Vztah k místům si vytváříme na základě zážitků a dojmů. Řidič, který loni dvacátého února projížděl Chýnovem a kochal se poklidnou nedělní atmosférou malebného městečka, na následující příhodu asi hned tak nezapomene. Řítící se tranzit v protisměru začal prudce brzdit, za ječení pneumatik v táhlém bočním smyku přehradil silnici a ještě dřív, než zastavil, vyskákala z bočních dveří skupinka ozbrojených maskovaných chlapů.

Šofér měl pocit, že se buď ocitl uprostřed natáčení nějakého akčního filmu, nebo se mu to všechno jenom zdá.

Ozbrojenci popadli muže, který postával u plotu předměstských zahrádek, nasadili mu želízka, zabavili pistoli a naložili jej do vozu. Velitel zásahu se přátelským mávnutím ruky omluvil za zdržení dopravy a nasedl taky. Pak tranzit odjel, celá záležitost netrvala déle než patnáct vteřin.

"Ano, tak to opravdu probíhalo," poznamenal vedoucí chýnovského policejního oddělení major Miroslav Peroutka, "aspoň vidíte, že i na malém městě se může odehrát leccos dramatického. Tehdy šlo o případ dost drsného vydírání, máme tu takovou ubytovnu pro dřevaře a dělníky na pile, bydlí tam řada Ukrajinců, kteří jsou u nás legálně zaměstnaní. Už delší dobu se objevovaly jisté náznaky toho, že někteří z nich odevzdávají výpalné gangsterským organizacím, ovšem nikdo to nikdy neohlásil, metody raketýrů z bývalého Sovětského svazu totiž vzbuzují pořádný strach. Až jednou sem přiběhl chlapík vrcholně rozčilený, vyděrači se prý objevili i u něj a žádali nehoráznou částku. Zabiju je, vykřikoval, jestli ještě jednou přijdou, tak je postřílím.

Vysvětlili jsme mu, že to není ani trochu rozumné, pokud se opravdu nebojí, tak celou záležitost zkusíme vyřešit cestou zákona. Společně s táborskou kriminálkou jsme připravili plán dalšího postupu, a protože vyděrači chodili ozbrojeni, požádali jsme o pomoc zásahovou jednotku z Českých Budějovic. Vyhověli nesmírně ochotně, nevadilo ani, že se termín zákroku v poslední chvíli změnil. Výběrčí výpalného se nejdřív ohlásili na pátek, pro peníze však nepřijeli, nový telefonát oznámil jejich návštěvu na neděli. Možná i tušili, že záležitost nebude jednoduchá, do ubytovny za sebe proto poslali chlapíka, který nevěděl, oč běží, jen měl za pár slíbených stokorun vyzvednout obálku. Bývalí námořníci z tichomořské a černomořské flotily na něj zatím čekali u zahrádek a připadali si naprosto bezpeční. Není bez zajímavosti, že si v šoku po zadržení mysleli, že je přepadl konkurenční gang a oznámení vyšetřovatele o uvalení vazby přijali se zřejmým ulehčením."

Řidič, který se stal náhodným svědkem zákroku, se ze zážitku vzpamatovával jednodušeji. Odstavil vůz a zašel do hospody na panáka.

Chýnov je městečko nevelké, ale řádně starobylé, o zdejším hradišti se zmiňuje už kronikář Kosmas, slavné paměti. Původně patřilo Slavníkovcům, později se stalo knížecím a správním střediskem panství Přemyslovců. Další kronikářský záznam praví, že roku 113O daroval kníže Soběslav I. vyšehradskému kostelu desátek z chýnovské provincie. Význam Chýnova spočíval v jeho poloze na důležité cestě z Vitorazska přes hrad Landštejn a Stráž nad Nežárkou dále do Prahy.

Za časů biskupského správce Jana Malovce byl do městečka povolán Jakub Krčín z Jelčan, který pro Chýnov zařídil vodovod. Od pramenů v Rutici zbudoval strouhy napájející Návozský rybník, odtud byla voda vedena dřevěnými sosnovými rourami do městských kašen, zámku a také do nově založeného pivovaru, který stával naproti kostelu.

Třicetiletá válka Chýnov z poloviny zničila, ale na počátku osmnáctého století počet domů přesáhl předbělohorskou úroveň. Význam města byl velmi posílen stavbou silnice z Tábora na Pacov, Humpolec a Německý, dnes Havlíčkův Brod.

Není bez zajímavosti, že cesta, která dřív představovala důvod k rozkvětu, dnes půvabné městečko dusí a trápí.

Silnice číslo 19 je velmi přetížená, ve dne v noci na ní duní kamiony, v zimě bývá zásluhou ostrých kopců často nesjízdná a vytvářejí se tu beznadějné fronty. Není to tak dávno, co došlo k vážné nehodě přímo ve městě. V prudkém klesání za náměstím řidič náklaďáku s návěsem neubrzdil, narazil do cisterny před sebou, vytlačil ji do protisměru, kde se čelně střetla s projíždějícím kamionem. Nikomu se sice nic vážného nestalo, ale způsobená škoda se počítá v milionech a doprava byla na několik hodin zcela přerušena. Útlý spis o havárii leží na chýnovském oddělení a čeká se na posudek znalce, který má rozhodnout, zda nehodu zavinilo technické selhání brzd nebo nepozornost a neopatrná jízda muže za volantem.

Téměř na stejném místě došlo před necelými dvěma lety k maléru ekologickému. Z proražené havarované cisterny začala vytékat nafta, přečerpání se přes veškerou snahu a obětavou pomoc hasičů příliš nedařilo, temná hořlavina stékala do potoka a dotud dál k soustavě rybníků. Následky nakonec likvidovala speciální vojenská jednotka z Jindřichova Hradce, tuny kontaminované zeminy bylo nutno vybagrovat a dlouho trvalo, než se do zničeného potoka vrátil normální život.

Jindy zase, to bylo kousek za městem, začal hořet návěs kamionu převážejícího potravinářský olej, plameny šlehaly do závratné výše a policisté z obavy před možným výbuchem zastavili dopravu kilometr před i za místem nehody. Sloup temného dýmu stoupal k obloze a ještě dlouho po zlikvidování ohně padaly na kraj drobné mastné saze.

Silnice číslo 19 se stala jednou z hlavních spojnicí mezi východem a západem země, obchvat, který by město ušetřil, je zatím v nedohlednu. Peněz je málo, výstavba se plánuje až po dokončení dálnice mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Zkrátka, chýnovští policisté si od vyšetřování dopravních nehod hned tak neoddechnou.

"Zásadní rozdíl mezi prací policisty ve velkém městě a na malém oddělení je myslím v tom, že tady je na člověka mnohem lépe vidět. Úspěchy i nezdary jsou jako na talíři, lempl se nemá na co vymlouvat a za koho se schovat," poznamenal major Peroutka. "To na druhé straně vede i ke kousku zdravého sebevědomí, každý tu musí umět prakticky všechno, a když to dovede, tak si zase věří. Jinak jsou problémy a starosti zřejmě všude podobné a nemá je cenu opakovaně rozebírat. To, čím se jednotlivé služebny od sebe liší, jsou případy a příběhy. Pojďme si vyprávět o nich."

Chýnovský rajon je tvořen rozlehlými rybníky a nádhernými lesy. Z policejního hlediska to však představuje krádeže dřeva a pytláctví.

"Od rybářů víme, ve kterých rybnících jsou největší ryby, a na ty si dáváme pozor. Samozřejmě nelze uhlídat všechno, ale zatím jsem tu neměli případ nějakého pytláctví ve velkém. S dřevem je to horší. Perfektně organizované party dokáží neuvěřitelně rychle udělat z lesa paseku, všechno naložit na auta a odvézt. Pily platí v hotovosti, za čtyřiadvacet hodin jsou všechny stopy zlikvidované a důležitě fotografovat čerstvé pařezy nemá žádný smysl. Vsadili jsme na prevenci, což zatím dost vychází. Okresem neprojede náklaďák s kulatinou, aby ho aspoň jednou nezastavila a nezkontrolovala hlídka, jakmile někde zavrčí motorová pila nebo zabafá traktor, už tam jedeme a chceme vidět všechny doklady a povolenky. Loni jsme jednu takovou zlodějskou partu načapali, měli toho na svědomí spoustu i v okolních okresech, zkrátka případ jako hrom. Hlavní organizátor je však zatím zavřený na Slovensku, žádost o jeho vydání už patří do vyšší právní diplomacie."

Češi jsou počítáni k národům mykofilním a houbařská sezona bývá obecně vítána s nadšením. Pro místní policisty ovšem představuje spoustu práce.

- Pomozte, prosím, ztratil se nám dědeček.

- S maminkou jsme se měli sejít, je už to dobře pět hodin...

- Táta se zatoulal.

Chýnovské hvozdy jsou pořádně hluboké, v kopcích Křemešnické vrchoviny se bloudí snadno. Policisté mají kraj rozdělený na jednotlivé sektory, podrobné mapy slouží k zakreslení vzdálenosti, jakou mohl pohřešovaný poutník urazit, a ke stanovení přesného okruhu hledání. Zatím se všechny poztrácené houbaře podařilo objevit poměrně rychle.

S auty parkujícími na okrajích lesů je to trochu těžší, je jich příliš mnoho a dopadnout zloděje při činu není ve volné krajině moc pravděpodobné. Nicméně pravidelné hlídky a kontroly dělají své, počet vykradených automobilů se daří udržovat na snesitelné míře.

Houbaření představuje jednu z nejhezčích letních kratochvílí, nicméně chýnovští policisté patří k lidem, kteří zprávy o tom, že kvůli suchu nebo chladnu přestávají houby růst, vítají s potěšením.

Některé příhody se nikdy nedostanou do žádných statistik či výkazů, i když zabraly dost času.

Jednou se na oddělení obrátila nešťastná stará paní.

"Vykradli mě," stěžovala si, "přišla jsem o všechny úspory."

"A jakpak se to stalo?"

"Nevím, vkladní knížka je pryč..."

Miroslav Peroutka pokrčil rameny a šel se na místo činu podívat. Příbytek připomínal časy dětství, stará kredenc, oválné barvotiskové obrázky na stěnách. Zámek u dveří byl neporušený, okno za naškrobenou záclonkou zavřené.

"Tady, v tomhle šuplíku jsem to měla."

Zažloutlé dopisy, svazek starých pohlednic, plechová krabička s křížkem na řetízku a snubním prstýnkem. Major si dost dobře nedovedl představit zloděje, který by nesáhl po zlatu.

"Měla jste nějakou návštěvu?")

"Už dlouho ne."

Policista se usadil ke kuchyňskému stolu, pomalu upíjel nabídnutou bílou kávu a snažil se zmapovat situaci.

"Tak od rána. Co všechno jste dělala?"

Babička se pustila do obšírného vyprávění, na nákupu byla, potom se chystala do spořitelny, jenže se jí rozpáral rukáv u svátečních šatů...

Peroutka se zvedl a zamířil k starému šicímu stroji. V zásuvce nitě, jehelníčky a kousky hadříků, ale pod krajkovou dečkou na pracovní ploše něco leželo. Sáhl tam a vyndal hledanou spořitelní knížku.

Stará paní pozorovala policistu se stejným obdivem, jako se děti dovedou dívat na kouzelníka.

"Stálé zdraví," popřál major, poděkoval za kávu a vydal se zpátky k přerušené práci na oddělení.

Jiný, vcelku podobný příběh už neskončil tak šťastně. Starému pánovi se ztratila spořitelní knížka na doručitele a podezření padlo na poněkud nezdárného vnuka. Policisté mládence zadrželi ve chvíli, kdy vybíral posledních sedm tisíc z celého vkladu. Ostatní stačil během necelých dvou dnů do koruny utratit v herně plné strojově nenasytných automatů.

Sotva se podaří jeden případ uzavřít, už je tu další hlášení. V příkopu u silnice se válí kůže a hlavy tří srnek a jednoho muflona. Dělejte něco, pánové, v kraji řádí pytlák...

Ne všude bývají vztahy sousedních policejních oddělení nejlepší, jenže rivalita nevede k ničemu dobrému. Vzájemná spolupráce kolegů z Pelhřimova, Pacova a Kamenice nad Lipou s chýnovskými policisty je bezchybná, jednotlivé případy se často přelévají a starosti bývají společné.

Není to tak dávno, co všechny propojila velká série krádeží. Vyloupené chalupy, chaty, obchody, zdálo se, že za vším musí být nějaká velká organizovaná parta, bazary a zastavárny v kraji byly pod pravidelnou kontrolou, jenže žádné kradené věci se dlouho objevit nepodařilo.

Jednou Kameničtí zadrželi chlapíka, který táhl měděné roury a kolínka, jejichž původ nedokázal vysvětlit, ani za čtyřiadvacet hodin se však nepodařilo zjistit jeho totožnost. Odmítl vypovídat, doklady neměl, otisky prstů v centrální evidenci nebyly, a tak bylo nutno podle litery zákona podezřelého zase propustit. Nicméně první stopa už byla na světě, Pacovským se povedlo zjistit, kde ten člověk bydlí, a zapojena byla kriminální služba z Tábora. Co všechno ten chlap dokázal, bylo do jisté míry pozoruhodné. Objížděl kraj na kole a bral, co mu přišlo pod ruku, jeho družka za ním jezdila s automobilem, do kterého lup nakládali. Uprostřed lesů měli starou dřevařskou maringotku, v níž schovávali příliš horké zboží dokud se první vlna pátrání nepřežene, pronajatý domek proměnili v obrovské skladiště. Když došlo k zadržení a domovní prohlídce, znamenalo to tři nákladní automobily kradených věcí, během týdne bylo možno uzavřít desítky vyšetřovaných případů. A aby toho nebylo málo, nakonec se ukázalo, že dopadený zloděj je už dva roky hledán vyšetřovačkou z Hradce Králové pro podezření z vraždy.

Ani Chýnov se nevyhnul rabovacím nájezdům lupičů památek, avšak zrovna tady pachatelům štěstí moc nepřálo.

Kostel Nejsvětější Trojice má solidní zabezpečení, zloději se však přesto pokusili dostat dovnitř. Vyplašeni blikáním elektroniky ukradli jen jednu malou oltářní sošku a rychle utekli, kriminálka je přesto po několika dnech zadržela.

Kostel v nedalekých Hrobech byl v poslední době vykraden čtyřikrát a všechny čtyři případy se podařilo objasnit, ten poslední trochu nezvykle. Mobilním telefonem zavolal totiž na oddělení jeden motorista, který měl dojem, že se stal svědkem vážné dopravní nehody.

"Tělo nebožtíka leží na krajnici," oznamoval vzrušeně, "a je překryté prostěradlem."

Policisté okamžitě vyrazili na místo, jenže se ukázalo, že jde o ukradenou kostelní sochu, kterou se pachatelé právě chystali naložit do připraveného auta.

Dobrá spolupráce s okolními služebnami, perfektní podpora starosty, vynikající vedení okresního ředitelství v Táboře, na první pohled by se mohlo zdát, že chýnovské oddělení nemá žádné závažné problémy, což pochopitelně není pravda. Jedním z nich je například téměř havarijní stav budovy, ve které policie sídlí. Jedno umyvadlo pro dvanáct lidí, věčně nefungující záchody, chybějící ženská šatna, permanentní nedostatek místa. Je trochu paradoxní, že to, s čím se nakonec vyrovnají lidé, téměř zničilo služebního psa. Kvůli nevyhovujícímu prostoru měl totiž kotec v nedalekém domově důchodců, a i když se snažil vypadat hrozivě, stal se místním miláčkem. Všichni mu podstrkovali pamlsky takovým tempem, že to byl brzy bezkonkurenčně nejtlustší policejní pes v republice, a aby sádelnatostí nezahynul, nechal se nakonec psovod raději přeložit.

Každý den přináší nové starosti. Třeba napadení hlídky na lesní cestě, to praporčík Mráček a podpraporčice Jůzová kontrolovali projíždějící motocykl a dva těžce opilí dřevaři se na policisty vrhli s takovou zuřivostí, že Mráček musel vytáhnout služební zbraň. Zadržení dealera dodávajícího drogy do zdejšího dětského domova, hlídání zaparkovaných automobilů před proslulými Chýnovskými jeskyněmi, které bylo celý rok úspěšné a teprve poslední den sezony tu došlo ke krádeži, vrtulník marně pátrající po mladíkovi, jenž v návalu deprese spáchal uprostřed lesů sebevraždu...

Policejní vyprávění je ovšem mírně zkreslující, zaznamenává život jen z jedné, té smutnější stránky. Chýnov ale rozhodně není žádné středisko nepravostí, naopak, je to městečko starobyle důstojné a mírné.

Zvláště v neděli tu zpravidla panuje ospalý klid. Pokud ovšem zrovna neřádí zásahová jednotka.

A. Jirotka