JUDr. Ladislav Jouza,
odborník na pracovní právo

Pracovní smlouvy úředníků samosprávných celků

Práva a nároky v pracovněprávních vztazích zaměstnanců obcí, krajů a dalších územních samosprávných celků (dále jen “samosprávný celek”) jsou od 1. ledna 2003 upraveny zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.

Zákon se vztahuje na zaměstnance všech krajů, obcí i hlavního města Prahy, pokud jsou v úřadech územních samosprávných celků zařazeni jako úředníci (dále jen “úředníci”). Úřadem se pro účely zákona rozumí obecní úřad, městský úřad, magistrát statutárního města a magistrát územně členěného statutárního města, úřad městského obvodu nebo úřad městské části územně členěného statutárního města, krajský úřad, Magistrát hlavního města Prahy a úřad městské části hlavního města Prahy.

Zákon se nevztahuje na členy zastupitelstev, členy komisí, pokud nejsou zaměstnanci územních celků, zaměstnance zařazené v organizačních složkách zřízených samosprávnými celky a na zaměstnance vykonávající obslužné činnosti, jako jsou práce pomocné, servisní a manuální (například řidiči, telefonistky, obsluha podatelny apod.).

Vedle uvedeného zákona pracovněprávní vztahy úředníků upravují další pracovněprávní předpisy, zejména zákoník práce.

Úředníky se pro účely ovaného zákona rozumí zaměstnanci, kteří se podílejí v uvedených územních orgánech na výkonu správních činností, tedy plní úkoly v samostatné nebo přenesené působnosti územního samosprávného celku podle zvláštních právních předpisů. Správní činností je zejména správní rozhodování, správní kontrola, dozor nebo dohled, příprava návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti správních úřadů, příprava návrhů koncepcí a programů, vytváření a vedení informačních systémů ve veřejné správě, statistika, správa rozpočtu územního samosprávného celku, krizové řízení a plánování, ochrana utajovaných skutečností, zabezpečování obrany státu, poskytování darů a dotací, poskytování informací podle zvláštního právního předpisu, další činnosti vyplývající ze zvláštních zákonů a příprava a vypracování věcných podkladů k ostatním správním činnostem. K výkonu správních činností zařazuje zaměstnance, na základě definice správních činností a v souladu s druhem práce uvedeným v pracovní smlouvě, vedoucí úřadu. Samosprávný celek může zavést vnitřním předpisem systemizaci pracovních míst, na kterých budou vykonávány správní činnosti.

Ostatní zaměstnanci samosprávných celků, kteří nevykonávají v územních celcích správní činnosti (například práce obslužné, servisní apod.), se řídí v pracovněprávních otázkách pouze zákoníkem práce. Znamená to, že od 1. ledna 2003 jsou v samosprávných celcích dvě kategorie zaměstnanců s odlišnými právy a povinnostmi v pracovněprávních vztazích: úředníci a “ostatní” zaměstnanci.

Pracovní poměr úředníka vzniká na základě pracovní smlouvy, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky a předpoklady, jako je například provedení veřejné výzvy a výběrového řízení. Nejdůležitější práva a povinnosti v pracovním poměru by samosprávný celek i úředník měli uvést v pracovní smlouvě, v níž je nutné specifikovat:

• druh práce (funkcí), na kterou je úředník přijímán,
• místo výkonu práce (obec, pracoviště nebo jinak určené místo),
• den nástupu do práce. Tímto dnem vzniká pracovní poměr.

Neobsahuje-li pracovní smlouva některou z podstatných náležitostí, je neplatná.

Den nástupu do práce má význam pro vznik pracovního poměru. Může být označen v pracovní smlouvě nejen kalendářním dnem, ale jakýmkoli způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, o který den se jedná.

Podle § 33 zákoníku práce se za den vzniku pracovního poměru považuje den, který byl účastníky, tj. samosprávným celkem a úředníkem, sjednán jako den nástupu do práce. Od tohoto dne jsou oba účastníci povinni plnit všechny povinnosti vyplývající z pracovního poměru a mohou uplatňovat příslušná práva.

Znamená to, že pracovní poměr může vzniknout i v době pracovní neschopnosti. Jestliže však úředník ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí samosprávný celek o této překážce, může samosprávný celek (zaměstnavatel) od pracovní smlouvy odstoupit. Jestliže například úředník má sjednanou pracovní smlouvu s datem nástupu do zaměstnání 3. března 2003 a od 28. února 2003 bude v pracovní neschopnosti, pracovní poměr tento den vznikl, protože v nástupu do zaměstnání bránila úředníkovi důležitá překážka. Samosprávný celek nemá možnost od pracovní smlouvy odstoupit. Pokud by však úředník svého budoucího zaměstnavatele (samosprávný celek) o překážce neuvědomil, může samosprávný celek od pracovní smlouvy odstoupit.

Druh práce může být sjednán v užším nebo širším slova smyslu (například referent stavebního odboru, odborný pracovník v odboru životního prostředí, zaměstnanec přestupkové agendy, účetní, ekonom, matrikářka). Příliš úzké vymezení druhu práce může dělat potíže zaměstnavateli, zejména při změně činnosti. Příliš široké vymezení je zase nevýhodné pro úředníka, neboť umožňuje jeho převádění na práce, někdy i s platovým rozdílem. Je proto třeba hledat takové určení, které vyhovuje jak podmínkám veřejné správy v příslušném regionu, tak oprávněnému zájmu úředníka.

Místo výkonu práce by mělo být v pracovní smlouvě sjednáváno přesně, ale někdy to není možné. V pracovní smlouvě je možné dohodnout více než jedno místo výkonu práce. Z hlediska nároku na náhradu při pracovních cestách je nutné za pravidelné pracoviště považovat vždy jen jedno místo výkonu práce. Někdy může být místo výkonu práce sjednáno široce, například kraj Vysočina, území obce nebo městské části a to v případě, vyžaduje-li to charakter práce nebo pracoviště (výkon různých šetření, průzkumů, zjišťování podkladů apod.).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 9/2003.