PANOPTIKUM VRAŽD

Když běžný autor kriminalistických pitavalů popisuje nějaký starý příběh a potřebuje poněkud podbarvit atmosféru, napíše třeba, že ten den foukal svěží jarní vítr a po obloze letěly šedavé mraky. Pokud takovou odbočku použije ve svém textu Viktorín Šulc, můžete vzít jed na to, že si v pražském Klementinu ověřil, jakým směrem tenkrát vítr vál, jakou měl rychlost a relativní vlhkost, o mracích se pak nezmíní vůbec, neboť dobře ví, že příslušný den bylo absolutně jasno.

S podobnou pečlivostí je sestavena i nová Šulcova knížka Panoptikum sexuálních vražd, kterou vydalo nakladatelství CAMIS v Praze. Přináší deset základních příběhů, a k tomu sedmasedmdesát encyklopedicky zpracovaných případů sexuálních vražd v Čechách, na Moravě a ve Slezku v letech 1926 až 1999. Už jen samotné zmapování těch nejsurovějších a z policejního hlediska nejobtížněji řešitelných zločinů by představovalo kus pozoruhodné faktografické práce, autor však ke každému příběhu přináší něco navíc, nová fakta, reportážně zpracované vzpomínky svědků, úvahy psychologů a vyšetřovatelů. Ostatně, o způsobu své práce vypovídá sám: "Hlavní mojí snahou bylo nevycházet jen z opisu archivních protokolů. Měl jsem za cíl - tam, kde to bylo možné - objevit osobní návštěvou na místě činu nebo kontaktováním někoho z aktérů či pamětníků nový střípek poznání... Poctivá šlapačka přece nezdobí jen detektivy, ale také publicisty."

Panoptikum sexuálních vražd je zkrátka knížka pedanticky přesná a povedená, sluší se snad jen dodat, že když ji Viktorín Šulc dopisoval, venku pršelo a okny cloumal prudký nárazový vítr.