Náš rajon je položený v západní části okresu Litoměřice. Sousedíme tedy s okresem Louny, Kladno a tady nahoře trošku i s okresem Mělník. Máme jedinečné, krásné životní prostředí, protože tu jsou lesní porosty i voda. Řeka Ohře, široko daleko jedna z nejčistších, v létě, když se v ní koupete, tak přímo voní. Pak jsou tady lužní lesy, směřují kolem města Libochovice až na Křesín, kde se probouzí jaro.

Přijdete-li tam na kontrolu chatové oblasti, tak už touhle dobou začínají v těch místech kvést bledule. Krátce na to začnou podléšky, pak fialky. Další jsou kohoutky. V tom lese je prostě neustále na co koukat ...

Tak popisují s očividně láskyplnou něhou svůj rajon policisté - nejraději praví rodáci.

My jsme na libochovické Obvodní oddělení PČR přijeli v půli března, a to zrovna v čase nečase: Řeka byla ve zvýšeném stavu, pole louky promáčené přehnanými srážkami. Prosluněnou chvilku aprílově střídala sněhová plískanice s nejedním větrným poryvem, že by slitovný jedinec němou tvář do terénu nevyhnal. A hned zase naopak a vzápětí to opět znovu dýchalo svižně mokře. (Policejní hlídka se s redakčním fotografem přesto obvodem běžně obětavě pohybovala za svými povinnostmi - a fotografiemi.)

Krajině vévodí trosky hradu Hazmburk (ze 13. století) na osamoceném vrchu. Na jeho úpatí jsou jabloňové a meruňkové sady Zemědělského družstva Klapý. Dokládá to, že jsme v končinách tradičně řečených Zahrada Čech a více či méně dosti proslavených zemědělskou produkcí. (O nedalekém, sousedním Řípu - a legendární kolébce slovanského osídlení prvotní družinou lovců a zemědělců u nás - ani nemluvě.)

Dalším rysem jsou zdejší rybníky, budované jako zásobárny vody i svého druhu jako "lákadla" na vodní srážky v místech, kam zasahuje dešťový stín od krušnohorského masivu. Rybník u Slatiny obhospodařuje obecní úřad, v jeho nájmu tam zčásti rybáři pečují o násady kaprů, štik, bílé ryby a část využívají myslivci pro chov kachen.

Mezi zdejší pozoruhodnosti patří Státní zámek Libochovice (renezanční, raně barokně přestavěný, s francouzskou zahradou a anglickým parkem), vodní hrad v Budyni nad Ohří (vystavěn za vlády Přemysla Otakara II. z původního knížecího dvora) a již od 18. století lázeňstvím známá obec Mšené Lázně (léčily a léčí nemoci pohybového ústrojí, budovy jsou pseudorenezanční, dvorana od architekta Letzela je secesní).

Doporučení turistům a rekreantům by se dala - pro líbeznost scenérií - ještě dále rozšiřovat ...

Kdyby trestnou činnost páchali jenom domácí lidé, měli by prý libochovičtí policisté sotva polovinu práce. S aktivitami "nájezdníků" se ovšem z 80 případů v roce 1990 a od 150 kauz roku 1992 v letech 3 a 4 nové doby vyhoupli přes čtyřstovku každoročně zpracovávaných trestných činů. Vloni jich na obvodě (včetně těch, které řešila kriminálka) měli 558. Z toho 383 úspěšně "dohledali" a s celkovou objasněností 68 % to v litoměřickém okrese mezi policisty vyhráli.

Když jsme u srovnávání, pak je v pořádku přiznat, že to býval celkem poklidný kout. V polovině sedmdesátých let - jenom namátkou vzpomenuto - rozčeřil pouze hladinu policejní práce nedokonaný pokus o domácí zabíjačku. Na stanici se dostavil jistý, řekněme, Lojza s tím, že je trávenej, že je mu hrozně špatně a že mu nejspíš ta jeho usiluje o život. A skutečně vypadal, že je mu strašně. Chtěl, aby ho příslušníci doprovodili domů a vůbec, aby se na to podívali a pomohli mu. Vzal si v té době za ženu o něco starší paní, ukázalo se, že se doma nějak nepohodli, on to byl sukničkář, jasně, že chodil za jinými, a ona, aby se mu pomstila, začala mu do kávičky trpělivě přidávat jed na krysy (nejspíš poučená českou klasickou dramatickou literaturou).

Tehdejší zelený holobrádek zajistil všechno na místě činu, volal operačního, překotně vysvětloval a slyšel, že má podstatu té prkotiny řešit sám. Byl z toho dost vedle, dobýval se výš, až si výjezd vykoledoval. Následující expertní zkoušky prokázaly v hrnku s kávovou sedlinou, i ve veškeré zajištěné kávě, jedovatou příměs. Pachatelka dostala 11 let, postižený měl poničená játra, léčil se z toho dobře jedno desetiletí ...

Vykradená prodejna byla ale tenkrát ohromný případ, pracovali na tom všichni, když se chytil viník, okamžitě šel do vazby. Dneska se zadržený pachatel krádeže vloupáním obviní a - obvykle propouští se. Je toho příliš a víc a věznice jsou přeplněné.

Drobné sousedské krádeže tu byly vždycky a taky asi budou, leč není to nic závažného. Převažuje tu venkovský lid (obvod má dvě města, Libochovice a Budyně, a 28 obcí, úhrnem 10 tisíc duší, policie operuje na zhruba oválné ploše o průměru 20 až 25 kilometrů). Sousedé při sobě víc držívali, chodili si vypomáhat s vybíráním brambor a podobně, a ty vazby a setrvačnosti v dobrém celkem přežívají a neslábnou.

Nicméně i sem dorazily projevy drsnějších trestných skutků. Dost se příkladně psalo a referovalo o loňském přepadení Komerční banky v Libochovicích: Za plného denního provozu se policistům ozvalo v telefonu, že došlo k pokusu o vyloupení peněžního ústavu. S přestřelkou! Kdo měl nohy a kola upaloval na libochovickou křižovatku k restauraci Na Kopečku poblíž autobusového nádraží. Šťastnou shodou okolností se ukázalo, že kolem projížděl jeden praporčík na odpolední službu, zahlédl, že se něco děje, vyskočil z vozu a byl u toho první. Lidi, co se k němu nahrnuli, ho nasměrovali na člověka, který odtud utíkal přes zahrady ve staré městské zástavbě. Hlouček pronásledovatelů se pak za ním hnal asi dva kilometry, dostihli ho, nereagoval na výstražné výstřely a ve finále to koupil do lopatky.

Zatím kolegové zajistili jeviště zločinu. Vyšlo najevo, že loupežníky, vybavené střelnou zbraní, odradil od akce duchapřítomný, razantní člen bankovní bezpečnostní ochranky. Použil svoji zbraň a byť sám střelbou útočníků poraněn zahnal větší část bandy do auta a na útěk. Vozidlo bylo objeveno u nějakých pět kilometrů vzdáleného Kostelce. Celý případ byl zdárně objasněn. Celkový přístup policistů shledán jako velice profesionální.

V první polovině devadesátých let měli také na zdejším oddělení nejtěžší čin - vraždu. V obci Brníkov ubodal muž manželku - z chorobné žárlivosti - na dvoře rodinného stavení - sedmi těžkými ranami.

Ochránci zákona, kteří u toho byli nuceni asistovat, to většinou dodnes před sebou vidí, jako by se to bylo bývalo stalo sotva včera ...

Vedoucí Obvodního oddělení PČR Libochovice major Josef Chlupsa pochází z nedalekého Pátku. Přímo v Libochovicích začínal svoji policejní kariéru před devětadvaceti lety (věrnost zvolenému oboru má zřejmě po otci, který prožil celičký pracovní život jako zámečník ve fabrice). Od roku 1975 byl na kriminálce v Litoměřicích. Přes čtyři roky dělal okresního technika, dlouze však pracoval především na úseku trestné činnosti mládeže a na mládeži. Odtud pramení jeho neustálý zájem - i silné obavy - o tematiku narkotik v Čechách.

"Hodně mě bolí, že všude ve světě se tvrdě bojuje proti drogám," říká, "ale u nás jsme poměrně benevolentní. Na diskotékách se mezi většinou mládeže bere marihuana, kterou často začíná takzvaná lajna - přechod k pervitinu, dovážené extázi a tak dále. Myslím si, že by se proti tomu mělo postupovat radikálněji. Vždyť to stále víc zasahuje tu nejmladší generaci a může se to samozřejmě dotknout i dětí policistů. V našem rajoně zatím injekce nejsou, ale marijánka je bohužel i tady."

Posledních deset let slouží mjr. Chlupsa opět v Libochovicích. K ruce má půltuctu lidí (na 8 policejních okrsků) ve věku generačně blízkém věku jeho vlastních synů (26, 24), takže je nemůže brát jinak, než jako své další ratolesti. A těžko by přenesl přes srdce, kdyby se někomu z nich mělo ve službě něco zlého přihodit. Proto je vede ke zvyšování kvalifikace, nabádá je, aby se dál vzdělávali. Aby se učili cizí řeči, aby se věnovali sportu, pokoušeli se třeba o prvky orientálních bojových umění, které se pro nejširší veřejnost stávají v současnosti určitou módou a které nacvičují a ovládají mnohá "závadová kvítka".

Vedoucí policistů má prokazatelně lidi kolem sebe rád. Ostatně je členem dvou mysliveckých sdružení, chalupaří a přijde mezi sousedy i na dvě pivka. Není přitom ale z těch, co by se za každou cenu museli někam nutit, drží se moudrosti, kterou mu říká táta: "Nic ti nevyváží ztrátu klidnýho spaní! Žádné spolčování s nikým, žádné závazky k někomu za to nestojí."

A svým spolupracovníkům to Josef Chlupsa semtam opakuje s dodatkem: "Jsme tady od toho, abychom lidem pomáhali a ne se jim za nějakou výhodu, nebo dokonce úplatu, zavazovali."

Jak již naznačeno, Libochovicko je skoro parkem, možná rájem pro bicyklisty, bezmála ideálem pro vlastivědné vycházky. Z pohledu kriminalistů zůstává nadále poklidnějším koutem našeho království na zemi. I když majetkové kriminality není zrovna málo, zvláště na poli vloupání do chat (obvod, hlavně podél řeky, má na 1 500 rekreačních objektů), na poli polního a lesního pychu (zvláště díky "návštěvníkům" ze sousedních okresů). Rovněž do motorových vozidel se tu nenechavci nezřídka dobývají (pokud auto neuzmou celé). To se děje nejčastěji kolem vyhlášených trhů v Ředhošti, ale i při kulturně společenských a již tradičních akcích (a opětovně v tom často mají prsty "cizinci").

Větší popularitu si tak vysloužily starty a uzavírání sezony na zámku, folkový festival Budyňský poutník (kam přijíždějí i takové hvězdy první velikosti, jako např. skupina Kamelot), a potom slavné poutě: Budyňská, Libochovická (Svatovavřinecká) a Mšenská. Tady se pro policisty pokaždé příjemné snoubí s povinnostmi.

I diskotéky v poslední době vyžadovaly větší policejní reakce, zásahy proti výtržnostem, poškozování vitrín, různých skleněných výplní, převracení popelnic. Po dohodě s radními zesílila obchůzková činnost, někde i kynologové se svými miláčky pod záštitou místního úřadu oficiálně obcházeli.

A někteří přestupci byli vypátráni, inkasovali blokové pokuty nebo i "předání" přestupkové komisi. Svědecky zadokumentovaný prodej alkoholu mladistvým odnesla jedna barmanka taktéž povinně odkoupenými bločky.

Navíc rozkřiklo se to a průvodní potíže ztichly mírně.

Přesto práce obvodních policistů pravděpodobně nikdy neskončí. Na ředhošťské jarmarky se po nějakém čase kupříkladu zase vrátili skořápkáři, tentokrát přesněji řečeno placičkáři. Opět mají své volavky, nanovo spustili svého druhu kouzelnické divadlo a čerstvě obírají naivní a nepoučitelně důvěřivé "hráče" ...

Jaroslav Kopic