Nejproslavenější zdejší budovou je zřejmě železniční nádraží: zahrálo si totiž kdysi ve slavné komedii Anděl na horách a od těch časů se na televizní obrazovky vrací jako bumerang. Třebaže odborářské rychlíky, jež vozily pracující na zaslouženou výběrovou rekreaci v zasněžených Krkonoších a ve Svobodě nad Úpou měly konečnou, patří dávno minulosti. A kdo ví, jestli by už ze zdejšího nádražíčka nezbyla jen ruina, kdyby se lokálky z Trutnova do Svobody neujala jistá severočeská soukromá firma, jež se jinak zabývá transportem hnědého uhlí, nepronajala si od Českých drah železniční svršek - což jsou koleje, výhybky a ostatní traťové náležitosti - a zdejší vláček neprovozovala skoro jako kyvadlovou dopravu. Zatím jde prý o podnikání ztrátové, ale každopádně čisté žluté motoráčky čile pendlují sem tam a spíš než turistům poctivě slouží dnes místním obyvatelům, dojíždějícím do okresního města za prací. Přesně opačným směrem, tedy z Trutnova do Svobody nad Úpou, jezdí do služby policisté zdejšího obvodního oddělení. Až na dva, kteří patří mezi místní, dojíždějí všichni: ale ono to není naštěstí tak daleko...

Svoboda nad Úpou je úhledné podhorské městečko o necelých dvou tisících obyvatelích, jehož domky jsou navlečené jako korálky na nit hlavní silnice z Trutnova do Krkonoš: pojedete-li rovně, dorazíte přes Horní Maršov do Pece pod Sněžkou, uhnete-li za náměstím doleva, čeká vás pořádný stoupák už dřív - a za ním jsou Janské Lázně a posléze strmí Černá hora. Z čehož plynou fakt, že hodně místních lidí pracuje v hotelích, horských boudách a hospodách, ale i v dalších oborech, souvisejících s turistickým ruchem. A je nasnadě, že během sezony se počet zdejších obyvatel nepřehlédnutelně zvyšuje: v zimě leckdy až na pětinásobek. Vzhledem k tomu, že si většinou turisté usmyslí přijet - eventuálně odjet - v průběhu jediného dne, neřku-li během několika málo hodin, a to bez valných ohledů na rozmary počasí, bývají dopravní komplikace a karamboly pro zdejší policisty chlebíčkem velice všedním, nepravím-li přímo denním.

"Naštěstí při takových kalamitách se jezdí povětšinou krokem, a tak jde zpravidla jen o pomuchlané plechy - jak někdo nedobrzdí," vysvětluje svobodský šéf major Petr Kerhát.

Na povel má jedenáct mužů: což s ohledem na výše zmíněná čísla není zrovna moc, ale je to prostě tak a nejinak.

Obvodní oddělení sídlí v prvním patře úhledné vilky, v jejím přízemí je byt. Jeho prostory by policistům přišly náramně vhod, ale zatím jim naděje na rozšíření nekyne: ostatně, ani ke kýžené důkladné opravě budovy se očividně neschyluje, jakkoli po ní volá. Zatím.

Nikdo z tuctu zdejších policistů už není žádný zelenáč: povětšinou jde o chlapy mezi třicítkou a čtyřicítkou, kteří mají za sebou osm a více let služby. A většinou si je odkroutili tady, v horách, buďto přímo ve Svobodě anebo na některém z okolních oddělení. Takže jim dávno nikdo nemusí vysvětlovat, jaká jsou zdejší horská specifika.

"Samozřejmě, máme dlouhou zimu," vzpomíná jejich vedoucí major Kerhát toho nejspecifičtějšího. "Nahoře napadne sníh natrvalo v listopadu, u nás v údolí nejpozději začátkem prosince - a leží nejmíň do konce března, ale někdy i déle - a na vrcholcích nezřídka až do května."

Většina turistů přijíždí na pár dní: stráví v horách víkend, týden, maximálně dva. Lázeňští hosté - v Janských se léčba soustřeďuje na nemoci pohybového ústrojí a problémy neurologické - tu stráví delší dobu, ale s nimi problémy bývají jen výjimečně.

Těch pár jedinců, kteří už měli potíže se zákonem a jsou doma ve Svobodě, v Janských Lázních a Mladých Bucích, tedy dvou městech a jedné obci, jež tvoří zdejší rajon, znají svobodští policisté dávno jaksi osobně. A mají je "v merku". Nenápadně, leč účinně. Jenže většinu trestných činů a přestupků, jež se tu odehrají, mají na svědomí turisté - anebo ještě spíš lidé, kteří se sem za turisty stahují z celé republiky.

"Nejde o velké záležitosti, spíš o drobnosti, které lidem na dovolené, ale i místním otravují život," říká major Kerhát.

V zimě se prý pořád kradou lyže - i když dlužno říci, že v posledních letech téhle tradiční bolesti ubývá, lidi přece jen dávají větší pozor. Vykrádají se auta, oblíbeným současným artiklem zlodějů jsou mobilní telefony, ale i fotoaparáty, videokamery. Věci cenné a nevelké, jež lze z opuštěného auta ukrást během minuty, nenápadně odnést - a během dalších dvou minut se vytratit jako pára nad hrncem...

"Od začátku roku evidujeme necelou stovku jednacích čísel, tedy trestných činů a přestupků," věcně říká vedoucí.

Připomene, že i tady v horách musí jeho mužové nezřídka zasahovat třeba i v domácnostech, při manželských a veskrze rodinných třenicích, k nimž si někdo z aktérů povolá uniformovanou asistenci. Jenže když policejní hlídka dorazí, z bojovníků se nezřídka stanou spojenci, neřku-li přímo hrdliččího naturelu - a chudák policista se stává rušivým elementem, není-li dokonce přímo napaden...

"Největším případem, který se u nás odehrál, bylo ale loupežné přepadení benzinové pumpy," neopomine se šéf ´pochlubit´. "Stojí snad dvě stě metrů od nás. Jakýsi člověk vnikl dovnitř, namířil na obsluhu pistoli a odnesl si docela slušný výdělek: přes dvě stě tisíc."

Čerpadlář prý zrovna vyndal peníze z denního trezoru a chystal je k odeslání: což vzbudilo podezření, uvažovalo se i o fingovačce, nebo že byl s pachatelem smluvený. Během pár minut policejní hlídky uzavřely celé okolí, svobodským přijela spousta posil, ale lupič zmizel. A úspěšně se před policií skrýval skoro dva roky - až přece jenom spadla klec a teď čeká na soud..."

Trutnovský okresní policejní ředitel nemá kancelář nikterak honosnou, ale zato jeho pohled z okna je zcela nadstandardní: má totiž Krkonoše jako na dlani a uprostřed živého obrazu strmí Sněžka jak malovaná, v zimě i v létě.

"Taková je u nás sezona: v zimě v létě," směje se major ing. Ivan Bílek. "V zimě, pravda, přijíždí lidí pořád přece jen o trochu víc než během letních prázdnin, ale zato už v podstatě vymizel klid, který dřív vládl na jaře a na podzim."

Okres je rozlehlý a dělí se vlastně do tří rozdílných oblastí: vedle Trutnovska samotného je tu Dvorsko, kraj chatařů a chalupářů, ale právě tak turistů, kteří se těší nevšedním pohledem na divoká zvířata v tamním safari, a do třetice Vrchlabsko.

"Trutnovský okres vznikl kdysi ze tří menších a v roce 2003 se zase ve tři správní oblasti zřejmě rozdělí," říká ředitel.

Policie se zatím zřejmě nové územní členění nedotkne, nicméně už dnes pragmaticky počítá s tím, že namísto jednoho partnera k jednání bude mít napříště tři. Trutnov sám má třiatřicet tisíc obyvatel a díky solidním firmám, jež sem našly cestu, ho netrápí - na rozdíl třeba od Žacléřska a Radvanicka, kde zanikly doly - vysoká nezaměstnanost. Což je dobré, nezaměstnanost vždycky plodí kriminalitu, ale pro policii to taky znamená, že nesnadno hledá nové lidi do uniformy. I nástupní platy u zahraničních podnikatelů totiž někdy převyšují částku, již může policie zaplatit svým lidem i po několika letech služby... Takže v současné době na Trutnovsku policisté k naplnění tabulkového stavu chybějí: ovšem i proto, že se s některými muselo vedení zdejšího okresu v uplynulých měsících rozejít.

"Nebývá zvykem o tom mluvit, ale já udělám výjimku," říká ředitel. "Trápí nás pokles kázně a dokonce trestná činnost policistů. Nejde sice o jev patologický, vžitý stav, ale o jednotlivé výstřelky: někdo ukradne drobnost v samoobsluze, druhý vyrazí na černou jízdu, třetí vezme úplatek, další se popere v hospodě. Mrzí mě to a tvrdý režim pro všechny je důsledkem. S provinilci jsme se rázně rozešli - a pokud by je někdo hodlal v chování napodobit, dopadne stejně. Že se někdo sám takhle znemožní, je koneckonců jeho svobodná volba - ale oni tím uškodili celé policii, a to je neodpustitelné. Dobrá pověst se buduje roky a pokazit se dá razdva."

Tím spíše potěší, že podle průzkumu, uspořádaného v Trutnově nedávno, věří zdejší policii šedesát procent občanů. Město prokoukklo do krásy, jako houby po dešti rostou třeba kruhové objezdy, jež by měly pomoci v dopravních problémech: zátěž je velká a silnice nepříliš kapacitní a kvalitní, jakkoli místní silničáři dělají co jen mohou. Novou dálnici, jež by měla okresem vést, přes noc nepostaví.

"Snad se jí dočkáme, policie je všemi deseti pro stavbu," říká ředitel. "A pro ty, kdo soudí, že je vlastně jedno, půjde-li o dálnici či rychlostní komunikaci - jedno to není, Dálnice se financují ze státní kapsy, zatímco rychlostní silnice z místních rozpočtů. Což v jádru znamená, že dálnice bychom se mohli dočkat, zatímco rychlostní komunikace stěží..."

Poté, co pohraniční policejní oddělení připadla pod Správu kraje, má Trutnovsko děvět základních útvarů, tedy obvodních oddělení (desátým je hlídkový oddíl v okresním městě samém): v Trutnově, Úpici, Dvoře Králové, Hostinném, Vrchlabí, Svobodě nad Úpou, Peci pod Sněžkou, Špindlerově Mlýně a Žacléři.

"Jedno oddělení bychom ještě rádi zřídili - buďto v Mostku, nebo Bílé Třemošné, ale zatím nejsou peníze," říká major Bílek.

Zhruba třetina obvodních oddělení sídlí v nedávno opravených objektech, i další mají k práci podmínky vcelku solidní: ale třeba ve Dvoře Králové či Úpici čekají "na lepší" dost zoufale. Ostatně, ani ředitelství samo si nemůže výskat: své služby má rozstrkané po třech adresách okresního města, dílem ve vlastním, dílem v pronájmu, a někdejší projekt přestavby a dostavby zrušených kasáren, v jejichž třech budovách sídlí větší část trutnovské policie, se už realizovat nebude.

"Když vznikl, stála by jeho realizace sto padesát milionů," usmívá se ředitel. "Tehdy se nenašly: a dnes už je jiná situace. Stavba by přišla o třetinu dráž a navíc nároky už jsou jiné. Ale třeba tady časem dostavíme aspoň technické zázemí..." Řeč pochopitelně přijde na auta, vysílačky, počítače: tedy vybavení, jež stojí spoustu peněz, rychle se opotřebovává a ještě rychleji zastarává.

"Auta máme slušná: Volkswageny trasporter pro dopravku - pochopitelně i s počítačovým vybavením a programem Lotus Notes, které nám nesmírně ulehčuje a zrychluje práci - felicie a felicie combi, na horských odděleních navíc off roady Kia a nově i ruské nivy. Jejich dílenské zpracování je sice mizerné, ale v terénu si vedou skvěle."

Horší je to tradičně s vysílačkami, v horských podmínkách je spojení nespolehlivé a Matra v nedohlednu. A taky počítače by potřebovaly dostat nové a výkonnější bratříčky, protože programové vybavení a nároky vůbec přibývají. Ještě že v Trutnově mají u policie prvotřídní počítačové fachmany, jaké by jim jinde mohli závidět, a ti dělají nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.

"A ještě jedno musím pochválit," vzpomene si ředitel při loučení, "dobrou spolupráci s městskou policii tady v Trutnově! Je znát, že jejím ředitelem je náš bývalý kriminalista: patřil k nejlepším a mě zlobilo, že odchází. Ale dneska vidím, že i tam odvádí dobrou práci."

Městská policie také provozuje kamerový systém, na který se názory různí, nicméně v Trutnově se rozhodně osvědčuje. Jakkoli příběh o jeho prvním "zásahu" je poněkud kuriózní. Na policejní oddělení se dostavil mladý policista v civilu, v obličeji samá modřina: nikoli místní, přijel do Trutnova ze školy na dovolenou. A že prý ho v noci někdo přepadl a zmlátil. Tak se podívali na noční záznam z kamer, jestli něco podezřelého nespatří, a ejhle: onen mladík se navracel z hospody natolik upraven, že ho "surově napadla" městská dlažba. Tak mu záznam hezky ukázali - a případ byl rychle uzavřen...

"Spojení? Tady v horách? Řeknu vám popravdě, že vysílačky moc nepoužíváme, protože bychom se stejně neslyšeli," říká svobodský šéf major Kerhát. "Ale každý z chlapů má svůj mobil a těmi se dovoláme i z Černé hory."

S autoparkem je už spokojenější: k ideálu sice daleko, kia prý najela asi čtyřicet tisíc bez potíží a teď nějak začíná střečkovat, felicia má za sebou stopadesát tisíc a když napadá snížek, dá se s ní jezdit leda tak na okres. Do hor je tu ale parádní sněžný skútr, takže na běžky prý hned tak nedojde. V létě zase nezřídka přichází ke slovu motocykl, postarší, ale zachovalá třistapadesátka jawa, jež se zvláště v dopravních zácpách - k nimž v případě nehody není na zdejších úzkých siničkách nikdy daleko - osvědčuje coby hbitý štír, a navíc šetří benzín.

"Příčiny nehod jsou podobné jako všude," říká vedoucí major Kerhát. "Někdo jede moc rychle, jiný se nevěnuje řízení, další se před jízdou napije alkoholu..."

S přílišným holdováním lihovinám jsou problémy i v oblíbené diskotéce v Mladých Bucích: pořádek v sále si tamní rázná šéfová prý uhlídá, ale rozkurážené rváče posílá ven, aby si věc vyřídili na čerstvém vzduchu. A policie mívá o případ víc - pokud se ovšem o pranici dozví, neboť moc svědků se nenajde. A neskončí-li aktéři v nemocnici...

Programový plakátek zmíněného podniku naznačuje, že jde vpravdě o kulturní zařízení: o hudbě se moc nedočteme, zato jeden večer prý patří levnému fernetu, za šestnáct, jiný mixu z koly a vína, kombinovanému s americkou whisky (za dvacet), zatímco další se odehraje ve znamení koktejlu Sněhová koule, jenž sestává z vodky, spritu a vaječného koňaku - to vše za pouhých pětatřicet. No, nekupte si to!

"Dorazily k nám i drogy, i když zatím jen v podobě marihuany," říká major. "Horší ale byla záležitost, jež skončila smrtí jednoho mládence: přijeli s partou na chalupu a v rámci módního ´experimentování s drogou´ si uvařili čajíček z durmanu. V omámení se pak hoch vydal ven, zabloudil, spadl do potoka... Hledali jsme ho dva dny a nakonec našli, ale už mu nebylo pomoci..."

Častější jsou ovšem drobnosti, jež ovšem lidem otravují život. Třeba v Janských Lázních někdo občas prošacuje svršky, jež si hosté odkládají na věšáky, jdouce si zaplavat do bazénu. A nejde vždycky o maličkosti, ale i o drahé hodinky, šperky, peníze...

"Jeden Ital takhle přišel o tisíc marek," vzpomíná major Kerhát. "Snažíme se přesvědčit vedení lázní, aby šatnu vybavilo zamykatelnými skříňkami, ale zřejmě je to pro ně velká investice. Tak aspoň říkáme lidem, aby cennosti nechávali zamčené na svém pokoji - ale znáte to, vždycky nad dobrou radou někdo mávne rukou..."

Na městečko se zvolna snáší letní soumrak, okna se rozsvěcejí. Lanovka končí poslední jízdu, restaurace se plní. Policisté, jimž skončila služba, spěchají na autobus, v kanceláři dozorčího se zabydlují čerstvé síly. Den končí, služba pokračuje.

Jan J. Vaněk