Týdeník Veřejná správa
Téma
Veřejná zahrada v Mnichovicích
Město Mnichovice v úterý 3. října slavnostně otevřelo zahradu pro veřejnost. Stalo se tak pod záštitou Velvyslanectví Japonska v České republice za budovou Informačního centra.
Ředitelka Japonského informačního a kulturního centra slečna Sato Chisa a její zástupkyně slečna Maschimo Matuji, fotograf a cestovatel Zdeněk Thoma a zahradní architekt Miroslav Pacner uvedli spolu se starostou města Mgr. Jakubem Žvejkalem a tajemnicí Miroslavou Vojtíškovou zahradu do života. Zdeněk Thoma zároveň předvedl ve výstavní expozici soubor fotografií s názvem “Chuť čaje = chuť zenu”. Snímky nás zavedly do japonských zahrad, tentokrát však čajových. Po kamenné stezce se v nich kráčí s mnoha zastaveními u kamenných korýtek a půvabných zenových scenérií až k čajovému domku, kde čekají spíše duchovní zážitky. Zdeněk Thoma je znalcem japonského i dálněvýchodního prostředí a jeho fotografie dovedou atmosféru poutavě vizuálně přiblížit.
Zahrada v japonském duchu má výrazný český prvek. Sklípek, který byl v srdci zahrady zrekonstruován v rámci jejích úprav, byl podle mnichovických pamětníků prvním židovským sklípkem v Mnichovicích, kde se prodávalo v roce 1930 víno. Část sklípku se při odhalování zbořila, ale přesto byl zachován a vstup byl vyzděn z kamenů, které byly dovezeny ze zbořeného statku ze šestnáctého století (lokalita Myšlín - Mnichovice). Pískovcové prvky umístěné na zahradě a ve sklípku pocházejí z téhož objektu. Červený pískovec je charakteristický pro oblast Mnichovicka - Ladova kraje. Proto na zahradě kromě japonského klidu dýchá na návštěvníky i kus historie.
Součástí otevření zahrady byla ukázka japonského čajového obřadu předvedená čajovou školou Urasenke a spojená s ochutnávkou čaje. Čaj je spojnice, výzva k celoživotnímu setkávání a meditacím. Čajový obřad má svoji přísnou etiketu, do níž při povrchním prvním setkání vlastně jen mihotavě nahlédneme. Když si pára pohrává s pokličkou, měli bychom věnovat plnou pozornost soupeření živlů, oprostit se alespoň pro tu chvíli od lpění na světských hodnotách. Podává se cukroví, které má symbolizovat okolní stav přírody. V Mnichovicích se v něm zrcadlilo doznívající babí léto.
Když jsem pak zůstal v zahradě sám, vskutku jsem si mohl – s energií rozdmýchanou čajovým obřadem – vyzkoušet její meditativní sílu. Zahrada osiřela. Začaly jí prostupovat zvuky města. Jakmile však do ní zcela samozřejmě vběhly děti, začala budit oprávněné zdání, že do organismu města patří vlastně odjakživa.
Jiří Chum
Zvláštní kód krásy
Zahrada je největším osvěžením lidského ducha. Zřejmě touto myšlenkou byli vedeni představitelé města Mnichovice, když vyslovili přání vytvořit v prostoru za informačním centrem veřejnou zahradu pro občany i návštěvníky města. Před dvěma roky jsem dostal nabídku, abych zdejší zanedbanou zahradu výtvarně pojednal. Mělo vzniknout místo pro parkování pěti aut a druhá část měla být komponována tak, aby nevyžadovala velkou údržbu. Proto jsme hned v počátku zamítli možnost vetvoření nějaké vodní plochy. Starost o čistou vodu by byla totiž hodně náročná. Jak mám ve zvyku, připravil jsem maketu zahrady, kde jsem vytyčil cesty, kamenné kompozice, suché řečiště, živé ploty, rozmístění dřevin, laviček… Na jaře letošního roku začala zahrada vznikat. K práci jsme mohli použít jen malý bagr, protože do prostoru budované zahrady by velká technika a jeřáb nezajely. Podle toho jsem v místním lomu vybíral velikost kamenů k usazení na připravený kopec. Snažil jsem se v areálu městského úřadu za budovou informačního centra vytvořit enklávu klidu a spočinutí místních i návštěvníků. To je také základní princip japonských zahrad: mají být prostorem pro klid a meditaci. Je to záležitost spíše esteticko filosofická než zahradnická. Těžko si však můžeme představit ortodoxní japonskou zahradu ve středočeském městě. Můžeme ovšem použít některých jejích prvků, které jsou fascinující pro jakoukoliv společnost. Je to zvláštní kód krásy, spočívající v harmonii mezi tvary oblými a hranatými, hra světla a stínu. V malém prostoru se vytváří obraz velké přírody. Zahrada v Mnichovicích je uzavřena zdmi okolních stodol, ploty zahrad. Živým plotem bylo třeba uzavřít některé pohledy. Habrový plot za několik let vytvoří intimní místo. Umožní nerušené posezení na třech lavičkách pod pergolou a klid k pozorování rozkvetlých keřů, stromů, levandulí… Můstek přes suché řečiště dovede návštěvníka do odkrytého klenutého sklípku, který byl náročně zrekonstruován.
Teď již nezbývá, než počkat dva, tři roky, až se vysazené dřeviny a keře rozrostou a budou dělat radost návštěvníkům této oázy klidu v Mnichovicích.
Miroslav Pacner, architekt zahrady
Anatomie pokory a úcty
Nyní stojí čajová miska - čawan před vámi. Uchopte ji pravou rukou tak, že palec je opřený o horní okraj a položte ji na dlaň levé ruky. Pravá ruka se posléze přesune tak, že nataženými prsty obejmete pravou stranu misky. Následuje úklona zároveň s mírným pozdvižením čajové misky. Nyní pravou rukou, palec opět nahoře, otočíte miskou dvakrát ve směru hodinových ručiček. Tím se čelní strana misky opatřena dekorativní malbou (ne vždy) ocitne na druhé straně. Opět prsty obejmete misku ze strany. Důležité je, že miska neustále spočívá na levé dlani. Teď již můžete malými doušky obsah čajové misky vypít. Během pití misku neodkládejte na zem. Od každého hosta se očekává, že svůj čaj beze zbytku vypije a s posledním douškem byste měli hlasitě srknout, čímž dáváte najevo, že čaj byl vynikající. Nakonec palcem a ukazováčkem lehce přejeďte místo, kde se dotýkaly vaše rty (miska stále na levé dlani). Prsty si otřete do papírového ubrousku. Následuje otočení čajové misky na levé dlani, ale nyní opačným směrem. Pravou rukou položíte misku na tatami a zdvořile si ji prohlížíte. Držíte ji přitom v obou rukách a vaše lokty spočívají na vašich stehnech. Obdivujete tvar i materiál. Poté již přichází řada na dalšího hosta.