Téma

Systémová aplikace “Partnerství veřejného a soukromého sektoru” v podmínkách České republiky

V srpnu letošního roku přijala vláda usnesení číslo 791, které je dalším krokem k vytvoření podmínek pro systémovou aplikaci modelu “Partnerství veřejného a soukromého sektoru” (dále též PPP) v České republice. Usnesení vychází z “Politiky partnerství veřejného a soukromého sektoru v České republice”, přijaté vládou v lednu, a respektuje dokumenty, které vznikly na toto téma v rámci Evropské unie. Mezi ně patří především “Zelená kniha o veřejně-soukromých partnerstvích a o komunitním právu o veřejných zakázkách a koncesích” z dubna, dále “Sborník případových studií PPP projektů” z června a “Rozhodnutí Eurostatu o promítání PPP projektů do Národních účtů” z února a z května letošního roku. Především však usnesení vlády číslo 791 definuje konkrétní kroky ústředních orgánů, které mají být v této oblasti učiněny v letech 2004 a 2005.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru se v poslední době u nás stalo frekventovaným pojmem. Jde v podstatě o budování velkých infrastrukturních celků či jejich částí a poskytování veřejných služeb na bázi dlouhodobých smluvních vztahů mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru. Může tedy jít jak o financování, výstavbu a provozování nové infrastruktury, tak o převzetí a provozování stávajících aktiv.

Role soukromého sektoru v poskytování veřejných služeb ve světě posílila zejména v posledním desetiletí. Projekty tohoto typu se osvědčily například ve Spojeném království, v Portugalsku, Irsku, Španělsku, Francii, Itálii, Kanadě a v Jihoafrické republice. Princip modelu je možné ve zjednodušené formě charakterizovat takto: konkrétní veřejnou investici nebo službu nebuduje, neprovozuje a neposkytuje přímo obec, kraj či stát, ale soukromý subjekt. Instituce veřejného sektoru jsou partnerem soukromého sektoru, u něhož zadávají a nakupují služby pro klienta – občana, nebo zprostředkovávají nákup těchto služeb. Jako stručnou charakteristiku “Partnerství” je možné použít heslo “Veřejné poslání – soukromá dodávka” (z anglického “Public Mission – Private Delivery”).

Oblastmi, kde obvykle bývá model “Partnerství” využíván, jsou výstavba a údržba silnic a vodohospodářských objektů, výstavba a provozování budov a poskytování služeb ve vzdělávání, zdravotní a sociální péči, v městské hromadné dopravě, IT systémy pro veřejnou správu.

Diskuse na téma “Partnerství veřejného a soukromého sektoru” někdy navozují zdání, že model “Partnerství” – zejména je-li využit pro výstavbu a provozování velkých infrastrukturních celků - je zázračným lékem k nahrazení nepostačujících prostředků veřejných rozpočtů. Děje se tak v situaci, kdy se rozpočty řady zemí dlouhodobě potýkají s nárůstem mandatorních výdajů, s rozpočtovou zátěží vyplývající z demografického vývoje a z dlouhodobě neúnosně nastavených systémů financování zdravotní péče, důchodů a sociálních podpor.

Takto úzce chápaná očekávání nemohou však projekty na bázi “Partnerství veřejného a soukromého sektoru” splnit a pro dlouhodobý vývoj veřejných rozpočtů by tento zjednodušený přístup mohl znamenat další prvek destabilizace. Jsme přesvědčeni o tom, že “Partnerství” nabízí veřejnému sektoru nezanedbatelný potenciál, ale jen za podmínky, že projekty realizované na bázi “Partnerství” jsou připraveny vysoce profesionálně oběma zúčastněnými stranami a že je důsledně ošetřen dlouhodobý rozpočtový dopad projektů. Pak mohou být tyto projekty přínosnou formou poskytování veřejných služeb, jednou z řady forem, které se již v České republice v různých odvětvích veřejných služeb osvědčily.

Vláda ve výše zmíněné “Politice” deklarovala přesvědčení o tom, že dobře připravené projekty “Partnerství” přispívají k efektivní alokaci veřejných prostředků, k zajištění kvalitních veřejných služeb, ve zvláštních případech také k posílení možností čerpání fondů Evropské unie zvýšením podílu spolufinancování soukromým sektorem na projektech veřejného zájmu.

“Politika vlády” deklaruje podporu profesionálně řízené realizaci projektů partnerství a řeší úlohu regulace a regulátora. Cílem vlády v této oblasti je monitorovat a regulovat budoucí závazky, které vzniknou jednotlivým segmentům veřejných rozpočtů ze smluv o partnerství. Vládní politikou je podporovat zavedení a používání projektů partnerství tam, kde je to pro veřejný sektor výhodné, jak na úrovni centrální státní správy, tak na úrovni samosprávných územních celků.

Předpokladem úspěšné aplikace “Partnerství” je programový a systémový přístup, při němž bude zajištěno dodržování základních principů. Mezi tyto principy vláda řadí především:

• Hodnotu za peníze – hlavním požadavkem je, aby výsledný ekonomický přínos PPP projektu byl vyšší než ekonomický přínos při dosud uplatňovaných způsobech realizace projektu veřejným sektorem.

• Přenesení rizik – strana nejlépe schopná řídit riziko je tou stranou, která by ho měla nést, předpokladem realizace projektu prostřednictvím PPP je, že budou významná rizika přenesena na soukromý sektor.

• Specifikaci standardů veřejné služby – veřejný sektor musí definovat parametry požadovaných veřejných služeb tak, aby byly optimálně zajištěny veřejné služby a současně zvažovány ekonomické aspekty.

• Údržbu hodnoty veřejných aktiv – je třeba jasně definovat pravidla údržby hodnoty veřejných aktiv spravovaných soukromým sektorem.

• Zajištění inovace a konkurence – výsledkem PPP smluv nesmí být vytvoření monopolu jednoho kontraktora. Naopak, konkurence musí být řízena tak, aby vedla k maximálnímu prosazení inovací v dané oblasti veřejných služeb.

• Makroekonomické efekty – každý PPP projekt má obsahovat též analýzu a vyhodnocení makroekonomických efektů.

Vláda v “Politice” deklarovala připravenost podpořit legislativní změny, které budou nutné pro umožnění nebo zjednodušení implementace partnerství a legislativní změny směřující k ochraně veřejných rozpočtů před riziky, která mohou vyplývat z neuváženého využívání “Partnerství”.

Zadání vlády z ledna tohoto roku znělo – vytvořit právní a institucionální rámec pro kvalifikovaný výběr efektivních řešení, která neovlivní negativně budoucí bilance veřejných rozpočtů. Pokud se podaří splnit tento cíl, podpoříme efektivní poskytování veřejných služeb, orientaci na občana jako klienta, na kvalitu a dostupnost služeb. Současně budou dlouhodobé závazky jednotlivých složek veřejných rozpočtů, spojené s projekty “Partnerství veřejného a soukromého sektoru”, regulovány tak, aby bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti zajištěno, že neohrozí fiskální stabilitu. To předpokládá, že tyto závazky budou přijímány jen v ekonomicky zdůvodněných případech a že budou bezezbytku podchyceny v sofistikovaném systému řízení veřejného dluhu.

V průběhu prvního pololetí byl zpracován a vládě předložen návrh na konkrétní další postup, výše zmíněným usnesením č. 791 vláda rozhodla o přípravě některých legislativních úprav na podporu realizace a regulace projektů “Partnerství veřejného a soukromého sektoru”. Současně schválila harmonogram přípravy první a druhé vlny pilotních projektů, kritéria a osnovu návrhu pilotního projektu a strukturu meziresortního týmu pro systémovou implementaci “Partnerství veřejného a soukromého sektoru”.

Všechny zmíněné dokumenty jsou zveřejněny na webových stránkách Ministerstva financí. Na těchto stránkách budou i nadále průběžně zveřejňovány aktuální informace z této oblasti.

Ing. Kateřina Helikarová je vedoucí samostatného oddělení regulace a metodiky partnerství veřejného a soukromého sektoru Ministerstva financí.