Anketa

Působnost územních samosprávných celků ve školství
Dnem 1. ledna 2005 vstoupil v platnost nový školský zákon. Jaké je stanovisko vašeho krajského úřadu k jeho uplatňování v praxi?

Mgr. Pavel Zeman,
vedoucí odboru školství, mládeže a tělovýchovy
Krajského úřadu Jihočeského kraje

Zákon vstoupil v účinnost 1. ledna 2005, což je malý časový interval k hodnocení všech procesních pravidel, které zákon ukládá. Přesto se již nyní objevují nefunkční procesy.

§ 36 – plnění povinné školní docházky

Podle právní úpravy i stanoviska MŠMT musí ředitel ZŠ přijmout do ZŠ každé dítě ze spádového obvodu (v případě volné kapacity i mimo spádový obvod) bez ohledu na míru zdravotního postižení a samozřejmě bez ohledu na vzdělávací možnosti školy, pokud na tom zákonný zástupce dítěte trvá. V praxi se pak může ZŠ dostat do neřešitelné situace, protože nebude ani materiálně, ani personálně vybavena na specializované vzdělávací služby, které postižení dítěte vyžaduje.

§ 82 – přezkoumání průběhu závěrečné nebo maturitní zkoušky

Domníváme se, že tato úprava přinese v praxi značné problémy. Navrhli jsme vynechat v textu odst.2 slova … nebo se vyskytly jiné závažné nedostatky… především proto, že závažné nedostatky nejsou zákonem jasně definovány a jejich výklad může být stěžovatelem chápán odlišně od názoru KÚ.

Z hlediska procesního je otázkou, proč ČŠI nemůže přezkoumání maturitní zkoušky provést sama jako státní kontrolní orgán. Postup, kdy ČŠI přezkoumává průběh zkoušky a KÚ vyřizuje všechny administrativní kroky, není vhodný. Z hlediska nákladů je takový postup jistě dražší.

§ 119 Stravování zaměstnanců škol a školských zařízení.

-věta: Zařízení školního stravování mohou zajišťovat také stravování zaměstnanců škol a školských zařízení a stravovací služby i pro další osoby, a to za úplatu

způsobila značné obtíže a MŠMT, MF a nakonec i vláda jednali o tom, jak zajistit podmínky pro stravování zaměstnanců škol a školských zařízení za stejných podmínek jako v předešlé právní úpravě. Podle našeho názoru je potřebné z výše uvedené věty vynechat slova .. stravování zaměstnanců škol a školských zařízení a… Osobní náklady na závodní stravování zaměstnanců škol a školských zařízení bude možné hradit ze státního rozpočtu podle § 160 (jako náklady vyplývající z pracovně právních vztahů!)

§ 123 – prominutí nebo snížení úplaty

V předchozí právní úpravě podobnou činnost zajišťoval u MŠ, ŠD zřizovatel, tedy většinou obce. Nyní je přesunuta na ředitele těchto škol nebo zařízení a tato činnost probíhá v režimu správního řízení. Zvýšení administrativní zátěže výše uvedených ředitelů je značné. Je potřeba hledat řešení prostřednictvím zřizovatele.

§ 160, 174 - Kompetence ke kontrole finančních prostředků poskytovaných na přímé vzdělávací náklady

I v této právní úpravě přetrvává mnohonásobná kontrola škol při hospodaření s finančními prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu (ČŠI, KÚ, ÚP, FÚ, NKÚ). A tyto úřady ve vztahu ke školám stále nemají vyjasněné povinnosti a kompetence. Podle našeho názoru je nejasně upraveno postavení těchto prostředků, kdy jsou státní, kdy krajské. Například ČŠI zjistí neoprávněné čerpání prostředků u obecní školy. Tuto skutečnost oznámí KÚ bez přesného vyčíslení objemu těchto prostředků. Jak může KÚ vydat platební výměr? Jedině, že provede znovu tu samou kontrolu. Každý jistě uzná, že tento postup není hodný následování.

§ 174 odst.4 Podle této úpravy se také inspekční činnost provádí na základě podnětů, stížností a petic, které spadají do působnosti ČŠI. V případě inspekční činnosti, konané na základě stížnosti, prošetřuje ČŠI stížnost a výsledek šetření předává zřizovateli k dalšímu řízení. V této chvíli se nabízí vysvětlení, co znamená “k dalšímu řízení”.

Zde uvádíme první praktické zkušenosti z dopadu tohoto zákona:

KÚ obdrží stížnost, po zaevidování této stížnosti písemně požádá ČŠI o prošetření stížnosti a zaslání výsledku šetření zpět. Ačkoli je ČŠI oficiálním státním kontrolním orgánem, vystupuje zde pouze jako prostředník, vykonavatel zadané služby, stížnost prošetří a zpracuje výsledek šetření v jednotlivých bodech. Výsledek šetření nemůže poslat stěžovateli přímo, ale posílá zpět na KÚ, kde další úředníci jsou nuceni jejich výsledek šetření zpracovat do odpovědi pro stěžovatele, aniž stížnost šetřili. To není ale ještě konec dle nového školského zákona. Zřizovatel, který stížnost vůbec nešetřil, musí přijmout nápravná opatření a tato opatření opět zpětně sdělit ČŠI. Tento kolotoč je časově náročný.

Stačilo ale málo, aby v zákoně bylo jasně napsáno, že ČŠI jako odpovědný státní orgán stížnost prošetří a zároveň vyřídí, tedy seznámí stěžovatele s jejím výsledkem.

Samozřejmě, že v případě porušení právních předpisů ředitelem školy by výsledek šetření poskytoval zřizovateli k přijetí nápravných opatření vůči řediteli. Jak jednoduché.

Této skutečnosti se elegantně vyhnula i vyhláška o ČŠI.

JUDr. Hana Poláková,
pověřená zastupováním odboru školství
Krajského úřadu Jihomoravského kraje

Nové zákony přinesly řadu změn, s jejichž aplikací si řada ředitelů škol a školských zařízení neví rady. Pro krajský úřad to znamená odpovídat na stovky dotazů, přičemž na některé lze odpovědět až v návaznosti na dosud nevydané prováděcí předpisy. Považuji za nanejvýš problematické, že se nepodařilo sladit přijetí školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících s prováděcími předpisy k nim.

Pro krajské úřady a jejich vymezení kompetencí na úseku státní správy ve školství je poněkud komplikované, že nejsou komplexně vymezeny například v části školského zákona věnované ministerstvům a české školní inspekci.

Nové úkoly krajského úřadu, jako například povinnost zajistit přípravu na začlenění do základního vzdělávání cizinců, přezkoumání výsledků a průběhu závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky a absolutoria, a jejich naplnění prověří až praxe.

Mediálně vděčná témata přijímacího řízení a vyplňování vysvědčení na základní škole nevidíme jako problémy zásadní. Zákon obsahuje řadu pro nás významnějších rozporů, které budeme průběžně s ministerskými úředníky řešit. V zákoně o pedagogických pracovnících se v některých případech lišíme i v právním názoru na výklad jednotlivých ustanovení, zejména v aplikaci ustanovení § 23 – určení, které hodiny jsou hodinami nad týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti, v aplikaci ustanovení § 32 – zda lze po 1. lednu 2005 uzavírat pracovní poměry s nekvalifikovanými uchazeči pro výkon práce pedagogického pracovníka.

Mgr. Petr Chlebek,
vedoucí odboru školství, mládeže a tělovýchovy
Krajského úřadu Karlovarského kraje

Uplatňování nového školského zákona č. 561/2004 Sb. i zákona o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. je náročné pro nás i pro ředitele škol. Důvody jsou zřejmé – řada prováděcích předpisů stále chybí (pozn. - na konci ledna 2005), přitom některé z nich jsou aktuální prakticky od začátku )účinnosti zákona. Navíc mám pocit, že i MŠMT nemá v některých výkladech zatím úplně jasno.

Naštěstí existuje i § 185 “Přechodná ustanovení”, který dává některým radikálnějším změnám více časového prostoru. Mám na mysli například § 83 Nástavbové studium, část týkající se školského rejstříku a s ním souvisejícího správního řízení, nebo § 167 o školských radách.

V každém případě je postupné uplatňování obou zákonů v praxi dobrodružné, bohužel zatím nijak nesnižující míru právní nejistoty.

První zkouškou “účinnosti” je § 23 zákona č. 563/2004 Sb., o stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti, který bez chystaného Nařízení vlády prakticky nelze realizovat, a za několik týdnů i přijímací řízení na střední školy.

RNDr. Robert Gamba,
vedoucí odboru školství, mládeže, tělovýchovy a sportu
Krajského úřadu Libereckého kraje

Asi největším problémem je jeho okamžitá platnost od 1. 1. 2005. Školství přece jen pracuje na školní roky.

PaedDr. Tomáš Bouda,
vedoucí odboru školství, mládeže a sportu
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje

Uplatňování zákona v praxi jde velmi ztuha, když nebyly k

1. 1. 2005 vydány prováděcí předpisy, na něž se zákon odvolává. Tato situace od počátku roku komplikuje práci nejen všech pracovníků školství, ale i  uživatelů veřejné služby - školství, ať už se problémy týkají financování některých školských zařízení, stravování zaměstnanců školství, stanovení školného, nadúvazkových hodin, přijímacího řízení nebo dalších problémů, které nejsou dořešeny.

Vzhledem k tomu, že ihned po schválení zákona řešíme ve spolupráci s řediteli škol rozsáhlé termínované činnosti (přijímací řízení, jmenování předsedů, souhlasy s asistenty pedagogů), vyžádá si sledování změn v legislativě a následná správná aplikace enormního úsilí. Ve stejné situaci jsou ředitelé škol.

Ve financování nejsou změny až tak zásadního charakteru a do značné míry se daly očekávat, přesto je i jejich aplikace prováděna v časové tísni dané absencí vyhlášky o krajských normativech a směrnicí o postupu při rozpisu rozpočtu, které ještě nevyšly.

Tato situace poškozuje celý systém vzdělávání, protože v diskusích o dílčích problémech zaniká podstata změn, která je potřebná a plní požadavek relevantnosti vzdělávacích služeb vyplývající ze společenských změn u nás i v celém světě.

PaedDr. Zdeněk Oulík,
vedoucí odboru školství, mládeže a sportu
Krajského úřadu Plzeňského kraje

Školský zákon je jako každý jiný, a proto jej respektujeme a uvádíme do života bez větších problémů. Samozřejmě až budou k dispozici všechny prováděcí vyhlášky, tak to bude jednodušší. Ale zásadní problém jsme nezaznamenali. Jistě k tomu přispělo i dokonalé seznámení vedoucích pracovníků většiny školských organizací našeho kraje prostřednictvím pracovníků MŠMT ČR (zorganizované semináře pro ředitele škol a školských zařízení ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona) a pravidelné konzultační výjezdy pracovníků našeho odboru na obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

PhDr. Stanislav Minařík,
vedoucí odboru školství, mládeže a sportu
Krajského úřadu Zlínského kraje

Nový školský zákon je ve větší míře přínosem pro snadnější orientaci ve školské legislativě. Jako každá nová zákonná norma bude vyžadovat poměrně dlouhý čas na úplné zakotvení v praxi. Chybou je, že prováděcí předpisy vznikají na poslední chvíli, a že nebylo věnováno ze strany ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy větší úsilí informovanosti veřejnosti. Příkladem je přijímací řízení, kdy by bylo lepší odložit účinnost tohoto paragrafu na příští rok a věnovat více času informovanosti rodičů i žáků. Přesun kompetencí směrem na nižší články veřejné správy je velmi dobrý, bohužel již není zřejmé, jestli bude vyvážen i optimalizací počtu pracovníků ústředních orgánů státní správy. Konkrétně v krajích si budeme muset poradit se stávajícím počtem pracovníků. Postupem času se ukáže, která ustanovení nových zákonů upravujících problematiku školství, způsobí víc zmatku než užitku. Již nyní se výklady, například úhrady přímých nákladů na školní stravování liší od původního záměru zákona.

Obecně lze říci, z úrovně pracovníka krajského úřadu, že smíšený model veřejné správy nemůže být průhledný, srozumitelný a legislativně pro laickou veřejnost – občany, srozumitelný.

Připravila Daniela Řeřichová