Příloha
Dnes už nic nedává tušit, že malé horské loučky i strmé stráně porostlé vysokými smrky a duby pokrývají území někdejšího panství hraběte Františka Antonína Šporka, které před třemi sty roky bývalo dostaveníčkem tehdejší vybrané šlechtické společnosti, ale i mnohých učenců a básníků. Zde mezi Jaroměří a Dvorem Králové v uzoučkém údolí protéká ještě dětsky malé a průzračně svěží Labe. A právě tento půvabný kout naší země si na samém konci sedmnáctého století Špork vybral, aby tu vybudoval své sídlo, které brzy proměnil v jedinečný barokní komplex.
Podle projektu italského architekta G.B. Alliprandiho dal stavět tak, že dominantou na levém břehu Labe byla honosná budova zámku. A poněvadž blízko ní se objevily tři prameny léčivé vody, dal nad nimi postavit kaple a opodál stavení, v němž se léčivá voda ohřívala a rozváděla se do lázeňských koupelen v přízemí zámku. Další domy dal spojit se zámeckým balkonem arkádami a v nich zařídil pokoje pro své významné hosty. Kuks - jak celý areál pojmenoval - se tak brzy stal vyhledávaným lázeňským místem, snad jako o sto let později Karlovy Vary.
Méně významní hosté byli ubytováni v pohostinských domech pod zámkem blíže k Labi. Od zámku dal Špork postavit kaskádové schodiště zdobené sochami Tritonů. Po kaskádách z mušlí stékala voda do kašny zdobené plastikami čtyř ročních období. Podle dochovaných zpráv prý o velkých slavnostech kaskádami stékala nejen voda, ale i červené víno. Špork pamatoval i na zábavu pro své hosty. A tak dal postavit i rozlehlý hostinec U Zlatého slunce a dřevěnou budovu, v níž se hrálo pro lázeňské hosty divadlo.
Na pravý břeh Labe se přecházelo na závodiště po mostě zdobeném sochami harlekýnů a za ním k letohrádku, kulečníku - a holubníku. Špork myslel i na duchovní obohacení hostů. Krátce po roce 1720 dal započít se stavbou Domu filosofů, kam umístil 40 tisíc svazků knih, mezi jinými i spisy jansenistické, které později byly jezuitům z blízkého kláštera v Žírči důvodem k Šporkovu obvinění z kacířství, ke konfiskaci a zničení těchto děl.
Dominantou na pravém břehu byla honosná budova hospitálu. Špork měl na svou dobu neobyčejně silné sociální cítění pro vysloužilce z válek, v kterých bojoval jeho otec. A těmto invalidům měl ve stáří hospitál sloužit jako poslední útočiště. K hospitálu dal později přistavět kostel Nejsvětější Trojice s hraběcí hrobkou. Na terase před kostelem stály pískovcové plastiky alegorie Náboženství a osmi Blahoslavenství, před křídly hospitálu alegorie Ctností a Neřestí - vše dílem Matyáše Bernarda Brauna.
Po Šporkově smrti v roce 1738 se zájem panstva o lázně vytrácel, a tak když v roce 1740 se labský potůček rozvodnil tak, že zničil svými vodami vše, co jim stálo v cestě na levém břehu, o osudu lázní bylo rozhodnuto. Do našich časů odolalo jen kaskádové schodiště a hostinec U Zlatého slunce. Po Šporkově smrti chátral i zámek, a to tak, že když v roce 1896 vyhořel, musilo být spáleniště srovnáno se zemí.
Lepší osud byl souzen na pravém labském břehu hospitálu a všem pískovcovým sochám, jakož i plastikám, kterými dal Špork oživovat lesnaté okolí své rezidence. Když šedesátiletý hrabě přizval k vytvoření těchto děl už tehdy slavného sochaře Brauna, netušil, že právě tato díla proslaví i po třech stoletích památku jeho i mistra sochaře.