Týdeník Veřejná správa

Zahraničí

Rok 2006 - Evropský rok mobility pracovníků

Evropská unie vyhlašuje na jednotlivé roky témata, ke kterým bývají speciálně zaměřeny různé komunitární aktivity. Například rok 2003 byl Evropským rokem osob se zdravotním postižením, rok 2004 vyhlásila Evropská komise Evropským rokem výchovy prostřednictvím sportu. Evropský rok 2005 byl zaměřen na podporu občanství prostřednictvím výchovy. V červnu byl na zasedání Rady EU pro zaměstnanost a sociální věci v Lucemburku předložen ministrům 25 členských zemí EU návrh Evropské komise, aby byl rok 2006 vyhlášen Evropským rokem mobility pracovníků.

Statistiky dokazují, že mobilita pracovníků v Evropské unii je dlouhodobě na nízké úrovni. Za posledních třicet let působilo celkově pouze 1,5 % pracovníků trvale v jiném než domovském státě. Ve srovnání s USA je mobilita pracovníků ve státech Unie zhruba na poloviční úrovni.

Problematika mobility pracovníků se má stát jedním z hlavních nástrojů pro splnění cílů revidované Lisabonské strategie. Přitom pod tímto pojmem je myšlena mobilita nejen z hlediska geografického, jak ji chápe většina veřejnosti, ale i z hlediska profesního. Evropská komise při tom vycházela z faktu, že právo na volný pohyb pracovníků je jedním z hlavních principů zakotvených ve Smlouvě.

Mobilita pracovníků by měla být považována za přirozený prostředek, s jehož pomocí pracovníci získávají nové dovednosti a zkušenosti, adaptují se na měnící se prostředí trhu práce a dosahují lepší pracovní a životní podmínky. Mobilita by měla zajišťovat přesun pracovní síly do regionů a zároveň snižovat přebytek pracovní síly v těch z nich, které trpí vysokou nezaměstnaností.

Evropská unie již v minulosti vyvinula značné úsilí při vytváření prostředí, umožňujícího mobilitu pracovníků. Význam mobility byl zdůrazněn v Hlavních směrech zaměstnanosti (2005-2008) jako faktor posilující infrastrukturu evropského trhu práce a jako nástroj pro efektivnější plánování procesů ekonomické restrukturalizace. V letech 2002–2005 se realizuje Akční plán o dovednostech a mobilitě. Dalším krokem podstatně usnadňujícím pohyb pracovníků bylo zavedení Evropské karty zdravotního pojištění, ke kterému došlo v červnu 2004 ve třinácti státech Unie. Předpokládá se, že do konce letošního roku bude Evropská karta zavedena ve zbývajících státech EU a také ve státech Evropského sdružení volného obchodu. V oblasti legislativy došlo k přijetí Nařízení č. 883/04, které umožňuje další prohloubení koordinace systémů sociálního zabezpečení.

Již řadu let působí v Unii síť EURES (Evropské služby zaměstnanosti), jejímž hlavním úkolem je přispívat k mezinárodní mobilitě pracovních sil. EURES nabízí veřejné služby zaměstnanosti, kromě 25 členských států EU také služby Norska a Islandu; dohodu o účasti v síti EURES má také Švýcarsko. Základním úkolem EURESu je poskytovat služby, které jsou užitečné pracovníkům, uchazečům a zájemcům o práci i zaměstnavatelům. Poskytování služeb je zajištěno dvěma způsoby. První z nich tvoří databáze zveřejněné na evropském portálu pracovní mobility EURES, druhou možností jsou informační a poradenské služby nabízené EURES poradci a kontaktními pracovníky. Tito odborníci působí v České republice na jednotlivých úřadech práce.

Prostřednictvím sítě EURES získává každý měsíc více než 500 tisíc občanů informace o volných pracovních místech a mnoha tisícům se tak umožňuje získat zaměstnání.

Tabulka: Rozdělení zaměstnanosti podle délky trvání zaměstnání u stejného zaměstnavatele (v %)

Stát	< 1 rok	1 - 2 roky	2 - 5 let	5 - 10 let	> 10 let
Belgie	12,2	9,5	17,7	17,2	43,4
Česká rep.	11,9	9,6	19,4	25,2	33,8
Dánsko	21,2	12,3	19,8	18,2	28,6
Estonsko	18,1	12,9	18,4	25,5	25,1
Finsko	21,3	9,5	15,3	17,1	36,7
Francie	14,6	9,2	14,8	16,9	44,5
Irsko	17,1	11,5	23,1	19,7	28,7
Itálie	11,4	8,6	15,3	18,9	45,8
Kypr	19,9	11,2	18,2	17,9	32,9
Litva	16,4	11,2	17,9	26,2	28,2
Lotyšsko	21,2	10,9	22,3	24,7	21,0
Lucembursko	8,5	9,0	19,5	19,7	43,4
Maďarsko	13,8	9,4	20,3	23,2	33,3
Malta	11,5	10,6	17,4	19,9	40,6
Německo	13,5	10,2	17,4	17,5	41,5
Nizozemsko	9,1	11,6	21,9	20,0	37,4
Polsko	15,2	8,9	16,0	21,7	38,1
Portugalsko	14,3	9,6	18,0	19,1	38,9
Rakousko	11,5	9,5	16,1	20,1	42,8
Řecko	11,4	8,8	19,2	19,8	40,8
Slovensko	13,8	8,9	15,5	25,3	36,5
Slovinsko	11,2	7,9	15,3	20,1	45,6
Španělsko	22,1	10,5	17,2	15,9	34,4
Švédsko	16,1	9,5	18,3	16,5	39,5
Velká Brit.	19,0	12,6	19,1	20,1	29,3
EU 25	15,2	10,2	17,4	18,9	38,3
EU 15	15,4	10,3	17,4	18,1	38,8

Pramen: Eurostat, EU Labour Force Survey, 2004

Je nutno konstatovat, že kromě geografické mobility je v řadě členských států také velmi nízká úroveň profesní mobility. Pouze ve čtyřech členských státech (Dánsko, Irsko, Lotyšsko a Velká Británie) je průměrná míra mobility za období pěti let vyšší než 50 procent. Toto zjištění Eurostatu potvrzuje i průzkum Centra pro evropská politická studia (CEPS), podle kterého průměrná doba zaměstnání na jednom místě v Evropě je 10,6 roku, kdežto v USA dosahuje tento ukazatel výše 6,7 roku.

V květnu letošního roku přijala Evropská komise návrh rozpočtu na rok 2006, v jehož rámci vyčlenila šest milionů EUR na aktivity v rámci Evropského roku mobility pracovníků. Jejich hlavním cílem je povzbudit povědomí všech zainteresovaných činitelů o tomto významném fenoménu; to znamená upozornit vlády, sociální partnery, pracovníky, širokou veřejnost, akademickou sféru, podniky a také hromadné sdělovací prostředky. V rámci Evropského roku se uskuteční řada různých akcí; konference, workshopy, budou realizovány pilotní projekty, vypracovány odborné studie, uskuteční se kulturní akce. Největší část rozpočtu, kolem 4,4 mil. EUR, bude vynaložena na projekty ke zvýšení povědomí veřejnosti o mobilitě pracovní síly.

Mezi událostmi na celoevropské úrovni bude mít největší význam zahajovací konference, která se uskuteční v únoru 2006 v Bruselu. Na konferenci bude přítomen předseda EK Jose Manuel Barroso, komisař Vladimír Špidla, do jehož agendy spadá volný pohyb osob, a několik dalších komisařů. Z dalších akcí lze připomenout Mezinárodní konferenci o mobilitě, která se uskuteční ve Vídni v červnu 2006 a v září bude zahájen ”Evropský veletrh zaměstnání”, v jehož rámci budou v několika desítkách evropských států nabízena volná pracovní místa. Evropská cena bude udělena organizaci, která nejvíce přispěje ke zvýšení mobility pracovníků.

Vladimír Špidla, komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, prohlásil, že stále existuje řada právních, administrativních a jazykových překážek, které brání mobilitě pracovníků. Dále zdůraznil nedostatek znalostí, informací a také služeb, které by občany přesvědčily o výhodách práce v jiné zemi, regionu nebo v jiném oboru.

Je paradoxní, že i když probíhají přípravy na Evropský rok 2006 – rok mobility pracovníků, zůstávají v platnosti přechodná období pro oblast volného pohybu pracovníků, která pro sebe vyjednaly původní členské státy Unie při vstupních jednáních s deseti novými státy. Tuto možnost využilo dvanáct původních členských států, pouze Spojené království, Irsko a Švédsko umožnily ve své legislativě pracovníkům z nových členských států vstup na svůj pracovní trh. Podle přílohy Přístupové smlouvy (Aktu o přistoupení) Rada EU před koncem dvou let po dni přistoupení na základě zprávy vypracované Evropskou komisí přezkoumá opodstatnění přechodných období. Ta se vztahují na osm nových členských států, Kypr a Malta byly ze seznamu vyňaty. Po přezkoumání členské státy nejpozději do dvou let po dni přistoupení (do 1.5.2006) oznámí, zda budou další tři roky nadále uplatňovat přechodné období.

Některé členské státy si přechodné období upravily podle svojí potřeby, především vzhledem k nepříznivé demografické situaci. Například Německo, i když uplatňuje přechodná opatření na plošný pohyb pracovníků, snaží se získávat a zaměstnávat kvalifikované pracovníky z nových členských zemí v těch oborech, kde se nedostává místní pracovní síly (např. vědečtí pracovníci).

Období po rozšíření EU jasně prokázalo, že přechodná období nebyla založena na objektivní, racionální úvaze, ale vycházela spíše z populismu a ničím nepodložených obav a předsudků. Dosavadní praxe tří států, které nezavedly přechodné období, jasně ukazuje, že po rozšíření Unie nedošlo k žádné dramatické invazi pracovní síly z nových členských států a pohyb pracovní síly přinesl pozitivní efekt pro obě strany.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 51-52/2005.