí, popisuje proto drogovou závislost canabisového typu, halucinogenového typu, závislost na látkách s centrálně stimulačním účinkem, závislost na léčivech s centrálně tlumivými účinky, závislost solvenciového typu a opiátového typu. V závěru této kapitoly přehledně uvádí příznaky závislosti na opiátech a stručně pojednává o alkoholu. Jednotlivé druhy drogových závislostí jsou popsány velmi přehledně, srozumitelně a obsah je systematicky členěn. Za klad považuji skutečnost, že autor uvádí i nejčastější způsoby aplikace, viditelné somatické příznaky, denní dávky a také cenové relace na českém trhu.

Ve čtvrté kapitole je uvedena právní kvalifikace drogových deliktů. Drogové delikty můžeme v současné době postihovat podle skutkových podstat „nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 trestního zákona (nedovolené nakládání s drogou pro jiného)“, „nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a trestního zákona (držení drogy pro vlastní potřebu)“, „nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 trestního zákona (nedovolené nakládání s předmětem způsobilým k výrobě)“, „šíření toxikomanie podle § 188a trestního zákona“ a dále mohou být méně závažná jednání kvalifikována jako přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. f) a písm. j) přestupkového zákona.

V páté kapitole se rozebírají zvláštnosti dokazování. Pro zahájení trestního řízení postačuje závěr v míře vyššího stupně pravděpodobnosti, že se jedná o drogu. Proto se v úvodu zabývá možnostmi znaleckého posudku, odborného vyjádření a použití narkotestu. Dále specifikuje ohledání místa činu, osobní prohlídku a domovní prohlídku, prohlídku jiných prostor a pozemků. V souvislosti s osobní prohlídkou věnuje zcela zaslouženě zvláštní prostor osobní prohlídce distributorů drog, kteří přepravují OPL ve zvláštních kontejnerech v tělních dutinách. Metodicky velmi vhodně jsou zpracovány i další části, jako je zajištění a další manipulace s drogami, výslechy osob a psychiatrické zkoumání. Zde jsou uvedeny typové otázky pro výslech a následně i okruh doporučených otázek pro znalecké psychiatrické zkoumání. Zvláštní pozornost je věnována taktice dokazování držení drogy pro vlastní potřebu a toxikologickým a chemicko-technologickým expertizám.

Šestá kapitola pojednává o psychologických a taktických zvláštnostech při odhalování a vyšetřování drogových deliktů; doporučení mají ryze praktický charakter. Konkretizuje postup policisty při jednání s osobou pod vlivem návykové látky a zásady komunikace s osobou pod vlivem návykové látky.

Závěrečná kapitola je věnována součinnosti širokého okruhu subjektů, které se podílejí na objasňování drogových deliktů.

Velmi cenné a ilustrativní jsou zařazené přílohy. Přílohu č. 1 tvoří výňatek ze Závazného pokynu PP PČR č. 39/1998, kde je upraven postup policistů při prověřování a dokumentování protiprávních jednání souvisejících s toxikomanií a úkoly pracovišť kriminalistické techniky na úseku boje proti toxikomanii. Příloha č. 2 je ve formě tabulky syndromů a symptomů závislosti na některých drogách. Příloha č. 3 přibližuje legislativu států Evropské unie k drogovým deliktům. Velmi ilustrativní je příloha č. 4, kde jsou uvedeny základní charakteristiky vybraných drog i s fotografickým vyobrazením.

Publikace je napsána přehledně, srozumitelně, přináší komplexní pohled na drogovou kriminalitu a čtenáři, pro kterého je příručka určena, poskytuje dostatek metodických návodů pro orgány činné v trestním řízení. „Drogovou kriminalitu“ J. Chmelíka a kol. mohu doporučit nejen všem policistům a orgánům činným v trestním řízení, kteří se uvedenou problematikou profesionálně zabývají, ale i širšímu okruhu čtenářů. Podle mého názoru publikace najde uplatnění i jako doporučený studijní zdroj pro studenty Policejní akademie ČR v Praze.