1, 2, 3, 4,

Vážení čtenáři,

při přípravě soutěže na stránkách Internetu jsme vycházeli ze zjištění, že spisovatelé kriminálních příběhů a detektivních povídek mají často jen velmi nejasné ponětí, jak vyšetřování trestných činů vypadá ve skutečnosti. Vybrali jsme proto několik sporných textových pasáží a obracíme se na vás s jednoduchou otázkou. Bylo to opravdu tak? Je možné, aby se situace odehrála podobně, jak ji autor převyprávěl, nebo jde o pouhý nereálný výmysl? Odpovídejte ANO či NE a pokud se chcete zúčastnit závěrečného slosování o hezké ceny, připojte i svou internetovou adresu. Mnoho úspěchu vám přeje redakce.

"Kdy jste viděl pana Kavánka naposledy?"

"Myslím, že tak před měsícem. Potom už rozhodně ne."

Ručičky elektronických měřidel se rozkývaly a na displeji bliklo varovné červené světélko.

"To není pravda," řekl vyšetřovatel.

Muž pohodlně usazený v křesle byl obratný jako úhoř, jeho pokerově nehybnou tvář neopouštěl náznak shovívavého úsměvu. Major Musil by vsadil krk na to, že má před sebou vraha, který se zbavil nepohodlného společníka, aby mohl volně disponovat kapitálem firmy. Nicméně přesvědčení bez potřebných důkazů má váhu sojčího pírka vetknutého za klobouk. Detektor lži představoval poslední naději, jak tu hradbu sebevědomé arogance trochu prolomit.

"Co jste dělal minulý pátek?"

"Pokud si dobře vzpomínám, nejdřív jsem se probudil," pravil obviněný a s neskrývaným posměchem líčil jednotlivé etapy ranní garderoby - snídani, zamykání bytu, startování auta. Ukazatele přístrojů se nudou téměř nehýbaly.

"Jen pokračujte," kýval hlavou vyšetřovatel.

"Po obědě jsem měl pár pracovních schůzek, jména bude znát sekretářka.

"Dál."

"Večer jsem se v Tatranbaru zastavil na skleničku, a pak jsem šel domů"

Světélko zablikalo.

"S Kavánkem jste se neviděl?"

"Ne!"

Ručičky vyletěly na maximum.

"A doma?"

"Měl jsem ještě nějaké pracovní resty, potom jsem se díval na televizi."

"Byt jste neopustil?"

"Ne. Tedy nepočítám-li jednu nebo dvě cigarety vykouřené na zahradě."

Rudé světlo se rozzářilo, křivky průběžně zapisovaných grafů udělaly skok připomínající zemětřesení. Řekl něco, co neměl a sám se toho polekal, uvědomil si Musil. Co to mohlo být? Cigareta, ta těžko. Takže zahrada.

"Pro dnešek končíme," rozhodl a vzápětí svolal poradu operativy.

"Tu zahrádku kolem vilky mi překopete do posledního čtverečního centimetru, jasné?"

Kriminalisté přikývli a chopili se krumpáčů a lopat. O tři hodiny později bylo v mělkém hrobě objeveno tělo pohřešovaného Václava Kavánka, proražená lebka vypovídala o vraždě a zbytky kůže za nehty oběti spolehlivě usvědčily obviněného. Po seznámení s patřičnými důkazy na dosud suverénní pokerové tváři pohasl nadřazený a mírně opovržlivý úsměv...

Zde úryvek končí a je na vás určit, zda to mohlo být skutečně tak.