Vladimír Lutterer, Praha

MHD Praha-Paříž… a zpět
Žádné stopy sešlosti!

Tak jako jiné národy pronásledují různé metly lidstva, my trpíme mimo jiné chronickým schodkem veřejných rozpočtů. Jen díky katastrofám, nebo tu a tam stávkou hrozícím řidičům MHD, máme příležitost zamyslet se nad fungováním MHD v Praze. Zatopené metro. Miliardové škody. Vina primátora, Metrostavu, sovětských odborníků? To jsou otázky, na které stále nikdo nedává odpověď. Přesto, že to patří do kapitoly veřejného rozpočtu…

Pražská hromadná doprava má své kořeny ve městě nad Seinou, kam často jezdívali pražští radní a vraceli se s touhou postavit na Petříně malou Eiffelovku, ale i vybudovat veřejnou dopravu obdobnou té, již vídali fungovat v Paříži. Tak se stala pařížská MHD od konce devatenáctého století až do poloviny století dvacátého vzorem dopravě pražské. To všechno ovšem rychle skončilo v roce 1948, v době, kdy se v budově pražských Elektrických podniků, ve vozovnách a dílnách ujímaly vlády akční výbory, pátrající tam po třídních nepřátelích. Tehdy, v pohnutých letech pro Evropu a svět, vznikl v Paříži nový dopravní podnik veřejné služby, dodnes fungující pod zkratkou RATP.

Radikální rozchod se západním způsobem myšlení dodnes zatěžuje české veřejné rozpočty a těžko asi dojde k obratu. Od roku 1948 byl pro nás rozhodující nový zdroj surovin, energií a myšlení, oznamující příchod zlatého věku, kdy se každému dostane všeho, dle jeho potřeb. Tehdy obec pražská přišla o holešovickou elektrárnu, dodávající domácnostem, průmyslu i elektrickým drahám základní energii, protože nový, společenský řád vyznával jiné hodnoty, než ekonomii a logiku západního světa. Časy, kdy se z Čech odcházelo na zkušenou, zdálo se, definitivně minuly. Rok 1948 byl v Československu rokem konce demokratické správy věcí veřejných a ve Francii rokem vzniku zákona o veřejné dopravě. My řešíme otázky nových pořádků na celé planetě, oni se hádají o způsob provozování MHD a o to, kdo bude co platit! Každý prosťáček mohl vidět nadřazenost naší filozofie. Výsledkem sporů bylo odmítnutí provozovat v Paříži veřejnou dopravu jako podnik obecních služeb.

Místo tohoto řešení byl založen veřejný podnik průmyslového a obchodního charakteru s cílem podnikání ve veřejné dopravě. Francouzský stát se stal významným akcionářem této nově založené firmy a měl (a má) podíl na její obchodní politice v oblasti samofinancování a investic. Samosprávy města a obcí regionu určují dopravní politiku firmy, dbají na její dodržování a rozhodují o výši jízdného. Za tímto účelem samosprávy uzavírají s firmou smlouvy, jejichž poslední novelizace proběhla v roce 2001. Starosta Paříže ani nemusí vyjednávat se stávkujícími zaměstnanci RATP, natož aby nesl odpovědnost za hospodaření firmy. Zastupitelé občanů ví, že od šedesátých let, kdy se začal zvyšovat počet automobilů v pařížských domácnostech, se trvale zhoršuje průjezdnost města. To navzdory obrovským investicím do silniční infrastruktury. Tato skutečnost dnes rozhodujícím způsobem ovlivňuje postoje samospráv v podpoře rozvoje městské a příměstské veřejné dopravy. Ke kolapsu povrchové dopravy stačí, aby se část uživatelů MHD rozhodla jezdit do zaměstnání autem. Změnit pařížské bulváry na místa, kde nemovitosti ztrácejí cenu, obchody krachují a obyvatelé se stěhují jinam – takový osud nikdo městu nepřeje.

Jak si vede firma padesát tři let po svém založení? Žádné stopy stařecké sešlosti! RATP je firma, která si vydobyla všeobecné uznání stavitele města a kultury veřejné dopravy v něm. RATP nabízí obyvatelům i četným návštěvníkům obrovskou síť dopravní služby spojující centrum, předměstí i vzdálené obce regionu Ile-de-France. Nějak tu neznají tu naši českou, jak nám ji loni hezky zazpívali zastupitelé z Plzně: zrušte samosprávu a my vám za to zavedeme do obce městský autobus… RATP zaměstnává 24 850 lidí v přímých službách cestujícím (14 100 řidičů, 5 350 lidí ve službách cestujícím, 5 400 zaměstnanců údržby a bezpečnosti provozu) a 80 týmů bezpečnostní služby RATP, pohybujících se ve dne i v noci na všech tratích MHD. Ti spolu s hlídkami policie čelí pokusům o necivilní a společensky nebezpečné chování v prostorách a vozech veřejné dopravy.

Trvale roste počet cestujících RATP: například v roce 2000 2,63 miliard jízd. Rostou služby a jejich kvalita. Obnovují se tramvajové tratě, které ve třicátých letech podlehly tlaku majitelů osobních automobilů, žádajících, aby ulice patřily jenom jim. V roce 2003 se autopark 4 000 autobusů vybaví podle normy euro 3, zabraňující znečistění ovzduší. Odborové organizace podepsaly protokol s vedením firmy o vyplácení třináctého platu. Mzdová politika firmy je založena na každoroční valorizaci platů. Politikou firmy je snaha předcházet sociálním konfliktům se zaměstnanci.

V následujících třech letech přijme RATP 6 000 nových spolupracovníků. Ale RATP expanduje i na mezinárodní trhy. Divize RATP international zaměřuje pozornost na MHD v Itálii, Brazílii, Singapuru a Polsku. Sleduje privatizaci MHD v Latinské Americe, Velké Britanii, v postkomunistických zemích, Asii, stejně jako na Středním východě. RATP tu nabízí svoje know-how.

Je nejvyšší čas se vrátit raději domů. Dědictví Vítězného února 1948 nespočívá jen v rozvratu mravnosti a ekonomiky, ale i v izolaci tvořivých členů společnosti, izolaci, která se nedá prolomit tak snadno jako železná opona.