Paní Linhartová, jakou funkci plní archivní správa a její 2. oddělení?

Archivní správa je vrcholný orgán Českého archivnictví, přímo řídí Státní ústřední archiv v Praze, sedm státních oblastních archivů a metodicky řídí státní okresní archivy, podnikové archivy, archivy měst a archivy zvláštního významu.

Druhé oddělení archivní správy má na starosti zahraniční styky, přímé řízení Státního ústředního archivu a státních oblastních archivů, to znamená, že se staráme o finanční, personální a mzdové záležitosti, správu budov a další záležitosti s provozem spojené. Archivní správa jako taková je součástí úseku pro legislativu a místní správu MV, který řídí JUDr. Zářecký.

Archivní správa se skládá ze tří oddělení. První oddělení má ve své působnosti publikační, ediční a metodickou činnost, v neposlední řadě výpočetní techniku, druhé oddělení, jak už jsem řekla, má na starosti zahraniční styky a pod třetí oddělení spadají záležitosti ekonomické, personální a právní.

Řekněte nám něco bližšího o práci 2. oddělení, které vedete.

Hlavní náplní práce 2. oddělení archivní správy je, jak již bylo řečeno, přímé řízení Státního ústředního archivu a 7 státních oblaszních archivů a metodické řízení ostatních typů archivů. Další neméně důležitou součástí práce jsou mezinárodní styky. Archivní správa zastupuje české archivnictví v zahraničí jednak formou kontaktů s jednotlivými státy a jednak svým členstvím v Mezinárodní archivní radě UNESCO, kde je řádným členem. Archivní správa zabezpečuje služební výjezdy svých pracovníků i pracovníků státních archivů do zahraničí, zajišťuje přijetí zahraničních kolegů, připravuje a uzavírá meziarchivní dohody. Neméně významné je i zabezpečování rešerší a nahledacích agend pro žadatele z ciziny. Tyto rešerše jsou v českých archivech prováděny jak pro správní a vědecké instituce, tak i pro soukromé žadatele. Z velké části se jedná o poskytování informací z matrik nejen pro genealogické účely, ale i pro účely restituční a rehabilitační.

Uvedete nám nějakou zajímavou ukázku vaší práce?

Nedávno byly v SÚA objeveny materiály, které jsou provenienčně z Holandska, zřejmě patří pod Amsterdamskou židovskou náboženskou obec, takže je v nejbližší době budeme předávat, kam patří, tedy do Nizozemska. Dokumenty byly objeveny při pořádání nezpracovaného materiálu, fondu Úřad říšského protektora. Nejspíš je sem zavlekli Němci během druhé světové války, nebo Sověti na jejím konci při osvobozování.

Jaká je hlavní náplň práce archivů?

Úkolem archivů je jednak uchovávání a zpřístupňování materiálů označených jako archiválie, dále výkon státní správy v tzv. nahledacích agendách, jako je potvrzování občanství, potvrzování věznění, restituce, rehabilitace atd. Archiváři se snaží, kromě toho, že o archiválie pečují, zabezpečit pro ně i ty nejoptimálnější ukládací podmínky, co se týče klimatu, teploty, odstranění plísní a bakterií apod., materiály pořádají, zpřístupňují, starají se o badatelny a badatele, studenty, diplomanty i občany, kteří si soukromě sestavují svůj rodokmen, potřebují dokladovat něco k restituci, k majetku, zjistit státní občanství, národnost nebo potvrdit, že byli za války vězněni.

Vaše oddělení se zabývá otázkou holocaustu. Povězte nám něco o této práci.

Rešerše v archivech k problematice holocaustu se samozřejmě dělaly od války, ale po roce 1989 se tato problematika rozšířila v souvislosti s vydáním zákona 217/94 Sb. o odškodňování obětí nacistické perzekuce, ať už z důvodů náboženských, rasových nebo politických. Začali jsme potvrzovat židovské deportace do Terezína a ostatních koncentračních táborů. Státní ústřední archiv spolupracoval na vydání dvousvazkové Terezínské pamětní knihy, ve které jsou zaneseny všechny oběti a deportovaní z území protektorátu a části Sudet. Kniha obsahuje zhruba 78 000 jmen. V SÚA se všechna tato jména prověřovala ze všech možných zdrojů, jako jsou okupační a vojenské spisy, transportní listiny, deportační kartotéka a kartotéka vězněných, zpopelněných a osvobozených z ghetta. K dispozici byly také části registratur z různých koncentračních táborů. Kousek z Osvětimi, Sachsenhausenu, část z Buchenwaldu atd.

U některých lidí jsme věděli, že byli deportováni do Terezína, ale dále jsme jejich osud dohledávali, protože o něm nebyly žádné záznamy. nebyl uveden ani v deportacích na východ, ani v úmrtích.

V současné době jsou archivy zastoupeny v mezivládní komisi, kterou vede místopředseda vlády JUDr. Rychetský. Je to komise pro zmírnění některých majetkových křivd způsobených obětem holocaustu. Archivy poskytly pro práci této komise soupis archivních fondů, ve kterých jsou obsaženy dokumenty k problematice restitucí židovského majetku. Soupis byl předán a na jeho základě byly vypracovány dvě zprávy vztahující se k evidenci židovského zlata, drahých kovů a kamenů, v současné době se pracuje na soupisu nemovitého majetku, který byl před válkou v držení náboženských židovských obcí a nadací.

První dotaz směrovaný na pana doktora Babičku je žádost o vysvětlení poslání Státního ústředního archivu.

Státní ústřední archiv je největším archivem v České republice a jeho posláním je přijímat a zpřístupňovat archiválie z provenience ústředních orgánů a ústředních úřadů státní správy anebo institucí jim na roveň postavených. Spravuje archiválie od 10. století do současnosti, nejmladší archiválie jsou z let 1995 až 1996. Pokud jde o vnitřní organizaci SÚA, tak máme 6 oddělení, která pečují přímo o archiválie. První oddělení pečuje o archivy od počátků českého státu až zhruba do poloviny 19. století. Druhé oddělení navazuje na první polovinu 19. století až do roku 1918, samozřejmě jsou mezi těmito dvěma obdobími určité přesahy. Například první oddělení opatruje církevní fondy až po rok 1950 uložené u nás jako depozitum, naopak druhé oddělení má některé archiválie starší než z 19. století. Třetí oddělení spravuje archivní fondy z období 1. republiky a protektorátu, čtvrté oddělení fondy od roku 1945 až do roku 1992, tedy zániku federace. Páté oddělení má na starosti předarchivní péči a bude přijímat nejnovější archiválie, vznikající po roce 1992. Předarchivní péče spočívá v udržování kontaktů s původci archiválií, to znamená, že archiváři navštěvují ministerstva, úřad vlády a všechny orgány státní správy, pomáhají jim při řízení spisové služby, dohlížejí na péči o písemnosti. schvalují skartační řízení a písemnosti uznané za archiválie přejímají pro archiv.

Šesté oddělení není vymezeno chronologicky, ale je opatrovatelem archivních fondů a sbírek od nestátních původců, stará se o fondy politických stran, spolků, osobních a rodinné archivy, jsou zde uloženy různé sbírky map a plánů, dokumentace i některé podnikové archivy, i když ty přejímají většinou oblastní archivy. Součástí tohoto oddělení je i fotofonokinodokumentace, jsou zde uloženy fotografie, diapozitivy, negativy, zvukové nahrávky na nejrůznějších nosičích, je zde i sbírka filmových dokumentů především takových, které dokumentují činnost institucí, výzkumné úkoly, nebo jsou to propagační filmy firem a výrobců. Nechybí zde ani dokumenty politického významu, například film, který si natáčelo gestapo při vyhlazení Lidic.

Vedle těchto šesti oddělení pečujících přímo o archiválie, máme dalších pět oddělení, která mají servisní charakter.

Myslím, že by nejen mne, ale i čtenáře zajímal postup, jaký se zachovává při ukládání a uchovávání archiválií.

Už jsem se zmínil o tom, že máme oddělení, které se zabývá předarchivní péčí. To je vlastně takový první krok, první pracovní operace, kdy archivář přichází do styku s písemnostmi, posuzuje jejich dokumentární hodnotu a vybírá ty, které mají hodnotu trvalou, historickou, které si zaslouží, aby byly uchovány v archivu. Následně probíhá zpracování rozdělené do několika operací. Nejprve se archiválie očišťují od prachu a mechanických nečistot, pokud byly uloženy v nevhodném prostředí a hrozí jim napadení plísní, nebo se na nich už plísně objevují, pak musejí projít dezinfekční komorou ve které probíhá po 24 hodin sterilizace etoxenem. Tento plyn spolehlivě zahubí všechny zárodky škůdců. Po odvětrání se archiválie převážejí do pořádacích místností, jsou utříděny do fondů, uspořádány a zinventarizovány a uloženy do depozitářů kde čekají na další využití.

V archivu také pracují restaurátoři. Co je jejich úkolem?

Konzervátorům a restaurátorům patří péče o fyzickou stránku archiválií. Starají se, aby archiválie vydržely věčně, proto zpevňují podložky písemností, opravují vazby knih, konzervují a restaurují tak, aby co nejvíce prodloužili životnost archiválií. S jejich prací souvisí také reprografie, kde se pořizují bezpečnostní mikrofilmy, ukládané na jiné místo než archiválie. Pořizují se pro případ, že by originály byly z jakýchkoli příčin zničeny.

V budově archivu na Hradčanské je zbudován speciální trezor a na Chodovci byla postavena zcela nová budova. K čemu slouží tento trezor a je už nová budova v provozu?

Nový trezor byl přistavěn k budově archivu na Hradčanské, vchod do něj je z této budovy a trezor byl vybudován pro archiválie nejstarší a nejvzácnější, od roku 1988 prohlášené za Národní kulturní památku, tedy pro Archiv České koruny. Jde o trezor zabezpečený proti katastrofě ať už válečné nebo živelné, je v něm vytvořeno takové vnitřní klima, které umožňuje dlouhodobé uchování pergamenových listin. Vzduchotechnika udržuje stabilní teplotu a vlhkost, do budoucna se uvažuje o zaplnění trezoru inertním plynem, čímž by se zpomalily nebo zastavily nežádoucí chemické reakce.

Nová budova pro SÚA se začala stavět v roce 1992 na Chodovci, k počátku devadesátého pátého roku byly dány do provozu první dva bloky a v prosinci minulého roku jsme dokončili pětileté stěhování asi 80 km archiválií na Chodovec, kde zbývá dokončit výstavbu pracovišť pro zaměstnance. Budova na Hradčanské zůstává sloužit pro první oddělení, protože byla pro jejich archiválie účelově postavena. Na Chodovec jsou stěhovány archiválie, které jsme až do nedávné doby měli roztroušeny v budovách po celé republice. Jak vidíte, neustále se pracuje na tom, aby archiválie byly zachovány dalším a dalším generacím v co nejlepším stavu.

Dagmar Linhartová  
Foto Václav Šebek