Vladimír Lutterer, Praha

Praha: Za dvanáct, nebo za čtyřicet osm?

Taková je radostná zpráva ze zasedání rady zastupitelstva hlavního města Prahy, určená cestující veřejnosti. “Rada dlouho debatovala nad navýšením rozpočtu MHD o částku téměř půl miliardy korun. Praha si (zatím) své ceny drží, a to i přesto, že leckde jinde se v přepočtu na čas a kilometry jezdí už dráž. Ale čím je to umožněno? Ke každé koruně, kterou vy dáte na jízdné, město doplní tři další…” píše se v obecním časopise Listy, který vydává hlavní město Praha.

Pokud takové útěšné zprávy čte občan bez zamyšlení, musí mít příjemný pocit, že si dobře vybral a zvolil dobromyslné a lidu přející zastupitele, řídící s rozvahou největší pražskou firmu se skoro dvanácti a půl tisícem zaměstnanců. Dopravní podnik hlavního města Prahy a.s. je klasická obecní firma, jejímž jediným vlastníkem je obec hlavní město Praha. Jejími akcionáři jsou všichni občané města. A jsou to také oni, kdo ke každé koruně, vydané za účelem zakoupení jízdenky MHD, přidají cestujícímu tři koruny…

V rámci solidarity řidičů osobních automobilů s cestujícími MHD přihodí své tři koruny i uživatelé individuální dopravy po městě. Jen tak lze totiž zajistit hladký tok miliard na účet Dopravního podniku.

Dopravní podnik hl. m. Prahy a.s. řízený zastupiteli hlavního města, střídajícími se v rytmu čtyřletého volebního období, je tak automaticky vystaven nebezpečí nekompetence, která ani nemůže mít zájem změnit charakter firmy. V čele firmy sedí komunální politici, jimž jejich postavení zaručuje i nezanedbatelný finanční prospěch. Změny ve způsobu provozování MHD by pro ně znamenaly jen osobní ztráty.

V poslední výroční zprávě (2001) lze mimo jiné nalézt následující položky:

tržby z jízdného 2 621 749,0 tis. Kč

neinvestiční dotace 6 916 186,0 tis. Kč

investiční dotace 4 495 127,6 tis. Kč

ze státního rozpočtu ještě 934 500,0 tis. Kč

Občané akcionáři jen v roce 2001 vložili do této obecní firmy jedenáct miliard, čtyři sta jedenáct milionů a tři sta třináct tisíc korun. Přespolní, kteří se občas také rádi svezou, přidali nějakých devět set třicet čtyři milionů.

“Skutečná cena jízdenky je opravdu překvapující” píší v březnovém vydání obecního časopisu. Překvapující je spíše skutečnost, že naši politici, komunální nevyjímaje, neskrývající nepřekonatelný odpor k daňovému zatěžování obyvatelstva, brojící proti schodku veřejných rozpočtů, stejně jako proti bruselskému socialismu, provozují od roku 1991 obecní podnik jakoby vystřižený z časů státní plánovací komise a nesoucí všechny znaky éry reálného socialismu.

Zajímavý pohled na to, jak vidí MHD politické kluby zastupitelstva hlavního města, přináší obecní časopis Listy: ODS vidí problém spíše ve stavu vozovek a v tom, komu patří vozovky pod komunikacemi. ČSSD podpoří rozvoj oddělených tramvajových pásů a pruhů pro autobusy. Evropští demokraté zdůrazňují, že by dopravní podnik měl vsadit na vnitřní úspory a zvýšení produktivity. Sdružení nezávislých rozhodně podporuje MHD. Komunisté by dávali přednost tomu, aby mladší pustili sednout starší a nemocné.

Nedá se tedy říci, že by naše zastupitele nic nenapadalo. Bohužel to, co se týká způsobu provozování MHD, je jen zárukou pokračování v trvale neudržitelném stavu a éry socialistického způsobu provozování komunálního podniku. Dopravní podnik hlavního města od roku 1949 prochází různými fázemi pohledu na věc. Rok po Vítězném únoru byl nazýván komunálním, v roce 1971 získal zkratku (VHJ), v roce 1977 se stal koncernem a ještě v červnu 1989 mu pozměnili zakončení na kombinát, s.p. Našim zastupitelům už nebyl ponechán žádný prostor pro inovace. Od 1.4. 1991 mu dali přemalovat firmu na a.s.

Protože se obecně a správně oceňuje význam MHD pro udržení zdraví a života obyvatel města, má se i za to, že je třeba udržovat tuto obecní firmu za jakoukoliv cenu. Není to snad i v životním zájmu daňových poplatníků? Neočekávejme proto po povodni žádný velký třesk. V životním zájmu politických stran je možnost stimulovat své straníky lákavou možností členství v představenstvech a dozorčích radách.

Můžeme si na to stěžovat? Nekupujeme si snad s chutí jízdenku za dvanáct, která ve skutečnosti stojí čtyřicet osm? Vadí nám snad, že nám na to přispívají i lidé na invalidních vozících, nebo ti, co se do vozů MHD štítí vstoupit? Nám občanům, patřícím do kategorie tzv. cestující veřejnosti, nezbývá čas a chuť, našim zastupitelům tzv. politická vůle ke změnám. Nám dnes stačí, že už to zase jezdí a že naši zastupitelé umí změkčit dopad nákladů na výši jízdného. Komu z nás záleží na tom, kdo nám přispívá na jízdenky v MHD? Nezabýváme se těžkomyslnými úvahami, kdo to nakonec bude platit. Proč bychom nemohli i dnes využít výdobytků z časů reálného socialismu? Viditelně to nevadí ani našim nejpravicovějším politikům.