s PhDr. Vladimírem Špidlou
předsedou vlády České republiky

Na konci volebního období bude jasně vymezeno partnerství mezi státem a samosprávou.

Až s odstupem několika let, patrně až na konci tohoto volebního období, se pozná, jakou velkou věc jsme učinili za vlády Miloše Zemana, když jsme činnost krajských samospráv zahájili. Byla to velká změna a je doprovázena problémy, s nimiž se prostě musí počítat a které budou časem překonány, přičemž základní linie je jasná. Je zřejmé, že krajské samosprávy nejsou konkurentem centrální vlády, na druhé straně samozřejmě činnost ústřední vlády ovlivňují. Pevně doufám, že si kraje postupně vytvoří svoji vlastní autoritu a představu svého rozvoje, tím se právě stávají pro vládu vítaným partnerem. Ze zkušeností vyplývá, že demokratický dialog a decentralizace, jsou-li obsluhovány s dobou vůlí, bývají skoro vždy přínosem.

Výjezdní zasedání, která se konala v loňském roce, hodnotím kladně. Jejich záměr byl hlubší, než jak nám bylo předhazováno v předvolebním období, chceme v nich systematicky pokračovat a další taková zasedání se připravují již na letošní únor. Proběhnou nejdříve v Jihočeském a Severočeském kraji, začneme s nimi tedy v oblastech nejvíce postižených loňskými povodněmi.

Staří Řekové ve své mytologii popisují, jak Pallas Athéna vyskočila z Diovy hlavy v plné zbroji, od prvního okamžiku byla dokonalá a nemusela se měnit. To není lidská situace, lidské rozumy a lidské hlavy nemají takovou schopnost jako hlava Diova. Nikdy není možné tak gigantickou věc jako je reforma provést ihned komplexně tak, aby každý modul se všemi detaily byl ve vteřině zasazen přesně na své optimální místo. Vidím to jako důvod, abychom se této věci věnovali s velkou intenzitou. “Nehotovost” reformy veřejných financí není ničím vedlejším, ale není ani ničím tak zásadním, co by reformu jako princip zpochybnilo ve své podstatě.

Když sledujete vývoj, jehož základní strategii jsem převzal od předchozí vlády, tak zjistíte, že na začátku byla pro samosprávu pouze státní dotace a později se v koncepci dospělo k rozpočtovému určení daní. Vláda bude hledat v několika krocích rozumnou rovnováhu mezi daňovým federalismem a přerozdělováním.

Taková otázka je na místě. Zásadní změna znamená riziko a je třeba čelit mu nějakým systematickým způsobem. Koneckonců již nyní je možné registrovat výrazné rozdíly. Průměrná mzda v Praze je kolem 19 tisíc korun a průměrná mzda v okresu Jeseník nedosahuje ani deseti tisíc korun. Máme tedy padesátiprocentní rozdíl v jedné z nejdůležitějších kategorií. Naopak Jihlavsko, které bylo vždy mzdově velmi chabé, postoupilo ve mzdové statistice asi o třicet míst nahoru, zatímco jiné okresy se propadly. Podstatné regionální rozdíly existovaly i v době totality a myslím, že právě demokratický systém, založený také na krajské samosprávě, která má svoji zkušenost a vůli, vytvoří přesnější představu kde existují rizika a jak na ně budeme moci reagovat. Řešení se skrývá právě v rovnováze mezi daňovým federalismem a centrálním přerozdělováním. Musíme ji hledat citlivě. Kraje se budou vyvíjet rozdílně, vždy budou rozděleny na bohatší a chudší, ale jde o to, aby rozdíl mezi nimi nebyl přehnaný a aby některý region “nevypadl” z řady a nedostal se tím do kritické situace.

Jsem přesvědčen, a to hluboce, že až se nám podaří zvládnout restrukturalizaci ocelářství a některé infrastrukturní věci ve vztahu k Moravskoslezskému kraji, tak se tento region vrátí do pozice nejzdatnějších a ekonomicky nejsilnějších krajů. Ale bude to trvat pár let a po tu dobu má právo na centrální zdroje. Potom se do situace nejslabšího může dostat jiný kraj a bude na místě, aby byl také podpořen. Jde o to umět vývojové trendy vypozorovat, pojmenovat a reagovat na ně.

Občan má pochopitelně právo na stejnou úroveň výkonu správy na celém území republiky, což řeší státní příspěvek určený pro konkrétní úřady. Určitá úroveň veřejných služeb je garantována Ústavou a tudíž ji veřejná moc musí zajistit.

Tento problém s Bruselem přímo nesouvisí. Je jasné, že v roce 1989 nastal přelom režimu a mladí, kteří nastupují do života, mají neskutečně lepší pozici než ti občané, kteří prožili většinu svého života v době totality. Tento fakt je dán naším vnitřním vývojem a nikoli vstupem do Evropské unie. Je pravda, že lidé, kteří jsou mladší než naše generace, znají lépe jazyky a rozumějí dobře systému, v němž se pohybují, takže rozdíl mezi lidmi objektivně nastal. Ale je povinností každého dobrého manažera sestavit svůj tým tak, aby byl jako celek přínosem. Můžete mít lidi, kteří na jedné straně disponují lepší kvalifikací, ale na druhé straně člověk, který poctivě vykonával nějakou úřední agendu, má zase zkušenosti, které mladí lidé nemohli získat. Musíte mít za sebou pár konfliktů, něco prohrát, něco vyhrát, abyste se mohl v celkovém sociálním kontextu dobře a poctivě pohybovat. Nevidím riziko ostrého generačního předělu, ale je jasné, že tento předěl existuje a dá se zvládnout normální manažerskou činností.

To, že člověk nějakou činnost nemůže zvládnout, naprosto neznamená, že by byl nekvalifikovaný nebo že by jeho schopnosti byly nedostatečné. Je to vždycky třeba posuzovat v kombinaci se sociálním kontextem. Když se zrovna musíte starat o děti, které mají potíže ve škole, tak se musíte rozhodnout, zda dáte přednost kariéře nebo svým potomkům. Závaží, která má člověk někdy na sobě, jsou různá. A povinností dobrého šéfa nebo šéfové je zacházet s lidmi tak, aby se jim poskytla možnost rozvoje - samozřejmě za předpokladu, že odvedou svůj díl práce.

Je jasné, že se budou muset ministerstva změnit na koncepční orgány a že se bude muset změnit jejich kvalifikační struktura, ale to neznamená, že ti lidé, kteří se jakoby nehodí, budou škrtnuti. Nikoli. Budou využiti tam, kde jejich zkušenost a kvalifikace má cenu.

Efektivní a dobrá veřejná správa je jedním ze zdrojů národního bohatství. Země, které jsou špatně spravované, jsou chudé. Nahlížet na člověka, který působí ve veřejné správě, jako na pasivní jednotku, které jenom spotřebovává daně, je prostě hloupost a zásadní nepochopení věci. Když jste na katastrálním úřadu, vykonáváte svoji práci dobře a vaše rozhodnutí jsou bezrozporná, tak jste podnikateli ušetřil třeba čtyři měsíce času. Jak známo čas jsou peníze a vaše hodnota je v tomto okamžiku hodnota milionu. Člověk, který umí dobře navrhnout nějakou strategii, aby mohl zvolený politik dobře vybrat mezi přesně stanovenými variantami, může mít na úrovni nejvyšší správy i hodnotu miliard. Pokud tyto základní věci některý politik nepochopí, s největší pravděpodobností nebude příště zvolen.

Když běžíte dlouhou trať, máte natrénováno a jste sebejistý, tak poznáte, že běh je přece jenom o něco horší, než jste si původně myslel, ale nakonec cíle dosáhnete. Pro toto volební období vidím jako hlavní úkol, abychom ty změny, o nichž bylo rozhodnuto a které jsou obsaženy v Programovém vyhlášení vlády, naplnili a abychom se naučili složitý státní organismus obsluhovat ještě efektivněji. Jsem přesvědčen, že ke konci volebního období už bude naprosto jasně vymezeno partnerství mezi vládou a kraji či obecně mezi státem a samosprávou a že nalezneme některá řešení, která dlouhodobě hledáme. Zejména hledám systém jak promýšlet a politicky správně a rozumně rozdělovat centrální dotace, jak rozhodovat na základě systému a dialogu o rovnováze mezi jednotlivými kraji. Tento složitý úkol myslím dokážeme zvládnout. Centrální správa bude mnohem více orientována na evropské záležitosti, protože je naprosto zřejmé, že kontakt s Evropou, využívání strukturálních fondů a naopak poskytování podpory tomu, kdo ji potřebuje, budou mít významnější podíl než doposud.

Vladimír Heger

PhDr. Vladimír Špidla (1951) vystudoval obor historie a prehistorie na FF UK v Praze, působil v dělnických profesích a jako archeolog. V roce 1990 místopředseda ONV v Jindřichově Hradci, 1991-1996 ředitel Úřadu práce v Jindřichově Hradci, od roku 1996 poslanec PS PČR, 1998 ministr práce a sociálních věcí, 2002 předseda vlády ČR.