1. Sledovat výsledky aktivit mezinárodních a nadnárodních organizací (GMC v rámci Rady Evropy, UCLAF v rámci Evropské komise, Interpol, OSN, Transparency International, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, OECD) v oblasti boje s korupcí a seznamovat s nimi ostatní resorty. Zajistit vzájemnou výměnu informací o těchto aktivitách mezi zainteresovanými domácími subjekty. Aktivně se zúčastňovat akcí týkajících se boje s korupcí pořádaných těmito a dalšími organizacemi.
Ministerstvo zahraničních věcí je koordinátorem ve vztahu k expertním výborům Rady Evropy; gestory úkolů vyplývajících z práce jednotlivých výborů jsou příslušné rezorty.
Členy Multidisciplinární skupiny proti korupci (GMC) je za ČR zástupce Ministerstva vnitra a Vrchního soudu v Praze za Ministerstvo spravedlnosti.
GMC byla ustavena na základě návrhu 19. Konference evropských ministrů spravedlnosti na Maltě v roce 1994 a začala pracovat v průběhu roku 1995. Na půdě Rady Evropy byly v rámci činnosti GMC vypracovány následující dokumenty:
OLAF (Office de la Lutte Anti-Fraude) byl založen v dubnu 1999 a převzal úkoly, které dříve plnil UCLAF (Unité de Coordination de la Lutte Anti-Fraude). Hlavním úkolem OLAFu je ochrana finančních zájmů EU. Jedná se zejména o zjišťování „iregularit“ a finančních podvodů při nakládání s rozpočtovými prostředky EU. Úřad má několik jednotek zaměřených zejména na problematiku zemědělství, informačních technologií, shromažd'ování informací, vyhodnocení legislativy, koordinaci a právní expertízy. Jednotky působí samozřejmě ve vztahu k možným finančním podvodům v orgánech EU. Působení OLAFu je zaměřeno na vnitřní instituce EU (Komise, Rada, Parlament) i na jejich zastoupení v členských státech EU, avšak nevztahuje se na Evropskou investiční banku a Evropskou centrální banku. Pokud jde o samotné případy či podezření, Rada stanovila důkladně prošetřovat všechny nahlášené případy. Z hlediska legislativního OLAF vychází z Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a ze dvou protokolů k této konvenci, které upravují určité právní postupy v souvislosti s implementací této Úmluvy, stanoví příslušné definice v oblasti korupce, umožňují výměnu informací a zabývají se též problematikou právní odpovědnosti fyzických a právnických osob a praním špinavých peněz.
Praktická činnost OLAFu a její konkrétní výsledky jsou založeny na tom, že OLAF musí prošetřovat veškerá podezření z „iregularit“ či vlastních podvodů (definovaných trestním právem jako trestný čin, tzn. minimálně s prokázáním úmyslu), přičemž je povinností všech orgánů EU dát OLAFu v případě takových podezření okamžitou informaci. Jedná se obecně o administrativní šetření, nebot' OLAF v žádném případě nenahrazuje orgány činné v trestním řízení. Závažných případů bylo v posledních přibližně 5 letech asi 50, avšak jen několik se podařilo dovést úspěšně až před soud (postoupením národním orgánům). To je dáno jak problematickým odhalováním finančních podvodů, tak nezkušeností soudců v jednotlivých členských státech s případy spojenými s mezinárodní finanční kriminalitou. Řada případů se týká přímých plateb ES, které tvoří cca 20% rozpočtu. Pokud se jedná o kontrolu prostředků plynoucích přes programy PHARE, SAPARD a ISPA, jsou pravidla kontroly přidělovaných finančních prostředků obsažena v příslušných finančních memorandech a OLAF je vyzván k angažování prakticky pouze v případě podezřelých transakcí. Činnost OLAFu je dokumentována ve zprávě Komise o ochraně finančních zájmů ES a ve zprávě OLAFu.
Dosavadní úroveň operativní spolupráce OLAF s kandidátskými zeměmi je na velmi dobré úrovni, a to i s ČR. Pokud jde o spolupráci na vyšší úrovni, dokončuje se projekt v Polsku, kde se zakládá za pomoci EU útvar obdobný OLAFu. Důvody pro výběr Polska jako partnera uvedené spolupráce spočívají především ve velikosti země a s tím související možnosti zneužívání prostředků EU, nutnosti proškolení všech složek, které se příslušnou problematikou v Polsku zabývají, a předání metod a zkušeností získaných v EU v oblasti boje proti podvodům. Obdobný projekt se připravuje v Estonsku. Spolupráce OLAF-ČR na operativní úrovni je bez problémů, a pokud jde o spolupráci na vyšší úrovni, proběhlo několik akcí, na které byli pozváni i experti z ČR (např. proškolení soudců).
Závěrem lze k OLAFu uvést, že činnost OLAFu se v současné době soustřed'uje pouze na případy uvnitř EU, že není nyní připraven po stránce personální ani technické na konkrétní spolupráci s kandidátskými zeměmi kromě Polska a že určitý rozvoj spolupráce mezi ČR a OLAFem v oblasti boje proti podvodům lze očekávat až v roce 2001.
Klíčovým orgánem v systému OSN zabývajícím se problematikou korupce je Úřad pro kontrolu drog a prevenci kriminality (ODCCP) se sídlem ve Vídni. Tento orgán neřeší korupční případy uvnitř OSN (to přísluší Úřadu pro vnitřní dohled), ale zabývá se korupcí v širokém slova smyslu. Tzv. Globální program boje proti korupci je jedním ze tří globálních programů ODCCP. Dalšími programy jsou Globální program proti drogám a Globální program proti obchodu s lidmi.
Základním cílem Globálního programu boje proti korupci je vytvořit v zapojených zemích takové protikorupční mechanismy, které by v konkrétních podmínkách nejlépe sloužily odhalování korupčních praktik, včetně jejich hodnotové stránky. Počinem historického významu je právě finalizovaná Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a tři protokoly k ní (k palným zbraním, k obchodu s lidmi, zejména s ženami a dětmi, a k převaděčství migrantů). Úmluva OSN v ustanovení čl. 8 upravuje otázku kriminalizace korupce a v ustanovení čl. 9 stanoví opatření proti korupci. Řeší rovněž odpovědnost právnických osob, což je problematika těsně související s korupcí např. v obchodních vztazích. Úmluva OSN byla podepsána na konferenci v Palermu ve dnech 12. až 15. prosince 2000 a je otevřena k podpisu v New Yorku až do 12. prosince 2002. Pokud jde o protokoly k úmluvě, zatím není jisté, zda budou dokončeny včas, aby mohly být připraveny k podpisu na konferenci v Palermu.
V další etapě měla být původní sada tří protokolů k Úmluvě OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu doplněna o protokol ke korupci. 10. kongres o prevenci zločinnosti a zacházení s pachateli, konaný ve Vídni v dubnu 2000, však inicioval přípravu zcela samostatného mezinárodního smluvního dokumentu proti korupci. To podtrhuje význam, který mezinárodní společenství předmětnému tématu a jeho aktuálnosti přikládá. Zmíněná iniciativa ještě podléhá obvyklé formální proceduře v rámci Komise pro prevenci zločinnosti a trestní soudnictví (CCPCJ), Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC) a Valného shromáždění (GA) OSN. Nehledě na zdržení v přípravě Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a protokolů k ní byl mandát pro negociaci samostatného mezinárodně právního instrumentu ke korupci položen již na letošním 55. zasedání GA.
Problematika mezinárodní korupce je sledována mimo jiné také ve spojení s aktivitami OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), a sice v rámci plnění požadavků vyplývajících z Konvence o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích a z revidovaného Doporučení o boji proti úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích.
V letech 1999 - 2000 proběhla první monitorovací fáze, ve které byly zkoumány právní předpisy a použitelné precedentní případy. Česká republika splnila všechny podmínky (tzn. ratifikace, implementace a examinace), tudíž je uvedena v prestižní skupině států, které korektně plní závazky vyplývající z Konvence. Prověrky legislativy České republiky proběhly ve dnech od 22. do 24. března 1999. Prováděcí legislativa České republiky byla hodnocena jako „v zásadě vyhovující“, identifikovány byly pouze dvě sporné otázky (nedostatečná odpovědnost právnických osob a problematika účinné lítosti). Všechny dodatečné dotazy týkající se „praní špinavých peněz“, novel zákonů o auditu a účetnictví a neodčitatelnosti úplatků od daňového základu byly uspokojivě zodpovězeny. V současné době se pracovní skupina na úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích zabývá přípravou druhé fáze hodnocení realizace principů Konvence v praxi.
Konvenci podepsalo od jejího přijetí v roce 1997 všech 29 členských států OECD a dále Argentina, Brazílie, Bulharsko, Chile a Slovenská republika.
Mezinárodní měnový fond
Od podzimu 1996 Mezinárodní měnový fond věnuje větší pozornost otázkám eliminace korupce. Boj proti korupci byl jedním z prvků prohlášení Interim Committee nazvaném „Partnership for Sustainable Growth“. Hlavní metodou boje proti korupci je podpora institucí a administrativních systémů, které budou příležitost pro takovéto činnosti minimalizovat.
Světová banka
Pro korupci v širším slova smyslu, tj. korupci v soukromém i veřejném sektoru /státní správa, justice, policie/ a pro propojení politiky a státní správy s podnikatelským sektorem používá banka termín „bad governance“. Korupce a propojení podnikatelských a politických kruhů bylo tématem zahajovacího projevu výročního zasedání v Praze.
Ve spolupráci se Světovou celní organizací (WCO) byl zpracován návrh „Akčního plánu integrity celní správy“, vycházející z Arušské deklarace WCO. Na jeho základě je zpracován návrh Etického kodexu celní správy, který prochází rozsáhlou diskuzí.
Ministerstvo vnitra navázalo spolupráci s nevládní organizací Transparency International (TI), která usiluje o vytváření koalic pro potírání korupce jak v mezinárodním obchodě, tak na národní úrovni prostřednictvím národních poboček. TI je činná již ve více než 60 zemích světa a v dalších zemích se jedná o jejím založení. Jejím hlavním cílem je změna v zákonech, institucích a politice, která radikálně sníží výskyt korupce v budoucnosti. V České republice zahájila Národní pobočka TI činnost 1. 6. 1998.
V boji s korupcí mezinárodního formátu má zásadní význam také mezinárodní policejní spolupráce (SPOK i s využitím servisu Interpolu spolupracuje se všemi relevantními zahraničními bezpečnostními institucemi, s řadou z nich, např. z Kanady, Bavorska realizuje školení a studijní pobyty).
ČR se podílela na realizaci programu OCTOPUS I a v současnosti řeší problematiku programu OCTOPUS II. Jedná se o druhý společný program Evropské Komise a Rady Evropy boje proti organizovanému zločinu a korupci ve státech v přechodném období. Do tohoto programu je začleněno 16 států včetně České republiky. Cílem programu je posílení kapacit, politik a spolupráce (národní i mezinárodní) pro potírání organizovaného zločinu a korupce v Evropě. Program má zejména pomoci deseti kandidátským státům přijmout a implementovat relevantní acquis EU a všem zúčastněným státům přijmout a implementovat relevantní instrumenty Rady Evropy. Program zahrnuje devět témat:
Aktivity zahrnují sérii seminářů a studijních cest na daná témata, kterých se kromě expertů Ministerstva vnitra ČR a Policie ČR účastní také zástupci Ministerstva spravedlnosti ČR, soudci, státní zástupci, experti z Ministerstva financí ČR (FAU, Generální ředitelství cel).
Během seminářů a studijních cest je každou z účastnických zemí vypracován soubor doporučení směřujících k zvýšení efektivnosti boje s korupcí a organizovanou kriminalitou, posílení legislativy v této oblasti, vytvoření potřebných organizačních podmínek, výcviku a přijetí standardů a praktik v souladu s acquis Evropské unie a instrumenty Rady Evropy.
Z obdržených podkladů lze konstatovat, že semináře i studijní cesty, které byly v rámci tohoto programu realizovány, přispěly k vyššímu porozumění současné legislativy v oblasti boje proti organizovanému zločinu a korupci ve vyspělých evropských státech a umožnily navázání nových pracovních kontaktů.
Jednotlivé akce, které dosud proběhly, byly zaměřeny především na teoreticko-legislativní rámec diskutovaných problémů. Policejní experti by proto uvítali praktičtější aspekty práce. Ocenili by studium odhalování konkrétních případů organizovaného zločinu, zejména rozbor činnosti policie, státních zástupců a soudů během trestního řízení, jejich problémů v jednotlivých fázích šetření a praktického uskutečňování mezinárodní spolupráce.
Úkol je plněn.
2. Sledovat aktivity v boji proti korupci (a další závažné hospodářské trestné činnosti, resp. proti organizovanému zločinu) v zahraničí a každoročně podávat o nově přijatých opatřeních a aktivitách souhrnnou zprávu.
Úkol je plněn předložením této zprávy (viz Příloha ke Zprávě).