Evropské instituce

Evropská ústava

• Úloha národních parlamentů
  • Závěrečná zpráva pracovní skupiny Konventu - CONV 354/02

Závěrečná zpráva pracovní skupiny Konventu pro otázky zapojení parlamentů členských států do ústavního rámce Evropské unie se týká tří hlavních problémů:

• posílení kontrolní funkce národních parlamentů vůči vládním aktivitám na úrovni Evropské unie,

• využití nových možností, jež jsou spojovány s uplatněním principu subsidiarity,

• vytvoření sítě, propojující v otázkách evropského významu národní parlamenty s Evropským parlamentem.

Nová ústavní smlouva by měla podle této zprávy zakotvit princip spolupráce národních parlamentů a Evropského parlamentu v evropských záležitostech. Meziparlamentní struktura označovaná zkratkou COSAC (Conférence des organes spécialisés dans les affaires communautaires) by měla být v blízké budoucnosti využita zejména k tomu, aby bylo možné institucionalizovat formy účinné komunikace mezi parlamenty, jejich jednotlivými orgány a členy a aby byly používány vhodné nástroje pro vytvoření sítě meziparlamentních kontaktů.

Kontrolu, kterou vykonávají parlamenty vůči exekutivě na národní úrovni, je možné ve spolupráci s Evropským parlamentem uplatnit i ve vztahu k Radě a Komisi EU. To zároveň může přispět i k tomu, aby o procesu tvorby a uplatňování politiky EU byly lépe informovány národní parlamenty, a tím i veřejnost v členských státech.

Zvláštní význam má přitom zapojení národních parlamentů do procesu přípravy legislativních aktů, což se doposud - přes zdůrazňování subsidiarity jako vůdčího principu evropského ústavního práva - nedařilo v dostatečné míře. Návrhy legislativních opatření, s nimiž přichází Evropská komise, by napříště měly být adresovány rovněž národním parlamentům. Ty by měly mít možnost požádat navrhovatele o objasnění nejasných či kontroverzních ustanovení a v případě vážných pochybností o ústavnosti předložených návrhů požádat o stanovisko k této otázce Evropský soudní dvůr, jenž by měl lépe plnit svou úlohu v předběžné kontrole abstraktních právních aktů.

Námitky, že navrhovaná změna dále zkomplikuje legislativní proces v rámci Evropské unie, nemusí mít velkou váhu. Koneckonců i za současné situace se nesouhlas vlád členských států s některými legislativními opatřeními opírá především o argument, že lze předpokládat negativní reakci národního parlamentu, či dokonce jen o tvrzení, že podpora národního parlamentu není dostatečně zřetelná. Proč tedy nedat národním parlamentům změnou legislativně-procesních pravidel příležitost vyjadřovat své stanovisko v přímém styku s orgány EU? Takovéto řešení by navíc posílilo možnost využít znalosti veřejného mínění zprostředkovaného komunikací v meziparlamentní síti, což by mělo svým způsobem přispět i k odstranění demokratického deficitu v procesu tvorby evropských předpisů.

Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy