Stávali u důležitých budov již dříve, v uniformách i v civilu, vždy s cílem ochraňovat. Nejen z akčních, gangsterských, špionážních a dramatickopolitických filmů víme, že se pohybují kolem nejrůzněji významných osob. Asistují na jejich schůzkách a jednání, během jejich dopravy i při ubytování - hájí jejich životy a zdraví.
V devadesátých letech minulého století se práce těchto specializovaných policistů - ochránců postupně, po různých teroristických útocích v různých místech světa, stále posilovala a také zviditelňovala. Po napadení New Yorku a Washingtonu sabotážemi teroristů 11. září loňského roku se role ochranné služby ještě více zvýraznila (její základní úkoly v ČR přibližuje rovněž rubrika Otázky pro ...). Dnes její lidé splňují ty nejnáročnější požadavky na činnost policie. Vyžaduje se na nich v jádru neúnavná ostražitost, postřeh a rozvaha, schopnost přiměřeného příslušného zásahu. Musejí vidět obrazně i za roh. A naopak oni sami jsou běžně dlouze pozorovatelní. Stávají se první překážkou - prvním terčem - pro jakékoliv pokusy ohrozit důležitý objekt nebo osobnost ...

TŘEBA MRTVÝ JEŽEK DO ZDI ODLOŽENÝ

Z Karmelitské ulice jsme uhnuli vzhůru do Vlašské, směrem k Baráčnické rychtě a k petřínskému vršku. Okamžitě nás zastavila policejní kontrola. Uniformovaní muži, navíc ve žlutavých vestách, slušně zdraví, žádají řidiče o vypnutí motoru. A vystupte si, prosím, zvedněte kapotu od motoru. Buďte tak laskav, ukažte nám zavazadlový prostor. Kolega mezitím prohlédne spodek vozidla. Zkontrolují se dokumenty a pane, můžete pokračovat. Hezký den!

U ambasády USA hlídkuje několik jiných policistů. Projíždíme dál na Petřín, poblíž zdejší nemocnice mineme druhou technickou policejní kontrolu. Je určená pro vozidla sjíždějící od Pohořelce. Protože máme v autě velitele směny, smíme ve svahu najet do parku na petřínské stráni. Zastavujeme až na místě označovaném Na Vyhlídce. Před námi sem - kontrolně - dorazila automobilní hlídka policie.

Nad Prahou je sice zrovna nádherné prosluněné odpoledne nastupující zimy, citelné chladno nám ale zalézá neodbytně do oděvu. Střežit zadní stranu velvyslanectví Spojených států bez oddechu nepřetržitě tři hodiny není ani pro mladíky v policejním a mimořádně také vojenském hávu nic jednoduchého...

První složkou ochranné služby Policie České republiky, k níž jsme se přiblížili, je odbor ochrany zastupitelských úřadů a určených objektů.

"Charakter práce, kterou provádíme, je vlastně pořád stejný. Chráníme diplomatické mise ve smyslu vídeňských úmluv a z hlediska aktuální bezpečnostní situace. Nejdeme nad rámec toho, co se dělalo před datem 11. září 2001, jenom se naše činnost zintenzivnila," říká plk. Ivo Ištvánek, vedoucí odboru.

"Faktem přitom zůstává, že zvýšená opatření jsou v platnosti už od února 1999, kdy Spojené státy americké vyjádřily určitou obavu z možných teroristických napadení svých objektů ve světě. Do té doby jsme řešili minimum případů: podnapilá osoba pronikla do zahrady při ambasádě, někdo vhodil přes plot starou tašku. V současnosti prověřujeme vše. Osoby, vozidla, každého, kdo se víc přiblíží, každý poblíž odložený předmět.

Zatím se neobjevilo nic vážného. Samé maličkosti. Například ve zdi u zadního traktu zastupitelského úřadu USA jsme našli novinový balíček. Zdánlivě banalita, ale jednat s tím musíme jako s nebezpečným předmětem. Žádné podceňování není na místě. Takže se v okolí omezuje dopravní provoz, přijede pyrotechnik, odborně věc neznáméno obsahu ošetří - a najde třeba mrtvého ježka."

"Rozhodně to není jednotvárná práce, pořád se něco děje. Baví mě to," přidá se kpt. Ing. František Sojka, který působí jako vedoucí směny. "Přestože dnes chodíme daleko častěji do služby a celková zátěž, především nápor na psychiku našich lidí roste."

Služby jsou běžně zdvojené. Mnohé ambasády zvýšily požadavky na své střežení. Po třech hodinách na stanovišti následuje pro policistu - nebo vypomáhajícího vojáka - hodinka v pohotovosti, další tři hodiny na vartě, pak dvouhodinový relativní oddech a tak dále čtyřiadvacet hodin. Po nich dva dny odpočinku. Obdobně u autohlídek.

A nadějné světlo na konci tunelu zatím není k zahlédnutí. Nebezpečí terorismu dál visí ve vzduchu.

"Jedna příznivá změna proti předchozím časům se ovšem dá uvést," připomíná plk. Ištvánek. "Kontrolní stanoviště ve Vlašské ulici máme už od roku 1999 a do událostí v září 2001 tohle opatření, jistou komplikaci pohybu v té části Malé Strany, řidiči i občané dost kritizovali, přinejmenším dělali uštěpačné poznámky. Teď si ale nejspíš uvědomují, že může dojít i k jejich vlastnímu ohrožení, takže policejní hlídky berou - přijímají je a chápou."

TÁHNOUT ZBRAŇ JEDINĚ ZE ZANEDBÁNÍ

Tentokrát je sychravo, lezavě pošmourno, což dovede zvýšit a hlavně znepříjemnit chlad této roční doby. Čtvrthodinku před desátou hodinou, na kterou je naplánovaný příjezd zahraniční návštěvy, ve Sněmovní ulici alespoň neprofukuje. Václav Klaus v elegantním převlečníku - a s několikaminutovou klidnou rezervou - svižně přejde ze sídla ODS naproti do parlamentu v budově někdejšího Zemského sněmu. Jeho asistent mu sotva stačí.

Bezmála přímo v okamžiku, kdy udeřila celá, rozvíjí se zřejmě mnohokrát trénovaná i v praktickém provedení opakovaná scéna jako z moderního dynamického příběhu na filmovém plátně. Ovšem s naprosto bezpečným vyzněním.

Od Malostranského náměstí najede tiše a plavně kolona osmi automobilů. Vepředu a vzadu zelenobílá omajáčkovaná vozidla policie, ta na pár okamžiků sotva stometrový úsek ulice uzavřou. Spolu s půltuctem policistů v uniformách na chodnících. Zbylé vozy ve dvou řadách, po třech autech vedle sebe, dobrzdí u vchodu do poslanecké sněmovny.

Nejprve z dopravních prostředků rázně vystupují bodyguardi, hned nato řidiči. Ti v řadě vzdálenější od hostitelské budovy zůstanou stát zčásti krytí otevřenými dveřmi aut a pozorně sledují okolí. Z vínově červeného BMW se státní vlajkou Svazové republiky Jugoslávie se vynoří Dragoljub Mičunovič, předseda parlamentu své země, a plynule s lidmi z oficiálního doprovodu zmizí ve veřejích historického portálu.

Zhruba v deset hodin a čtyři minuty chvátá na mezinárodní schůzku kolem zaparkovaných strojů dočasně v jugoslávských službách Petra Buzková, v hezkém zelenkavém kabátku s kožešinkou na límci. Ze sídla ČSSD to má poněkud z ruky...

Vedoucím odboru ochrany chráněných osob (ochranné služby PČR) je pplk. Pavel Šimáček. "U nás se nejlépe uplatňují policisté s všeobecnou praxí, s širším rozhledem, kteří zároveň splňují řadu dalších kritérií. Aspoň částečná jazyková vybavenost je výhodou, nezbytná je určitá fyzická kondice - adept na práci osobního ochránce musí mimo jiné zvednout v lehu na zádech osmdesátikilovou činku, proto tu nejsou ženy. Součástí výběrového řízení jsou obsáhlé psychologické testy, dokládající i jistou sociální zdatnost, potřebnou schopnost komunikovat na patřičné úrovni, samostatně jednat v místech epizodické ochrany osob s místní policií, s nejrůznějšími úředníky, managery firem, podnikateli. Součástí naší činnosti je ve značné míře prevence, zabezpečení akcí dopředu. - Když se musí tahat zbraň, je to obvykle důsledek zanedbání něčeho v přípravné fázi!"

A že život dovede vymýšlet změny a možné zdroje komplikací ze dne na den. To si třeba pár týdnů dopředu obhlédnete horní část Václavského náměstí, protože tam v nějaký výroční den půjde klást věnec nejedna chráněná osoba, domluvíte si příslušná aktuální opatření a v den D najdete v celkem těsné blízkosti budovu obestavěnou lešením, zaplachtovanou, a před ní stavební jeřáb a nákladní mixy najíždějící s čerstvým betonem.

Nezbývá než operativně - letmým startem - domlouvat pozastavení pracovních postupů, aby na nikoho nic nespadlo, aby se nikde nemohl skrývat případný útočník. A stavaři obyčejně vyjdou vstříc, ale žebroní, ať ta sláva netrvá déle než bleskovou půlhodinu, protože jim jinak ve strojích zatvrdne cementová směs.

"Přijít k nám, to je jedna věc, druhou záležitostí je naučit se požadovanou práci," připomíná JUDr. Jan Bán, personalista ochranky. "A je to trochu jako s tancem, člověk zvládne základní kroky, ale to ho ještě dobrým tanečníkem neudělá. Plnohodnotný, opravdový ochránce musí tančit dokonale, pohybovat se kolem svěřené osoby přirozeně, vždycky si vědět rady, pořád být ve střehu. - Nároky, tlaky na psychiku našich policistů jsou mimořádné, větší než jinde u policie. Ve světě se něco odehrává, my na to reagujeme, opatření přibývají. Ne každý to dlouho unese. - I proto máme neustále k dispozici psychologa."

"Co se přitom týče náplně poskytované osobní ochrany, k žádným zásadním změnám nedošlo. Byť svět nic takového, co se stalo 11. září, do té doby nepoznal, ochránci se chovali a chovají tak, jako kdyby to mělo přijít kdykoliv. Naše taktika prováděné činnosti se nezměnila, určitou proměnu spíš cítíme z reakcí chráněných osob. Zřejmě se cítí ve větším možném ohrožení, a tak usnadňují naši práci. Dříve vyjadřovali podivení, proč jim vůbec prohlížíme dárky, které dostali, a dnes sami nabízejí ke kontrole to, co průběžně od kohokoliv obdrží," dodává vedoucí bodyguardů.

NĚKDY ŽERTÉŘ, JINDY CÍLENÝ NARUŠITEL

Zasedání vlády ČR mělo začít dopoledne v deset hodin. Vyrazili jsme k bývalé školní budově - známé dosud jako Strakova akademie - s půlhodinovým předstihem. A přesto jsme nástup premiéra i podobně osobními strážci vybavených ministrů vnitra a zahraničí propásli. Příjezd a přístup k sídlu vládního úřadu je naštěstí chráněný bočními křídly, takže tady člověku v závětří zdánlivě není taková zima.

Viditelně ovšem prokřehlý štáb komerční televize měl v té době na vyhrazeném místě za stojánky se zlatým motouzem již vyšlapané důlky. Pak přijeli se svými řidiči ve stříbřitých audinkách osamělí ministři Fišer a "malý" Zeman.

Za deset deset nastal uvnitř objektu, vedle vstupní recepce, čilý ruch. Téměř desítka fotografujících novinářů a "němý" veřejnoprávní televizní tým podstupovali kontrolu v bezpečnostním rámu a na detekčním pásu. Po začátku jednání nejvyššího kabinetu budou smět chvilku snímat ilustrační záběry.

Pět minut před desátou přijel na schůzi Jan Fencl. Státní tajemník pro integraci Telička vystoupil ze svítivě šedavého mercedesu v devět šestapadesát (předtím vyprávěl z obrazovky ranní televize o zlepšujících se pasážích hodnocení naší republiky v Bruselu).

Po minutách následovali Jaromír Schling, šéf financí Rusnok, ministr Lachnit a konečně vojensky přesně populární habán Tvrdík. Ten, s přiděleným armádním ochráncem po boku, vychovaně neodmítl krátký rozhovor televiznímu reportérovi.

Celé dění pečlivě jistilo několik služebně vystrojených policistů a stranou zaparkovaný policejní vůz.

Nikdo nepřišel zcela pozdě ...

Dalším úsekem OS PČR, kterého se pokoušíme více dotknout, je odbor ochrany sídelních objektů.

"Zabýváme se ochranou pracovišť a bydlišť chráněných osob, jsme největším odborem naší služby. Působíme nadále preventivně tak, aby se nikomu nestala nějaká újma. Samozřejmě kontrolujeme veškeré věci, předměty vnášené do budov, abychom vyloučili možnost, že se někde uvnitř objeví nástražný výbušný systém, jiný destrukční materiál, ale i předměty, kterými může někdo ohrozit jiné lidi, jejich zdraví nebo dokonce život," uvádí do situace vedoucí odboru plk. Miroslav Podloucký.

"A tak řešíme přetrvávající problémy s různými žertéři, ale někdy rovněž se zcela vážně míněnou snahou narušit vrcholná státní jednání. Reagovat na anonymní telefonáty o výbušninách uložených v námi střežených objektech je navíc samozřejmě vždycky složité. Lze to pociťovat i politicky, ačkoliv policie je nepolitická. Výhrůžky se snažíme eliminovat pečlivými kontrolami detekční technikou, popřípadě také s využíváním speciálně cvičených psů.

Naše opatření se pochopitelně po známých událostech zostřila a začala se dotýkat i osob, které požívají určitých výsad a imunity. Také tyto známé osobnosti - a jejich auta - přísněji kontrolujeme, protože by mohly být zneužity k tomu, že něco nebezpečného do chráněných prostor vnesou, aniž to budou tušit."

Jednotlivé odbory ochranné služby se při práci průběžně setkávají a propojují. Ochrana sídel se příkladně účastní všech bezpečnostních akcí spojených se státními návštěvami. Hlavu cizího státu odbor chrání při ubytování.

Jinak, obecně nahlíženo, všichni ochránci tu musejí umět všechno. Systém je postavený na vzájemné zastupitelnosti. Změna nedá propuknout jinde normálně fungujícím profesionálním slepotám či "syndromům vyhoření". Jeden den postává policista ve stejnokroji, druhý den, volně vysloveno, se pohybuje služebně v občanském oblečení - a nejen u vybraných budov nebo v jejich vnitřním provozu.

VELITELŮV POHLED (SMĚREM K SUMMITU)

Na závěr tohoto nahlédnutí (které má nutně zjednodušující, neúplné prvky) do problematiky práce ochranné služby (kterou je možné považovat za jednu z významných vizitek - mimochodem i z mezinárodního hlediska - činnosti PČR) jsme si nechali setkání s plk. JUDr. Lubomírem Kvíčalou, nyní pověřeným zastupováním ředitele této služby (a původně ředitelem služby pořádkové policie).

"Naše služba se člení na relativně samostatný útvar pro ochranu prezidenta republiky a objektů, v nichž pobývá, zkráceně hradní policie, a na odbory ochrany chráněných osob, dopravy chráněných osob, ochrany zastupitelských úřadů a určených objektů a konečně ochrany sídelních objektů. Po 11. září roku 2001 jsme většinu dosavadních opatření, pracovních činností mnohonásobně zesílili.

Denně posíláme do služby o padesát procent víc lidí, což bychom vlastními silami nezvládli. Pomáhají nám vojáci a z rozhodnutí našeho pana ministra také policisté ze Střední policejní školy v Hrdlořezích. Někdy se točíme až nadoraz. Doufám, že se podaří najít nějaké kompromisy, přestože se v nejbližší době asi nebude nic z mimořádných opatření odvolávat nebo rušit.

Navíc máme před sebou obrovské zadání - Summit NATO 2002. Ten se bude lišit od obdobné akce, kterou bylo pražské jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v roce 2000. Do republiky přijede daleko víc osob, které budou mít osobní ochranu. Očekáváme kolem 150 až 180 představitelů států, vlád, ministerstev zahraničních věcí a dalších VIP. Takový potenciál chráněných lidí naše republika, natož ochranná služba, dosud ještě nikdy nezažila.

Koordinování policejních sil se už chystá dlouho a systematicky. Velmi úzce přitom spolupracujeme s kanceláří vládního zmocněnce Alexandra Vondry. Ladíme vzájemně požadavky na naši práci, na zázemí, na technické prostředky. Budeme například potřebovat rozšíření vozového parku - v době konání schůzky - o hodně desítek kvalitních osobních aut.

Přiznávám, že mě velké úkoly těší. A samozřejmě věřím, že se je podaří zdárně zvládnout - i ku prospěchu téhle služby, k jejímu dalšímu dobrému jménu."

Jaroslav Kopic