| Evropská unie |
Česká republika se připravuje na vstup do SchengenuOd 31. prosince 2007 bude možné překročit hranice do sousedních států bez hraničních kontrol. Konec kontrol bude možný díky začlenění Česka do tzv. schengenského prostoru. Co takový krok znamená a co přinese v praxi? V čem spočívá schengenská spolupráce a co znamená rozšíření Schengenu o Českou republiku a další nové členské státy? Jaké budou nové podmínky pro cestování a jakým způsobem bude zajištěna bezpečnost i po odchodu policie z hraničních přechodů? Na tyto a další otázky budete nalézat odpovědi na stránkách týdeníku Veřejná správa v následujících vydáních. Stránky jsou součástí informační kampaně, kterou připravuje Ministerstvo vnitra ve spolupráci s dalšími orgány státní správy.
„Schengen“
je krátkým označením
pro tzv. schengenský prostor – území
států, na jejichž společných
(vnitřních) hranicích nejsou prováděny
kontroly osob. Hranice je možné překračovat
kdekoliv a kdykoliv bez zastavení nutného pro
předložení cestovních dokladů na hraničních
přechodech. Volný pohyb přes státní
hranice je omezen pouze některými národními
pravidly daného státu či regionu týkajícími
se např. pohybu v chráněných krajinných
oblastech, dopravních omezení či ochranou soukromého
majetku.
Schengenský prostor získal své označení po názvu lucemburského městečka, ve kterém vše začalo. Historie schengenské spolupráce je spojená s rokem 1985, kdy pět členů Evropských společenství (Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) podepsalo dohodu o postupném rušení kontrol na společných hranicích. O pět let později tyto státy podepsaly dohodu, která podrobně rozvedla podmínky související se zrušením kontrol na vnitřních hranic a ochranou vnějších hranic. Oba dokumenty – Schengenská dohoda i Schengenská prováděcí úmluva – položily právní základ pro realizaci volného pohybu osob přes hranice, který je v praxi naplňován od března 1995.
Od té doby prošla schengenská spolupráce řadou změn. Na první pohled nejviditelnější je rozšíření území schengenského prostoru. Schengen se postupně rozrůstal o nové státy, až v roce 2001 dosáhl současné podoby čítající souvislé území 15 států (13 členských zemí EU, Norsko a Island).
Další změnu zaznamenala forma schengenské spolupráce. Pravidla pro pohyb a pobyt na území společného prostoru se přesunula z roviny mezivládních ujednání na úroveň Evropské unie, v jejímž rámci soubor schengenských pravidel (tzv. schengenské acquis) od roku 1999 významnou měrou přispívá k realizaci volného pohybu osob coby jednoho ze základních principů EU a k zajištění prostoru bezpečnosti a práva na jejím území.
V současné době stojí schengenský prostor před další velkou změnou. Čeká ho historicky největší rozšíření, neboť zrušení kontrol na vnitřních hranicích připravuje najednou 9 států včetně České republiky, které jsou od května 2004 členy EU. Pokud Rada EU ve složení ministrů vnitra v listopadu potvrdí současné předpoklady, dojde ke zrušení kontrol 31. prosince tohoto roku na pozemních hranicích a na konci března 2008 na mezinárodních letištích.
Předzvěstí blížícího se rozšíření Schengenu je přístup nových členských států (Česko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) k Schengenskému informačnímu systému (SIS). Od 1. září 2007 využívají oprávněné orgány sdílenou databázi schengenských států obsahující údaje o některých osobách a věcech, jejichž vedení je nezbytné pro zajištění bezpečnosti a práva ve společném prostoru.
Podmínkou realizace výše zmíněného scénáře rozšíření Schengenu je úspěšné dokončení schengenského hodnocení, které ověřuje provádění schengenských pravidel v praxi. Většina hodnocení již proběhla. Poslední zkouškou je v těchto dnech vrcholící hodnocení přistupujících států týkající se jejich využívání SIS.
Splnění schengenských pravidel a jejich naplňování v praxi je nezbytnou podmínkou pro plnou účast na schengenské spolupráci, která bude ověřována i poté, co se Česká republika stane spolu s dalšími státy součástí Schengenu. Jedná se o standardní mechanismus, který platí i u současných schengenských států.
Příště se dozvíte, že Schengen neznamená pouze ukončení kontrol na vnitřních hranicích. Schengenská spolupráce pokrývá mnoho dalších oblastí, ve kterých jsou jednotná pravidla a vzájemná výměna informací nezbytnou podmínkou pro ochranu společného prostoru volného pohybu osob.
ZÁKLADNÍ
PRINCIPY SCHENGENU
|
| Schengen v datech | |
| 1985 | podpis Schengenské dohody |
| 1990 | podpis Schengenské prováděcí úmluvy (SPÚ) |
| 1995 | SPÚ nabývá účinnost |
| zrušení kontrol na společných hranicích Německa, Francie, Belgie, Nizozemska, Lucemburska a Španělska | |
| 1998 | schengenský prostor se rozšiřuje o Itálii a Rakousko |
| 2000 | Řecko vstupuje do Schengenu |
| 2001 | Schengenský prostor se rozšiřuje o Švédsko, Finsko, Dánsko a poprvé také dva státy, které nejsou součástí EU: Norsko a Island |
| 2004 | rozšíření EU o 10 nových členských států včetně ČR |
| Švýcarsko podepisuje bilaterální dohody předpokládající mj. účast na schengenské spolupráci | |
| 2007 – 31.12. | předpokládané rozšíření Schengenu o 9 nových členských států EU |