Příloha
Po roce 1989 zažily knihovny výrazný pokles zájmu o služby, který vrcholil v letech 1992–1993. Od této doby zájem o knihovny stále stoupá. V roce 2004 bylo zaregistrováno celkem 72,9 mil. výpůjček knih a dalších dokumentů, což je o 1,2 mil. více než v roce 2003. Rovněž stoupl i počet návštěvníků, který dosáhl 20,6 mil., což bylo o 0,5 mil. více než v předchozím roce. Celkový objem knihovních fondů, které mohou čtenáři využívat, dosáhl 61,2 mil. knih a dalších dokumentů. Na každého obyvatele v České republice tedy připadá šest svazků.
Česká republika má jednu z nejhustších sítí veřejných knihoven na světě. Počet knihoven v posledních letech mírně klesá, zejména končí knihovny v některých malých obcích, ale přesto dostupnost knihovnických služeb zůstává stále velmi dobrá. V roce 2004 nabízelo služby čtenářům 5 885 knihoven a jejich 941 poboček.
Počet trvale zaregistrovaných čtenářů se pohybuje kolem
1,5 mil., tzn., že v knihovnách je trvale registrováno patnáct procent obyvatel. Například v Uherském Hradišti dosahuje počet registrovaných čtenářů třicet pět procent z celkového počtu obyvatel. Skutečné využití knihoven občany je ale jistě vyšší. V osmdesátých letech byly knihovny donuceny zavést registrační poplatky, což v mnoha případech způsobilo, že v rodině má čtenářský průkaz pouze jeden její člen a ostatní využívají služby knihovny jeho prostřednictvím.
Sociologické průzkumy ukazují, že knihovny v průběhu svého života navštěvuje více než osmdesát procent obyvatel – někdo chodí do knihovny jako dítě, někdo v období kdy studuje, někdo se do knihovny vrací v důchodovém věku a někteří lidé knihovny navštěvují celý život.
Českým čtenářům neslouží pouze veřejné knihovny obcí, ale také velké množství specializovaných knihoven, jako jsou knihovny muzeí a galerií, vysokoškolské knihovny, lékařské knihovny, knihovny vědeckých ústavů a řada dalších.
Komu slouží veřejné knihovny
Rychlá sonda do statických údajů několika knihoven (Tábor, Beroun, Horažďovice, Příbram a Praha MKP) jednoznačně ukazuje, že veřejné knihovny slouží především mladým lidem a těm, kteří se vzdělávají. Děti do patnácti let představují u této skupiny knihoven jednu pětinu uživatelů, dalších čtyřicet procent tvoří mladí lidé ve věku 16 – 29 let. Jedná se především o ty, kteří studují. Skupina čtenářů v produktivním věku 30 – 50 let tvoří téměř jednu třetinu čtenářů a lidé starší 60 let tvoří nejmenší skupinu v rozsahu jedenácti procent.
Složení uživatelů jednotlivých knihoven se výrazně odlišuje velikostí obce, demografickým složením, strukturou průmyslu či počtem a druhy škol. Skladba čtenářů se také často liší i na území jednoho města, pokud knihovna provozuje více poboček. Složení čtenářů například v Městské knihovně v Praze ukazuje, že v této knihovně dominují mladí lidé do 29 let, kteří tvoří skupinu s rozsahem 72 procenta a naopak skupina čtenářů starších 60 let dosahuje pouhých šesti procent. Naproti tomu v podstatně menších Horažďovicích zahrnuje skupina seniorů celých šestnáct procent a mladí lidé tvoří polovinu uživatelů.
Z hlediska profesního složení jsou ve všech knihovnách největší skupinou žáci, studenti a učni. Běžně se tato skupina pohybuje v rozsahu 50 až 60 procent. Ostatní profesní složení (úředníci, učitelé, manažeři, pracovníci služeb apod.) je velmi pestré a jen výjimečně lze označit nějakou převažující skupinu. Z pestrého složení čtenářské obce také vyplývá široké spektrum požadavku na literaturu, informace a služby, které musí knihovny zajistit. Z hlediska uvedených údajů je zřejmé, že investovat do rozvoje knihovny znamená především podporu vzdělávání a mladých lidí.
Řada knihoven signalizuje pokles zájmu dětských čtenářů, ačkoliv se jedná o skupinu, na kterou je zaměřena podstatná část různých vzdělávacích a kulturních aktivit knihoven, které přesahují běžné půjčování. Trend poklesu zájmu dětí o četbu signalizuje i průzkum čtenářské gramotnosti PIRLS 2001, v němž 43 procenta českých žáků 4. tříd uvedlo, že nenavštěvuje knihovnu.
Pro skladbu čtenářů všech veřejných knihoven je typické, že ženy tvoří zpravidla dvě třetiny celé čtenářské obce. Samotná profese knihovníka (spíše knihovnice) je poznamenána vysokou úrovní feminizace. V roce 2004 pracovalo v knihovnách 93 procenta žen a pouhých sedm procent mužů. Pokud jde o příčinu tohoto jevu, lze předpokládat, že hlavním důvodem je nízké mzdové ohodnocení této profese. Průměrný plat pracovníka knihovny činil v prvním pololetí roku 2004 částku 15 520 korun tj. 13 procent pod celostátním průměrem. Ve stejném období dosáhla celostátní průměrná mzda hodnoty 17 788 korun.
Výstavba knihoven
Bývalé socialistické Československo se bez nadsázky dalo označit jako země, kde se knihovny nestaví. Za celé jeho období byla například v Čechách postavena jediná nová budova knihovny – Okresní knihovna v Mostě – a to jenom proto, že staré město Most i se svou původní knihovnou bylo zbouráno. Podstatně odlišná je současná situace.
Od roku 1992 bylo uskutečněno 121 novostaveb nebo větších rekonstrukcí knihoven, na které bylo věnováno 4,6 miliardy korun. Ročně je realizováno deset až patnáct nových staveb nebo rekonstrukcí. Nejvíce nových knihoven vzniklo v Praze (33) a v Jihomoravském kraji (14), ve většině ostatních krajů se počet staveb knihoven pohybuje mezi sedmi až osmi. Pouze dvě knihovny byly postaveny či rekonstruovány v Karlovarském kraji. Největším investorem je zatím stát (1,8 miliardy korun), následují obce a města (1,2 miliardy korun), vysoké školy (0,8 miliardy korun).
Zatím nejmenší částku investovaly bývalé okresy a nynější kraje (0,75 miliardy korun). Největší objem investic do knihoven zaznamenáváme v Jihomoravském kraji (1,14 miliardy korun) a v Praze (0,96 miliardy korun). Naopak nejmenší objem investic směřoval do knihoven Středočeského kraje – pouze 65 milionů korun.