Ing. Radima CHYBU, ředitele Městské policie hl. m. Prahy

Nekonečnost práce na mezilidských vztazích

Proměnila se nějak výrazněji činnost městských strážníků v hlavním městě Praze v průběhu jejich desetileté existence?

Naše situace je nelehká v tom, že jsme v neustálém dynamickém pohybu, jejž "za pochodu" dolaďujeme, a to přesně podle nejaktuálnějších trendů celospolečenského vývoje. Téměř každé dva roky prožíváme větší či menší reorganizaci, jež nám umožní zapojit do své činnosti nové a nové aktivity. To je ovšem, jak sám cítíte, situace obtížná a náročná, neboť - ač materiálně perfektně zabezpečeni - přece jen místy pokulháváme v kvalitě personálního obsazení. Mnoha našim strážníkům dosud chybí onen kýžený širší kontext, tj. nejsou dosud ještě těmi osobnostmi, které mladá polistopadová demokracie vyžaduje na úseku městských policií a na něž má občan (v našem přápadě) Prahy nezadatelné právo. Proto po vyzkoušení vždy poněkud nového modelu jdeme dál, ponecháme dobré a rozloučíme se s nekvalitním. Což v praxi znamená, že se v žádném případě nespokojujeme s dosaženými výsledky. A mohu vás ujistit, že takto jako já dnes už cítí mnoho mých kolegů a že magistrátní podpora ze strany radního pro bezpečnost Rudolfa Blažka je perfektní.

Připomeňte, prosím, pár pracovních úspěchů, jichž si v poslední době zvláště ceníte.

Těch pozitiv je více: kupř. jsou to vozy označené emblémy městské policie, kterých jste si jistě všiml na frekventovaných pražských křižovatkách. Představují jakési malé kanceláře, jež jsou bez jakékoli námahy snadno dostupné každému, kdo jde kolem. Navštěvují je cizinci stejně jako mimopražští: zde můžete hlásit ztrátu dokladů, krádež peněz, případný nález nebo se informovat, kde leží ta či ona ulice, náměstí, park, jež zrovna hledáte. Městští strážníci vám poradí ale i v řadě dalších otázek bezpečnostního charakteru. Dalším nesporným kladem jsou naši strážníci-okrskáři, kterých jsme naplánovali pro Prahu téměř na půl třetího sta. Jsou to lidé, kteří se starají o přísně vymezené teritorium, tj. několik ulic, náměstí, sídliště, kde na základě perfektní znalosti terénu poznají i desítky občanů, s nimiž prakticky denně mohou komunikovat, a co víc - jimiž se sami mohou dát informovat či inspirovat a využít jejich životních zkušeností. Máme lokality, kde už po ránu na svého okrskáře čekají někteří senioři, aby mu sdělili novinky z okolí, poradili se o svých trampotách, požádali ho o radu či pomoc. Třetí mou radostí je dosud mladé oddělení prevence, které začínalo se dvěma lidmi a dnes jich má dvanáct. Kolegové se téměř denně věnují přednáškové činnosti, a to nejen pro děti a mládež, ale také pro seniory. Neřekl byste, jak málo lidé vědí o tom, jak se účinně chránit před asociálními živly a jak jim svou roztržitostí a nepozorností nezřídka nahrávají k trestnému činu.

Jak hodnotíte spolupráci městské policie a Policie ČR na území hlavního města Prahy? Cítíte na tomto poli případné rezervy či další perspektivy?

Tak jak roste závažná trestná činnost, má Policie České republiky více a více práce. A proto zcela logicky přenechává řadu problémů nám, městským strážníkům. Myslím, že spolupráce obou policií je dobrá, a jak říkám, městští strážníci přejímají za kolegy z PČR lecjakou záležitost. Řekl bych, že pozvolna roste i kvalita obou policií a spolu s ní i vzájemný kolegiální vztah. Na obou stranách se však najdou jedinci (snad je to to, čemu zpravidla lidově říkáme "mindrák"), kteří mermomocí chtějí uplatnit svoji převahu nad kolegou. Že to není správné, to je jasné, neboť jediná poctivá a rozumná cesta je dodržování zákonů, platných vyhlášek a vžitých regulí. Cesta, jíž s oblibou nazývám "hraní si na kovbojíčky", je cesta do pekel a s takovými jedinci se u nás na městské policii brzo loučíme.

Kolik prostoru a sil věnuje či výhledově dál hodlá věnovat pražská Městská policie prevenci kriminality?

Naši preventisté, jak jsem už uvedl, začali ve dvou lidech. Dnes se oddělení rozrostlo na dvanáct pracovníků. A to už je někde cítit. Snažíme se pro uplatnění svých nápadů získat co nejvíce tzv. grantů, jež velkoryse poskytuje pražský magistrát. Kolegyně i kolegové z oddělení prevence jsou zváni do škol a seniorských klubů a byl jsem mile překvapen, když jsem zjistil, s jakým zájmem a soustředěnou pozorností jsou zde přijímáni. Zrovna včera večer: představte si sálek v bývalém Ústředním domě armády, kde se sešlo na pět desítek bývalých československých důstojníků - dnes už seniorů. A když naši preventisté (Krumlovská, Šrámková, Komůrka) odpřednášeli svoji látku, doporučili svým posluchačům, aby si na venkovní dveře svých bytů přidělali ochranný řetízek. Ale kde ho vezmeme? ozvalo se ze sálu. A tu naši lidé pohotově a s úsměvem odpověděli: No přece u nás, náš kolega Plíhal k vám přijede domů a řetízek, který si teď hned můžete odnést s sebou, vám přimontuje. A co to bude stát? zeptal se jiný hlas z tmavého sálku. Nic, přátelé, ani korunu, vždyť jsme vaše policie. A jsme tu pro vás.

Máte nějaké osobní cíle spojené s aktivitami strážníků v nejbližší budoucnosti?

Víte, já věřím v program celoživotního vzdělávání se, v neustálý hlad po nových a nových zkušenostech a vědomostech. Dnes - ve 3. tisíciletí - už nestačí v osmnácti letech odmaturovat či ve čtyřiadvaceti získat diplom a pověsit si ho do rámečku nad psací stůl. Absolvování studia je především závazek. A on potom takový jedinec, který na sobě pracuje dál, se také docela jinak cítí a prezentuje: má jinou "imidž", jak se dnes říká, jinak myslí, jinak jedná profese strážců čistoty a pořádku ve městě je poctivá, vážená, společensky ceněná. A že záleží doslova na každém jedinci, jak lidé soudí městskou policii jako celek a zda částky, které jdou do našeho rozpočtu, nepovažují občané za utracené zbůhdarma. Ostatně už teorie řízení říká, že "práce na mezilidských vztazích nikdy nekončí". A my, kteří dnes a denně řídíme, víme, že práce s lidmi je věčná, tak jako je věčné naše krásné starobylé město, jemuž právě my, strážníci městské policie, sloužíme. A věřte, že velká většina z nás slouží ráda a ochotně.

/ki/