Týdeník Veřejná správa

Přírodní památky

Přírodní park Terezské údolí

Název Terezské údolí nese už deset let přírodní park, rozprostírající se (na ploše 7,6 km²) mezi obcí Náměšť na Hané a hranicí okresů Olomouc a Prostějov u Obramic a Laškova. Hlavním účelem vyhlášení přírodního parku je snaha o zachování přírodního rázu jednak v romantickém Terezském údolí, protékaném říčkou Šumicí, a také v přilehlém rozsáhlém lese. Území náleží do jižních zvlněných výběžků Zábřežské vrchoviny, které na východní straně postupně přecházejí do rovinaté Hané. Touto krajinou střední Moravy se proplétají říčky s něžnými názvy Pilavka a Šumice, romantická pojmenování nesou též jejich hluboká, na sebe navazující údolí. Pilavka se pod obcemi Ochoz (s vývěry kdysi oblíbené Ochozské kyselky), Budětsko a Raková vine Rakovským údolím, ústícím v lesním zákoutí pod obcí Krakovec a kaplí sv. Antonínka do Terezského údolí, protékaného říčkou Šumicí. Jde o velice poklidné partie, lákající v každé roční době k příjemným turistickým vycházkám i cyklistickým vyjížďkám. Údolí “šumné” říčky Šumice tvoří osu celému přírodnímu parku Terezské údolí. Toto pojmenování se prý vztahuje k pověsti o nebohé dívčině Terezce, kdysi nespravedlivě vězněné v tvrzi panského Dolního zámku v Náměšti, později změněného na pivovarskou sladovnu. Toto místo při břehu Šumice najdeme ve vstupní části do údolí a území přírodního parku, kam směřují též tři vyznačené cesty - dvě turistické a trasa naučné stezky. Žlutě značená cesta se vine lesním terénem v severní částí, červené značky jdou tzv. Ludéřovským lesem a vymezují východní až jižní hranici chráněného území. Trasa naučné stezky, nesoucí název přírodního parku a opatřená několika informačními tabulemi, sleduje břehy Šumice. Asi pět kilometrů dlouhé Terezské údolí má velice malebný ráz se strmými zalesněnými svahy a místy širší lučinatou nivou. Ještě počátkem minulého století se tomuto zákoutí říkalo též Moravské Babiččino údolí. Podobnost krajinné scenérie se “skutečným” Babiččiným údolím u východočeských Ratibořic totiž umocňovala poloha náměšťského zámku nad lesnatou strání, blízká myslivna, mlýn, hospoda a několik dalších stavení roztroušených kolem potoka. Nyní je jediným stavením v počáteční části údolí ve směru od Náměšti někdejší Růžový mlýn, kde kdysi bývala též hájovna a panská pila. Poblíž se otevírá jáma opuštěného kamenolomu, prozrazující hlavní horninové složení této oblasti – fylitickou břidlici a drobu mladoprvohorního (karbonského) stáří. Tyto horniny tvoří i nedaleký, do značné míry už zarostlý útvar Beňovskou skálu, zvedající se nad pravým břehem Šumice. K tajemné skále, “střežící” vchod do údolí, a k osamělému Růžovému mlýnu se váže několik lidových pověstí, o kterých se dočteme i na informačním panelu naučné stezky. Lučinatá údolní niva je stanovištěm řady vzácných rostlin, v podzimních měsících tu například upoutá bezpočet ocúnů. Lesnaté stráně zase poskytují útočiště mnohým zástupcům živočišné říše – hnízdí tu například čáp černý, výr velký, jestřáb lesní. Nejvýše položeným místem přírodního parku je návrší Křemela (406 m) v severozápadním cípu, poblíž – už za okrajem lesa směrem k obci Olbramice – zaujmou i pěkně upravená boží muka. Z celostátního hlediska významnější pamětihodností jsou ovšem stopy (valy, příkopy i části zdiva) po prehistorickém hradišti Rmíz na zalesněném ostrohu, vysoko nad levým břehem Šumice v jihozápadní části přírodního parku. Návštěva Terezského údolí bývá spojována s prohlídkou pozdně barokního zámku (tzv. Horního zámku) v Náměšti na Hané, obklopeného kruhovým parkem a lipovou alejí. V interiéru zámku je instalováno vnitřní zařízení z osmnáctého a devatenáctého století, k pozoruhodnostem patří stálá expozice historických kočárů (zejména olomouckých biskupů a arcibiskupů) a také výstava, věnovaná vývoji dětských kočárků.