Ing. Jiří Skuhra, CSc.,
Ministerstvo pro místní rozvoj

Smluvní ujednání a cenová politika v dodávce tepla pro domácnosti

Objektivní právo (zejména soukromé) stanoví práva a povinnosti účastníků právních vztahů, respektive vymezuje předmět právních vztahů buď tak, že účastníkům neponechává žádnou možnost ujednat si něco jiného než stanoví zákon anebo respektuje tzv. autonomii vůle stran a stanoví obecná pravidla podpůrná, která se uplatní tehdy, jestliže si strany neujednaly něco jiného. Dodávka tepla a teplé užitkové vody odběrateli je realizována na základě smluvního vztahu, upraveného zákonem č. 513/1992 Sb., obchodním zákoníkem, v platném znění, kupní smlouvou. Specifika provozování systémů tepelného hospodářství a požadavky § 76 zákona č. 458/2000 Sb. však vyžadují podstatné rozšíření standardních smluvních podmínek.

Nedílnou součástí smluvních ujednání je stanovení místně platných cenových a platebních podmínek. Dodací, platební a jiné podmínky dodávky, které nejsou upraveny obecnými právními předpisy lze definovat ve smluvních podmínkách zcela volně tak, aby vyhovovaly potřebám smluvních stran. Jakmile smlouva vstoupí v platnost, jsou sjednaná ustanovení pro obě strany stejně závazná jako ustanovení obecných předpisů. Je důležité ve smlouvě sjednat závazný způsob užívání měřičů dodávky tepla a zajistit možnost vyúčtování/rozúčtování dodávky i pro neměřené odběry nebo pro případy, kdy údaje měřiče jsou nedostupné (např. pro poruchu).

Základní pravidla účtování dodávky tepla respektive rozdělení nákladů na dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa upravuje od 1.1.2002 vyhláška č. 224/2001 Sb.

Náklady za dodávku tepla pro vytápění, připadající na jedno odběrní místo, se stanoví jako součin celkového množství tepla, naměřeného v technických jednotkách za zúčtovací období na měřiči tepla na vstupu do odběrního zařízení, a platné sazby za technickou jednotku.

Pokud bude za jediným měřičem tepla napojeno více smluvně definovaných odběratelů, rozdělí se souhrnná částka, stanovená podle údajů měřidla, na jednotlivé odběratele na základě dohody, sjednané v obchodní smlouvě o dodávce tepla a teplé užitkové vody.

Celkové náklady na dodávku teplé užitkové vody na dané lokalitě za zúčtovací období jsou součtem nákladů na spotřebovanou tepelnou energii pro ohřev užitkové vody a nákladů na vodu, spotřebovanou v systému teplé užitkové vody. Ostatní náklady související s ohřevem a dodávkou teplé užitkové vody se obvykle kalkulují v nákladech na tepelnou energii podle cenových předpisů. Náklady na dodávku tepla pro ohřev užitkové vody se stanoví jako součin ceny tepla v místě ohřevu a množství tepla, spotřebovaného pro ohřev užitkové vody. Množství tepelné energie se určí měřením stanoveným měřidlem podle metrologických předpisů. Náklady na vodu dodanou do systému teplé užitkové vody se stanoví jako součin ceny vody (tj. vodného a stočného) v místě měření dodávky vody a množství vody měřeného stanoveným měřidlem.

Konkrétní platební podmínky jsou částečně sjednány v rámci obchodní smlouvy, individuální ujednání bývají součástí přílohy smlouvy jako "Dohoda o ceně". Obvykle přicházejí v úvahu následující varianty:

• účtování dodávky tepla a teplé užitkové vody formou měsíční fakturace (obvykle se používá pro nebytové odběry),

• účtování dodávky tepla a teplé užitkové vody formou fakturace za sjednané období, například za několik měsíců,

• účtování dodávky tepla a teplé užitkové vody formou kombinace zálohových plateb a následného vyúčtování úhrady za sjednané období, zpravidla jednoho kalendářního roku,

• kombinace výše uvedených variant.

Cena za vodné, tedy za služby poskytované v oblasti veřejných vodovodů, bude činit v Praze v roce 2002 20,65 Kč/m³, cena za stočné, tedy služby kanalizace, bude 17,12 Kč za m³. Tím tedy domácnosti i ostatní spotřebitelé v Praze od 1. ledna 2002 zaplatí za vodné a stočné 37,77 za metr krychlový, což je o 7,6 % více než v roce 2001 (Tabulka 1).

V letech 1988-1990 byla cena tepla dotována státem, cena za 1 GJ byla stanovena ceníkem ve výši 21 Kčs/GJ. Vyhláška Ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky č. 186/1991 Sb., o hospodaření s teplem, řízení soustav centralizovaného zásobování teplem a o ochranných pásmech, přispěla výrazně ke změnám v oblasti racionalizace spotřeby a s ní souvisejících cen tepelné energie. Přes rozsáhlost a různorodost problematiky, vyjádřené v názvu vyhlášky, je její přínos spatřován zejména v jednotném stanovení pravidel vytápění, regulace a měření dodávky tepla a teplé vody. Provozovatel předávací stanice a provozovatel každého zdroje se samostatnou dodávkou tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody byl povinen instalovat měřidla spotřeby, tzv. fakturační měřidla (1). Vlastníci nebo správci obytných nebo jiných budov byli povinni zajistit měření odběru teplé užitkové vody u jednotlivých odběratelů. Měřidla tepla pro vytápění u jednotlivých odběratelů byla povinná tehdy, jestliže to soustava ústředního vytápění umožňovala a jednotlivé spotřebiče byly vybaveny regulačním zařízením. Odběrateli byli všichni uživatelé bytů a nebytových prostor v budově. Koncepční změna v přístupu ke kvantifikaci množství tepelné energie byla spatřována ve skutečnosti, že byl opuštěn dosavadní způsob určování množství dodaného tepla podle ukazatelů spotřeby tepla.

V letech 1991-1992 podle výměrů Federálního ministerstva financí a Ministerstva financí České republiky byla stanovena dvojí regulace cen tepla:

• Regulací cen tepla, jehož konečným spotřebitelem nebyla domácnost šlo o regulaci ceny jejím věcným usměrňováním, kdy dodavatel tepla je oprávněn promítnout do ceny tepla "ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží a přiměřený zisk" (podrobně dále);

• Regulace cen tepla pro domácnosti, byla prováděna formou vyhlášení maximální ceny (zdroje o výkonu přes 6 MW) nebo vyjmenováním nákladů, jež lze účtovat (zdroje do 6 MW), přičemž vlastníku domu, pokud není vlastníkem bytové družstvo, lze připočítat i ostatní náklady spojené s výrobou a dodávkou tepla, avšak bez zisku.

Zvýšením ceny na 89 Kčs/GJ na počátku cenové liberalizace (v roce 1991) započal růst cen tepelné energie, který je nyní vyjádřen cenovou úrovní v rozmezí 200 až 420 Kč/GJ. Pro domácnosti určil pro rok 2002 Energetický regulační úřad maximální cenu tepla ve výši 325 Kč za GJ, což je ve srovnání s cenovou úrovní roku 2001 nárůst o pět procent.

K další významné změně v tvorbě cen a použití státní dotace došlo k 1. lednu 1993, kdy byl změněn způsob regulace cen tepla pro vytápění a tepla pro ohřev teplé užitkové vody dodávané domácnostem, uživatelům bytu. Ten umožnil, aby vyplácení dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím finančních úřadů bylo přesunuto od výrobců k vlastníkům, držitelům nebo správcům vytápěných domovních objektů. Zvýšená cena a nejednotná metodika poskytování dotací vedla k soudním sporům, které jsou mnohdy dosud předmětem řízení s neblahými ekonomickými následky v důsledku nevyrovnaných finančních závazků.

Od 1.1. 1995 byly dotace na teplo upraveny ve smyslu vládního nařízení č. 251/1994 Sb., kterým se stanovily podmínky pro poskytování a vypořádání finanční dotace ze státního rozpočtu na tepelnou energii dodávanou k vytápění domovních objektů. Dotace byly poskytovány na teplo pro byty v těch zúčtovacích jednotkách, kde skutečná cena dodaného tepla systémem centrálního zásobování nebo tepla vyrobeného v blokové domovní kotelně byla vyšší než tzv. maximální cena tepla pro domácnost stanovená příslušným cenovým výměrem. Maximální cena byla v roce 1995 stanovena podle cenového výměru MF ČR č. 01/95 ve výši 350 Kč/GJ na vstupu do vytápěného objektu nebo 315 Kč/GJ v předávací stanici nebo 294 Kč/GJ na vstupu do domu při dodávkách z primárního rozvodu.

Věcně usměrňovanou cenu v kombinaci s maximální cenou (v letech 1993-1995) nahradila od roku 1996 věcně usměrňovaná cena s limitem přípustného meziročního nárůstu průměrné ceny pro domácnosti se stanovením maximální ceny (povolený nárůst se pohyboval v rozmezí 2,5 až 3,9 procenta).

Ceny tepelné energie dodávané pro všechny odběratele v roce 2002 se regulují nadále formou věcně usměrňovaných cen. Regulace cen dnes spočívá ve stanovení maximální ceny tepelné energie dodávané domácnostem pro vymezené období, kterou může vlastník objektu požadovat od uživatele bytu, a ve stanovení způsobu věcného usměrňování cen tepelné energie výrobců tepla a jeho distributorů (stanovením maximálního podílu, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů). Pro věcně usměrňované ceny tepelné energie pro příslušný rok regulačního období, určené v konečné spotřebě domácnostem, platí, že tyto ceny nesmí převýšit průměrnou věcně usměrňovanou cenu dodávky jednotkového množství tepelné energie pro domácnosti předchozího roku o více než eskalační faktor (2). Dotace pokrývá rozdíl mezi maximální cenou pro domácnost a věcně usměrňovanou cenou výrobku a distribuce. Limitní cena tepla pro domácnost by se měla ročně zvyšovat nejvýše o 10 procent. Diskutován byl návrh na zvýšení cen tepla snížením dotací o 39 procent nebo požadavek na zrušení regulace cen tepla nebo návrh na odstranění rozdílných cen pro bytový sektor a podnikatelskou sféru, což by znamenalo diferencovaně změnit ceny pro obyvatelstvo.

Stanovení ceny za dodávku tepelné energie domácnostem výrobcem se řídí regulačními pravidly vyhlášenými Energetickým regulačním úřadem. Jestliže pro smlouvy o dodávkách tepelné energie platí ceny, které jsou v rozporu s úředně stanovenými cenami nebo s věcným usměrňováním cen uplatněným po vzniku smluv, smluvní strany jsou povinny sjednat ceny odpovídající novým úředně stanoveným cenám nebo uplatňovanému způsobu věcného usměrňování cen tak, aby vstoupily v platnost nejpozději do tří měsíců od účinnosti rozhodnutí. Nedohodnou-li se smluvní strany na cenách odpovídajících novým úředně stanoveným cenám nebo uplatňovanému způsobu věcného usměrňování cen, mohou ve lhůtě 3 měsíců od smlouvy odstoupit.

Energetický regulační úřad (dále jen ERÚ) je energetickým zákonem zřízen od 1.1.2001 jako správní úřad pro výkon regulace v energetice. Sloučením některých cenových kompetencí Ministerstva financí ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR do jednoho rozhodovacího místa se sledoval cíl urychlit a zefektivnit schvalovací řízení při cenových úpravách. V působnosti ERÚ je podpora hospodářské soutěže a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetického odvětví, kde není možná konkurence, s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií. ERÚ rovněž převzal některé kompetence ministerstva financí a rozhoduje o regulaci cen podle zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, o cenách. ERÚ rozhoduje spory o uzavření smlouvy mezi jednotlivými držiteli licencí a jejich zákazníky, schvaluje pravidla provozování přenosové soustavy a distribučních soustav v elektroenergetice, stanovuje požadovanou kvalitu dodávek a služeb a pravidla pro organizování trhu s energiemi.

Souhrnně řečeno, ceny tepelné energie dodávané pro všechny odběratele se regulují formou věcně usměrňovaných cen (podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění). Usměrňování vývoje cen v návaznosti na věcné podmínky je jedním ze čtyř způsobů regulace cen podle zákona o cenách (vedle úředně stanovených cen, usměrňování cenových pohybů v čase a cenového moratoria). Pro věcně usměrňované ceny tepelné energie, určenou ke konečné spotřebě domácnostem, stanovené pro příslušný rok regulačního období, platí, že tyto ceny nesmí převýšit průměrnou věcně usměrňovanou cenu dodávky jednotkového množství, vypočtenou pro předchozí rok, o více než eskalační faktor. Na základě zmocnění podle § 17 odst. 6 písm. e) a odst. 10 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb. vydal ERÚ cenové rozhodnutí ze dne 27. listopadu 2001 k cenám tepelné energie pro rok 2002, publikovaném v Energetickém regulačním věstníku.

Problematika určování ceny tepelné energie je spojena s pojmy, které dále uvedeme pro případné zájemce o hlubší analýzu cenové problematiky.

Regulační období je období začínající 1. lednem 2002 a končící 31. prosincem 2004 (tzv. první regulační období) resp. začínající 1. lednem 2005 a končící 31. prosincem 2009 (tzv. druhé regulační období), ve kterém je uplatněn jednotný způsob tvorby cen dodávky tepelné energie pro všechny odběratele.

Eskalační faktor je částka v Kč/GJ stanovená prostřednictvím cenového rozhodnutí ERÚ s přihlédnutím k vývoji cen průmyslových výrobců. Stanoví se diferencovaně s ohledem na vývoj (zvýšení) nákladů na nákup paliva u výrobce tepelné energie, původ dodávky tepelné energie do vytápěného objektu (dálkové vytápění, domovní kotelna) a druh vlastnictví výměníkové (předávací) stanice. Hodnota eskalačního faktoru je součinem určité částky v Kč/GJ a indexu cen průmyslových výrobců podle publikovaných údajů ČSÚ, stanoveným jako podíl dvou po sobě následujících ročních klouzavých průměrů těchto cen za měsíc duben předchozího roku.

Faktor efektivity je Energetickým regulačním úřadem stanovená hodnota, o níž se upravuje eskalační faktor. Je nástrojem pomocí něhož se ovlivňuje výše nákladů jednotlivých činností držitelů licencí a to na základě srovnávací analýzy. Nabývá hodnot v rozmezí od –0,1 do 0,1.

Povolenými náklady pro výpočet věcně usměrňované ceny dodávky tepelné energie jsou náklady nezbytné k zajištění dané činnosti.

Věcně usměrňovaná cena dodávky tepelné energie, určené v konečné spotřebě domácnostem, dodávané ze systému centrálního zásobování teplem nebo z blokových a domovních kotelen, zahrnuje povolené náklady podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 439/2001 Sb.), přiměřený zisk a příslušnou daň podle zvláštního právního předpisu (vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky č. 580/1992 Sb. a vyhlášky č. 231/1997 Sb.) ve smyslu ustanovení vyhlášky č. 438/2001 Sb., kterou se stanoví obsah ekonomických údajů a postupy pro regulaci cen v energetice. Při určení výše přiměřeného zisku je součástí kalkulace ceny zdůvodnění výše prostředků na smluvně zajištěné investice z hlediska použití vlastních zdrojů (odpisy, zisk) a cizích zdrojů (např. úvěry). Tato cena nesmí převýšit průměrnou věcně usměrňovanou cenu dodávky jednotkového množství tepelné energie předchozího roku pro domácnosti o více než eskalační faktor.

Průměrná věcně usměrňovaná cena jednotkového množství předchozího roku i-1 je rovna součtu

• podílu nákladů výrobce tepelné energie na palivo v roce i-1 ke skutečnému objemu dodávek tepelné energie pro domácnosti v roce i-1 a

• podílu rozdílu tržeb a nákladů výrobce v tomto roce k (plánovanému) objemu dodávek tepelné energie pro domácnosti v následujícím i-tém (!) roce.

Postupy stanovení ceny za tepelnou energii k vytápění uvádí vyhláška č. 438/2001 Sb., kterou se stanoví obsah ekonomických údajů a postupy pro regulaci cen v energetice, a vyhláška č. 439/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vedení oddělené evidence tržeb, nákladů a výnosů pro účely regulace a pravidla pro rozdělení nákladů, tržeb a výnosů z vloženého kapitálu v energetice.

Kontrola cen v energetice je nyní svěřena Státní energetické inspekci (SEI). Nahrazuje dřívější povinnost finančních ředitelství. V zúčtovací jednotce SEI šetří pouze výši ceny tepelné energie na "patě" objektu. SEI nešetří již množství spotřebované tepelné energie uvnitř objektu ani není autoritou k posouzení jednotlivých výší nákladů, které byly stanoveny pro jednotlivé konečné spotřebitele; osobuje si právo hodnotit pouze principy tohoto rozdělení.

Dosavadní způsoby regulace ceny tepla nedokázaly zabránit různým cenovým úrovním, o čemž svědčí údaje z tabulky (Tabulka 2).

Základním východiskem pro změnu cen všech druhů energií je jejich vzájemná zastupitelnost ve spotřebě, a tedy nutnost provádět změny regulace pouze v odůvodněných relacích. Možnou deregulaci cen tepelné energie je nutno posuzovat z těchto aspektů:

1. Firmy v teplárenství mají ve svých podnikatelských regionech monopol, reprezentovaný šestnácti teplárenskými společnostmi, které zajišťují výrobu a dodávku tepla prostřednictvím padesáti tří místních teplárenských soustav. Přirozené monopoly stát ekonomicky ovlivňuje prostřednictvím regulačních orgánů. Nespokojenost s existujícím konceptem regulace cen tepelné energie ještě neznamená, že regulační rámec je potřebné zrušit. Návrh na zrušení regulace cen tepla by měl být doprovázen technicko-ekonomickým zdůvodněním proč dosavadní způsob stanovení věcně usměrňované ceny pomocí eskalačního faktoru nevyhovuje. Tabulkou doložený rozptyl cen tepelné energie nevypovídá o rigidní cenové úrovni, která by byla výsledkem administrativně prosazované regulace cen, ale svědčí spíše o opaku.

2. Předpokladem otevření trhu a liberalizace cen má být zvyšující se efektivnost a konkurence. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda je splněn předpoklad nastolení soutěžního prostředí pro teplárenské firmy tak, aby byla zabezpečena kontrola a prosazování veřejných zájmů spolu s ochranou spotřebitelů.

3. Úvahy o deregulaci cen tepla je třeba posuzovat v relaci k cenám ostatních energetických komodit, zejména vyhodnotit zkušenosti s otevřením trhu s elektrickou energií.

4. Privatizace energetických společností bývá vázána na smluvní podmínky, mezi něž patří různé limity cen na delší časová období (viz např. schválení převodu majetkového podílu ve firmě "Zásobování teplem Ostrava" z vlastnictví města Ostravy na soukromý subjekt Dalkia); zrušení regulace cen by se tak míjelo účinkem, když většina teplárenských společností byla privatizována se závazky k cenovým otázkám obdobným způsobem.

5. Vývoj v energetickém sektoru je nutno konfrontovat s dlouhodobě formulovanými záměry s vývojem ekonomiky a mírou dosažené stability chodu akciových společností v teplárenství. Řízení těchto společností by nemělo být v rozporu se zájmy státu na stabilním a spolehlivém zásobování tepelnou energií. Součástí tohoto porovnání by mělo být ujištění, zda cena tepelné energie na vstupu do výrobních nákladů zpracovatelských odvětví podporuje systémová opatření v ekonomice.

6. Z celkové spotřeby primárních energetických zdrojů v ČR přibližně jedna třetina slouží pro vytápění nebo ohřev užitkové vody. Ministerstvo pro místní rozvoj díky pověření daného mu energetickým zákonem a v návaznosti na občanský zákoník vyhlašuje pravidla pro rozúčtování nákladů na ústřední vytápění a poskytování teplé užitkové vody, která věcně souvisejí s plněním poskytovaným s pronájmem zhruba 1,1 mil. bytů a přidružených nebytových prostorů. Tím, že ministerstvo vyhláškou stanovilo způsob úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu a způsob jejich placení, převzalo v rámci státní bytové politiky nově odpovědnost za další významné služby, jejichž cena výrazně ovlivňuje náklady domácností spojené s bydlením.

7. Sociální politika státu vychází v oblasti bytové politiky z kvantifikací výdajů domácností. Proto kvantifikaci výdajů domácností v podmínkách zrušené regulace cen tepelné energie by bylo nutno provést s ohledem na celkový dopad do rodinných rozpočtů různých sociálních vrstev společnosti. Cenová charakteristika služeb s dopadem do celkových nákladů na bydlení obecně je důležitá zvláště k výši rodinných rozpočtů nemajetných a středních vrstev, které převážně obývají nájemní byty s centrálním systémem vytápění a dodávkou teplé užitkové vody. Do současnosti se takovou kvantifikací ministerstvo nezabývalo.

8. V koncepci bytové politiky schválené v roce 1999 vládou nebyl ještě dostatečně akcentován zájem společnosti na energetických úsporách v oblasti bydlení a zůstal tak nedoceněn význam "energeticky náročných" služeb pro energetickou bilanci. Nicméně následné aktivity ministerstva (vydání vyhlášky č. 372/2001 Sb. k energetickému zákonu č. 458/2000 Sb.) a povinnosti vyplývající ze státních programů úspor energií a využití druhotných a obnovitelných zdrojů vypovídají o rostoucím významu této problematiky v sektoru bydlení. Proto veškeré změny cen energií, zejména pak tepelné energie, bude ministerstvo posuzovat v kontextu těchto aspektů.

9. Otevření trhu s tepelnou energií musí být podmíněno možností regulace spotřeby tak jak to ukládá směrnice Evropské unie č. 93/76/EEC. Podle energetického zákona bude v ČR tento stav nastolen až k 1.1.2005, kdy vstoupí v platnost povinnost vnitřní regulace v systémech centrálního zásobování teplem. Očekávaný pohyb cen musí být podpořen možnostmi úspor tepelné energie u konečného spotřebitele. Za splnění předpokladu regulace spotřeby by možná vyšší cena ještě neznamenala "drahé teplo".

10. Výstavba a modernizace bytového fondu realizovaná z veřejných prostředků není dosud důsledně podporována s ohledem na kritéria tepelně technických vlastností bytů a obytných domů. Vzhledem k nízkému podílu nové výstavby a modernizací v celkovém objemu bytového fondu však ani uplatnění přísnějších parametrů na míru energetické náročnosti na vytápění a ohřev teplé užitkové vody v nové výstavbě a při rekonstrukcích významně neovlivní celkovou výši spotřeby tepelné energie v bydlení.

11. Kombinovaná výroba tepla a elektřiny je perspektivní směr. Nahradí v převážné míře monovýrobu tepla ve výtopnách, která bude uplatňována pouze tam, kde kogenerace je neefektivní nebo tam, kde nedojde k decentralizaci výtopenského zdroje do domovních nebo bytových zdrojů tepla. Dělení nákladů na výrobu elektřiny a tepla z kombinované výroby elektřiny a tepla má smysl pouze z důvodu sledování ceny tepla, aby do ní nebyly přelévány náklady na výrobu elektřiny. Cena tepelné energie nemůže být z kombinované výroby dražší než ta, která by v místě byla dodávaná z jiného zdroje. V konkurenci nemůže dlouhodobě obstát cena tepelné energie vyšší než je správně (ze všech nákladů) kalkulována cena tepla z individuálního a místního spalování plynu.

12. Na druhé straně kombinovaná výroba tepla a elektřiny zatěžuje životní prostředí přibližně o 1/3 méně než oddělená výroba daných komodit. Je tudíž spravedlivé, aby ta část nákladů, která je ekvivalentní snížení nepřímých dopadů na životní prostředí nebyla kalkulována do ceny elektřiny pro konečné spotřebitele. K tomuto účelu mohou být poskytovány dotace ze státního rozpočtu v rámci Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů.

1. Za fakturační měřidlo se považuje takové měřidlo, které měří tepelnou energii přecházející ze zařízení dodavatele do zařízení odběratele.

2. Eskalační faktor pro rok 2002 pro dodávky tepelné energie na vstupu do vytápěného objektu, se stanoví ve výši do 16,- Kč/GJ je-li výměníková (předávací) stanice ve vlastnictví dodavatele tepelné energie;do 15,- Kč/GJ je-li výměníková (předávací) stanice ve vlastnictví odběratele tepelné energie; do 10,- Kč/GJ pro dodávky tepelné energie z domovních kotelen.

Tabulka 1: Ceny vodného a stočného ve vybraných regionech ČR

Zdroj: Bytová výstavba a bydlení - ceny, náklady, nájemné, STÚ-E, a.s., Praha 2001, 141 s.

Tabulla 2: Ceny tepelné energie (bez DPH) pro byty v krajských a statutárních městech ČR v r. 2002

Město	Teplárenská společnost	Cena v Kč/GJ na konci primáru	Cena v Kč/GJ pro konečného odběratele
Praha	Pražská teplárenská,a.s.	284,80	337,90
	Praž.tepl., a.s.-Mělník	231,60	304,40
Brno	Tepl. Brno, TEZA	312,45	410,14
Ostrava	Dalkia, ZT Ostrava	201,30	266,67
Plzeň	Plzeň. tepl., Plzeň DT	176,10	253,00
Olomouc	Dalkia, Oltherm	201,30	314,28
Liberec		397,15	413,33
České Budějovice	Teplárna ČB	214,70	304,90
Hradec Králové	Elektrárny Opatovice	142,70	202,50
Ústí nad Labem	Tepl. Ústí n.L., TH Ústí n.L.	243,90	309,81
Pardubice	El. Opatovice, TEHOP	142,70	202,50
Karlovy Vary	Karlovarská teplárenská	250,00	308,00
Jihlava	Jihlavské kotelny		317,70
Zlín	Moravské teplárny, TH Zlín	215,90	315,70
Havířov	Havířovská teplárenská		307,00
Opava			379,10

Zdroj: Teplárenské sdružení ČR, Pardubice, květen 2002