Týdeník Veřejná správa

Knihovnička

Duchovní dědictví Orlických hor
Academia, Praha 2005

V dnešní době až neskutečně působí fakt, že nakladatelství Akademie věd České republiky vydalo etnografickou antologii, či spíše encyklopedickou publikaci, 82letého badatele a znalce duchovních i uměleckých památek východočeského regionu. Čtyřdílná práce zachycuje vědecky důkladně v ročních obdobích lidovou duchovní kulturu Rychnovska, Dobrušska, Novoměstska, Králicka, oblasti Orlických hor i Kladska. Příklady autor cituje v češtině i v orlickohorském německém dialektu - v tom je bezesporu tato práce ojedinělá pro německý národopis v širokém slova smyslu. Řečeno jinými slovy, celoživotní autorova snaha zafixovat slovesné dědictví tohoto kraje spočívala v trpělivém sběru svědectví českých i německých pamětníků, přepisech rychle zapomínaného místního německého dialektu a studiu archivních materiálů. Nahlédněme do knihy, abychom se poučili o některých zvycích spojených se Štědrým dnem: “Někde za svítání hospodář řezal louče ke svícení, neboť věřil, že ona louč, před východem slunce vyrobená, má zvláštní tajemnou moc. Jejich svazeček, uložený na půdě za komínem, chránil stavení před bouří či krupobitím. Podle křesťanské tradice se v ten den udržoval všude přísný půst od masa, odpoledne začínalo přípravou a strojením jesliček – do mechu se zabodávaly figurky “daráků” okolo malého chléva, kam se uchýlila Svatá rodina (na Orlickoústecku a Českotřebovsku malovaných na papíře, na Králicku a celé oblasti Orlických hor s podhůřím vyřezávaných ze dřeva). Jesličky se stavěly do rohu světnice, mezi okna či nade dveře a večer se u nich rozsvěcela olejová lampička nebo lojové, později stearinové svíčky. Strojení vánočního stromku bylo ještě do poloviny 19. století záležitostí spíše městských domácností, ale rychle se tento zvyk rozšířil i do nejzapadlejších horských chaloupek. Kde byl malý stůl a ve světnici málo místa, věšeli stromek, ozdobený papírovými řetězy, pozlátky, bronzem nabarvenými borovými nebo smrkovými šiškami, ořechy a drobnými perníčky, za vršek ke stropu. Ve Vamberku se k obědu podávala zelňačka s vařenými solenými a nemaštěnými bramborami, k večeři připravovali jídla “na desatero” - houbového kubu, rejžovou nadívajnu se sušenými houbami, hrachovou polévku, čočku na husto, vodvárku, někde později rybu. Připomenut je tu i jeden podivný obyčej z Kosteleckých Horek (snad na ochranu pytláků) – na Štědrý den měla děvečka na hnojišti napříst nití, sbalit je a dát hospodáři, aby až půjde do lesa pytlačit, byl neviditelný a hajný ho nechytil. Velmi starým štědrovečerním obyčejem bylo pečení domácích oplatek v železných kleštích oplatečnicích nad otevřeným ohništěm; čerstvé oplatky se slepovaly medem. Takové oplatečnice zhotovil místní zručný kovář a vyzdobil na vnitřní straně bohatými ornamenty, křesťanskými symboly nebo jenom monogramem”.

-lm-