Mgr. Kristina Chrástková,
MV ČR

Zákon o úřednících:
Když vedoucí nesplňuje předpoklady stanovené lustračním zákonem

Dle ustanovení § 43 odst. 12 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků (dále jen “zákon o úřednících”) je vedoucí úředník a vedoucí úřadu povinen prokázat splnění předpokladů stanovených zákonem č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon, dále jen "lustrační zákon") nejpozději do 30. června 2003.

Dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o úřednících lze vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu odvolat z funkce jen

1. pozbyl-li některý z předpokladů podle § 4,

2. porušil-li závažným způsobem některou ze svých zákonem stanovených povinností, nebo dopustil-li se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních 6 měsíců, nebo

3. neukončil-li vzdělávání vedoucích úředníků ve lhůtě podle § 27 odst. 1.

Jelikož daný vedoucí odboru předložil tzv. pozitivní lustrační osvědčení (tzn. nesplňuje předpoklady stanovené lustračním zákonem), je nutné ho odvolat z funkce dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona o úřednících.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 lustračního zákona občan, který nesplňuje pro výkon funkce předpoklady uvedené v § 2, skončí pracovní poměr výpovědí danou organizací nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se organizace o tom dozvěděla, pokud nedojde ke skončení pracovního poměru dohodou nebo jiným způsobem v dřívějším termínu, nebo nedojde-li k zařazení občana na jinou funkci, než která je uvedená v § 1. V ustanovení § 7 odst. 2 větě první zákoníku práce se říká, že nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu.

Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba daného vedoucího odboru do 15 dnů ode dne, kdy předložil tzv. pozitivní lustrační osvědčení, odvolat z funkce. Není možné skončit s daným vedoucím odboru pracovní poměr výpovědí bez odvolání z funkce dle ustanovení § 14 odst. 1 lustračního zákona, neboť by bylo porušeno ustanovení § 7 odst. 2 zákoníku práce (pro výkon činnosti úředníka nebo neúředníka totiž není třeba tzv. lustračního osvědčení). Vedoucí odboru předložením tzv. lustračního osvědčení nesplňuje předpoklady pro výkon funkce vedoucího úředníka, ovšem předpoklady pro výkon činnosti úředníka, neúředníka nebo vedoucího zaměstnance nejmenovaného do funkce splňuje.

Po odvolání daného vedoucího odboru jeho pracovní poměr nekončí. Podle ustanovení § 65 odst. 3 zákoníku práce se má územní samosprávný celek s daným vedoucím odboru dohodnout na jeho dalším pracovním zařazení, které odpovídá jeho kvalifikaci, popřípadě na jiné pro něho vhodné práci (jde o tzv. nabídkovou povinnost dle ustanovení § 46 odst. 2 zákoníku práce).

Vhodnost této práce je třeba posuzovat podle § 37 odst. 5 zákoníku práce, podle něhož je územní samosprávný celek povinen přihlížet k tomu, aby jiná práce byla vhodná s ohledem na zdravotní stav daného vedoucího odboru a jeho schopnosti (nesmí se jednat o práci, k níž nemá předpoklady stanovené právními předpisy nebo u níž nesplňuje požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro její výkon) a pokud možno i jeho kvalifikaci (nesmí se tedy jednat o práci, k níž nemá potřebnou kvalifikaci a nemůže ji získat zaškolením nebo jinou průpravou).

Územní samosprávný celek je povinen při plnění nabídkové povinnosti nabídnout vedoucímu odboru volné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci, pokud takové místo není volné, pak je územní samosprávný celek povinen nabídnout volné pracovní místo, které odpovídá pokud možno co nejvíce jeho kvalifikaci, a teprve není-li takovéto pracovní místo volné, je územní samosprávný celek povinen nabídnout i takové volné pracovní místo, pro které se zvláštní kvalifikace nevyžaduje. V případě, že územní samosprávný celek nenabídne vedoucímu odboru volné pracovní místo přiměřené jeho kvalifikaci, ale nabídne mu jen jiné volné pracovní místo nepřiměřené jeho kvalifikaci, na které vedoucí odboru není ochoten přejít, pak nejde o splnění nabídkové povinnosti.

V případě, že územní samosprávný celek nemá pro daného vedoucího odboru jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, ustanovení § 65 odst. 3 zákoníku práce stanoví, že “je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce".

Zákon zde vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (jak to jinak vyžaduje ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce pro platné rozvázání pracovního poměru).

Pokud tedy územní samosprávný celek nemá pro daného vedoucího odboru jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci, je zákonem dána jeho nadbytečnost, která se řeší (nedojde-li k dohodě o skončení pracovního poměru) výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. c), avšak bez nároku na odstupné dle zákoníku práce a též bez nároku na další odstupné podle zákona o úřednících.

Může ovšem nastat situace, že územní samosprávný celek danému vedoucímu odboru po jeho odvolání z funkce učinil v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 zákoníku práce nabídku jiné práce, ale daný vedoucí odboru tuto nabízenou práci odmítl. Jednou z povinností vyplývajících pro zaměstnavatele z pracovního poměru je povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. S touto povinností zaměstnavatele koresponduje povinnost zaměstnance konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době. V případě pracovního poměru, který byl založen jmenováním, nebo jehož obsah byl jmenováním změněn, je druhem práce výkon povinností vyplývajících z dané funkce. I když odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí, nastal takový stav, že tu chybí jeden z jeho základních prvků – druh práce. Jedním z následků odvolání zaměstnance z funkce tedy je, že zaměstnavatel nemá povinnost přidělovat zaměstnanci práci, a to až do té doby, než se dohodnou na dalším pracovním zařazení zaměstnance, popřípadě až do skončení pracovního poměru.

O překážku v práci podle ustanovení § 130 zákoníku práce jde tehdy, když zaměstnanec nemůže konat práci z důvodů spočívajících na straně zaměstnavatele (např. územní samosprávný celek nemá pro odvolaného vedoucího odboru jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě jinou pro něho vhodnou práci).

V případě, že daný vedoucí odboru práci odmítne, nejde o překážku v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 130 zákoníku práce a současně není dán výpovědní důvod ve smyslu § 65 odst. 3 zákoníku práce (tzv. fikce nadbytečnosti).

Jelikož daný vedoucí odboru nekoná práci (územní samosprávný celek nemá povinnost mu práci přidělovat a daný vedoucí odboru není povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, a to až do té doby než se dohodnou na jeho dalším pracovním zařazení, popřípadě až do skončení pracovního poměru), nemůže mu tudíž příslušet mzda a ani náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (jelikož nejde o překážku v práci ve smyslu ustanovení § 130 zákoníku práce). Daný vedoucí odboru tedy bude mít pracovní volno bez náhrady mzdy a územní samosprávný celek bude povinen platit zdravotní pojišťovně pojistné na zdravotní pojištění, přičemž vyměřovacím základem bude minimální mzda.

Vzhledem k tomu, že danému vedoucímu odboru v souvislosti s jeho odvoláním z funkce zanikl druh práce, je použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce značně problematické.

Zaměstnanec se stává pro zaměstnavatele nadbytečným tehdy, jestliže zaměstnavatel nemá s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizačních změnách možnost ho dále zaměstnávat v souladu s druhem práce. Dotyčný vedoucí odboru ovšem druh práce nemá, jelikož v souvislosti s odvoláním z funkce mu druh práce zanikl a k dohodě na jeho další pracovní zařazení nedošlo.

Dle ustanovení § 102 odst. 2 písm. g) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen “zákon o obcích") rada obce na návrh tajemníka obecního úřadu jmenuje a odvolává vedoucí odborů obecního úřadu v souladu ze zvláštním zákonem.

Dle ustanovení § 21a odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen “zákon o přestupcích") se přestupku dopustí ten, kdo poruší povinnost stanovenou pro výkon některých funkcí lustračním zákonem tím, že neučiní stanovená opatření, ačkoli ví, že osoba, která zastává takovou funkci, nesplňuje předpoklady pro její výkon.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolání daného vedoucího odboru je plně v kompetenci rady města. To znamená, že tajemník (respektive vedoucí úřadu) splní svou pracovněprávní povinnost tím, že navrhne radě města odvolání daného vedoucího odboru. Ovšem samotné rozhodnutí, zda bude daný vedoucí odboru odvolán je vyhrazeno radě města. Pokud se rada města rozhodne daného vedoucího odboru neodvolat, zůstane vedoucí odboru ve funkci a rada města ponese politickou odpovědnost vůči občanům, že porušuje ustanovení zákona o úřednících, ustanovení lustračního zákona a ustanovení zákona o přestupcích.

Nepředložení tzv. lustračního osvědčení lze kvalifikovat jako porušení zákonem stanovené povinnosti, a to porušení závažným způsobem, tudíž je nutné daného vedoucího odboru odvolat z funkce dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících. Vzhledem k tomu, že dle sdělení MV ČR bylo tzv. lustrační osvědčení vydáno, jeho nepředložením se daný vedoucí odboru dopustil též přestupku ve smyslu ustanovení § 21a odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a je mu možné uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Platnost již jednou vydaného tzv. lustračního osvědčení limitována není, tzn. že již jednou vydané lustrační osvědčení není nutné aktualizovat.

Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “lustrační zákon") se skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) a b) prokazují tzv. lustračním osvědčením.

Dle ustanovení § 4 odst. 3 lustračního zákona skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 písm. d) až h) dokládá občan čestným prohlášením. Podle ustanovení § 43 odst. 12 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen “zákon o úřednících") vedoucí úředník a vedoucí úřadu je povinen prokázat splnění předpokladů stanovených lustračním zákonem.

Vzhledem k tomu, že ustanovení § 43 odst. 12 zákona o úřednících ve spojitosti s ustanovením § 4 odst. 3 věta druhá zákona o úřednících vyžaduje pro jmenování vedoucího úředníka a pro jmenování vedoucího úřadu splnění předpokladů stanovených lustračním zákonem, je nutné, aby vedoucí úředník a vedoucí úřadu předložil spolu s tzv. lustračním osvědčením i čestné prohlášení o skutečnostech uvedených v § 2 odst. 1 písm. d) až h) lustračního zákona.