TLAK?
BEZVÝCHODNOST?
STRES?

Červen l964: Walter Seifert v Kolíně-Volkhovenu zapálil třídu plamenometem, zavraždil osm dětí a 20 dalších zranil. Sám pak zemřel v nemocnici po nadýchání chemikálií, střelen policií. "Nejhorší byla ta naprostá bezmocnost," vzpomíná i dnes, po 38 letech, učitelka Wiltrud Schwedenová. Měla hodinu náboženství, když musela bezmocně přihlížet, jak atentátník přeměňuje třídu v hořící peklo. Na dětech i na ní hořely šaty, ale vyvlekla je do umývárny a tam se pokoušela plameny uhasit. Později dostala za pomoc dětem Rettungsmedaille.

Následující výčet nejznámějších případů nazval americký týdeník Time Vraždění nevinných.

Leden 1989: Patrick Purdey (26) zabil ve Stocktonu (Kalifornie, USA) v místní škole pět dětí původem z jihovýchodní Asie a další zranil. Sám se pak zastřelil.

Květen 1993: Eric Schmitt držel v mateřské škole v pařížském předměstí Neuilly 46 hodin děti v mateřské škole jako rukojmí. Byly vysvobozeny, až když ho policie zastřelila.

Prosinec 1995: Jurij Kardanov (30) zabil ručními granáty ve Vladikavkazu (Rusko) tři děti v mateřské škole a další zranil.

Březen 1996: Thomas Hamilton (43) zavraždil v Dunblane (Skotsko) 16 pěti až šestiletých dětí a jejich učitelku v mateřské škole a pak sám sebe. Rok poté britská vláda výrazně omezila vlastnictví zbraní.

Březen 1997: Mohammed al-Nadhiri (42) v Sanná (Jemen) zastřelil dítě a čtyři dospělé při útoku na dvě školy. Den poté byl odsouzen k trestu smrti.

Říjen 1997: Luke Woodham (16) v Pearlu (Mississippi, USA) ubodal k smrti svou matku a poté ve škole zastřelil své dva kamarády a sedm dalších spolužáků zranil.

Prosinec 1997, Michael Carneal (14) ve West Paducah (Kentucky, USA) začal střílet na skupinu modlících se žáků v Heath High School. Tři dívky zabil, dalších pět studentů zranil.

Březen 1998: Michell Johnson (13) v Jonesboro (Arkansas, USA) zavraždil učitele a čtyři studenty, dalších 11 z Westside Middle School zranil.

Duben 1999: Eric Harris (18) a Dylan Klebold (17) z Littletonu (Colorado, USA) zavraždili ve škole 12 spolužáků a jednoho učitele. Oba se pak zastřelili ve školní knihovně.

Květen 1999: Ředitel školy a učitel v KwaZulu (Natal, Jižní Afrika) zahájili palbu do žáků. Jednoho zabili, další dva zranili. Příčina? Děti jim nadávaly a házely po nich kamením.

Květen 1999: Thomas Solomon (15) v Conyers (Georgia, USA) zranil šest studentů.

Listopad 1999: Patnáctiletý Andreas S. v Míšni (SRN) dvaadvacetkrát bodl učitelku, ačkoli ho spolužáci úpěnlivě prosili, aby přestal. Byl odsouzen k sedmi letům Jugendstrafe.

Březen 2000: Šestnáctiletý Michael F. v Brandenburku (SRN) střelil do hlavy svého učitele, protože byl pro špatné chování a špatné známky vykázán z internátní školy. Pak se sám střelil a leží od té doby v nemocnici v bezvědomí.

Únor 2002: 22letý muž z Echingu (SRN), který přišel o místo, zastřelil svého bývalého zaměstnavatele, pak se přesunul do své bývalé školy, kde zastřelil ředitele. Sám se pak zastřelil.

Duben 2002: Robert Steinhäuser (19) v Erfurtu (SRN) vtrhl v 10.50 do Gutenbergova gymnázia, z kterého ho vyloučili pro špatnou docházku a prospěch. Půl hodiny poté bylo po smrti 12 učitelů, dvě žačky, jedna školní sekretářka a jeden policista. Nakonec se sám zastřelil.

André Volk (36), analytik Zemského kriminálního úřadu v Durynsku, dostal den po masakru v Gutenbergově gymnáziu za úkol vypracovat profil masového vraha Steinhäusera a možné motivy jeho amoku. I když ještě nebyly k dispozici všechny informace z místa činu nebo obdukce, zpracoval spolu s třemi kolegy dvacetistránkovou analýzu, ze které citujeme:

Steinhäuser byl introvert, který o svých problémech nehovořil, ve škole neměl jediného kamaráda a čím byl starší, i rodiče o něm čím dál tím méně věděli. Jenže ho vystavovali těžkému tlaku: chtěli, aby byl úspěšný jako jeho o šest let starší bratr - a na to zdaleka neměl. Věřili, že maturita (na druhý pokus) pro něj nebude problém, ale on už byl dávno chronický záškolák se špatnými známkami a nevedlo se mu ani mimo školu při řidičských zkouškách. Jeho život byl řadou porážek a zklamání a s myšlenkami na sebevraždu se musel zabývat už dávno. Hovoří o tom plakát v jeho pokoji zobrazující muže s pistolí u hlavy. Jenže "prostá" sebevražda mu nestačila. Chtěl s sebou vzít do hrobu i ty, kteří - jak byl přesvědčen - způsobovali jeho mizerii: pracovníky školy, učitele i spolužáky. Zřejmě s tím souvisí i jeho členství ve Střeleckém spolku, chtěl se mezi vrstevníky proslavit něčím, co běžnými prostředky nedokázal. "Ale ani součet všech těchto zkušeností z nikoho masového vraha neudělá," říká analýza. "Zůstává spousta otevřených otázek."

V Německu se teď diskutuje o možnosti zákazu surových her na počítači, jejichž byl Steinhäuser náruživým hráčem. Může tomu nějaký zakazující zákon zabránit, zeptal se týdeník Focus hamburského profesora Petra Strucka. "Ne," odpověděl profesor. "Tihle mladí se k nim dostanou bez problému i na internetu. A navíc je ohrožena jenom určitá skupina." Jaká? "Příliš mladí, ne příliš chytří chroničtí hráči, kteří jsou stále neúspěšní: nemají přátele, domů nosí jen špatné známky, rodiče ani učitelé si jich neváží. A tak se stahují z reálného do náhradního virtuálního světa. Kreativní a svěřující se děti jsou zřídkakdy ohroženy. Vytrhnout kabel nic neřeší. Pro takové dítě musí mít rodiče čas, hovořit s ním. A pokud to nestačí, musí vyhledat profesionální pomoc, obrátit se na třídního učitele, rodinnou poradnu, školního psychologa k dekódování takového chování."

Byl Robert Steinhäuser psychopat, který se s nikým nekamarádil - ptá se týdeník Stern. "Pravda je komplikovaná - selhali mnozí: rodiče, učitelé, ´sportovní přátelé´, úřady, spolužáci. ´Měli bychom udělat krátký proces se všemi učiteli,´ říkal jim. Byl to tlak? Stav bezvýchodnosti? Stres? Už dávno se ve škole cení jen výkon, ne chování."

(kuč)