Zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem l. ledna 2002 a vytvořil podmínky pro účinnější a rychlejší odhalování a trestání korupčních aktivit. Hmotněprávní úpravy promítající závazky vyplývající z práva EU a mezinárodních smluv, jakož i aktuální změny zvláštní části trestního zákonu, u nichž není důvodu vyčkávat na přijetí rekodifikace, jsou zakotveny v tzv. "euronovele" trestního zákona, jejíž návrh schválila Poslanecká sněmovna i Senát a dne 20.3.2002 byla doručena k podepsání prezidentovi republiky (sněmovní tisk č. 972)8 . Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., zejména v nově formulované hlavě deváté a desáté, vytváří podmínky pro urychlení a zjednodušení předsoudního stadia trestního řízení, zakotvuje podmínky pro použití ofenzívních operativně pátracích prostředků a zejména pro zajištění procesní využitelnosti výstupu z této činnosti pro další trestní řízení. Novela trestního řádu celkově významně posiluje postavení státního zástupce, který má v rámci přípravného řízení výlučné oprávnění, mimo jiné, k rozhodnutí o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu. K vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Policie ČR a příslušníky Bezpečnostní informační služby je určen v zájmu objektivity, na základě výše uvedené novely trestního řádu, od počátku roku 2002 příslušný státní zástupce.
K písm. a):
Ministerstvo financí předložilo návrh věcného záměru zákona o úřadech celní a daňové správy, který vláda ČR usnesením ze dne 23. srpna 2000 č. 799 schválila. Z důvodů vysokých nákladů se nenavrhuje spojení celních ředitelství a finančních ředitelství v jeden orgán, návrh zákona předpokládá, že se spojí stávající Generální ředitelství cel a Ústřední finanční a daňové ředitelství v Generální finanční a celní ředitelství. Oproti schválenému věcnému záměru návrh předpokládá, že Generální finanční a celní ředitelství bude součástí MF, nebude tedy stát mimo ministerstvo. Další projednávání návrhu zákona bylo však pozastaveno. Legislativní rada vlády doporučila do přijetí nové zákonné úpravy řešit některé dílčí problémy novelou zákona o územních finančních orgánech a novelou celního zákona.
Úkol je nesplněn, dále se na něm pracuje.
K písm. b):
Návrh zákona o přiznání k majetku a o jeho přírůstku a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (zákon o přiznání k majetku) je zařazen v Plánu legislativních prací vlády na rok 2002 s termínem pro předložení do vlády v září 2002. Tento bod je zařazen v příloze č. 1 k usnesení vlády ze dne 19. prosince 2001 č. 1355, pod bodem č. 17 v legislativních úkolech Ministerstva financí.
Úkol je nesplněn, dále se na něm pracuje.
K písm. c):
V novele zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přijaté v roce 2000, je zapracováno ustanovení, které umožní poskytování informací z daňového řízení finančně analytickému útvaru. V souladu s § 24 odst. 5 písm. b), c), d) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, se povinnosti zachovávat mlčenlivost o poznatcích pracovníka správce daně, jakož i třetích osob, které byly jakkoliv zúčastněny na správě daní, nelze dovolávat tehdy, když:
Současně se nelze daňovou mlčenlivostí ohrazovat při plnění povinností, jejichž nesplnění je postihováno podle § 167 a § 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tento rozsah odpovídá mezinárodně právním závazkům České republiky, a ve spojení s průlomem mlčenlivosti v § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je dán dostatečně široký prostor pro odhalení těchto druhů trestných činností při zachování práv daňových subjektů.
Úkol je splněn.
K písm. d):
Zvláštní veřejnoprávní režim pro zaměstnance, kteří vykonávají státní správu v ministerstvech a správních úřadech, vytvoří zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech, o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), který schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dne 12.3.2002 (sněmovní tisk č. 7929) . Tato úprava se bude vztahovat jak na pracovníky Ústředního finančního a daňového ředitelství, tak i na pracovníky územních finančních orgánů.
Úkol je plněn.
Aktivní legitimaci k žalobám proti nekalosoutěžnímu korupčnímu jednání upravuje v dílu III obchodního zákoníku, v platném znění, (právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži) ustanovení § 54 odst. 1. Podle tohoto ustanovení může právnická osoba, oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, uplatnit právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav.
V oblasti ochrany práv spotřebitelů obdobný postup sleduje i navržená novela zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, která je v rámci návrhu doprovodného zákona k soudnímu řádu správnímu projednávána v současné době Senátem (sněmovní tisk č. 108110) . Podle této úpravy bude oprávněno podat návrh na zahájení řízení o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů, a být účastníkem takového řízení, též sdružení, jež má takové cíle uvedeno ve svých stanovách.
Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních transakcích (Paříž 17.12.1997) byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 25/2000 SMS a pro Českou republiku nabyla platnosti od 21.3.2000.
K provedení Úmluvy a splnění závazků z ní vyplývajících byla Ministerstvem spravedlnosti zpracována novela trestního zákona č. 96/1999 Sb., která obsahuje definici úplatku a rozšiřuje postih podle § 160 až 163 tr. zákona na osoby, které jsou zahraničními veřejnými činiteli ve smyslu Úmluvy. Zbývající požadavek úmluvy spočívající v zakotvení trestní odpovědnosti právnických osob bude splněn po přijetí připravované rekodifikace trestního práva hmotného.
Novelou č. 492/2000 Sb. byl upraven zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. tak, že ustanovení § 25 odst. 1 písm. zf) výslovně zakazuje odčitatelnost plnění poskytnutých zahraničnímu veřejnému činiteli v souvislosti s výkonem jeho funkce.
Požadavek čl. 8 Úmluvy v oblasti auditorských služeb (sdělení MZV č. 25/2000 Sb.m.s.) byl naplněn přijetím zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech.
Dále je naplnění požadavků tohoto článku zajištěno v novele zákona o účetnictví č. 353/2001 Sb., a to zejména v ustanoveních o pojetí vedení účetnictví jako soustavy účetních záznamů v písemné nebo technické (elektronické, optické aj.) formě včetně přenosu dat a jejich průkaznosti. Konkrétně v § 12 odst. 3, § 13 odst. 3, § 15 odst. 3, o účetních záznamech a jejich průkaznosti § 4 odst. 4 a 5, §§ 33, 33a a 35, zákona o účetnictví. Novela nabyla účinnosti 1. ledna 2002.
Na půdě Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj byla na základě ustanovení čl. 12 Úmluvy kontrolou implementace pověřena pracovní skupina pro boj s úplatkářstvím v mezinárodních obchodních transakcích (členové jsou zástupci Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva financí). Dosud byla examinována relevantní legislativa celkem 31 z 34 signatářských států. Vzhledem k výsledkům, kterých Česká republika v plnění požadavků vyplývajících z Úmluvy dosáhla, jí byla svěřena role examinující země. Této úlohy se ČR s úspěchem zhostila vůči Slovensku a Finsku v první fázi hodnocení a vůči Finsku ve druhé fázi hodnocení. Závěrečné stanovisko z hlediska naplnění požadavků Úmluvy vysloví pracovní skupina v rámci druhé fáze examinace ČR v období let 2003 a 2004.>
b. v rámci zákona o auditorech, zákona o zadávání veřejných zakázek, zákona o účetnictví atd.
Gestor: ministr financí ve spolupráci s ostatními členy vlády, zákon o zadávání veřejných zakázek - gestor: ministr pro místní rozvoj; Kontrolní termín: 31.12.2002
Úkol je plněn.
V roce 2001 byl připraven a předložen nový zákon o zadávání veřejných zakázek a zákon o výkonu dohledu nad jejich zadáváním, který na rozdíl od platné právní úpravy zavádí takové postupy při zadávání veřejných zakázek, jež výrazně ztíží možnost nabízení a přijímání úplatků, a přispěje k vytváření protikorupčního prostředí. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR však vládní návrh zákona dne 11.12.2001 zamítla (sněmovní tisk č. 1170).
Skupina poslanců (Ivan Pilip, Miroslav Kalousek, Karel Kühnl, Libor Ambrozek, Pavel Pešek, Tomáš Kvapil) předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o zadávaní veřejných zakázek, který sleduje záměr zvýšit systémovým způsobem transparentnost ekonomického prostředí při zadávání veřejných zakázek. Je navrženo zrušení výjimky ze zákona o zadávání veřejných zakázek, která umožňuje na základě rozhodnutí vlády zadat zakázku na základě písemné výzvy jedinému zájemci. První čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo 6.-7.2.2002, návrh zákona byl přikázán k projednání výborům (sněmovní tisk č. 1145)11 .
Jednotlivé resorty vydávají metodické pokyny k zadávání veřejných zakázek, zároveň dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, zřizují útvary interního auditu, které budou provádět finanční audity, audity systémů a audity výkonu, případně budou rovněž posuzovat vnitřní kontrolní systémy.
Po zavedení a realizaci novely trestního zákona dojde k analýze a vyhodnocení poznatků z praxe. V návaznosti pak bude rozhodnuto o eventuelních dalších úpravách ve zvláštní části trestního zákona, které mohou být i případně promítnuty do změn v rámci rekodifikace trestního zákona.
Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., zejména v nově formulované hlavě deváté a desáté, vytváří podmínky pro urychlení a zjednodušení předsoudního stadia trestního řízení, zakotvuje podmínky pro použití ofenzívních operativně pátracích prostředků a zejména pro zajištění procesní využitelnosti výstupu z této činnosti pro další trestní řízení. Jedním z hlavních cílů je, aby byl pachatel co nejdříve postaven před soud a potrestán. K tomu slouží zjednodušení a zrychlení trestního řízení ve všech jeho stadiích a posílení významu stadia řízení před soudem. Přípravné řízení již není diferencováno na fázi řízení před policejním orgánem a fázi řízení před vyšetřovatelem.
Dne 1. července 2001 nabyl účinnosti zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje poskytování zvláštní ochrany a pomoci, jejíž účelem je zamezit nezákonným vlivům na trestní řízení a tak zvýšit jeho účinnost jako jednoho z významným nástrojů potlačování kriminality, zejména závažných trestných činů a organizovaného zločinu. K těmto vlivům patří všechny formy nezákonného nátlaku vůči osobám, které se na trestním řízení zúčastní, zejména vydírání, ohrožování jejich života, zdraví a majetku. Zvláštní ochrana a pomoc spočívá ve výkonu v zákoně uvedených opatření (osobní ochrana, přestěhování ohrožené osoby a pomoc při jejím sociálním začleněním v novém prostředí, zastírání skutečné totožnosti ohrožené osoby) policií a Vězeňskou službou České republiky.
Dne 1.1.2000 nabyl účinnosti zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ministr vnitra ve spolupráci s vedoucím Úřadu vlády zpracoval Metodický pokyn ke sjednocení postupu orgánů veřejné správy při zajištění práva fyzických a právnických osob na poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (schválený usnesením vlády ze dne 6.9.2000 č. 875), který nabyl účinnosti dnem 1.10.2000. Tento metodický pokyn má odstranit nejednotnost vyřizování žádosti o informace a zejména jejich různě vysoké zpoplatňování orgány veřejné správy.
Dne 1.1.2001 nabyla účinnosti novela zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích č. 340/2000 Sb. V souvislosti s bojem proti korupci zakotvuje:
Pokud jde o darovací poukázky, jejich tisk je zajišťován Ministerstvem financí a jejich prodej stranám a hnutím finančními ředitelstvími. Technické náležitosti darovací poukázky a jejich vzor upravuje Ministerstvo financí (vyhláška č. 438/2000 Sb., o darovacích poukázkách pro poskytování peněžitých darů politickým stranám a politickým hnutím).
Výše uvedený princip byl zapracován v návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, vypracovaným a předloženým skupinou poslanců (Langer, Buzková, Dundáčková, Jičínský, Kupčová, Zahradil). Tento návrh byl schválen vládou usnesením ze dne 29. září 1999 č. 993, ovšem Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR jej zamítla.
Dne 1. září 2002 nabude účinnosti zákon č. 15/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Cílem novely zákona je zajistit, aby veřejní funkcionáři nezneužívali svého postavení a ve svém jednání prezentovali svou funkci způsobem, který nezpochybní jejich nestrannost a smysl pro obhajobu veřejného zájmu, který je s těmito funkcemi spojen. Zákon zajišťuje, aby poslancům a senátorům nebyly vedle platu za výkon veřejné funkce poskytovány navíc odměny od právnických osob, ve kterých má stát většinovou majetkovou účast, stejně jako je tomu např. u zaměstnanců správních úřadů a některých dalších státních orgánů. Tím se dosáhne i nezávislejšího postavení těchto osob na právnických osobách provozujících podnikatelskou činnost.
K odstranění nesouladu mezi postavením zaměstnanců např. státních fondů a České národní banky a zaměstnanců Fondu národního majetku a Pozemkového fondu a k zamezení možnému střetu zájmů se do zákonů č. 171/1991 Sb. a č. 569/1991 Sb. doplňují ustanovení obdobná ustanovením § 73 odst. 2 až 4 zákoníku práce. Společně s uvedenou úpravou se doplňují do zákonů o Fondu národního majetku a o Pozemkovém fondu ustanovení upravující zákaz pobírat odměnu od obchodních společností, popř. družstev, i členům presidia a rady Fondu národního majetku a Pozemkového fondu, kteří byli do orgánů těchto právnických osob delegováni příslušným fondem. I u těchto funkcionářů je třeba považovat členství v orgánech obchodních společností (popř. družstev) za součást výkonu funkce v orgánech Fondu národního majetku nebo Pozemkového fondu, za který jim od příslušného fondu náleží odměna. Tím se rovněž dosáhne jejich nezávislejšího postavení v orgánech obchodních společností (družstev) a posílí se obhajoba zájmů Fondu národního majetku a Pozemkového fondu.
V souvislosti se zákazem přijímání odměn od právnických osob provozujících podnikatelskou činnost za členství v jejich orgánech a zvýraznění tak skutečnosti, že tato činnost je součástí plnění pracovních povinností, resp. výkonu veřejné funkce, se doplňují do obchodního zákoníku zpřesňující ustanovení, podle kterých se rozsah náhrady škody hrazené členy orgánů právnických osob, kterými jsou ve výše uvedených případech poslanci, senátoři, členové presidia, rady a zaměstnanci Fondu národního majetku a Pozemkového fondu, uvádí do souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Odpovědnost za škodu způsobenou těmito osobami v rozsahu přesahujícím odpovědnost podle zákoníku práce ponese stát, resp. Fond národního majetku nebo Pozemkový fond. Obdobná úprava je obsažena pro státní zaměstnance a ostatní zaměstnance v ministerstvech a správních úřadech, kteří budou do orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost vysláni jako zástupci státu, ve vládním návrhu zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).
Úpravy předpokládané ve Vládním programu boje proti korupci nejsou zatím realizovány a Ministerstvo spravedlnosti je ani nepřipravilo. Úkol je plněn pouze částečně.
Úkol byl dále částečně splněn novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., jíž byl rozšířen okruh případů, kdy státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného občanského soudního řízení.
Vládou byl schválen návrh novely zákona o státním zastupitelství, který obsahoval další rozšíření působnosti státního zastupitelství v netrestní oblasti. Parlament však schválil novelu zákona o státním zastupitelství č. 14/2002 Sb., která je oproti vládnímu návrhu zúžená - nabývá účinnosti dne 1. března 2002. Novela zákona o státním zastupitelství stanovuje přesnější pravidla pro jmenování a odvolávání funkcionářů státních zastupitelství, zjednodušuje a zprůhledňuje vztahy mezi jednotlivými stupni státních zastupitelství a mezi státními zástupci, více zdůrazňuje koordinační úlohu Nejvyššího státního zastupitelství tak, aby celá soustava byla více funkční a mohla postupovat účinněji než dosud. V obecném rámci působnosti státního zastupitelství se stanovuje jeho oprávnění působit v jiném než trestním řízení za podmínek a způsobem stanoveným zákonem.
V návrhu soudního řádu správního, který projednává Senát, je zakotvena úprava žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu, podle které žalobu proti rozhodnutí správního orgánu bude oprávněn podat též nejvyšší státní zástupce, pokud k jejímu podání shledá veřejný zájem.
Na základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 311/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění vyhlášky č. 265/1997 Sb. a vyhlášky č. 218/1998 Sb., došlo k soustředění dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a ke stanovení příslušnosti k úkonům před zahájením trestního stíhání ve věcech závažné hospodářské a majetkové trestné činnosti podle hlavy druhé nebo deváté zvláštní části trestního zákona, se zvláštním důrazem na ty trestné činy, které byly spáchány ve prospěch zločinného spolčení, nebo pokud v souvislosti s jejich odhalováním či vyšetřováním byl nebo měl být spáchán trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona nebo trestné činy podplácení, přijímání úplatku nebo nepřímého úplatkářství podle § 160 až § 162 trestního zákona, u vrchních státních zastupitelství. Možnost provádění jednotlivých vyšetřovacích úkonů, příp. celého vyšetřování, státním zástupcem je zakotvena v trestním řádu /§ 174 odst. 2 písm. b)/.
Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. celkově významně posiluje postavení státního zástupce, který bude mít v rámci přípravného řízení výlučné oprávnění, mimo jiné, k rozhodnutí o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu. K vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Policie ČR a příslušníky Bezpečnostní informační služby je určen, v zájmu objektivity, a to od počátku roku 2002, příslušný státní zástupce.
Ministr vnitra předložil vládě k 30.6.2001 návrh zákona o řízení před správními úřady (správní řád), jakožto obecný procesní předpis týkající se správního řízení. Tento návrh byl dne 12. září 2001 schválen usnesením vlády č. 893, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR jej však dne 15.2.2002 zamítla (sněmovní tisk č. 1070).
K písm. a):
Pokud jde o návrh zákona, k transparentnosti správního řízení přispívá především institut usnesení. Usnesení je správním aktem, jímž správní úřad rozhoduje v zákonem stanovených případech o procesních otázkách (týká se to téměř všech procesních úkonů, například určení lhůty k provedení úkonu, navrácení v předešlý stav či rozhodování o otázce účastenství). Oznamuje se účastníkům doručením písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením; to má účinky oznámení, pokud se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení usnesení. Stanoví-li tak zákon, usnesení se pouze poznamená do spisu. S výjimkou usnesení, která se pouze poznamenávají do spisu a proti kterým je možno se ohradit, lze proti tomuto správnímu aktu podat procesní stížnost k odvolacímu správnímu úřadu.
Důležité je však i zde upravené právo na nahlížení do spisu týkající se účastníků a jejich zástupců, v přítomnosti účastníků též jejich odborných konzultantů a v zákonem stanovených případech i jiných osob, a možnost účastníků vyjádřit se před vydáním správního aktu k jeho podkladům. Bez významu není ani informační povinnost správního úřadu - je povinen trvale zveřejnit informace o tom, kdy a kde je možno u něj učinit osobně podání, jakož i o spojení potřebném k tomu, aby bylo možno učinit podání pomocí technických prostředků, a další informace stanovené zákonem. Je také povinen na požádání dotčené osoby informovat o tom, které právní předpisy se týkají oboru jeho působnosti a působnosti nadřízených a podřízených správních úřadů, a též o tom, jak se podávají žádosti. Jinak poskytuje informace v souladu s obecnou úpravou. Snaha o maximální transparentnost správního řízení se projevila též v institutu předběžné informace. Podle příslušného ustanovení návrhu může každý požadovat od správního úřadu příslušného vydat správní akt či podmiňující správní akt, aby mu poskytl písemnou předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání správního aktu nebo podmiňujícího správního aktu a podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání správního aktu nebo podmiňujícího správního aktu.
Co se týče rozhodování dle volné úvahy, k obligatorním náležitostem správního aktu v rámci výrokové části patří i výčet právních ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno. V odůvodnění se potom uvedou důvody vydání správního aktu, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní úřad řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a jak se správní úřad vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům správního aktu.
K písm. b):
Možnost přednostního (rychlejšího) vyřízení věci v zákonem stanovených případech a při vyšší poplatkové povinnosti byla obsažena v návrhu správního řádu, tak jak byl ke dni 30. června 2001 předložen vládě ministrem vnitra. Na základě stanoviska Legislativní rady vlády byl však tento institut posléze z návrhu zákona vypuštěn.
K písm. c):
Vládní návrh správního řádu upravuje lhůty pro vydání správního aktu. Správní úřad je dle tohoto ustanovení povinen vydat správní akt bez zbytečného odkladu.
Návrh správního řádu obsahuje dále úpravu ochrany před nečinností, jíž se může po uplynutí lhůty pro vydání správního aktu domáhat účastník procesní stížností u odvolacího správního úřadu. Odvolací správní úřad může učinit potřebná opatření proti nečinnosti i z moci úřední.
K písm. d):
Vytvoření registru některých správních trestů se mělo stát součástí věcného záměru zákona o správním trestání. V průběhu vnitřních jednání na Ministerstvu vnitra a v součinnosti s dalšími ústředními správními úřady však převládl názor, že by vytvoření centrálního registru správních trestů bylo příliš nákladné a představovalo by značnou zátěž pro ústřední orgány státní správy. Užitečnost takového registru byla přitom mnohými experty zpochybňována.
V případě vytvoření centrálního registru správních trestů by musela být rovněž stanovena působnost příslušného ministerstva buď formou novelizace zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších novel, nebo přijetím samostatného zákona o registru správních trestů.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebude v dohledné době Ministerstvo vnitra návrh na vytvoření centrálního registru patrně předkládat.
Dne 1. ledna 2002 nabyl účinnosti zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).
K písm. a):
Zákon o finanční kontrole vytváří právní rámec pro zakotvení systému finanční kontroly jako nedílné součásti finančního řízení na všech stupních organizace veřejné správy, -upravuje základní organizační vztahy na úseku finanční kontroly v soustavě orgánů veřejné správy a stanoví základní pravidla pro provádění předběžných, průběžných a následných finančních kontrol národních a zahraničních prostředků.
K písm. b):
Vymezuje třístupňový systém finanční kontroly, v němž funkci metodického, řídícího a koordinačního centra plní Ministerstvo financí, které má být garantem jednotného výkonu finanční kontroly ve veřejné správě.
K písm. c):
Zákon stanoví za nepřijetí nebo nesplnění opatření k nápravě nedostatků oprávnění kontrolního orgánu uložit pokutu do výše 1.000.000,- Kč.
Zákon o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů ukládá orgánům veřejné správy povinnost zajistit zřízení systému finanční kontroly do 6 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona. Tento zákon rozděluje vnitřní kontrolní systém na dvě části: řídící kontrolu a interní audit. V rámci řídící kontroly zákon neukládá sestavování plánu kontrolní činnosti. Zákon však stanoví povinnost sestavování plánu interního auditu (což je kontrolní činnost prováděná útvarem interního auditu, který je funkčně oddělen od řídících výkonných struktur).
Zlepšení součinnosti zpravodajských služeb s dalšími bezpečnostními útvary se projevilo od konce roku 1999, kdy se začalo provádět usnesení Rady pro zpravodajskou činnost k exekutivním opatřením ke zlepšení komunikace mezi zpravodajskými službami a Policií ČR. Byla revidována a nově uzavřena řada realizačních a rámcových dohod mezi zpravodajskými službami a Policií ČR v oblasti výměny informací.
Policie ČR ÚOK získává poznatky o korupci a machinacích v oblasti výběrového řízení a přidělování veřejných zakázek v rámci centrálních článků státní moci a regionální správy. Příčinu spatřuje:
Jednotlivá ministerstva v uvedeném smyslu analyzují svoje vnitroresortní předpisy a průběžně přistupují k jejich úpravě.
Ve vztahu k expertním výborům Rady Evropy je koordinátorem za Českou republiku Ministerstvo zahraničních věcí; gestory úkolů vyplývajících z práce jednotlivých výborů jsou příslušné resorty.
Multidisciplinární skupina proti korupci, GMC, byla ustavena na základě návrhu 19. konference evropských ministrů spravedlnosti na Maltě v roce 1994 a začala pracovat v roce 1995. Členy za Českou republiku jsou zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti. Na půdě Rady Evropy byly v rámci činnosti GMC dokončeny práce na:
Skupina států proti korupci, GRECO, začala pracovat od 1. května 1999 a dosud k ní přistoupilo 34 států. Účelem GRECO je odborná spolupráce členských států na zlepšování vnitrostátních protikorupčních mechanismů. Česká republika se stala jejím členem 8. února 2002.
Pakt stability slouží ke zlepšení právního a organizačního rámce boje proti korupci ve státech jihovýchodní Evropy. V rámci této iniciativy probíhá zejména vyhodnocení právních řádů států daného regionu a předkládání mechanismů pro potírání korupce. Hlavními organizátory jsou Rada Evropy, OECD a Světová banka. Na práci této iniciativy se podílejí zástupci Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zahraničních věcí.
OCTOPUS II je druhý společný program Evropské Komise a Rady Evropy boje proti organizovanému zločinu a korupci ve státech v přechodném období. Do programu je začleněno 16 států včetně České republiky (ČR se podílela již na realizaci programu OCTOPUS I). Cílem programu je posílení kapacit, politik a spolupráce (národní i mezinárodní) pro potírání organizovaného zločinu a korupce v Evropě. Program má pomoci kandidátským státům implementovat acquis EU a přijmout relevantní instrumenty Rady Evropy. Program zahrnuje devět témat: Kriminalizace korupce a organizovaného zločinu, opora sankcí v trestním řádu; Trestní odpovědnost právnických osob; Posílení vyšetřovacích prostředků; Posílení spolupráce mezi útvary a vytváření specializovaných jednotek; Ochrana svědků a obětí; Ekonomická a finanční kriminalita; Prevence kriminality a delikvence mladistvých; Posílení mezinárodní spolupráce; Mezinárodní sdílení citlivých informací. Aktivity zahrnují sérii seminářů a studijních cest na daná témata, kterých se kromě expertů Ministerstva vnitra a Policie ČR účastní také zástupci Ministerstva spravedlnosti, soudci, státní zástupci, experti z Ministerstva financí (FAU, Generální ředitelství cel).
Stav ratifikací protikorupčních úmluv Rady Evropy:
Trestně právní úmluva o korupci sjednaná 27.1.1999 ve Štrasburku dosud nevstoupila v platnost, neboť nebyla splněna podmínka platnosti - souhlas 14 signatářských států (dosud ji ratifikovalo 13 států). ČR tuto úmluvu ratifikovala dne 8. září 2000. Tato úmluva kriminalizuje řadu korupčních jednání s vnitrostátním i mezinárodním charakterem. V současné době ji podepsalo 28 států.
Občanskoprávní úmluva o korupci sjednaná 9.9.1999 ve Štrasburku byla za Českou republiku podepsaná 9.11.2000. Dosud také nevstoupila v platnost, neboť nebyla splněna podmínka platnosti - souhlas 14 signatářských států. V současné době úmluvu podepsalo 26 států a schválilo 5 států. Implementace a následná ratifikace ČR bude řešena v souvislosti s průběhem reformy soukromého práva, neboť vyžaduje změnu § 106 odst. 1 občanského zákona spočívající v prodloužení subjektivní promlčecí lhůty u náhrady škody způsobené korupčním jednáním. Změna je navržena v rámci "euronovely" občanského zákoníku, kterou schválila Poslanecká sněmovna i Senát a dne 20.3.2002 byla doručena k podepsání prezidentovi republiky (sněmovní tisk č. 1024)13 .
Byl založen v dubnu 1999 a převzal úkoly, které dříve plnil UCLAF (Unité de Coordination de la Lutte Anti-Fraude). Hlavním úkolem OLAFu je ochrana finančních zájmů EU. Jedná se zejména o zjišťování "iregularit" a finančních podvodů při nakládání s rozpočtovými prostředky EU. Úřad má několik jednotek zaměřených zejména na problematiku zemědělství, informačních technologií, shromažd'ování informací, vyhodnocení legislativy, koordinaci a právní expertízy. Jednotky působí samozřejmě ve vztahu k možným finančním podvodům v orgánech EU. Působení OLAFu je zaměřeno na vnitřní instituce EU (Komise, Rada, Parlament) i na jejich zastoupení v členských státech EU, avšak nevztahuje se na Evropskou investiční banku a Evropskou centrální banku. Pokud jde o samotné případy či podezření, Rada stanovila důkladně prošetřovat všechny nahlášené případy. Z hlediska legisla-tivního vychází OLAF z Úmluvy o ochraně finančních zájmů ES a ze dvou protokolů této úmluvy, které upravují právní postupy v souvislosti s implementací úmluvy, stanovují příslušné definice v oblasti korupce, umožňují výměnu informací a zabývají se problematikou právní odpovědnosti fyzických a právnických osob a praním špinavých peněz. Praktická činnost OLAFu a její konkrétní výsledky jsou založeny na tom, že OLAF musí prošetřovat podezření z "iregularit" či vlastních podvodů, přičemž je povinností všech orgánů EU dát OLAFu v případě takových podezření okamžitou informaci. Jedná se obecně o administrativní šetření, nebot' OLAF nenahrazuje orgány činné v trestním řízení. Závažných případů bylo v posledních přibližně 5 letech asi 50, avšak jen několik se podařilo dovést úspěšně až před soud (postoupením národním orgánům). To je dáno jak problematickým odhalováním finančních podvodů, tak nezkušeností soudců v jednotlivých členských státech s případy spojenými s mezinárodní finanční kriminalitou. Řada případů se týká přímých plateb ES, které tvoří cca 20% rozpočtu. Pokud se jedná o kontrolu přidělovaných finančních prostředků přes programy PHARE, SAPARD a ISPA, jsou pravidla obsažena v příslušných finančních memorandech a OLAF je vyzván k angažování pouze v případě podezřelých transakcí. Činnost OLAFu je dokumentována ve zprávě Komise o ochraně finančních zájmů ES a ve zprávě OLAFu.
V roce 2001 probíhaly intenzívní negociace mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím ČR (NSZ) a Evropským úřadem boje proti podvodům (OLAF) v přípravě memoranda o spolupráci zajišťující implementaci acquis v oblasti ochrany finančních zájmů ES v předvstupním období. V návaznosti na setkání představitelů OLAFu a Nejvyššího státního zastupitelství dne 15.12.2000 v Bruselu začalo NSZ jednat s představiteli OLAF o návrhu Memoranda o spolupráci mezi NSZ a OLAF. Tato jednání probíhala za spoluúčasti Ministerstva financí, Generálního ředitelství cel a Finančně analytického útvaru, Úřadu vyšetřování MV, Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti PČR. a Nejvyššího kontrolního úřadu. Memorandum o spolupráci bylo podepsáno dne 22. října 2001 s názvem Ujednání o spolupráci mezi Evropským úřadem boje proti podvodům a Nejvyšším státním zastupitelstvím ČR o boji proti podvodům a jiným protiprávním činům poškozujícím finanční zájmy Společenství v období předcházejícím vstupu ČR do Evropské unie a vstoupilo v platnost k 1. lednu 2002.
Pro posílení spolupráce mezi ČR a EU v oblasti boje proti hospodářské trestné činnosti přijalo Ministerstvo spravedlnosti vyhlášku, která rozšiřuje působnost specializovaných útvarů Vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci a Nejvyššího státního zastupitelství v Brně tak, aby poskytovaly ochranu také finančním zájmům ES. Vyhláška vstoupila v platnost ke dni 8. června 2001 a byla publikována pod č. 183/2001 Sb. (vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů). Vytvoření těchto specializovaných složek i výše uvedené rozšíření jejich působnosti je v rámci EU přijímáno velice pozitivně jakožto efektivní posílení institucionálního rámce v boji proti korupci v ČR.
Klíčovým orgánem v systému OSN zabývajícím se problematikou korupce je Úřad pro kontrolu drog a prevenci kriminality (ODCCP) se sídlem ve Vídni. Tento orgán neřeší korupční případy uvnitř OSN (to přísluší Úřadu pro vnitřní dohled), ale zabývá se korupcí v širokém slova smyslu. Tzv. Globální program boje proti korupci je jedním ze tří globálních programů ODCCP. Dalšími programy jsou Globální program proti drogám a Globální program proti obchodu s lidmi. Základním cílem Globálního programu boje proti korupci je vytvořit v zapojených zemích takové protikorupční mechanismy, které by v konkrétních podmínkách nejlépe sloužily odhalo-vání korupčních praktik, včetně jejich hodnotové stránky. Počinem historického významu je právě finalizovaná Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a tři protokoly k ní (k palným zbraním, k obchodu s lidmi, zejména s ženami a dětmi, a k převaděčství migrantů). Úmluva OSN v ustanovení čl. 8 upravuje otázku kriminalizace korupce a v ustanovení čl. 9 stanoví opatření proti korupci. Řeší rovněž odpovědnost právnických osob, což je problematika těsně související s korupcí např. v obchodních vztazích. Úmluva OSN byla podepsána na konferenci v Palermu ve dnech 12.-15.12.2000 a je otevřena k podpisu v New Yorku až do 12.12.2002. ČR úmluvu podepsala již na konferenci v Palermu v prosinci 2000, dosud ji však neratifikovala a nepodepsala ani žádný z dodatkových protokolů. Vládní materiál k návrhu na ratifikaci je nyní současně s návrhem na podpis a následnou ratifikaci Protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky a Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi připravován. Vnitrostátní gesci nad samotnou úmluvu převzalo MV ČR. Pokud jde o protokoly, MV se hlásí ke dvěma z nich (k obchodu s lidmi a k převaděčství), nevyjasněnou otázkou zůstává gestorství ve vztahu k protokolu o palných zbraních).
V další etapě měla být sada tří protokolů k Úmluvě proti nadnárodnímu organizovanému zločinu původně doplněna o protokol ke korupci. 10. kongres o prevenci zločinnosti a zacházení s pachateli, konaný ve Vídni v dubnu 2000, však inicioval přípravu zcela samostatného mezinárodního smluvního dokumentu proti korupci. V r. 2001 proběhla formalizace této iniciativy - návrh postupně prošel nezbytnou procedurou v rámci Komise pro prevenci kriminality a trestní spravedlnost, Hospodářské a sociální rady OSN a Valného shromáždění, které vyčlenilo prostředky pro práci tzv. Ad-hoc výboru pro přípravu mezinárodního smluvního dokumentu proti korupci (negociační mezivládní orgán).
V létě 2001 se ve Vídni sešla skupina vládních expertů, která připravila mandát pro vypracování úmluvy budoucího smluvního dokumentu proti korupci. Ten se stane vůbec první univerzální smluvní úpravou mezinárodního boje proti korupci. Příprava textu bude přihlížet k příslušným dílčím, již existujícím právním instrumentům (v rámci EU, OECD, Rady Evropy apod.). Nový globální instrument proti korupci má mj. definovat korupční konání, zakotvit jeho kriminální povahu a sankce, včetně zabavení, konfiskace a vrácení takto nelegálně získaných prostředků, stanovit odpovědnost právnických osob, určit pravidla pro ochranu svědků a obětí kriminálních činů spojených s korupcí aj. Součástí nové úpravy bude i vytvoření mechanismu mezinárodní spolupráce zaměřené na potlačování legalizace výnosů z korupce, na sběr a analýzu informací, na technickou spolupráci a na monitoring plnění závazků smluvními stranami. Mandát vymezuje i časový rámec přípravy nového instrumentu: série (zatím) 6 zasedání Ad-hoc výboru by měla během dvou let (2002-2003) jednat o jeho textu tak, aby byl finalizován nejpozději do konce r. 2003 a připraven k přijetí a podpisu v prvním pololetí r. 2004.
V rámci vytváření podmínek pro efektivní práci Ad-hoc výboru se počátkem prosince 2001 uskutečnila v Buenos Aires přípravná schůzka, kde se podařilo shromáždit přes 30 "národních" návrhů znění jednotlivých článků, někdy i celých textů budoucího smluvního dokumentu proti korupci. ČR byla na schůzce formálně zastoupena pracovnicí ZÚ Buenos Aires. Množství příspěvků umožnilo sekretariátu CICP sestavit kompilát návrhu nového smluvního dokumentu (ve čtyřech částech o cca 200 stranách), který se stal základem pro jednání 1. zasedání Ad-hoc výboru ve dnech 21.1.-1.2.2002 ve Vídni. Delegace ČR se aktivně zapojila do negociací textu (vlastní návrh textu definic některých pojmů), zj. díky angažovanosti delegáta Ministerstva vnitra a jeho průběžné komunikaci se zainteresovanými českými orgány. Na 1. zasedání Ad-hoc výboru se podařilo absolvovat první čtení první části úmluvy, specifikovat sporné body a vymezit okruh otázek, kde panuje shoda. V rámci byra Ad-hoc výboru došlo k rozdělení odpovědnosti za jednotlivé části připravovaného smluvního dokumentu. Většina práce však před Ad-hoc výborem teprve stojí: jeho dvoutýdenní zasedání by se měla konat cca 3x do roka; mandát prozatím počítá s celkem 6 zasedáními během let 2002-2003.
Mezinárodní měnový fond i Světová banka nemají za účelem boje s korupcí vytvořen speciální program ani orgán. Boj proti korupci ve veřejné správě je chápán jako boj proti propojení podnikatelských a politických kruhů a je realizován jako součást všeobecné snahy těchto finančních institucí o zachování udržitelného růstu a makroekonomické a finanční stability. Poněkud větší pozornost tomuto problému začal koncem 90. let věnovat MMF, v jehož rámci se touto problematikou (mimo jiných aktivit) zabývá International Monetary Committee. Důvodem je ekonomická a finanční nestabilita zemí zejména třetího světa, kterou do značné míry zaviňuje zmíněná propojenost státní správy s podnikatelskými kruhy.
V mnoha strategiích a doporučeních MMF a SB se antikorupce vyskytuje ve formě "good governance". Toto lze dokumentovat např. u iniciativ IDA (International Development Association, iniciativa SB zaměřená na pomoc nejchudším zemím) a HIPC (Heavily Indebted Poor Countries, společná iniciativa MMF a SB zaměřená na oddlužení nejchudších zemí), kde existuje kritérium "good governance" jako jedna z podmínek pro přidělení půjčky, resp. snížení dluhu. ČR se podílí na obou iniciativách.
Pracovníci ÚOK společně s pracovníky Ministerstva spravedlnosti se v roce 2001 zúčastnili řady odborných seminářů v rámci organizace OLAF. Nelze opomenout spolupráci s Evropským výborem pro otázky zločinnosti (CDPC) a Multidisciplinárním výborem pro korupci (GMC) Rady Evropy, kdy se na základě požadavků těchto organizací ÚOK se svými vybranými odborníky podílí na řešení problematiky programu OCTOPUS II.
Významnou roli v oblasti mezinárodní spolupráce v boji proti závažné hospodářské kriminalitě, finanční kriminalitě a korupci sehrává Národní ústředna INTERPOL. V roce 2001 ÚOK vyřídil 90 žádostí zahraničních policejních nebo bezpečnostních subjektů. Jednalo se o žádosti o provedení prověrky 268 fyzických a 213 právnických osob především v souvislosti s objasňováním důvodných podezření z podílu na praní špinavých peněz a o zpracování předmětných dožádání ze zahraničí při odhalování korupčního jednání.
S účinností od 1.1.2002 došlo k rozšíření mandátu Evropského policejního úřadu EUROPOLU mj. i na oblast boje proti korupci. V souladu s návrhem Europolu rozšířit Smlouvu o spolupráci mezi ČR a Europolem na nový mandát Europolu bude po vstupu Smlouvy v platnost navázána spolupráce mezi ČR a Europolem i v této oblasti boje proti trestné činnosti.
Ministerstvo vnitra, Nejvyšší státní zastupitelství a ÚOK se spolupodílí na projektu Posilování institucí proti praní špinavých peněz (podporovaného částkou 1,8 mil. EUR), jehož garantem je Ministerstvo financí. Projekt 2000 navazuje na předchozí projekty 1998 a 1999, jeho cílem je získat analytický software I2 a vycvičit specialisty - analytiky na základní úrovni - okres. Záměr je vybavit tímto softwarem 86 okresních analytických pracovišť Policie ČR a 10 dalších vybraných jednotek. Podle koncepce centrálního analytického systému PČR by na každém okresním ředitelství mělo být vytvořeno analytické pracoviště, které bude zabezpečovat analytický servis pro operativní a vyšetřovací složky v teritoriu a bude základním článkem centrálního analytického systému PČR (kontrakt na software byl podepsán v listopadu 2001).
Na počátku roku 2001 byl dokončen podprojekt programu PHARE z r. 1998 Boj proti organizovanému zločinu. Nejvýznamnější součástí podprojektu bylo zřízení střediska pro odborný výcvik kursů kriminální zpravodajské analýzy a nejmodernějšího britského analytického systému I2 Analyst´s Notebook v objektu centrály ÚOK. Vybavení centra v ceně 121 tis. EUR se stalo na základě převodu od Ministerstva financí majetkem ÚOK s podmínkou, že pět let bude sloužit pro určené účely (výcvikové středisko pro kursy kriminální zpravodajské analýzy, I2 a speciální kursy)14 .
V průběhu roku 2001 byl realizován projekt Boj proti hospodářské kriminalitě 15 (ukončen v lednu 2002). Cílem bylo vytvořit základní předpoklady pro centrální analytický systém Policie ČR. Projekt vytvořil předpoklady pro technickou spolupráci s prakticky všemi složkami státní správy, které mohou mít informace kriminálně zpravodajského charakteru o závažné hospodářské trestné činnosti. Základem bylo vybavení sítě vybraných útvarů instalacemi systému I2. Celkem 40 instalací analytického software I2 bylo distribuováno na centrální a regionální úrovni Policie ČR a u vybraných centrálních institucí státní správy.
V oblasti vzdělávání se cca 70 specialistů Policie ČR a státních zástupců zúčastnilo osmi studijních stáží a pracovních pobytů u speciálních složek SRN, Velké Británie a Itálie. V ČR se více než 300 specialistů zúčastnilo 12 seminářů zaměřených na standardy odhalování, vyšetřování a stíhání závažné hospodářské trestné činnosti v zemích Evropské unie a na acquis v oblasti mezinárodní spolupráce v boji proti výnosům z trestné činnosti.
V červnu 2001 byl ukončen projekt PHARE 1998 Posílení institucí v prosazování práva - podprojekt Komplexní systém řízení lidských zdrojů pro českou policii (program odborného vzdělávání pro příslušníky policie a pracovníky Ministerstva vnitra), v jehož rámci absolvovali jazykový a odborný výcvik pracovníci ÚOK.
Na Ministerstvu vnitra působí od září 2001 v rámci twinningového projektu programu PHARE 2000 předvstupní poradce z Velké Británie - superintendant John Mottram. Twinningový projekt je rozdělen na několik modulů, z nichž se tři dotýkají boje proti korupci, a to jak na strategické úrovni (školení pro klíčové představitele státní správy ve Velké Británii), tak na úrovni praktického výkonu práva (školení vyššího a středního policejního managementu), a konečně seminář za účasti britských expertů - Prevence a odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti.