Týdeník Veřejná správa

Téma

Ochránce tvrdí:
Místní rozhlas není diskotéka

Hlasité pouštění hudby je již několik generací typickou příčinou hádek v rodinách s dospívajícími dětmi. Přeroste-li situace únosnou mez, je řešení starší generace jednoduché a radikální, tedy zmáčknutí příslušného tlačítka potomkova audiopřehrávače. Jestliže se však decibely linou ze sousední restaurace či diskotéky, s jejímž provozovatelem se nejsme schopni domluvit, nezbývá, než se obrátit na státní instituce. Jednou z nich je místně příslušný stavební úřad. Stavební úřad se však nebude zabývat mírou hlukové zátěže, ale v prvé řadě tím, zda je v objektu provozování hudby povoleno, či nikoli. Dle § 126 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, účinného od 1. 1. 2007 lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Obdobnou úpravu obsahoval i zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon, v § 85 odst. 1, jehož první věta zněla: “Stavbu lze užívat jen k účelu určenému v kolaudačním rozhodnutí, popřípadě ve stavebním povolení.”

Dle § 76 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., bylo možné užívat dokončenou stavbu, popřípadě její část schopnou samostatného užívání nebo tu část stavby, na které byla provedena změna nebo udržovací práce, pokud tyto stavby vyžadovaly stavební povolení, jen na základě kolaudačního rozhodnutí. V kolaudačním rozhodnutí se povolovalo užívání stavby k určenému účelu, a bylo-li to zapotřebí, stanovovaly se podmínky pro užívání stavby. I dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 je k užívání restaurací a diskoték nutný souhlas stavebního úřadu, tzv. kolaudační souhlas. Kolaudační souhlas je tedy dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Vyvstává otázka, jakou informaci, kterou v sobě mnohdy desetiletí stará kolaudační rozhodnutí obsahují, lze považovat za povolení hudební produkce. Veřejný ochránce práv (dále jen ochránce) se v rámci své činnosti setkal s případem, kdy Ministerstvo pro místní rozvoj vyvodilo, že pořádání diskoték v prostorách bývalé táborové jídelny je povoleno, neboť rozhodnutí o povolení užívání této stavby ze šedesátých let minulého století obsahuje zmínku o umístění místního rozhlasu s reproduktory. S názorem Ministerstva pro místní rozvoj však ochránce nemohl souhlasit. S ohledem na dobu jeho vzniku i účel, ke kterému byl místní rozhlas užíván, není technicky možné, aby byla hudební produkce provozovaná na současných tanečních akcích vysílána přes původní již zastaralé zařízení, a to ani v případě, že by se v relativně dobrém stavu na místě samém doposud nacházelo. Ochránci se rovněž jeví srovnání vysílání místního rozhlasu s hudební produkcí na dnešních tanečních zábavách poněkud účelové. Neporovnatelná je jak kvalita i intenzita zvuku, kterou současná zařízení proti místnímu rozhlasu z šedesátých let minulého století produkují, ale i účel, ke kterému jsou a byly využívány, je zcela odlišný. Místní rozhlas sloužil (jak i z jeho názvu vyplývá) ke zprostředkování informací místního charakteru. V tomto konkrétním případě se jednalo o tzv. táborový rozhlas používaný ke svolávání účastníků tábora a oznamování záležitostí, které se chodu tábora přímo týkaly. Jeho funkcí nebylo (a s ohledem na technické možnosti často ani nemohlo být) přehrávání hudebních nosičů pro potřeby taneční zábavy. Nezanedbatelný je i rozdíl v délce zamýšleného vysílání. Místní rozhlas nebyl a není využíván k dlouhodobému vysílání, kdežto hudba na tanečních zábavách hraje nepřetržitě i řadu hodin, a to zejména nočních. Ochránce proto zastává názor, že nelze na základě pouhého umístění reproduktorů místního rozhlasu na budově jídelny vyvozovat, že je tato způsobilá být zařízením sloužícím k pořádání veřejných hudebních produkcí. Připustíme-li opak, můžeme dojít k absurdním závěrům, že například budovy pošty či policejní stanice, na nichž byl kdysi umístěn reproduktor místního rozhlasu, mohou dnes bez dalšího sloužit také jako diskotéka. Jen těžko si však lze představit, že by k tomu projev vůle tehdejšího stavebníka, který žádal o povolení užívání stavby i správního orgánu, který mu svůj souhlas poskytl, skutečně směřoval.