Konzultace
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 81 až 93 upravuje odvolací řízení. Odvolání je řádný opravný prostředek, který slouží k obraně účastníků řízení před nezákonným nebo nesprávným rozhodnutím nebo úředním postupem. Správní řád v § 77 a 78 upravuje nicotnost správního rozhodnutí. Jedná se o institut odlišný od odvolání, neboť nejde o opravný prostředek. Přesto lze najít při zkoumání těchto dvou institutů určité styčné plochy a v některých případech bude zapotřebí si ujasnit jejich vzájemný vztah.
Zatímco právní úprava odvolání je tradičně součástí právních předpisů upravujících správní řízení (1), nicotnost dosud nebyla v těchto právních předpisech upravena (2). Proto je nutné věnovat právní úpravě nicotnosti zvýšenou pozornost, neboť v dosavadní právní praxi byla v důsledku chybějící právní úpravy nicotná rozhodnutí zpravidla rušena jako nezákonná (3). Právní věda i soudní judikatura sice definovaly nicotnost správního rozhodnutí (4), zákon č.71/1967 Sb., o správním řízení, ji však neznal, a proto zpravidla nebyly v praxi činěny rozdíly mezi nicotností správního rozhodnutí a jeho pouhou nezákonností. Z toho lze při určité míře zjednodušení vysledovat pojítko mezi odvolacím řízení a prohlášením nicotnosti. Oběma postupy lze odstraňovat právní vady respektive prohlašovat existenci těchto vad správního rozhodnutí (5), neboť v případě nicotnosti mají tyto vady za následek neexistenci právních účinků rozhodnutí. Pokud však budeme při zkoumání nicotnosti vycházet z § 77 správního řádu, zjistíme, že se v případě nicotnosti jedná pouze o zde uvedené právní vady, v jejichž důsledku nenastávají právní účinky nicotného rozhodnutí. Naproti tomu odvolací řízení slouží k nápravě právních vad, které samy o sobě nemají vliv na právní účinky správního rozhodnutí, neboť právní moc správního rozhodnutí nenastane pouze v důsledku podaného odvolání. Z toho vyplývá, že se jedná o odlišné instituty, které se však vzhledem k výše zmíněnému pojítku budou v právní praxi dotýkat. Problematické pak mohou být situace, kdy budou v odvolání namítány právní vady zakládající nicotnost nebo kdy správní orgán v odvolacím řízení zjistí nicotnost napadeného rozhodnutí.
Nicotné správní rozhodnutí, jak je uvedeno výše, je rozhodnutím, které trpí vážnými právními vadami, pro které je nelze vůbec považovat za rozhodnutí. V důsledku toho pak takové rozhodnutí nemá žádné právní účinky, tedy nemohou z něho vznikat účastníkům řízení ani práva ani povinnosti. V případě nicotného rozhodnutí není rovněž dána presumpce správnosti správního rozhodnutí. Z těchto důvodů příslušné orgány nicotné rozhodnutí neruší, nýbrž pouze prohlašují ex tunc jeho nicotnost. Prohlášení nicotnosti má tedy deklaratorní povahu. Teoreticky je tedy možné, aby například účastníci řízení, kterým byla nicotným rozhodnutím uložena povinnost, prostě tuto povinnost neplnili s vnitřním přesvědčením, že jim v důsledku nicotnosti správního rozhodnutí de iure žádná povinnost nevznikla. Takový postup by však byl s ohledem na úroveň právního vědomí účastníků řízení a vzhledem k zásadě právní jistoty nevhodný. Proto je nutné nejen upravit důvody nicotnosti, ale také proces jejího prohlašování, neboť autoritativním deklarováním nicotnosti lze zajistit větší právní jistotu.
V souvislosti s prohlášením nicotnosti je třeba chránit dobrou víru dotčených osob, jak to vyplývá z § 2 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k tomu, že v důsledku nicotnosti rozhodnutí nenastávají jeho právní účinky, nelze hovořit o právech nabytých v dobré víře, ale pouze o dobré víře dotčených osob. Tato ochrana však nemůže být natolik zásadní jako v případě prolamování právní moci (viz § 41 odst. 5 nebo § 94 odst. 4 správního řádu), neboť prohlášení nicotnosti má deklaratorní povahu a nicotné rozhodnutí nemá právní účinky ze zákona.
Důvody nicotnosti rozhodnutí včetně řízení o prohlášení nicotnosti jsou upraveny v § 77 a 78 správního řádu. Podle § 77 odst. 1 je rozhodnutí vydané absolutně nepříslušným správním orgánem nicotné (6). Výjimkou je situace, kdy rozhodnutí vydal správní orgán nadřízený příslušnému správnímu orgánu. Jedině z tohoto důvodu zjišťuje a prohlašuje nicotnost správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Prohlášení nicotnosti v takovém případě upravuje § 78 správního řádu. Nicotnost rozhodnutí se v tomto případě zjišťuje a prohlašuje z moci úřední a to kdykoliv (7). Prohlášení nicotnosti tedy není vázáno na procesní lhůtu. Vychází se zde toliko z toho, že nicotnost nemůže být zhojena plynutím času.
Správní orgán je povinen přijímat podněty k zahájení řízení z moci úřední (8) a v rámci předpokládané předprocesní činnosti je povinen tyto podněty vyhodnocovat a zjišťovat, zda-li jsou důvodem pro zahájení řízení z moci úřední. Stejný postup předpokládá také § 78 odst. 1 správního řádu. V rámci tohoto předprocesního zjišťování může správní orgán využít prostředků, které správní řád v rámci postupu před zahájením řízení upravuje, zejména vysvětlení podle § 137 a zajištění důkazu podle § 138 správního řádu. Prostor pro postup před zahájením řízení zde vyplývá především z toho, že řízení o prohlášení nicotnosti správní orgán zahajuje vždy z moci úřední a že toto řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi podle § 27 odst. 1 nebo jinému účastníkovi řízení (9). Řízení o prohlášení nicotnosti tedy není zahájeno podáním podnětu, ale oznámením příslušného správního orgánu. Důvodem existence této úpravy je skutečnost, že ne každý podnět obsahuje důvody pro zahájení řízení z moci úřední a je v působnosti správního orgánu, zda řízení zahájí nebo ne. Podnět k prohlášení nicotnosti (10) tedy není pro správní orgán závazný v tom smyslu, že by správní orgán na jeho základě musel zahájit řízení o prohlášení nicotnosti vždy, ale má pouze informativní charakter. Nutno však poznamenat, že pokud by existoval důvod pro zahájení řízení z moci úřední a správní orgán by toto řízení nezahájil, mohl by podatel podnětu podat podnět jeho nadřízenému správnímu orgánu a tak iniciovat postup podle § 80 správního řádu. Řízení podle § 80 správního řádu může zahájit nadřízený správní orgán rovněž z moci úřední.
Pokud správní orgán řízení o prohlášení nicotnosti zahájí, bude v něm postupovat podle ustanovení části první, druhé a třetí správního řádu. Správní orgán nicotnost rozhodnutí prohlásí rozhodnutím (11), proti kterému není podle § 78 odst. 2 přípustné odvolání. Správní řád však nevylučuje přezkoumávat toto rozhodnutí v přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu nebo v obnoveném řízení podle § 100 a 102 správního řádu. Pokud se nicotnost týká jen některého výroku rozhodnutí nebo vedlejšího ustanovení výroku a tento výrok nebo vedlejší ustanovení je oddělitelné od ostatních výroků, prohlásí správní orgán podle § 77 odst. 3 nicotným pouze tento výrok nebo vedlejší ustanovení (12).
Ustanovení § 78 odst. 3 správního řádu pak upravuje zvláštní působnost správních orgánů ve vztahu k nicotným rozhodnutím. Podle tohoto ustanovení správní orgány, pokud dojdou k závěru, že jiný správní orgán vydal nicotné rozhodnutí, musí dát podnět k prohlášení nicotnosti takového rozhodnutí. Tato situace může nastat v případě, kdy dochází k řetězení správních rozhodnutí, tedy kdy jedno správní rozhodnutí předchází druhému.
Výše popsaný postup prohlašování nicotnosti se uplatní pouze v případě upraveném v § 77 odst. 1 správního řádu, tedy pouze v případě absolutní věcné nepříslušnosti správního orgánu, který rozhodnutí vydal. Z ostatních důvodů upravených v § 77 odst. 2 správního řádu prohlašuje nicotnost soud v řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by však soud shledal důvod nicotnosti podle § 77 odst 1 správního řádu, rovněž prohlásí nicotnost takového rozhodnutí. Rovněž soud je podle § 76 odst. 2 soudního řádu správního povinen vyslovit nicotnost správního rozhodnutí i bez návrhu. Soud sice není při zjišťování nicotnosti správního rozhodnutí omezen žalobními návrhy, nicméně zahájení soudního řízení je vázáno na podání návrhu (13). K prohlášení nicotnosti soudem je tedy vždy zapotřebí podat žalobu. Soudní řád správní v § 72 odst. 1 stanoví lhůtu pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí, která je dva měsíce ode dne oznámení správního rozhodnutí. Ačkoliv se tedy nicotnost nemůže zhojit plynutím času, lze se domáhat zrušení nicotného rozhodnutí soudem (14) pouze ve výše uvedené lhůtě. Po uplynutí této lhůty žalobní legitimace dotčené osoby zaniká (15).
Správní řád v § 77 odst. 2 upravuje důvody nicotnosti, pro které prohlásí nicotnost rozhodnutí soud. Prvním důvodem je zjevná vnitřní rozpornost. Může jít o rozhodnutí, kde je zjevný logický rozpor mezi jednotlivými výroky takového rozhodnutí. Dalším důvodem je právní neuskutečnitelnost rozhodnutí. Ta spočívá v tom, že uskutečnění práv nebo povinností uložených správním rozhodnutím by bylo právem zakázaným jednáním. Dalším důvodem nicotnosti správního rozhodnutí je jeho faktická neuskutečnitelnost, neboť nelze samozřejmě připustit, aby správní orgány například ukládaly povinnost, která by nebyla reálně splnitelná. Posledním důvodem nicotnosti správního rozhodnutí je existence vady, pro kterou nelze rozhodnutí vůbec považovat za správní rozhodnutí. Tato kategorie otevírá soudům prostor k tomu, aby judikovaly další důvody nicotnosti správních rozhodnutí (16).
V § 81 až 93 správního řádu je upraveno odvolací řízení. Odvolání je tradičně řádným opravným prostředkem. Odvoláním lze napadnout, pokud zákon nestanoví jinak, nepravomocné správní rozhodnutí (17). Podle § 81 správního řádu může podat odvolání účastník řízení (18) a rovněž právnická osoba, která je účastníkem řízení, pokud podává odvolání proti správnímu rozhodnutí, kterým má být omezena její způsobilost samostatně jednat před správním orgánem. Odvolání nemůže podat účastník řízení, který se písemně nebo ústním prohlášením do protokolu vzdal práva podat odvolání a rovněž odvolatel, který vzal své podané odvolání zpět (19).
Odvoláním lze podle § 82 správního řádu napadnout výrokovou část správního rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo vedlejší ustanovení. Pokud odvolání směřuje pouze proti jednotlivému výroku rozhodnutí a ostatní výroky jsou od napadeného výroku oddělitelné, může zbytek výrokové části nabýt právní moci, umožňuje-li to povaha věci a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků (20). Ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu tedy umožňuje, aby část napadeného správního rozhodnutí nabyla za splnění vyjmenovaných podmínek právní moci (to má návaznost na vyznačení právní moci podle § 75 správního řádu a eventuelní opravu při chybném vyznačení). Odvolání je podle správního řádu kvalifikovaným podáním. Musí tedy splňovat náležitosti podání podle § 37 správního řádu, musí obsahovat označení napadeného rozhodnutí nebo jednotlivých výroků a musí obsahovat námitky odvolatele (21). Pokud odvolání neobsahuje všechny náležitosti, může správní orgán postupovat při odstraňování jeho vad podle § 45 odst. 2 správního řádu. Pokud nebudou odstraněny podstatné vady odvolání, může to být důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.
Odvolatel je povinen podat odvolání s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník řízení dostal jeden stejnopis. Pokud odvolatel nesplní tuto povinnost, správní orgán vyhotoví kopie odvolání na náklady odvolatele (22). Povinnost podat odvolání s potřebným počtem stejnopisů nemá podle § 144 odst. 5 správního řádu odvolatel v řízení s velkým počtem účastníků.
Podle § 86 odst. 1 správního řádu se odvolání podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal (vyjma postupu podle § 40 odst. 1 písm. d) část věty za středníkem správního řádu). Odvolání musí být podáno ve lhůtách upravených v § 83 a 84 správního řádu nebo lhůtách stanovených zvláštním zákonem. Správní řád zná tři lhůty pro podání odvolání. Standardní lhůta pro podání odvolání je patnáct dnů ode dne oznámení správního rozhodnutí. Pokud bylo v písemném vyhotovení správního rozhodnutí chybně uvedeno poučení o odvolání (23) nebo toto poučení zcela chybělo, může se odvolatel odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne oznámení opravného usnesení, kterým se opravuje vadné poučení o odvolání, nejpozději však do devadesáti dnů ode dne oznámení správního rozhodnutí. Pokud nebylo účastníku řízení správní rozhodnutí oznámeno vůbec, může podat odvolání do třiceti dnů ode dne, kdy se o vydání správního rozhodnutí a o řešení předmětné otázky dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne oznámení poslednímu účastníku řízení. Zmeškání úkonu nelze prominout. Tato lhůta neplatí pro účastníka řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu (24). Lhůty pro podání odvolání mohou být prodlouženy také v případě upraveném v § 28 odst. 2 správního řádu.
Včasně podané a přípustné odvolání má devolutivní a odkladný účinek. Devolutivní účinek má za následek to, že s výjimkou postupu podle § 87 správního řádu (o odvolání rozhoduje správní orgán, který napadené rozhodnuté vydal v tzv. autoremeduře) rozhoduje o odvolání odvolací správní orgán, kterým je podle § 89 odst. 1 správního řádu nejblíže nadřízený správní orgán. Postavení správního orgánu jako nadřízeného správního orgánu v určité věci lze obecně dovodit podle § 178 správního řádu nebo ze zvláštní hmotněprávní úpravy.
V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost ani jiné právní účinky napadeného rozhodnutí. Odkladný účinek odvolání může být vyloučen přímo ze zákona (25) nebo jej může podle § 85 odst. 2 a 3 správního řádu vyloučit správní orgán. Výrok o vyloučení odkladného účinku musí být součástí rozhodnutí ve věci, musí být odůvodněn a nelze se proti němu odvolat. O vyloučení odkladného účinku musí být účastníci řízení podle § 68 odst. 6 správního řádu poučeni v rámci poučení o odvolání. V některých případech zákon neumožňuje vyloučit odkladný účinek (viz § 62 odst. 5 správního řádu).
Postup správních orgánů po podání odvolání se liší podle toho, zda je podané odvolání nepřípustné nebo opožděné či nikoliv. Pokud je podané odvolání nepřípustné nebo opožděné, správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, předá spis se svým stanoviskem ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení odvolání odvolacímu správnímu orgánu. Ve stanovisku musí být uvedeny důvody rozhodné pro posouzení nepřípustnosti nebo opožděnosti odvolání (26). Z výše uvedeného lze dovodit, že důvody nepřípustnosti nebo opožděnosti odvolání posuzuje již správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal. Nepřípustné je odvolání, jehož podání je v rozporu se zákonem (27). Opožděné je odvolání podané po marném uplynutí odvolacích lhůt podle § 83 (výjimku upravuje § 40 odst. 1 písm d) správního řádu) a 84 správního řádu eventuelně zvláštního zákona. Z výše uvedeného je možné rovněž dovodit, že pokud je podané odvolání opožděné nebo nepřípustné, nelze jej vyřídit autoremedurou podle § 87 správního řádu, neboť takovému odvolání nelze vyhovět.
Postup odvolacího správního orgánu v případě, že je podané odvolání nepřípustné nebo opožděné, upravuje § 92 správního řádu. Podle tohoto ustanovení odvolací správní orgán takové odvolání zamítne. Pokud však napadené rozhodnutí nabylo právní moci, přezkoumá odvolací správní orgán, zda nejsou dány důvody pro zahájení přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu, pro obnovu řízení podle § 100 a 102 správního řádu nebo pro vydání nového rozhodnutí podle § 101 a násl. správního řádu. Shledá-li odvolací správní orgán důvody pro zahájení některého z uvedených řízení, posuzuje se odvolání jako podnět respektive žádost o zahájení takového řízení, jinak odvolání zamítne. Pokud odvolací správní orgán dojde k závěru, že odvolání není nepřípustné nebo opožděné, vrátí věc správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Tento správní orgán pak postupuje podle § 86 a násl. správního řádu.
Pokud je podané odvolání přípustné a je podáno včas, postupuje správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podle § 86 a násl. správního řádu. Správní orgán tedy zašle stejnopis odvolání všem účastníkům řízení, kteří se mohli proti rozhodnutí odvolat, a vyzve je, aby se ve stanovené přiměřené lhůtě, která nesmí být kratší než pět dnů, k podanému odvolání vyjádřili (28). K vyjádřením podaným po stanovené lhůtě se nemusí přihlížet. Správní orgán pak podle potřeby doplní řízení. Pokud v této fázi řízení nastane některý ze zákonem předvídaných důvodů pro zastavení řízení (29), správní orgán řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zákon č. 82/1998 Sb.).
Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může toto rozhodnutí podle § 87 správního řádu v tzv. autoremeduře zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a pokud tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže by s tím tito souhlasili. Tento souhlas může mít neformální podobu. Je však třeba pamatovat na to, že se jedná o podklad pro rozhodnutí, který musí být součástí spisu, aby byl ověřitelný. Proti takovému rozhodnutí je možné podat odvolání.
Pokud správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, řízení podle § 88 odst. 2 správního řádu nezastavil a nepostupoval podle § 87 správního řádu, předá podle § 88 odst. 1 správního řádu odvolacímu správnímu orgánu ve lhůtě třiceti dnů spis nebo jeho část (viz § 82 odst. 1 a 3 správního řádu) spolu se svým stanoviskem.
Zvláštní postup upravuje § 140 odst. 7 správního řádu, pokud je podáno odvolání proti rozhodnutí vydanému ve společném řízení, která obsahují podmiňující a navazující výrok. V takovém případě má odvolání proti podmiňujícímu výroku odkladný účinek vůči navazujícímu výroku. Pokud nelze odvolání vyřídit autoremedurou podle § 87 správního řádu, prvoinstanční správní orgán řízení o odvolání proti rozhodnutí s navazujícím výrokem přeruší, dokud nebude vydáno rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí s podmiňujícím výrokem.
Další postup odvolacího správního orgánu je upraven v § 89 až 91 správního řádu. V odvolacím řízení se uplatňuje princip omezené apelace a omezené revize. Omezená apelace podle § 82 odst. 4 správního řádu spočívá v tom, že se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů přihlíží jen tehdy, pokud jde o skutečnosti nebo důkazy, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve (30). Toto ustanovení navazuje na koncentrační zásadu zakotvenou v § 36 odst. 1 správního řádu a o této koncentraci musí být účastník řízení v řízení před orgánem prvního stupně poučen. Odvolací správní orgán se tedy bude zabývat takovými skutečnostmi, které nebylo možné uplatnit v řízení před správním orgánem prvního stupně, čímž se pro účastníky řízení omezuje prostor pro návrhy a důkazy. Omezená revize vyplývá z § 89 odst. 2 správního řádu (31). Podle tohoto ustanovení přezkoumává odvolací správní orgán zákonnost napadeného rozhodnutí nebo jeho části v plném rozsahu, ale správnost tohoto rozhodnutí nebo jeho části pouze v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává správní orgán pouze v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem, ale zákonnost (včetně souladu řízení a rozhodnutí se základními zásadami podle § 2 až 8 správního řádu) může zjišťovat i bez návrhu. Přezkum prováděný odvolacím správním orgánem je dále omezen tím, že se nepřihlíží k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost respektive správnost napadeného rozhodnutí.
Odvolací správní orgán v řízení přezkoumá napadené rozhodnutí ve výše uvedeném rozsahu a vydá podle § 90 správního řádu rozhodnutí. Zvláštní postup v tomto stadiu řízení upravuje § 149 odst. 4 správního řádu pro případ, že napadené rozhodnutí bylo podmíněno závazným stanoviskem. Pokud odvolací námitky směřují proti závaznému stanovisku, vyžádá si nejprve odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska (32) od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu, který je vydal a své rozhodnutí vydá až na základě stanoviska tohoto orgánu. Po dobu opatřování tohoto stanoviska neběží lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání. Toto rozhodnutí musí vydat podle § 90 odst. 6 správního řádu ve lhůtách stanovených v § 71 správního řádu, které počínají běžet dnem předání spisu (je možné užít ochranu před nečinností upravenou v § 80 správního řádu). Pokud odvolací správní orgán neshledá důvod ke změně či zrušení rozhodnutí nebo jeho části, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu podat odvolání. Rozhodnutí o odvolání tak nabývá právní moci oznámením všem odvolatelům a účastníkům řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu. Na účinky rozhodnutí odvolacího správního orgánu o odvolání proti předběžně vykonatelnému rozhodnutí se obdobně vztahuje § 99 správního řádu. Účinky rozhodnutí tak nastanou buď od předběžné vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebo do právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu.
Ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu upravuje zásadu zákazu reformace in peius, tedy zákazu změny v neprospěch odvolatele. Tento zákaz není absolutní, ale je modifikován dvěma podmínkami. Napadené rozhodnutí tak lze změnit v neprospěch odvolatele, pokud odvolání proti napadenému rozhodnutí podal také jiný účastník řízení, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy odvolatele, a nebo pokud je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo veřejným zájmem. Tuto druhou podmínku je třeba vykládat restriktivně, neboť v opačném případě by zákaz reformace in peius prakticky neplatil (33). Rozporem s právními předpisy ve smyslu § 90 odst. 3 správního řádu je tedy spíše třeba rozumět takovou nezákonnost, v jejímž důsledku má odvolatel v rozporu se zákonem výhodnější postavení (34).
Pokud odvolací správní orgán dojde k závěru, že je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo nesprávné, vydá rozhodnutí podle § 90 odst. 1 správního řádu. Podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu může rozhodnutím napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit. Pokud by odvolací správní orgán rušil pouze část napadeného rozhodnutí, musí zbylou část tohoto rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu svým rozhodnutím potvrdit. Takové rozhodnutí může odvolací správní orgán vydat například v situaci, kdy napadené rozhodnutí nemělo být vydáno (35) nebo podle § 90 odst. 4 tehdy, pokud nastane skutečnost odůvodňující zastavení řízení, ledaže by jiné rozhodnutí mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků. Toto rozhodnutí vydá podle § 90 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán rovněž v případě, že odvolání směřuje proti rozhodnutí o předběžném opatření pokud rozhodnutí ve věci již nabylo právní moci, ledaže by rozhodnutí mohlo mít význam pro náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu odvolací správní orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k dalšímu řízení správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Pokud zruší pouze část napadeného rozhodnutí, zbytek tohoto rozhodnutí musí potvrdit. Prvoinstanční správní orgán se pak zabývá pouze zrušenou částí napadeného rozhodnutí. V odůvodnění uvede odvolací správní orgán svůj právní názor, kterým je prvoinstanční správní orgán v dalším řízení vázán. Proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu je možné podat odvolání. Takové rozhodnutí odvolací správní orgán vydá v případě, že napadené rozhodnutí trpí vadami, které nemůže sám napravit.
Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu odvolací správní orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Pokud změní pouze část napadeného rozhodnutí, musí zbylou část napadeného rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdit. Toto rozhodnutí nelze vydat, pokud by tím hrozila újma některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Toto rozhodnutí nelze rovněž vydat v případě, že napadené rozhodnutí vydal územní samosprávný celek v samostatné působnosti. Tím je chráněno Ústavou zaručené právo na samosprávu. Pokud je to nutné k odstranění vad odůvodnění, lze změnit odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jedná se o zvláštní zmocnění k zásahu do odůvodnění napadeného rozhodnutí v případech, kdy by jinak pro vady odůvodnění muselo být napadené rozhodnutí zrušeno. Odvolací správní orgán postupuje podle § 36 odst. 3 správního řádu pouze v případě, že doplnil řízení o nové podklady pro rozhodnutí. Je třeba poznamenat, že vzhledem k procesní ekonomii by měla mít při splnění výše uvedených podmínek změna rozhodnutí přednost před jeho zrušením a vrácením věci prvoinstančnímu správnímu orgánu.
Pokud odvolatel respektive odvolatelé vzali podané odvolání zpět, je podle § 91 odst. 3 správního řádu odvolací řízení zastaveno dnem, kdy tak učinil poslední z nich. O této skutečnosti vydá správní orgán deklaratorní usnesení, které se pouze poznamená do spisu a uvědomí se o něm odvolatelé a ostatní účastníci řízení, kteří byli o podaném odvolání uvědoměni. Dnem následujícím po zastavení řízení nabývá napadené rozhodnutí nebo jeho část právní moci.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 4/2006.
Srovnej § 53 a násl. zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, § 15 a násl. vládního nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení, § 27 a násl. vládního nařízení č. 20/1955 Sb. o řízení ve věcech správních, § 74 a násl. vládního nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů.
Výjimkou je § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, upravující neplatnost rozhodnutí. Je však třeba poznamenat, že použití pojmu neplatnost rozhodnutí není příliš vhodné.
Výjimkou je vyslovení nicotnosti soudem podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Viz Hendrych,D.: Správní právo, obecná část, C.H.Beck, Praha 2001; Průcha,P., Skulová,S.: Správní právo, procesní část, MU, Brno 2000, z judikatury například nález Ústavního soudu IV. ÚS 547/99, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2055/2003, rozhodnutí Krajského soudu v Ústní nad Labem SJS 917/2002, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze SJS 380/1999, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze SJS 252/1998,
Nicotný akt (paakt, nulitní akt, nulitní rozhodnutí) není rozhodnutím, nemá právní účinky a nemůže nabýt právní moci.
Nicotnost správního rozhodnutí působí pouze věcná nepříslušnost, nikoliv funkční nepříslušnost. Z tohoto důvodu nebude nicotné správní rozhodnutí vydané obecním úřadem, pokud správní řízení vedl jiný než příslušný odbor obecního úřadu. Absolutní věcná nepříslušnost je dána například tehdy, když správní orgán rozhodne věc, která přísluší k rozhodování soudům (i jinému správnímu orgánu), nebo pokud o odvolání rozhodne správní orgán, který není nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal s výjimkou postupu podle § 87 správního řádu a s výhradou § 77 odst. 1 věta za středníkem správního řádu. Nicotné by bylo rovněž rozhodnutí o odvolání v případě, že zákon neumožňuje podat odvolání. V takovém případě rovněž nelze uplatnit pravidlo, že nicotnost není dána, pokud rozhodnutí vydal nadřízený správní orgán.
Vzniká zde určitý problém ve vztahu k soudnímu řádu správnímu, který omezuje právo podat žalobu proti rozhodnutí dvouměsíční lhůtou.
Podnět k prohlášení nicotnosti může podle § 42 správního řádu podat kdokoli. Pokud jej podá dotčená osoba, bude ji správní orgán informovat o jeho vyřízení vždy (viz § 78 odst. 1 správního řádu), neboť se jedná o speciální ustanovení k § 42 správního řádu. V případě podnětu jiných osob je správní orgán o jeho vyřízení bude informovat pouze pokud o to požádají (viz § 42 správního řádu)
Viz § 67 a násl. správního řádu
Viz § 68 odst. 1 správního řádu, srovnej § 82 odst. 3 správního řádu, který upravuje nabytí právní moci výroků, které jsou od ostatních výroků oddělitelné a nebyly odvoláním napadeny, srovnej § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
Viz § 32 soudního řádu správního: Řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu, týká-li se návrh věcí uvedených v §4 odst. 1, nazývá se návrh žalobou.
Podle § 78 soudního řádu správního může soud napadené rozhodnutí rozsudkem pro nezákonnost zrušit, soud však nemá pravomoc prohlásit nicotnost správního rozhodnutí.
Viz § 72 odst. 4 soudního řádu správního: Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Již v současné době soudy judikují další důvody nicotnosti správního rozhodnutí jako je uložení povinnosti tzv. nonsubjektu (např. firmě namísto právnické osobě), absolutní nedostatek formy rozhodnutí (rozhodnutí bylo pouze vyhlášeno ústně, ačkoliv mělo být doručeno písemně) nebo uložení povinnosti nebo práva na základě právního předpisu, který byl před vydáním správního rozhodnutí zrušen.
Srovnej § 73 odst. 1 a § 81 odst. 1 správního řádu.
Účinky zpětvzetí odvolání a vzdání se práva na odvolání upravuje § 91 odst. 3 a 4 správního řádu.
Zvláštní pravidla v tomto ohledu obsahuje § 140 odst. 7 správního řádu.
Viz § 82 odst. 2 správního řádu.
Viz § 82 odst. 2 správního řádu.
Náležitosti poučení o odvolání upravuje § 68 odst. 5 a 6 správního řádu.
Srovnej § 83 a 84 správního řádu. V souvislosti s počítáním lhůt pro podání odvolání je třeba upozornit také na § 40 správního řádu upravující počítání času a případy, kdy je lhůta zachována.
Srovnej například § 143 odst. 2 správního řádu upravující rozhodnutí vydané v řízení na místě, rovněž § 61, 76 odst. 5 a § 147 správního řádu
viz § 86 odst. 2 věta poslední a § 88 odst. 1 věta poslední správního řádu
Za nepřípustné odvolání lze považovat odvolání podané osobou, která není oprávněna odvolání podat. Může se jednat o osobu, která není účastníkem řízení, a nebo o osobu, které z jiného důvodu nesvědčí právo podat odvolání, například se vzdala práva podat odvolání, dříve podané odvolání vzala zpět nebo jí zákon právo podat odvolání nepřiznává (podle § 76 odst. 5 správního řádu se proti usnesení může odvolat pouze ten účastník řízení, kterému se usnesení oznamuje, ostatní účastníci řízení se tedy odvolat nemohou. Příkladem takového usnesení je usnesení o ustanovení opatrovníka, které se podle § 32 odst. 6 správního řádu oznamuje pouze osobě, která je ustanovována opatrovníkem, a opatrovanci.). Nepřípustné je rovněž odvolání podané proti rozhodnutí v případě, kdy zákon odvolání nepřipouští, například proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, nelze podle § 76 odst. 5 správního řádu podat odvolání.
§ 144 odst. 5 správního řádu upravuje zvláštním způsobem oznámení o podaném odvolání a vyjádření k němu v řízení s velkým počtem účastníků.
viz § 88 odst. 2 správního řádu. Jedná se o důvody podle § 66 odst. 1 písm. a), e), f) a g) a podle § 66 odst. 2 správního řádu.
Toto ustanovení má zabránit tomu, aby se v odvolací správní orgán zabýval skutečnostmi nebo návrhy, které měly být předmětem činnosti prvoinstančního správního orgánu. Tím se zabrání situacím, kdy někteří účastníci řízení způsobují průtahy v řízení uváděním důkazů a skutečností teprve v odvolacím řízení.
Omezená revize v odvolacím řízení je specielně upravena v § 141 odst. 9 správního řádu, kdy ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává zákonnost a správnost napadeného rozhodnutí pouze v rozsahu námitek uvedených v odvolání.
Změnu závazného stanoviska může příslušný správní orgán provést v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 a § 94 a násl. správního řádu.
Podle § 90 odst. 1 správního řádu může být napadené rozhodnutí zrušeno nebo změněno pouze pokud je v rozporu s právními předpisy nebo pokud je nesprávné. Především vzhledem k základním zásadám činnosti správních orgánů (§ 2 až 8 správního řádu) bude velká většina vad napadených rozhodnutí spočívat v rozporu s právními předpisy a proto by bylo možné tato rozhodnutí na základě § 90 odst. 3 měnit v neprospěch odvolatele, čímž by byl zákaz reformace in peius značně relativizován.
Příkladem může být nezákonné uložení pokuty pod dolní hranicí sazby stanovené zákonem.
Příkladem může být situace, kdy byla rozhodnutím uložena sankce za správní delikt, ačkoliv zanikla odpovědnost pachatele. V tomto případě mělo být řízení zastaveno. Pokud však bylo vydáno meritorní rozhodnutí, odvolací správní orgán jej zruší a řízení zastaví.