Státní správa

Případ skončil v sobotu - ČISTÝ STŮL - kriminální případ, POLICISTA č. 1/1998, str. 14 až 15
      Jsme na prvním oddělení kriminální služby Okresního ředitelství PČR v Českých Budějovicích. Za šest týdnů skončí rok 1997 a policejní statistiky vyčíslí počet trestných činů, škody na majetku, ukáže se, kolik případů se policistům podařilo vyřešit i kolik jich zůstává bez jména pachatele. Čísla i procenta budou bezpochyby ukazovat, že nejvíce času zabralo policistům vyšetřování krádeží a vloupání. Krátce před naší návštěvou se podařilo policistům v Českých Budějovicích zadržet zloděje, který má na svědomí sérii zmíněných případů.

      DŮKAZY NESTAČÍ

      "Kriminalista musí být jako fotografický papír - nesnáší světlo," řekl nám před časem českobudějovický komisař kriminální policie OŘ PČR pplk. Jiří Smejkal a na jeho slova jsem si vzpomněla ve chvíli, kdy jsme se s "jeho" kriminalisty domluvili, že jména není nutné uvádět. "Zajímavější je pachatel, kterého jsme zadrželi, s podobným se nesetkáte často," řekli nám policisté.
      Předat pana Chorého, jak budeme pachateli rozsáhlého vloupání pro tentokrát říkat, dalo policistům pořádně zabrat. Během tří měsíců byla hlášena řada případů krádeží vloupáním nejen v Českých Budějovicích, ale i v okresech Český Krumlov a Prachatice. Policejní rutina je neměnná: po ohledání vykradeného objektu se mimo jiné srovnávají detaily, které mohou hovořit o stopách ukazujících na téhož pachatele, prochází se evidence osob, které už mají s nákupem za pět prstů nějakou tu zkušenost, dotyční delikventi se hledají, kde se dá, ověřují se jejich alibi a mezi tím procházejí policejním sítem další desítky informací, které by mohly být kriminalistům při pátrání užitečné.
      Vloupání do prodejen, různých firem a restaurací v jižních Čechách přibývalo. Stopy, které ukazovaly, že totožnost zloděje je takřka jistá, hovořily stále srozumitelnější řečí. Když se kriminalistům podařilo zajistit i důkazy, že se ve svém odhadu nemýlili a osobou, která jim nedává spát, je pan Chorý, sdělil mu vyšetřovatel obvinění z příslušných trestných činů a poučil ho, co ho podle zákona čeká a čeho se má bezpodmínečně vyvarovat.
      Několikrát trestaný recidivista byl ale čilý, a protože do začátku soudního projednávání nějaký ten týden ještě uplyne, měl čas na další práci. Vloupačky se stejným rukopisem se objevily policistům v rajonu znovu a důkazy hovořily proti témuž pachateli.
      Zatknout a zavřít - má laik pro konec zlodějových výletů jednoduché řešení. Tak snadné to ovšem v policejní praxi není. Třikrát museli kriminalisté výše popsané martyrium opakovat a věřit, že jich soudce pana Chorého načas zbaví. Napotřetí se to podařilo. Policejní hlídka zadržela dotyčného přímo při vloupání do českobudějovické pivnice Samson. Tentokrát se již pachatel vazebnímu zajištění nevyhnul.

      FRAJER JAKO BELMONDO

      "Zmínili jste se, že pan Chorý je svérázný pachatel. Proč?" ptáme se kriminalistů, kteří na případu pracovali.
      Je ze staré školy, dovídáme se. Když je náhodou na svobodě, zdraví hochy z kriminálky jako starý dobrý známý. Krást zřejmě patří k jeho životnímu stylu a trest, který následuje, bere jako daň - sice nepříjemnou, ale nutnou. Kdysi dávno se tenhle chlapík vyučil malířem pokojů, ale nikdo nepamatuje, že by se kdy nechal obtěžovat vstáváním, pracovní dobou a jiným omezováním nádherně volného života. Od jara do podzimu, pokud zrovna nepodnikal některý ze svých pracovních výletů, bydlel bezdomovec v seníku za českobudějovickými vysokoškolskými kolejemi a na zimu se přestěhoval do "hotelu na rourách". Celé město ví, že tohle teplé přístřeší je ve skutečnosti výměník tepla nedaleko nádraží.
Zloděj si značky alkoholu ani cigaret nevybíral - foto Jiří Novák      Sortiment, který pana Chorého zajímal, byl ryze konzumní záležitostí. Krást videa, počítače, automobily a jiné cenné předměty ho nebaví: není obchodník. Má rád podniky, kde se dají najít hotové peníze, prodejny s něčím k snědku a restaurace, kde si vezme peníze z hracích automatů, cigarety a nějakou tu lahev - ve značkách tabáku ani alkoholu prý není vybíravý. Škoda, která byla v této sérii krádeží vloupáním prozatím vyčíslena, překročila sto tisíc korun.
      Pan Chorý je skutečně zloděj, s jakým se člověk hned tak nesetká, i když dává policistům pěkně zabrat. "Když ho nepotřebujete, potkáte ho každou chvíli," vyprávějí kriminalisté. "Jen co však přijdeme na nějakou jeho vloupačku, jako by se po něm země slehla. Když se ho podaří chytit, má na svědomí už další rány a prokázat mu je není snadné. I když se s námi baví velice přátelsky, přizná pochopitelně jen to, co mu můžeme dokázat. S tímhle zlodějem je radost pracovat, ale ne ho chytat," dodávají a prozradí i pár kuriozit ze svých setkání se svérázným recidivistou.
      "Pan Chorý na vás v mém podniku popil, máte tady sekeru dvě stě padesát korun," překvapil kriminalistu hostinský v jedné z místních restaurací krátce předtím, než se policistům podařilo hledaného zloděje chytit.
V sobotní noci zadržela policejní hlídka pachatele přímo při činu - foto Jiří Novák      Také pro vykrádání hracích automatů měl dotyčný pachatel své vysvětlení. Šel si prý jen pro peníze, které do automatu před zavírací dobou naházel. Právě tato svérázná šetrnost mu byla osudná. I do restaurace Samson, kde ho policejní hlídka při posledním vloupání v noci zadržela, si prý šel vybrat peníze, o které tu při hře během dne přišel.
      Chorý je zřejmě i pořádkumilovný člověk. Když ve vazbě přemýšlel, co mu jeho šňůra vloupání a krádeží vynese, vzkázal kriminalistům, že s nimi chce mluvit.
      "Když jsem za ním do vazby přišel, řekl, že když už tam je, chtěl by jít do vězení s čistým stolem. Vzpomněl si prý ještě na jednu vykradenou hospodu. Tohle vloupání pro nás mělo zatím neznámého pachatele a recidivista se přiznal, jak mi řekl, jen ze staré známosti," umívá se detektiv.

      NEJLEPŠÍ ZLODĚJ ŽÁDNÝ ZLODĚJ

      Každý pachatel je jiný. Ti ze staré školy, byť byli několikrát zavření, když vidí, že prohráli, nedělají víc potíží než od nich lze čekat. Noví zloději se chovají úplně jinak. Jsou to nezřídka děti kolem třinácti čtrnácti let, které začínají krást na ulici a jen o málo později se propracují k loupežím a jsou podstatně hrubšího zrna.
      "Je spousta případů, kde škoda nepřesahuje, dejme tomu, padesát tisíc korun, ale když je takových vloupání denně třeba dvacet, což není přehnané ani výjimečné, objasníte jich s plným nasazením sotva deset. To je pořád málo a lidé jsou právě na tenhle druh trestné činnosti velmi citliví, protože se jich přímo dotýká," loučí se s námi českobudějovičtí kriminalisté.
      Recidivista, kterého se podařilo předat do vazby, má díky své pravdomluvnosti možná čitý stůl. Chlapíkům z kriminálky se to ale nikdy nepodaří. Zrovna den před naší návštěvou se vrátili ze Šumavy unavení a promrzlí. Jeden z jejich klientů totiž slíbil, že jim vydá svůj nakradený lup. Když se s ním brodili lesem ve sněhu už několik hodin, ukázalo se, že je pachatel vzal jen na procházku. Inu, není zloděj jako zloděj...

Radvana ČERVENÁ
Foto Jiří Novák