Informace

Komunitární programy: Zvýšit míru informovanosti

Komunitární programy a ostatní nástroje EU jsou financovány přímo z unijního rozpočtu a představují další možnost získávat finanční prostředky zejména na následující aktivity: vzdělání, věda a výzkum, podnikatelské a výzkumné kapacity, rozvoj dopravní a energetické infrastruktury, kultura, informační společnost, ochrana spotřebitele. Na rozdíl od finančních prostředků určených na Společnou zemědělskou politiku a strukturální politiku, které jsou alokovány ze sta procent členským státům, jsou finanční zdroje určené na komunitární programy a ostatní nástroje Unie určeny členským státům pouze asi z devadesáti procent. Je to zejména z důvodu, že z těchto programů mohou čerpat i nečlenské země a také přeshraniční charakter některých programů. Subjekty jsou tedy při podávání svých návrhů vystaveny nejen konkurenci z členských států Unie, ale v mnoha případech i konkurenci subjektů z třetích zemí. O to existuje větší důvod připravit české subjekty na čerpání z uvedených programů. Využívání těchto programů závisí do značné míry na iniciativě a profesionální schopnosti konečných příjemců při přípravě projektů. Konečnými příjemci finančních prostředků z komunitárních programů a ostatních nástrojů mohou být veřejné i soukromé subjekty. Konkrétně se může jednat o členské i nečlenské státy Unie, místní a regionální orgány, sociální partnery, neziskové organizace, univerzity a výzkumné instituce, národní statistické úřady a média a mnohé další.

Z hlediska způsobu čerpání lze komunitární programy rozdělit v zásadě do tří skupin:

A. programy fungující na principu volné soutěže

Konečnými příjemci jsou ve většině případů soukromé nebo veřejné subjekty. Stát není do implementace programu přímo zapojen, plní jen roli informátora. Z rozpočtu Unie jsou podporovány jen takové projekty, které splní předem dané podmínky a které obstojí v soutěži s projekty ostatních účastníků z celé Unie, případně ze zemí Evropského ekonomického prostoru a kandidátských zemí.

B. programy s národními alokacemi

Jedná se o omezený počet programů, u nichž Evropská komise na základě předem daných kritérií přidělí každému členskému státu určitou alokaci, kterou stát – prostřednictvím Národní agentury – rozdílí dál mezi konečné příjemce. Výběr projektů tak neprobíhá na evropské, nýbrž na národní úrovni. Nejtypičtějšími příklady jsou programy z oblasti vzdělávání (Socrates, Leonardo da Vinci, Mládež).

C. programy bez finančního čerpání

Mnohé komunitární programy jsou zaměřeny na výměnu zkušeností, předávání informací, společná školení a jiné typy aktivit, jež jsou financovány ze společného rozpočtu, avšak k toku prostředků do členských států při nich nedochází.

Hodnocení účasti v programech

Jasným cílem ČR u všech komunitárních programů je co nejširší zapojení českých subjektů. U programů, v nichž může být konečným příjemcem přímo stát, by měla snaha orgánů státní správy směřovat zejména do přípravy kvalitních projektů a do zajištění nutného spolufinancování. V ostatních případech je úloha státu omezena na poskytování informací potenciálním konečným příjemcům a vytváření takových podmínek, které jejich účast v programu usnadní, včetně případné finanční podpory.

Hodnocení dosavadní úspěšnosti ČR v účasti na komunitárních programech je poměrně obtížné. Jediným typem programů, kde lze průběžně monitorovat výši čerpání, jsou programy s národními alokacemi, kde je třeba usilovat o stoprocentní vyčerpání přidělené alokace. Bohužel z informací MŠMT vyplývá, že ne vždy se tohoto cíle podaří dosáhnout. Lze však sledovat pozitivní trend – například u programu Mládež dosahoval podíl využité alokace pouze přibližně dvou třetin, v roce 2003 už to bylo přes osmdesát procent. U programů fungujících na principu volné soutěže je sledování výše čerpání poměrně složité. Konečnými příjemci bývají soukromé subjekty, které nemají povinnost o příjmech z rozpočtu Evropské unie informovat. Jediným zdrojem informací o výši čerpání jsou tak až Zprávy o alokovaných výdajích (Allocated expenditure report), kde jsou pro každý členský stát uvedeny částky, které daný stát získal v rámci jednotlivých politik Společenství. Tyto zprávy vydává Evropská komise s dvouletým zpožděním, což znamená, že ČR je jako zdroj informací o vlastním čerpání zatím využít nemůže.

Jedinou institucí, která má k dispozici aktuální údaje o čerpání jednotlivých států, je Evropská komise. Úkolem příslušných gestorů by proto mělo být vytvoření neformálních vztahů s pracovníky Komise, které by umožnily získávat průběžně údaje o čerpání. To platí pro všechny komunitární programy, nejvíce však pro ty, které jsou intenzivně dotovány a kde existuje velký počet projektů, respektive žadatelů – tedy zejména rámcový program pro vědu a výzkum. V příštím programovém období (v letech 2007-2013) má na oblast vědy a výzkumu směřovat podstatně větší objem prostředků ze společného rozpočtu Unie, než tomu bylo v tomto období. Je proto nezbytné získat údaje o dosavadním čerpání ČR, analyzovat míru zapojení českých subjektů a podle toho usilovat o nastavení takových podmínek pro účast v 7. rámcovém programu, které umožní co nejširší uplatnění českých subjektů. To rovnocenně platí i pro ostatní programy. Na národní úrovni je pak nezbytné vytvářet takové podmínky, které budou stimulovat příslušné subjekty k aktivnější účasti na evropských projektech.

Informovanost o programech

Z podkladů, které vypracovaly resorty, vyplývá velmi rozdílná úroveň dosavadních znalostí a zkušeností s jednotlivými komunitárními programy. Na jedné straně vystupují programy, jichž se ČR účastnila již v předvstupním období a které jsou mezi potenciálními konečnými příjemci všeobecně známy, na druhé pak programy, které jsou subjektům z ČR otevřeny teprve od jejího vstupu do Evropské unie, u nichž je informovanost případných zájemců podstatně slabší. Z dodaných podkladů vyplývá, že existují dokonce programy, o kterých příslušné resorty nemají žádné bližší informace a ČR tak ztrácí možnost jich využívat. Kromě těchto několika odstrašujících případů je však nutno poznamenat, že ani u programů, jichž se ČR již dlouhá léta účastní, nejsou jejich gestoři schopni poskytnout nejaktuálnější informace. To dokládá například skutečnost, že jen několik málo resortů zaregistrovalo, že v důsledku rozšíření k 1. 5. 2004 byly finanční rámce většiny komunitárních programů navýšeny. Pro úspěšné zapojení českých subjektů v komunitárních programech je nezbytné, aby gestoři těchto programů byli schopni poskytnout zájemcům ty nejaktuálnější a nejucelenější informace, které přispějí k tomu, aby výsledný projekt obstál v konkurenci subjektů z ostatních států. Povinností gestorů by tedy mělo být průběžné sledování příslušné legislativy tak, aby v případě jakýchkoli změn byli okamžitě schopni informovat žadatele. K tomu směřuje i usnesení, které zavazuje příslušné gestory nejen k uveřejnění informací o komunitárních programech na svých internetových stránkách, ale také k jejich průběžné aktualizaci. Nezbytnou podmínkou pro úspěšnější zapojení českých subjektů do programů Evropské unie v příštím období je jejich včasné informování ze strany státních orgánů. Proto je ministrům uložen úkol zveřejňovat informace o nově vznikajících komunitárních programech.

Překážky čerpání

Dalším ze závěrů, které lze z podkladů vyčíst, je poměrně nízká účast českých subjektů v těch komunitárních programech, které spadají do oborů pokrytých zároveň ze strukturálních a kohezního fondu. Nejlepším příkladem je program transevropských sítí, z nějž jsou podporovány transevropské dopravní, energetické a telekomunikační sítě. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je gestorem za energetickou část tohoto programu, ve svém dopise uvádí, že “do roku 2006 nejsou (...) dostatečně připraveny žádné projekty”; Ministerstvo dopravy, zodpovědné za dopravní část pak uvádí, že “doposud nebyl žádný projekt schválen...”. Jednou z příčin slabého zájmu může být skutečnost, že tentýž druh projektů může být financován z Fondu soudržnosti, a to za mnohem výhodnějších podmínek (například v oblasti dopravy míra spolufinancování z evropských zdrojů deset procent oproti až 85 % ve Fondu soudržnosti). Obdobná situace panuje také u podpory malých a středních podniků (překryv Víceletého programu pro podniky a podnikání a zejména malé a střední podniky a strukturálních fondů – operační program Průmysl a podnikání). Z toho pro příští programové období plyne závěr, že není v zájmu ČR usilovat o výrazné navýšení rozpočtu na ty oblasti, které jsou zároveň pokryty strukturálními fondy a Fondem soudržnosti.

-ře-

Redakčně připraveno z podkladů Ministerstva zdravotnictví.