Zahraničí

Genderová rovnost v Evropě

Nejdříve bych chtěla vysvětlit použití nečeského slova v názvu svého článku. Dbám totiž čistoty českého jazyka jak z hlediska stylu, tak z hlediska gramatiky a v písemné podobě rovněž z hlediska pravopisu. V tomto případě však vycházím ze situace, kdy v české odborné terminologii se používá v dané souvislosti tohoto původem anglického pojmu. Důvod vidím v tom, že český termín “pohlaví” se vztahuje prvořadě k biologickým rozdílům mezi ženami a muži, zatím co v EU zavedený pojem “gender” odkazuje zejména na sociální rozdíly. Gender vychází z koncepce rovných příležitostí pro muže a ženy a vztahuje se obecně k rovnosti v právech, v povinnostech a příležitostech žen a mužů. Například nově vzniklý obor, tzv. gender statistika, má poskytovat data pro gender analýzu, jež diagnostikuje rozdíly mezi ženami a muži ve vzdělání, v zaměstnání, v rozhodovacích pravomocích a dalších aktivitách, podmínkách a potřebách a zkoumá tyto vazby a další faktory v jejich širším společenském, ekonomickém, politickém a environmentálním kontextu. Gender analýza ukazuje na nerovnosti mezi ženami a muži, klade otázky, proč existují, a navrhuje řešení k jejich vyrovnání. Gender analýza je tak prvním krokem k formulaci politiky nebo k navržení programu na podporu rovnosti mezi ženami a muži. Těchto analýz a údajů, jež poskytují, prakticky využívá především tzv. gender mainstreaming, což je organizace, zkvalitňování, rozvoj a vyhodnocování koncepčních procesů tak, že všichni zúčastnění na všech úrovních a ve všech stadiích budou využívat hledisko gender rovnosti.

Gender mainstreaming je odborníky definován jako:

• postup odhadování dopadů plánovaných akcí, včetně legislativy, koncepcí a programů, na ženy a muže ve všech oblastech a úrovních;

• strategie k tomu, aby zájem o ženy stejně jako zájem o muže se stal integrální součástí přípravy, implementace, monitoringu a vyhodnocování koncepcí v politické, ekonomické a sociální sféře tak, aby z nich jak ženy, tak muži profitovali stejným dílem a aby bezvýhradným cílem této strategie bylo dosažení genderové rovnosti.

Barcelonský seminář

Po tomto úvodu se mohu vrátit k vlastnímu tématu – k genderové rovnosti. První březnový týden v letošním roce byl nazván globálním týdnem akce “Beijing a co dál” (“Beijing and Beyond”), což je projekt určený k oslavě desátého výročí Čtvrté světové konference o ženách, která se konala v Beijingu v roce 1995. Tento týden byl zamýšlen jako decentralizovaný týden aktivit, jež se měly konat po celém světě v rámci oficiálního programu “Beijing +10”, v němž se provádí revize implementace Beijinské platformy akcí (BPFA) na různých úrovních, od lokální přes národní a regionální až po úroveň globální, celosvětovou.

V rámci tohoto týdne byl organizován barcelonskou pobočkou maastrichtského Evropského institutu pro veřejnou správu (EIPA) dvoudenní mezinárodní seminář (3.- 4.března) v Barceloně na téma “Poslední novinky o gender rovnosti v Evropě”. Před poskytnutím konkrétních informací ze semináře považuji za účelné nejdříve alespoň krátce osvětlit umístění tohoto tématu v rámci Evropské unie.

Rovnost mezi ženami a muži je jedním ze základních principů Evropské unie od samých začátků její existence. Během posledních několika desetiletí vzrostla právní úprava této rovnosti tak, že v  současné době vytváří integrální část acquis communautaire, jež musí respektovat všechny členské státy EU, kromě “staré patnáctky” i deset nových členských států od loňského května. Avšak přes již dosažený jistý úspěch ve zvýšení rovnosti a snížení rozdílů v oblastech, jako je zaměstnanost, sociální začlenění, vzdělání, výzkum a vnější vztahy, stále přetrvávají rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU i v právních řádech jednotlivých států samotných. I když právní předpisy EU - jak primární, tak sekundární - týkající se gender rovnosti hrají v sociálně-ekonomickém kontextu politiky EU zásadní roli, což bylo potvrzeno jak v lisabonské strategii, tak znovu v Göteborgu, je třeba věnovat vyšší pozornost jejich implementaci. To platí jak pro staré, tak pro nové členské státy EU.

Poslední odhady míry zaměstnanosti v některých členských státech EU ukazují, že v roce 2005 zaměstnanost žen pravděpodobně zůstane značně pod šedesáti procenty, stanovenými v lisabonské strategii pro rok 2010, takže bude zapotřebí zvětšeného úsilí v těchto státech, aby stanovený úkol byly schopny splnit. I když se v posledních letech snížil rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi ženami a muži ve prospěch žen, ženy jsou stále zranitelnější v této oblasti než muži, zejména pokud jde o ženy s nižším vzděláním a o starší ženy. Rovněž genderové nerovnosti v platové politice přežívají a jsou podstatně vyšší v soukromém sektoru než ve veřejném sektoru. Stále přetrvává též nerovnost mezi ženami a muži v rozhodovacích pozicích jak na úrovni EU, tak na úrovni národní v rámci EU.

Rovnováha mezi kariérou a rodinou

Praktické dosažení těchto politicky i legislativně proklamovaných rovností je zejména odvislé od možnosti, aby jak ženy, tak muži získali rovnováhu mezi svou profesionální kariérou a rodinným životem. Tento důležitý soulad není jenom ženskou záležitostí, z níž by měly profitovat především ženy, ale měl by být výzvou pro muže, aby se více ujali rodinných odpovědností. K tomu by mělo sloužit i vyšší využívání ze strany mužů rodinné dovolené, která je obsažená v právu EU a tím i v právu členských států EU. Je důležité, aby si všechny členské státy EU a sociální partneři dobře uvědomili, že v platném znění Smlouvy o založení ES je zakotvena povinnost gender rovnosti již v úvodní části Smlouvy, tj. v základních zásadách, v nichž pro všechny činnosti ES obsažené v článku 3 odst.1 (v celkovém počtu 21 činností) je stanoveno v odstavci 2 téhož článku, že Společenství (tj.Unie) usiluje o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy. Tato podpora je obsažena zejména v kohezní politice EU, zaměřené na přispívání cílům lisabonské strategie a ve využívání strukturálních fondů pro genderovou rovnost členskými státy EU, neboť ta má zůstat prioritou i v budoucím programování těchto fondů. Konečně je důležité, aby členské státy dostatečně posílily prevenci a boj proti domácímu násilí, které převážně postihuje ženy, a využívaly k tomu souboru indikátorů schválených Radou ministrů. Tyto činnosti má podporovat nový program Daphne II na léta 2004-2008 se zvýšeným rozpočtem 50 milionů Eur.

Barcelonský seminář se týkal především legislativních otázek, a to jak z hlediska tvorby práva, tak z hlediska jeho implementace. V oblasti genderové rovnosti byla od roku 1975 přijata celá řada směrnic, a to pokud jde o otázky zaměstnanosti, platové rovnosti, sociálního zabezpečení, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přístupu ke zboží a službám, včetně pojišťovacích služeb. Za třicet let došlo k novelizacím některých z nich a bylo konstatováno, že jde o soubor individuálních nástrojů, který nepředstavuje vždy koherentní právní soubor, neboť mezi jednotlivými směrnicemi jsou jistá překrývání, což ztěžuje, aby jim praxe dobře porozuměla. K tomu ještě přistupují četné rozsudky Evropského soudního dvora v dané oblasti, k nimž je též nutno přihlédnout. Tato situace vedla k tomu, že Komise již v lednu 2003 vydala sdělení Radě, Evropskému Parlamentu a Hospodářskému a Sociálnímu Výboru o nutnosti modernizovat a zjednodušit tuto část komunitárního práva. V zásadě by mělo jít o shrnutí šesti směrnic do jediného textu:

• Směrnice 75/117 o rovném platu

• Směrnice 76/207, novelizovaná Směrnicí 2002/73, o rovném zacházení pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému školení a postupu, a o pracovní podmínky

• Směrnice 86/378, novelizovaná Směrnicí 96/97, o rovném zacházení v systémech zaměstnaneckého sociálního zabezpečení

• Směrnice 97/80 o důkazním břemenu v případech diskriminace pohlaví.

Toto sloučení má za cíl zvýšit transparentnost, jasnost a koherenci stávající legislativy na tomto úseku a tím dosáhnout jejího zjednodušení jak vzhledem k jejímu zpřístupnění, tak vzhledem k její vymahatelnosti. Tento harmonizační technický postup zvaný “recasting” není pouhou novelizací předpisů, nýbrž vytvářením jednotného konsolidovaného znění rozsáhlejšího souboru předpisů, jež musí dodržovat pravidla mezi Radou, Evropským Parlamentem a Komisí založená na zásadě, že nesmí přinášet nové změny, dosud v původních směrnicích neuvedené; současně však provede sjednocení definic, v němž bezpochyby dojde ke změnám některých směrnic, kde buď definice chyběly anebo byly nepřesné a tak existovaly mezi směrnicemi diference, které se musí v procesu konsolidace odstranit.

Právním základem všech těchto i dalších antidiskriminačních směrnic jsou články 13 a 141 Smlouvy ES. Znění článku l3: “Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.” Tento článek tak vedle pohlaví zavádí sedm nových důvodů pro antidiskriminační legislativu a umožňuje, aby se Společenství uchopilo dalších sociálních činností nad (ekonomickými) omezeními společného trhu a jako takové se soustředilo na zřízení Unie prosté sociální nespravedlnosti.

Znění článku 141: odst.(1): Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci.

Odst. (2): Odměnou ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním. Rovnost odměňování mužů a žen bez diskriminace na základě pohlaví znamená, že:

1. se odměna za stejnou práci vypočítává při úkolové mzdě podle stejné sazby;

2. časová odměna za práci je stejná na stejném pracovním místě.

Odst.(3): Rada postupem podle článku 251 po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímá opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci

Odst.(4): S ohledem na zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnání nevýhod v profesní kariéře.

Citované dva články Smlouvy se liší v postupu: postup podle článku 13 vyžaduje jednomyslnost, zatímco postup podle článku 141 (v odkazu na článek 251) vyžaduje kvalifikovanou většinu. Parlament má pouze konzultativní roli.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 18/2005.