Ing. Daniel Trnka,
Úřad vlády ČR

Příprava Bílé knihy – konzultace

Občanská společnost

Mezi konzultovanými zástupci občanské společnosti byly především zájmové svazy zaměstnanců a zaměstnavatelů a dále organizace, asociace a federace asociací soustřeďující se na různé oblasti veřejného zájmu, jako jsou sociální oblasti, ochrana životního prostředí, lidská práva, spotřebitelé, apod.

Jejich požadavky nejčastěji směřovaly k jasnému vytyčení pravidel, kdy mají konzultace s veřejností předcházet rozhodnutím, vymezení kdo má být konzultován v jakých otázkách, tedy směrem k většímu množství pevně daných postupů, větší transparentnosti, předvídatelnosti, rovnosti přístupu.

Upozorňovaly rovněž na fakt, že probíhá příliš mnoho konzultací a jsou příliš roztříštěné (“konzultační únava”). Možnosti organizací občanské společnosti jsou omezené a takto dochází k mrhání silami, roztříštění aktivit do několika center komunikace. Jednotlivé instituce si často samy vytvářejí poradní orgány sloužící pouze jim, přitom by mohlo jít o průřezové, vícesektorové poradní orgány.

Organizace občanské společnosti mají jen malou zpětnou vazbu. Instituce většinou nemusí zdůvodňovat, proč ty které připomínky byly nebo nebyly zohledněny v konečném rozhodování.

Diskusní fóra často pořádaly samy tyto organizace (např. ECAS – Evropská služba občanské akce, Platforma nevládních organizací, Konfrontace, atd.). Zdůrazňovaly na nich, že instituce nemají monopol na veřejný život. Jim bylo na oplátku připomínáno, že nezastupují veřejnost jako celek a jejich reprezentativnost je diskutabilní.

Požadavky na uznání některých organizací, které jsou již teď nejvíce zapojeny do konzultací s Komisí šly dokonce tak daleko, že požadovaly jakýsi zvláštní “statut účastníka” v rozhodovacím procesu v rámci Unie, zvláštní paragraf v Evropské dohodě či alespoň zvláštní směrnici.