s JUDr. Josefem Baxou, předsedou Nejvyššího správního soudu Nejvyšší správní soud má za sebou první čtvrtletí existence Soudci nezasedli k prázdnému stolu

Na začátku letošního roku přibyla v Brně další významná soudní instituce – Nejvyšší správní soud. S nejvyšší stolicí správního soudnictví bylo počítáno od přijetí české Ústavy před deseti lety. Uvést do života ji mohl až zákon, nad kterým se dlouho hledala shoda. Šlo totiž o vytvoření nového kodexu pro celé správní soudnictví, jehož první teze vznikly už v polovině 90. let. Nálezem Ústavního soudu z roku 2001, který celou úpravu správního soudnictví (v občanském soudním řádu) k poslednímu dni loňského roku zrušil, se pak reforma, navíc k danému datu, stala nutností. V jarních měsících loňského roku přijal pak Parlament soudní řád správní, který toto zadání splnil. Prvního ledna 2003 se nová instituce zabydlila v pronajatých prostorách domu v Masarykově ulici v Brně a den na to převzal JUDr. Josef Baxa, do té doby první náměstek ministra spravedlnosti, oficiální listinu o svém jmenování předsedou Nejvyššího správního soudu.

Opět, až na zmíněnou výjimku, rozhodují v jediné instanci bez možnosti klasického odvolání, ale jejich soustava má dva stupně. V prvním stupni nadále působí specializovaní samosoudci a specializované senáty krajských soudů. Druhým stupněm (nikoliv ovšem klasickou odvolací instancí) je nově zřízený Nejvyšší správní soud. Na ten je možné se obrátit s takzvanou kasační stížností proti rozhodnutí krajského soudu. Jde o mimořádný opravný prostředek, kterým je především zajišťována jednota a zákonnost rozhodování krajských soudů.

Podává se proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, jímž soud zamítl žalobu účastníka řízení proti rozhodnutí orgánu veřejné správy. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem, pokud ovšem není sám právník. Stížnost musí podat do dvou týdnů od doručení rozhodnutí k tomu soudu, který rozhodnutí vydal. Ten pak stížnost doručí ostatním účastníkům řízení a předloží věc Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud Nejvyšší správní soud uzná kasační stížnost za důvodnou, zruší rozsudkem rozhodnutí krajského soudu, vrátí mu věc k novému řízení a zaváže ho svým právním názorem.

Nejvyšší správní soud řeší kladné i záporné kompetenční spory, které vznikají mezi správními úřady a orgány územní, zájmové či profesní samosprávy, mezi orgány samosprávy navzájem a mezi ústředními správními úřady navzájem. Kladný kompetenční spor je o tom, že si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí nebo osvědčení účastníku řízení, v záporném kompetenčním sporu jde naopak o situaci, kdy tuto pravomoc správní orgány jeden před druhým popírají. Naše instituce v takovém případě přímo určí, který správní orgán zmíněnou pravomoc má. Nejvyšší správní soud také působí ve věcech volebních a ve věcech týkajících se politických stran a hnutí.

Dříve soud zkoumal napadené rozhodnutí z pohledu skutkového stavu zjištěného správním orgánem. Pokud bylo rozhodnutí vadné, mohl ho soud zrušit, ale nemohl vlastním dokazováním ustavit jiný skutkový stav. V praxi to znamenalo, že rozhodnutí, které bylo postaveno na skutkově vadném nebo neúplném zjištění, nemohlo být v rámci soudního přezkumu zásadně zrušeno, nebylo-li vadné zároveň po stránce dodržení zákonnosti při rozhodování orgánu veřejné správy. To nebylo v souladu například s tím, že kauzy, v nichž jsou dotčena občanská práva chráněná článkem 6 odstavce 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, může soud projednávat v takzvané plné jurisdikci. Neboli, že může v tomto případě přezkoumávat skutkovou stránku věci, zabývat se úplností dokazování, dávat pokyny k jeho doplnění, či nezávisle a sám provádět jednotlivé důkazy. Dále nebylo možné se dovolat soudní ochrany proti nečinnosti orgánu veřejné správy, kdy správní orgán bezdůvodně nevydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. A jak už bylo řečeno, vykonávaly správní soudnictví toliko krajské a vrchní soudy, mezi nimiž, až na důchodové věci, nebyly instanční vztahy, což vedlo k tomu, že se ve stejné věci rozhodovalo v každém soudním kraji jinak.

Projednáním případu v plné jurisdikci mohou soudy přehodnotit náhled orgánu veřejné správy na skutkový stav, za kterého bylo pravomocné rozhodnutí vydáno, mohou dokazování doplnit, anebo to orgánu veřejné správy uložit. To se týká i ukládání sankcí! Například pokutu, kterou správní orgán uloží občanovi za přestupek nebo za jiný správní delikt, může soud na základě svého zjištění zmírnit nebo i zrušit.

Klasicky půjde o žaloby proti nejrůznějším správním rozhodnutím veřejnoprávního charakteru, tedy tam, kde se v individuální věci občana (například v žádosti o vydání stavebního povolení) postupuje podle předem daného režimu (například podle stavebního řádu). Novou je už zmíněná žaloba proti nečinnosti orgánu veřejné správy, ale také žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu, či takzvaná žaloba ve veřejném zájmu.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 22/2003.

Alexandra Štefanová