| Kriminalistika | číslo4/1999 |
V roce 1999 byla vydána na PA ČR monografie doc. PhDr. J. Strause, CSc. „Forenzní biomechanika“. Posuzovaná práce je zkráceným zněním jeho doktorské dizertační práce a představuje ucelený soubor vědeckých aktivit autora, který se věnuje biomechanickým aplikacím v kriminalistice již více než 20 let. Autor prezentuje výsledky svého rozsáhlého a dlouhodobého výzkumu a vhodně je přibližuje čtenáři. Za cíl si klade seřadit veškeré dosud známé a využívané aplikace forenzní biomechaniky. Monografie je napsána v rozsahu 256 stran včetně 76 obrázků, které jsou vhodně a přehledně řazeny v textu.
Aplikace biomechanických poznatků se rozšiřuje ve stále větším počtu jiných vědních oborů. Poznatky biomechaniky jsou využívány i ve forenzních disciplínách, zejména v kriminalistice. Kriminalistika využívá některé stopy, které mají biomechanický obsah; zejména to jsou stopy lidské lokomoce, další trasologické stopy a okrajově i stopy ručního písma. V zásadě lze konstatovat, že všechny stopy, které vzniky v důsledku odrazu funkčních a dynamických vlastností, mají v sobě biomechanický obsah, a tedy je možné z nich dekódovat informace o somatu pachatele (nebo aspoň o jeho částech) a jeho pohybovém chování.
Publikace Forenzní biomechanika je rozdělena do 15 kapitol včetně úvodu, diskuse, závěru a souboru literárních zdrojů, které jsou velmi rozsáhlé. V úvodu práce (zejména ve 4. kapitole) je rozebrána teorie forenzní biomechaniky. Autor definuje tento pojem a uvádí kriminalistickou stopu s biomechanickým obsahem. Mezi nové pohledy na biomechanické aplikace v kriminalistice patří využití biomechanických charakteristik při posuzování stochastické shody a stochastické identifikace. Využitím této teorie lze dosáhnout zúžení skupinové příslušnosti objektů nebo alespoň stanovení pořadí důležitosti objektů danou hodnotou pravděpodobnosti. Pravděpodobnostní hledisko je důležité zejména tehdy, když se na místě činu zajistí více druhů stop, které samy o sobě nevedou k individuální identifikaci, každá stopa má svůj stochastický charakter a vymezuje množinu objektů využitelných při identifikaci. Stochastickou identifikaci lze s dobrým výsledkem využít při posuzování parametrů pěšinky lokomoce zajištěné na místě činu a parametrů pěšinky lokomoce podezřelé osoby.
Nosná část práce je věnována hlavním aplikacím forenzní biomechaniky, a to především ve sféře biomechanického obsahu trasologických stop, extrémního dynamického zatěžování a biomechaniky pádů z výšky. Biomechanický obsah trasologických stop je v monografii rozpracován nejintenzívněji. Je to dáno jednak tím, že trasologické stopy obuvi a stopy lokomoce se vyskytují na místech činu v 95,5 % případů, a dále tím, že dekódované informace jsou přímo využitelné pro kriminalistickou praxi. Autor prezentuje praktickou interpretaci geometrických, kinematických a dynamických znaků biomechanického obsahu trasologických stop. Výsledky jsou ilustrovány řadou grafů a rovnic použitelných pro praxi.
Nové aplikace biomechaniky v kriminalistice přináší autor ve využití stop rukou, dlaní a prstů, a to především v jejich délkových parametrech. Stopy rukou a prstů jsou v kriminalistice využívány dosud jen jako daktyloskopické stopy (pokud odrážejí daktyloskopické markanty) a zatím nejsou využívány geometrické parametry těchto stop. Z rozměrů stop je možné předpovědět tělesnou výšku osoby, která stopu zanechala. Lze ji vypočítat poměrně přesně ze série lineárně regresních vztahů, a to v závislosti na vstupních parametrech.
Zajímavý pohled přináší autor na možnost využití biomechaniky při zkoumání ručního písma. Vybral si několik zásadních biomechanických aplikací, které vědeckými metodami rozebírá. Pozornost je zaměřena na vybrané geometrické znaky pisatele a osobnostní vlastnosti.
Vysoce lze hodnotit druhou část monografie, kde autor uvádí nové, dosud nerozpracované možnosti forenzní biomechaniky, které spočívají v posouzení extrémního dynamického zatěžování organismu a biomechanickou analýzu pádů z výšek. Zde řeší principiálně důležité otázky možného přežití či nepřežití oběti při úderu do hlavy. Z mechanického hlediska se jedná o kvantifikaci mechanického namáhání organismu. Zvolený přístup kvantifikace integrální rovnicí pro zrychlení o době je zatím jedinou cestou, která byla i v zahraniční literatuře prověřena a uznána. Autor přináší ucelený pohled na zvolenou problematiku mechanického extrémního namáhání organismu.
Biomechanická analýza pádů z výšky nebo ze stoje vychází z fyzikálních modelů a umožňuje řešit následující otázky: zda byl pád osoby spontánní, bez přiložených vnějších sil (tedy padala osoba bez cizího zavinění, bez vystrčení, případně bez vlastního odrazu a naopak, zda byl dopad způsoben působením vnějších sil, tedy se osoba buď odrazila, nebo byla vystrčena. Lze přibližně vypočítat velikost přiložené vnější síly v okamžiku ztráty kontaktu, zda odpovídá vzdálenost dopadu těla od svislice pádu pravděpodobné výšce pádu. V případě, že se osoba odrazila, je možné orientačně vypočítat velikost vektoru rychlosti odrazu. Podle mechanismu pádu a dopadu lze usuzovat na sebevražedný skok nebo nešťastnou náhodu nebo úmyslné vystrčení druhou osobou.
Výsledky práce je možné využít v kriminalistické praxi, znalecké činnosti, ale i jako studijní materiál obohacující forenzní disciplíny a kriminalistickou teorii. Monografie bude jistě dobrým studijním materiálem nejen jako publikace pro studenty magisterského studia PA ČR, diplomanty, ale i vítaným obohacením zatím nepříliš rozsáhlých biomechanických literárních zdrojů v České republice.