Nejméně čtvrtstoletí nás dělí od praktických kroků, které učinily vlády některých západoevropských států a USA při naplňování koncepce práv obětí trestných činů. Z iniciativy nestátních organizací celého světa vznikala řada společností a programů pro oběti zločinu. Před deseti lety, přesně 4. září 1991, byla u Ministerstva vnitra registrována jako občanské sdružení nestátní organizace pod názvem Bílý kruh bezpečí. Hlavním předmětem jeho činnosti je přímý kontakt s oběťmi trestných činů, jejich rodinami a svědky. Kontakt se uskutečňuje v šesti poradnách (v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci a Pardubicích). Pomoc je určena obětem všech druhů trestných činů bez ohledu na věk, pohlaví, národnost i státní příslušnost oběti. Posláním BKB je pomáhat obětem trestných činů a jejich rodinám, pozůstalým a svědkům.

Poradenství BKB je vymezeno čtyřmi principy: bezplatností, nestranností, diskrétností a nezávislostí. Základem této občanské aktivity je setkání odborníka, který je schopen a ochoten v rámci minimálně formalizovaného rozhovoru pomoci a poradit člověku, který se ocitl v nevybrané vnucené roli oběti, ve většině případů také zároveň důležitého svědka trestného činu. Oběti je poskytována odborná a bezplatná pomoc včetně emocionální a morální podpory. Služba tohoto druhu přispívá k rychlému vzpamatování se obětí z následků trestného činu a mimo jiné i ke zlepšení jejich pozice při jednání s úřady. Při kontaktu s odborníky (především právníky a psychology) si oběti mohou ověřit i svá zákonná práva. Dobrovolníci pomáhají obětem zotavit se ze stresu vyvolaného trestným činem, poskytují jim praktické rady a užitečné informace o průběhu trstního řízení. Často obětem na místě zprostředkují kontakt na další odborníky nebo služby. O poradnách BKB se oběti a jejich rodiny dozvídají ze sdělovacích prostředků, z tiskovin sdružení, od Policie České republiky, v krizových centrech a na úřadech státní správy a samosprávy.

Poradce ani poradna za klienta nejednají, ale provázejí ho v nejsložitějších okamžicích po trestném činu, jsou mu oporou v tom, aby si své záležitosti dokázal zařídit sám nebo za pomoci svých blízkých. Poskytovaná pomoc je vždy kombinovaná, má charakter konzultace s dvojicí poradců, vždy s psychologem a právníkem zároveň. Konzultace je klientovi dostupná opakovaně, pokud si to jeho individuální situace a reakce na trestný čin vyžaduje.

Nadstandardní pomocí je například doprovod k soudu, návštěva u lůžka hospitalizované oběti v nemocnici, pořádání psychorekondičních víkendových pobytů pro oběti násilných trestných činů. V neposlední řadě je dnes BKB schopen zprostředkovat peněžitou pomoc oběti nebo pozůstalým ze soukromého Nadačního fondu Filipa Venclíka.

Nejčastější reakcí obětí na trestný čin je otázka "Proč právě já?", která vyústí v pocity lítosti, sebeobviňování a v pocit opuštěnosti. Častou psychickou reakcí na závažné trestné činy je ztráta koncentrace, která se projevuje zhoršenou schopností vnímání a špatnou interpretací. Každý jedinec je v prožitku traumatu neopakovatelný, přestože v poradnách BKB jsou zaznamenávány velmi rozdílné reakce na trestný čin, je možné konstatovat, že nejzávažnější traumata prožívají oběti po útoku pachatele na jejich tělesnou integritu (loupež, znásilnění, ublížení na zdraví, násilí ve vztazích), pozůstalí po obětech vražd a oběti a pozůstalí po obětech dopravních nehod zaviněných zejména opilým řidičem. U majetkové trestné činnosti prožívají oběti dlouhodobě negativně pocit narušení soukromí v případě krádeže vloupáním do jejich bytu, chaty nebo chalupy.

O každé konzultaci je se souhlasem klienta vyplněn záznamový list, na kterém je sledováno 18 údajů. Na konci roku 2000 bylo evidováno 2 577 osobních kontaktů s klienty v poradnách, z nichž 77 % bylo obětí trestného činu nebo příbuzných obětí. Mezi klienty převládají ženy, kterých je 67 %, muži jsou zastoupeni ve 29 %, zbývající 4 % tvoří klienti zejména z řad pozůstalých po obětech vražd.

Z hlediska konkrétních trestných činů zcela jednoznačně převládají oběti násilné kriminality. Nejpočetněji je zastoupen trestný čin ublížení na zdraví, krádeže, porušování osobní svobody, omezování osobní svobody, znásilnění, vydírání, podvod, vražda, loupež, pohlavní zneužívání. Nejsilnější traumata obětí jsou spojena právě s útoky na tělesnou integritu včetně znásilnění. Zvlášť silné trauma provází každý útok vedený rukou pachatele, kterého oběť znala. Může jím být příbuzný, známý, kolega ze zaměstnání.

Mezi klienty poraden Bílého kruhu bezpečí, kteří se stali obětí trestného činu, bylo 33 % těch, na kterých se násilí dopustil opakovaně jejich příbuzný či osoba blízká, ke které měla oběť citový vztah. Jedná se o tak zvané domácí násilí a pachatele, o kterém dříve měla oběť dobré mínění.

Z nepřímých obětí nejkritičtěji situaci po činu prožívají pozůstalí po obětech vražd a silničních nehod způsobených opilým řidičem.

Z majetkových deliktů přinášejí někdy až neuvěřitelně tíživé následky krádeže vloupáním do bytů, domů, chat a chalup.

Oběť je většinou zcela zaskočena, jestliže po trestném činu přichází do kontaktu s lidmi, kteří nerespektují její statut oběti a její reakci, počínaje prvními náhodnými svědky přes lékařskou záchrannou službu, policisty, personál nemocnice, soudní znalce, pracovníky pojišťovny, soudce a další. Více než polovina obětí - klientů BKB si stěžuje na nedostatek informací o průběhu vyšetřování trestného činu, na necitlivý přístup orgánů činných v trestním řízení a státních institucí, na bezohledný způsob prezentace případu ve sdělovacích prostředcích a na nedostatek práv a nedostatečnou ochranu poškozeného v trestním řízení.

BKB nezůstal lhostejný k tomu, že práva osob poškozených kriminalitou jsou v platném trestním řádu dílem podchycena nedostatečně, dílem je jejich zakotvení v této právní normě opomenuto vůbec. Již v roce 1993 a v letech následujících vystoupil Bílý kruh bezpečí opakovaně s náměty k opatřením na úrovni resortů ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra směřujícím ke zlepšení situace obětí trestných činů v ČR.

Z dlouholetých zkušeností BKB vyplývá jednoznačně, že oběti trestných činů očekávají empatii, lidskou komunikaci a citlivé jednání. O obětech trestných činů, stejně jako o dalších účastnících trestního řízení, můžeme uvažovat v různých rovinách a souvislostech. Můžeme hovořit o tom, zda například prostředky trestně procesního zákonodárství umožňují policejním orgánům koncentrovat svou pozornost nejen na dopadení pachatele a vyšetření trestného činu, ale také zda umožňují dostatečně se věnovat poškozenému, jeho blízkým a svědkům trestných činů. Můžeme hovořit o praktických problémech, které souvisejí s aplikační praxí a také o řadě dalších otázek, které nejsou řešitelné právními normami, ale jsou otázkou etiky a morálky, kterou v sobě máme, či nemáme.

V posledních třech letech se opakovaně naskýtala otázka, zda by nebylo dobré udílet cenu těm, kteří po trestném činu přijdou do kontaktu s obětí a chovají se k ní tak příkladně, tak lidsky a tak profesionálně, že oběť v sobě nese mezi těmi hrůznými zážitky a vzpomínkami, na to co prožila, alespoň jeden otisk v paměti na to, co jí nejvíc pomohlo, na vzpomínku na toho, kdo jí nejvíc prospěl, kdo jí vrátil iluzi bezpečného života. Od letošního roku bude udílena Cena Bílého kruhu bezpečí, jejímž smyslem je obracet pozornost veřejnosti k aktuální situaci obětí trestných činů v naší zemi, probouzet respekt společnosti k právům obětí, propagovat a zviditelňovat účinné formy odborné i laické pomoci obětem, veřejně podporovat a oceňovat takový výkon spravedlnosti v praxi, který zohledňuje osobní situaci obětí a pozůstalých po obětech a respektuje jejich práva a jejich důstojnost. Smyslem je také oceňovat prosazení takových změn zákona, interních pokynů a organizačních opatření, které zlepší postavení poškozených v trestním řízení.

Cena je udělována za mimořádný čin nebo lidskou pomoc oběti trestného činu překračující rámec běžných povinností a zvyklostí. Udílení ceny není omezeno žádnou profesí, pohlavím, věkem, národností ani státní příslušností. Příjemcem ceny může být i právnická osoba. Cenu nelze udělit stávajícímu členovi představenstva BKB.

Oceněný obdrží dřevěnou plastiku výtvarníka Karla Hejnovského. Plastika je dutá a má schránku s tajným mechanismem otvírání, ve které je ukryto poselství od oběti, které bylo oceněným člověkem pomoženo.

Plastika byla prvně udělena při příležitosti desátého výročí vzniku BKB lékaři, současnému řediteli nemocnice v České Lípě, který se také jako první zapsal do čestné knihy BKB.

K trestnému činu došlo v předvečer Štědrého dne. Těsně před zavírací hodinou vstoupil do prodejny Elektro maskovaný muž, který požadoval tržbu. Při loupežném přepadení postřelil jednu z prodavaček, mladou ženu, matku dítěte. Žena byla převezna do českolipské nemocnice, kde byl jejím ošetřujícím lékařem právě MUDr. Jaroslav Tvrzník. Rodině šetrně sdělil, že stav nemocné konzultovali i se zahraničními odborníky a že jí není pomoci. Tragédie se odehrála v období chřipkových epidemií, kdy byl návštěvám zakázán vstup do nemocnice. Zmíněný lékař měl však pro rodinu postižené velké porozumění, s laskavým zájmem je vyslechl, pochopil, jak je tato situace pro ně traumatizující. Byl natolik vzdělán, aby věděl, že má-li rodina přijmout takhle náhlou a krutou skutečnost, že jejich maminka a milovaná manželka zemře, má právo se s nejbližším člověkem rozloučit. To se také stalo. Když se tato rodina dostala do péče odborníků BKB, asi 14 dnů po skonu oběti, byla znechucena a otřesena jednáním většiny lidí na úřadech, kde museli vyřizovat nejrůznější záležitosti. Všude, kde je vyslechli, nejen že je nepolitovali, neprojevili zájem jim poradit, ale mnohde bylo chování úředníků až na hranici hyenismu. Jejich jedinou světlou vzpomínkou posledních dnů bylo právě jen jednání doktora Jaroslava Tvrzníka.

Pracovníci BKB vědí, že lékaři mají často problémy se svým chováním vůči pacientům a zvláště se neumějí chovat k pacientům, kteří se stali obětí trestného činu. Lékaři se zaměřují na léčení těla, ale zapomínají na psychický stav pacientů. Zvláště oběť má ale právo žádat ohleduplný přístup. Jednání českolipského lékaře i přes to, že on sám je považuje za samozřejmé, by mělo být příkladem pro ostatní.

Na základě materiálů BKB  
(bkb@volny.cz) a pomoci  
prezidentky BKB  
Mgr. Petry Vitoušové  
zpracovala  
Dagmar LINHARTOVÁ