Týdeník Veřejná správa

Téma

V zájmu setrvalé udržitelnosti měst, obcí a regionů

O nadcházejícím roce se říká, že je zlomovým ve vývoji podílu městského obyvatelstva, který má dosáhnout poloviny světové populace. Česko náležející do urbanizované střední Evropy tento trend již předběhlo: v současnosti v České republice žije ve městech přes sedmdesát procent lidí, což je větší díl než například v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Českého prostoru se týkají stále platné závěry Světové konference o budoucnosti měst, která se konala v roce 2000 v Německu: “žádné město nikde na světě není bez problému a především žádné nefunguje v souladu s konceptem udržitelného rozvoje.”

Po vyváženém rozvoji městských, ale i venkovských oblastí, volá Agenda 21. Agenda 21 je hlavní dokument přijatý na světovém summitu o udržitelném rozvoji v Riu de Janeiro před čtrnácti lety, definující na tisíci stránkách udržitelný rozvoj, tedy takový rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Charakter města je dán řadou faktorů - sociální strukturou, geografickou polohou, terénem, ekonomickou aktivitou, hustotou obyvatelstva. Ačkoli městské oblasti trpí řadou problémů, například dopravními zácpami, znečištěným ovzduším a vodou, problémem s odpady, při správném řízení jsou pro udržitelný rozvoj klíčové.

Města jsou silně závislá na svém okolí - potřebují neustálý přísun zdrojů a prostor, kam vypouštět odpady, aby se udržela v chodu. Závislost ve smyslu biofyzikálních ukazatelů ilustruje indikátor ekologické stopy. Ekologická stopa je rozloha ekologicky produktivní plochy, která je potřebná k zajištění spotřebovaných zdrojů a vstřebávání odpadů určitého města, státu, jedince, průmyslového odvětví… Například, podle studie zkoumající ekologickou stopu Londýna, je zapotřebí 293x větší plocha než je město samo. Ekologická stopa v přepočtu na osobu zpravidla roste s velikostí města. Bohužel, nemáme srovnání s Prahou či Brnem. Avšak některé výpočty, které na základě zakoupeného zahraničního elektronického dotazníku vypočítaly nevládní organizace v čele s občanským sdružením TIMUR ukazují, že města jako Chrudim či Vsetín jsou pod českým průměrem co do ekologické stopy na obyvatele (více informací o ekologické stopě je možné najít například na stránkách, které provozuje asociace ekologických nevládních organizací Zelený kruh, www.hraozemi.cz/ekostopa).

Bylo již zmíněno, že města potřebují k tomu, aby se stala udržitelnými, správné řízení. Není však možné vše naplánovat shora. Velmi důležitou roli hraje zapojování veřejnosti a klíčovou rolí jsou informace. Cílem udržitelného města totiž není jenom šetrnější přístup k přírodě, ale hlavně co nejvyšší kvalita života jeho obyvatel. Společné řešení problému je tedy nutné hledat na více úrovních: u zastupitelstva města a u občanů, přičemž významnou zprostředkující roli plní aktivity nevládních organizací. Občanské sdružení TIMUR-týmová iniciativa pro udržitelný rozvoj se již pátým rokem věnuje takzvané Místní agendě 21. Iniciativa vychází z evropské kampaně ”Sustainable Cities” (Udržitelná města), z projektu Evropské komise ”European Common Indicators” (ECI, Společné evropské indikátory), z úspěšných procesů zavádění místních indikátorů v zahraniční a z procesů místního plánování a rozhodování za účasti občanů Česka (místní Agendy 21). V současné době je zapojeno 16 partnerských měst a jeden mikroregion. TIMUR se snaží napomáhat městům v tom, aby mohla sledovat, zda je jejich snaha stát se udržitelnějšími úspěšná. Dá dohromady zastupitelstvo s občany a pomůže i se sledováním klíčových ukazatelů, indikátorů udržitelného rozvoje. Podmínkou je, že se město zaváže sledovat minimálně dva indikátory. Jeden společný evropský indikátor, aby bylo možné srovnání mezi tuzemskými a zahraničními městy, druhý indikátor vyberou občané podle toho, co považují za důležitý problém, který je třeba řešit a proto i sledovat. Skoro nic to města nestojí, náklady na semináře a kampaně na výběr indikátorů hradí TIMUR, bezplatně poskytne veškerou metodiku a konzultace odpovědným pracovníkům místní samosprávy, nabídne propagační materiály pro veřejnost a zajistí mediální propagaci. Města za to poskytnou prostředky na vlastní sběr dat a jejich zpracování. Nutno podotknout, že sada je sestavena tak, že část indikátorů je v řadě míst možné naplnit ihned ze stávajících datových zdrojů, prakticky bez větších nároků na čas, finance a technické řešení.

Indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni slouží jako zrcadlo, které odráží důsledky místní politiky a občanské aktivity a ukazuje, zda obec či město směřuje k udržitelnosti či nikoliv. Obyvatelé mohou sledovat důsledky rozhodování v místní politice, zastupitelé získávají zpětnou vazbu.

Partnerem TIMUR se stává město (obec, mikroregion, kraj), které má zájem provádět aktivní politiku v oblasti udržitelného rozvoje a zapojovat veřejnost do rozhodování v této oblasti. Dobrovolně se zavazuje ke sledování alespoň jednoho společného evropského indikátoru, alespoň jednoho specifického indikátoru, který vyberou sami občané, k pravidelnému reportování dosažených výsledků zpět TIMURu a pravidelnému poskytování informací veřejnosti o výsledcích sledování indikátorů ve městě. Důležitou skupinou místních indikátorů udržitelného rozvoje jsou takzvané programové indikátory uplatňované ve strategických (plánovacích) procesech. Slouží jako kontrolní nástroj pro vyhodnocování účinnosti a úspěšnosti naplánovaných opatření (například v rámci strategických plánů rozvoje města). Jsou vypracovávány v průběhu plánovacích procesů vždy specificky pro daný účel. Prvním krokem k formalizaci partnerství je vyplnění dotazníku, který je k dispozici na internetových stránkách www.timur.cz.

Města se scházejí dvakrát do roka, zatím poslední z pravidelných setkání zapojených měst se konalo 19. října v Třebíči. V následujícím dni se konal seminář, který se věnoval podrobněji tématice, která byla dotud vyzdvihována občany ve městech spolupracujících s TIMUR. Tentokrát na téma problémů rozvoje území (například rozšiřování měst, stavby na zelené louce, úbytek zeleně, stárnutí sídlišť, úprava veřejných prostranství, využívání zastavěných ploch).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 48/2006.