Příloha
Základní pojmy cestovního ruchu
I když je pojem cestovní ruch (CR) všeobecně známý a používaný, existuje řada jeho definic. Všechny se shodují v tom, že jde o aktivity osob cestujících do míst mimo jejich obvyklé prostředí a pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem trávení volného času, podnikání či jiným účelem, nesouvisejícím s výkonem výdělečné činnosti v navštíveném místě.
Cestovní ruch můžeme členit podle různých hledisek
podle způsobu realizace,
podle motivace účastníka.
Podle způsobu realizace můžeme například rozlišovat
domácí či zahraniční,
aktivní (příjezdový) nebo pasivní (výjezdový),
individuální nebo hromadný,
krátkodobý nebo dlouhodobý,
celoroční nebo sezónní,
organizovaný nebo neorganizovaný,
měkký (šetrný k životnímu prostředí) nebo tvrdý.
Podle motivace účastníka rozlišujeme
rekreační cestovní ruch,
kulturně-poznávací cestovní ruch (kulturně-historické památky, muzea, galerie, divadla, festivaly, folklór, kulturní krajina, parky, zahrady)
sportovně-turistický cestovní ruch (pěší, cyklo, vodní, horská turistika)
zdravotně-orientovaný cestovní ruch (lázeňský, wellness)
přírodní a venkovský cestovní ruch (ekoturismus, agroturismus)
vzdělávací, profesní, kongresový a incentivní cestovní ruch
církevní (sakrální) cestovní ruch (někdy zahrnován do kulturně-poznávacího cestovního ruchu).
Z hlediska účastníka cestovního ruchu:
návštěvník je jakákoliv osoba, která cestuje do jiného místa, než je místo jejího obvyklého pobytu na dobu nepřevyšující dvanáct po sobě jdoucích měsíců, přičemž účel návštěvy je jiný než výkon činnosti odměňované z navštíveného místa,
turista je cestující, který se zdrží v navštíveném místě alespoň 24 hodin za účelem využití volného času a v tomto místě též přespí v hromadném nebo soukromém ubytovacím zařízení,
výletník (exkurzionista) je dočasný návštěvník, který se v navštíveném místě nebo zemi zdrží pouze jeden den, tedy bez přenocování.
Městský cestovní ruch
Jedná se o každou formu návštěvy a pobyt účastníků cestovního ruchu ve městě, jehož cílem je uspokojování jejich potřeb souvisejících s návštěvou města. Městský cestovní ruch je založen na existenci specifické primární a sekundární nabídky města.
K primární nabídce můžeme zařadit
Kulturně-historický potenciál (hrady, zámky, sakrální stavby, architektonické památky, městská historická jádra apod.)
Přírodní potenciál (geografická poloha města, klimatické a hydrologické podmínky, klimatické a termální lázně, existence zoologických a botanických zahrad apod.)
V mnohých městech plní významnou roli i kulturně-společenská, sportovní či obchodně organizovaná setkání
Sekundární nabídku městského CR tvoří
ubytovací a restaurační zařízení,
infrastruktura cestovního ruchu (muzea, galerie, cestovní kanceláře, turistická informační centra, směnárny, herny, společensko-zábavní centra, veletržní areály, kongresová centra apod.),
sociální a technická infrastruktura.
Každé členění je určitým zjednodušením a v realitě dochází ke kombinaci různých forem cestovního ruchu. Předmětem tohoto příspěvku je městský cestovní ruch a především kulturně-poznávací cestovní ruch, neboť to je forma cestovního ruchu, kterou historická města především nabízejí.
Některá statistická data o cestovním ruchu
Některé základní údaje o cestovním ruchu v České republice za posledních deset let, tak jak je zveřejnil CzechTourism:
Devizové příjmy z cestovního ruchu v roce 2003 byly 3,55 mld. USD
Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP v roce 2003 činil 4,2 procenta
V roce 2002 dosáhly příjmy z mezinárodního cestovního ruchu 605 mld. Euro, což představuje 7,5 procenta mezinárodního obchodu
Pro kvalitativní posouzení vývoje cestovního ruchu jsou nejdůležitější údaje o návštěvnosti a využívání zařízení hromadného ubytování. V roce 2004 byla návštěvnost ubytovacích zařízení ČR následující:
12 219 000 (nárůst o 7,7 procenta oproti roku 2003).
Z toho domácí 6 158 464 (- 1,8 procenta) a cizinci 6 061 225 (+19,4 procenta, počet přenocování vzrostl + 15 procent).
Stále se projevuje sezónnost v jednotlivých čtvrtletích roku: 19,1 procenta, 26,8 procenta, 37,8 procenta a 16,3 procenta. Průměrné využití kapacit pokojů bylo 44,1 procenta, což představuje nárůst o dvě procenta. Největší podíl tvoří Němci (1,6 mil.), již druhý rok zaujímají druhou příčku Britové (650 tis.) a třetí Italové (391 tis.). Do těchto statistik nejsou zahrnuta ubytování v soukromí. Lze odhadnout, že je to asi 25 procent návštěvníků, takže v roce 2004 se v České republice ubytovalo asi patnáct milionů návštěvníků a z toho asi 7,5 milionů cizinců.
Bilance ze zahraničního cestovního ruchu činí téměř 49 miliard korun (příjmy 107 a výdaje 58 miliard). V roce 1994 činil podíl zahraničních turistů v Praze 43,7 procenta. Statistika pro jednotlivé kraje byla uváděna podle původního krajského uspořádání. Druhé místo zaujímal Jihomoravský kraj s 13,4 procenty zahraničních turistů a nejméně vykazoval Středočeský a Jihočeský kraj (5,2 procenta)
V roce 2003 to bylo v Praze 47,1 procenta a na druhé místo se dostal Karlovarský kraj s 8,4 procenta a Jihomoravský kraj s 6,6 procenta. Nejnižší podíl činili cizinci ubytovaní v ubytovacích zařízeních regionu v Pardubickém kraji (1,3 procenta). Samozřejmě tato čísla jsou srovnatelná pouze pro Prahu, u ostatních došlo ke změně velikosti kraje. Srovnatelný je ještě Středočeský kraj, kde podíl zahraničních turistů poklesl z 5,2 procenta na 4,6 procenta.
Také se nedaří výrazně změnit sezónní charakter cestovního ruchu v České republice.
Cestovní ruch v České republice v roce 2004
Z celkového počtu zhruba osm milionů zahraničních turistů v roce 2004 navštívilo hlavní město téměř 3,5 milionů. Nejvíce bylo Britů (592 tis.), kteří předčili i Němce (510 tis.), ti patřili tradičně k nejpočetnější zahraniční klientele metropole. Italů bylo 310 tisíc. Zásluhu na tom mají nízkonákladové letecké společnosti.
V celostátní statistice Němci udrželi prvenství (téměř dva miliony), druhé místo patří Slovákům (785 tisíc) a třetí pozice obsadili Britové (783 tisíc). Druhou pozici za Prahou drží Karlovarský kraj (387 tis. cizinců), což představuje necelých šest procent. Nejpočetnější skupinou jsou v tomto kraji Němci a Rusové. Třetí pozice patří Jihomoravskému kraji (350 tisíc), kde také převládají Němci. Na druhém konci žebříčku je Pardubický kraj a Vysočina se 60 000 cizinci za rok.
Vývoj názorů historických měst na vztah památek a CR
První evropské symposium o historicky zajímavých městech, Split, 20. - 23. října 1971: ”Příslušná města by měla oprávněně očekávat pomoc státu pro svoji ochranářskou politiku, a vyjadřují přání, aby pro tento účel byl zřízen zvláštní finanční fond, a to pokud možno na evropské úrovni (evropský fond památkové ochrany).
Třetí evropské symposium o historických městech, Mnichov a Landshut, 29. 11. –1. 12. 1976.: ”Je třeba zrevidovat zásady integrované památkové péče v oblasti územního plánování i stavební činnosti. Přerozdělit podstatné příspěvky z národního (nebo regionálního) rozpočtu, vyčlenit na obnovu architektonického dědictví.
Čtvrté evropské symposium o historických městech Fribourg (Švýcarsko), 14. – 16. října 1981: ”Ochrana historických památek a rezervací představuje zásadní úkol s významnými sociálními a kulturními dopady a nepřímo ovlivňuje oblasti služeb (například cestovní ruch). Historická města litují obecného nedostatku finančních prostředků věnovaných na památkovou péči, a zvláště pak malého počtu veřejných fondů určených na obnovu památek”.
Páté evropské symposium o historických městech, Sevilla (Španělsko), 8. – 10. května 1985: ”Historická města varují před bezmyšlenkovitými a ziskuchtivými demolicemi nebo novou výstavbou a uznávají nepopiratelnou skutečnost, že prostředí s atraktivními historickými budovami přitahuje velký počet turistů, a tak zvyšuje ekonomický potenciál této oblasti. Je nezbytné zajistit fiskální a finanční podpory pro památkovou péči v evropských zemích a usnadnit nejlepší postupy památkové péče. Konference doporučuje bankám a dalším finančním institucím, aby uvažovaly o větších investicích do opětného využívání historických budov a podporovaly imaginativní projekty integrované památkové péče.
Šesté evropské sympozium o historických městech, Cambridge (Velká Británie), 20. – 22. 9. 1989: ”Historická města Evropy upozorňují, že turistický ruch je rozvíjející se odvětví průmyslu, a historická města přitahují turisty ve stále větším a často alarmujícím počtu, proto jsou třeba radikální opatření na regulaci dopravy (negativní dopady svého působení v historických městech). Je nezbytné zlepšit informační a průvodcovské služby pro návštěvníky, aby ti se mohli z návštěvy měst více těšit, více se dozvěděli, a tak se zvýšilo jejich respektování historické struktury měst. Města by měla zavádět programy mimosezónních návštěv a návštěv okolních regionů historických center. Konference vyzývá vlády států a mezinárodní agentury, aby akceptovaly společnou odpovědnost za evropské historické dědictví přidělením finančních prostředků těm místním správám, které je potřebují”.
Sedmé evropské symposium o historických městech, Istanbul (Turecko), 16. – 18. 9. 1992: ”Je třeba dosáhnout souladu mezi ekonomickým vývojem a péčí o historické dědictví a zajistit účast obyvatel u všech rozhodnutí, jež mají dopad na kulturní a historické dědictví. Zachování historického dědictví závisí na jeho smysluplném využívání. Při dané hustotě turistického ruchu v historických městech a čtvrtích je důležité, aby místní úřady měly pravomoc finančně přispívat z fondů navýšených o výnosy z turistického ruchu. Péče o poklady minulosti představuje investici do budoucnosti. Finanční prostředky jsou potřeba nejen pro obnovu tohoto dědictví, ale též pro jeho údržbu a správu. Nedílnou součástí všech větších programů rekonstrukce by měl být i marketing a prezentace úspěšných projektů.
Podíl kulturního cestovního ruchu na příkladu jižních Čech
V průběhu let 2001 až 2004 byl prováděn marketingový výzkum mezi domácími i zahraničními návštěvníky jižních Čech. Přes velké kulturní dědictví, které jižní Čechy mají k dispozici (dvě památky UNESCO, sedm městských památkových rezervací a řada městských památkových zón), je převládající motiv k návštěvě jižních Čech příroda (čisté životní prostředí, lesy, vodní plochy a toky, klidné prostředí bez hluku, dobré podmínky pro aktivní rekreaci), teprve na druhém místě je kultura (historická města a památky, kulturní akce, zábava), jiné důvody jsou především služební cesty nebo návštěva přátel a příbuzných.
Na otázku ”Co se vám vybaví, když se řekne dovolená v jižních Čechách?” bylo 43 procent odpovědí ”příroda a krajina” a 22 procent odpovědí ”památky a historická města”. Na otázku ”Co se vám v jižních Čechách nejvíce líbí” byl poměr těchto dvou odpovědí podobný (52 procent: 29 procent).
Poněkud jiné výsledky byly získány při průzkumu provedeného mezi cizinci v roce 2003 v jednotlivých bývalých okresních městech jižních Čech. Jednotlivá města se výrazně liší. Podíl vícedenních návštěvníků naznačuje, která města jsou pro zahraniční návštěvníky tranzitní a která města mají charakter pobytové destinace. Zatímco v Českém Krumlově bylo devadesát procent oslovených respondentů ve městě turisté nebo výletníci, ve Strakonicích to bylo pouze dvacet osm procent cizinců. Nejpříznivější poměr vícedenních turistů a jednodenních výletníků byl v Prachaticích (88:12) a v Českém Krumlově (70:30), nejhorší byl v Táboře (38:62).
Ukazuje se, že ve městech, kde je vysoký podíl služebních nebo soukromých cest, jsou také významné i jiné motivy a aktivity při pobytu ve městě. Podrobný průzkum mezi cizinci prokázal, že ve všech městech motiv návštěvy památek převládá nad aktivitami spojenými s pobytem v přírodě. V rozporu se stanovenou hodnotou potenciálu cestovního ruchu, kdy byl Písek zařazen mezi města s převažujícím kulturním potenciálem, je u návštěvníků Písku relativně největší zájem o přírodu a životní prostředí. Přestože Český Krumlov i Písek jsou zařazeny do kategorie s výjimečným potenciálem, odhadnuté počty zahraničních návštěvníků jsou v Českém Krumlově zhruba desetkrát větší než počty cizinců v Písku.
Odhad podílu kulturního a městského cestovního ruchu v České republice
Podíl Prahy na celkovém počtu zahraničních turistů v roce 2003 byl 47,1 procenta, pro tuto část turistů lze považovat jako hlavní motiv návštěvy kulturní cestovní ruch. V ostatních částech republiky se dá předpokládat, že je podíl kulturního turismu u cizinců jako v jižních Čechách a činí 36 procent. Znamená to, že kulturní cestovní ruch se na aktivním cestovním ruchu podílí asi 66 procenty.
U domácího cestovního ruchu v jižních Čechách je podíl kulturního cestovního ruchu asi 22 procent. Lze odhadnout, že podíl v Praze by byl vyšší, ale v jiných částech ČR nižší a že v celostátním měřítku by zhruba odpovídal situaci v jižních Čechách. Lze tedy říci, že pro zahraniční turisty jsou památky třikrát častějším motivem k návštěvě než pro domácí turisty.
Zcela právem lze konstatovat, že památky a historická města jsou naším ”mořem” a že investice do obnovy památek se vyplatí především z hlediska devizových příjmů České republiky.
Možnosti získání prostředků na obnovu památek
Vedle již zavedených programů financovaných ze státního rozpočtu (Program regenerace MPR a MPZ, Program záchrany architektonického dědictví a podobně) existují další možnosti získávání prostředků na obnovu památek. Je to především Finanční mechanismus (FM) EHP/Norsko.
Nadnárodní řídící struktury: Výbor finačních mechanismů EHP a MZV Norska, kancelář FM je v Bruselu. Národní řídící struktury: Ministerstvo financí, Centrum pro zahraniční pomoc je Národní kontaktní místo pro FM EHP/Norsko. Zprostředkujícím orgánem pro prioritní oblast ”1. Kulturní dědictví” je Ministerstvo kultury. První výzva byla ukončena 15.8.2005. Podrobnosti jsou na www.eeagrants.cz.
Seznam použité literatury
SHS ČMS: Deklarace přijaté na evropských symposiích o historických městech 1971 –1992, Září 1996 (první symposium historických měst)
Netková J.: Kulturní turismus a studenti, C.O.T. business, září 1999, s. 46-47
Kmeco L.: Sociálno-ekonomické účinky mestského cestovného ruchu na Slovensku. Ekonomická fakulta Univerzity Mateje Bela, Banská Bystrica, 2003
Gúčik M.: Organizované podujatia v mestskom cestovnom ruchu. Ekonomická revue cestovného ruchu. s. 51-54, 1/2001, Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela, B. Bystrica.
Orieška J.: Ke vztahu kultúry a cestovného ruchu. Ekonomická revue cestovného ruchu. s. 106-113, 2/2001, Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela, B. Bystrica.
L.Šípek: Cestovní ruch ČR podle hraničních příjezdů a výjezdů v lednu 2005. Český statistický úřad.
Monitoring návštěvníků 2001-2003 v turistickém regionu Severní Morava a Slezsko.
L.Šípek: Cestovní ruch ČR v roce 2004 a v lednu 2005 – souhrnné výsledky. Český statistický úřad.
Fajtáchová H.: Vývoj cestovního ruchu v ČR za posledních 10 let. CzechTourism.
Lidové noviny 12.4.2005: Cizince láká Praha, kraje netáhnou.
Vaníček, J.: Cestovní ruch a marketingový výzkum. C.O.T. business, Leden 2004, Příloha s.I-VIII, (2004)
Vaníček, J., Vlášková, M., Křivan. J.: Jsou jižní Čechy cílovou destinací pro zahraniční turisty?, C.O.T. business, Duben 2004, s. 38-40, 2004
Vaníček, J., Hasman, M.: Profil návštěvníka jižních Čech. C.O.T. business, 7/8/2002, s. 28 a 30, 2002
Vaníček, J, Brčáková, H, Kulhánková, J,.: Vliv polohy a atraktivity destinace na aktivní cestovní ruch. 9. mezinárodní konference ”Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství”, Tábor 19. – 20. května, 2004
Vaníček, J, Třicátníková, H, Šíp, J,.: The influence of the character of a destination on the structure of foreign visitors. 9. mezinárodní konference ”Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství”, Tábor 19. – 20. května, 2004